Japonské hlavní město mezi nejdražšími městy na světě

Nedávný průzkum Mercer Cost of living, který porovnal výdaje na bydlení, dopravu, stravování atd. ve 209 městech v pěti světadílech, se japonské Tokio umístilo na čtvrtém místě za Bejrútem. Na základě dlouhodobé reputace Tokia jako nákladného místa pro život publikoval business magazín Diamond Weekly článek s názvem „Japonsko je příliš levné“.

Jako důkaz svých argumentů uvádí tvrzení, že např. ve skupině G7 dostávají japonští pracující druhou nejnižší průměrnou mzdu, zhruba o 30 % nižší než první Francie. V grafu kupní síly zemí OECD se Japonsko umístilo na 22. místě, dokonce o tři místa za Jižní Koreu.

Podle údajů OECD se navíc od počátku 21. století průměrná mzda v Japonsku zvýšila pouze o 0,4 % ve srovnání s 25 % v USA a Kanadě, 18 % v Německu a 43 % v Jižní Koreji. Výše průměrné mzdy v Koreji dosáhla té japonské v roce 2015 a dále roste, přičemž v loňském roce byla měsíční mzda o 6 tis Kč vyšší než v Japonsku.

Platy manažerů v Japonsku jsou pak obzvlášť nízké ve srovnání s okolními zeměmi. Dle srovnání v polovině roku 2020 byli japonští vedoucí pracovníci hodnoceni o 30 % hůře než čínští, o 20 % než korejští a dostávali dokonce méně než manažeři na Filipínách, v Indonésii nebo v Thajsku.

Dle průzkumu cenové hladiny spotřebního zboží z července letošního roku ve městech Londýn, New York, Soul, Šanghaj a Singapur se Tokio umístilo na páté příčce podle ceny kávy ve Starbucks za v přepočtu 80 Kč, dle ceny hamburgeru ve výši 200 Kč šesté, dle ceny večeře v průměrné restauraci za 200 Kč čtvrté a dle ceny tuctu vajec za 55 Kč páté.

Dle BNP Paribas Securities má na hodnocení Japonska největší vliv odlišnost v sektoru práce. Nepravidelně zaměstnané osoby, jako jsou brigádníci, tvoří 37 % všech pracovníků. Jejich produktivita práce neroste, protože jsou málo proškoleni. Na rozdíl od ostatních zemí není výše platu v Japonsku vázána na pracovní náplň.

A perličkou dokládající předcházející údaje je výsledek průzkumu o výši „kozukai“. Jde o kapesné, které dávají ženy svým manželům na pokrytí jejich běžných výdajů. To se za poslední léta nenavýšilo a oni tak musí svou finanční situaci řešit další prací nebo půjčkami, ať už od finančních institucí, nebo od rodičů.

Ke zlepšení určitě nepomůže ani plánované zvýšení spotřebních daní i daní z příjmu. Tyto daně postihnou i příjmy z práce na částečný úvazek, obchody na burzách či s kryptoměnami, a další. Je totiž třeba doplnit proticovidovými opatřeními vyprázdněnou státní pokladnu.

Těm, kdo už letos sotva s penězi vyjdou, se v příštím roce situace rozhodně nezlepší.

Autorka: Irena Leopoldová, zemědělská diplomatka, velvyslanectví ČR v Tokiu. Více informací o nástrojích Ministerstva zemědělství na podporu exportu naleznete na webu eagri.cz v Proexportním okénku.