Je koncept SMART skutečně příležitostí pro české obce?

V Česku máme řadu zvláštností – snadno přejímáme anglické konstrukce vět (mějte hezký den), rychle reagujeme na nové podněty a stejně rychle je pak zavrhneme. To se stalo v první dekádě tohoto století fotovoltaice, v druhé dekádě pak tématu smart cities. Pro koncept SMART ovšem jak fotovoltaiku, tak smart cities potřebujeme.

Smart cities u nás mají nádech „drahých hraček“, jako jsou „chytré lavičky“ s fotovoltaickým panelem a nabíjením pro mobily, „chytré osvětlení“, které reaguje na pohyb, „chytré“ odpadkové koše, které hlásí naplněnost, a podobně. Všechny tyto prvky opravdu mohou být součástí SMART řešení. Určitě se hodí na některá místa, ale neznamená to, že pokud je máte, pak jste „smart“.

Inovace jdou rychle dopředu a tak např. světlo reagující na pohyb už není nic nového. Termín smart cities v minulosti získal nepříliš dobré jméno, protože prodejci z různých firem jezdili po městech a obcích, vysvětlovali, jak si radnice má obstarat „chytrost“ a pak se ukázalo, že je to drahé, nekompatibilní a zbytečné. Přitom je v tom jen nedostatečné posouzení, co vlastně u nás doma chceme.

Koncept smart cities se odkazuje do energetického SET plánu EU v roce 2007, kdy pro úspory energie už „nebylo kde brát“ na straně výroby, pročež vznikl tlak na nakládání s energií na straně spotřeby. Počítalo se s městy a aglomeracemi nad 300 tisíc obyvatel, které z hlediska spotřeby elektřiny, tepla nebo pohonných hmot jsou skutečně velkými zákazníky svých dodavatelů. K tomu je nezbytné připočítat uhlíkovou stopu, dopady na klima a vše je zřejmé.

Prostřednictvím smart cities se tedy začal řešit globální problém energie a uhlíkové náročnosti na straně spotřeby. Proto se tematicky mluvilo zejména o energetice, dopravě, digitalizaci a odpadech, později o vodě – tedy o všech velkých tocích energie a hmoty ve velkých městech. Novými postupy si řada velkých měst zároveň řešila dlouhodoběji existující problémy např. s dopravou.

Zde tedy smart cities nebyly hračkou, ale potřebným řešením. Vznikla řada zajímavých řešení a produktů, které se začaly propagovat po celé Evropě, tedy i v českých Kotěhůlkách. Ovšem to, co je užitečné pro velkou aglomeraci, třeba v „hipsterské“ Barceloně (včetně „chytrých“ laviček, které tady mají smysl), se nehodí do českého či moravského města se dvěma až deseti tisíci obyvateli. Zhlédli jsme se v konceptu pro velké, ale zapomněli jsme na to, že v Česku sice máme 10,5 milionu obyvatel, jenže ve více než 6 250 obcích, z nichž většina má méně než 2000 obyvatel. „Chytrá“ lavička v zaplivaném parku, kde ji do týdne někdo rozbije, pak určitě není chytré řešení – co komu přinesla? Jaký problém vyřešila?

Nicméně koncept „smart“ má smysl i v takové zemi, jako je Česká republika, tedy v kulturní krajině, kde jsou obce od sebe vzdáleny v průměru čtyři kilometry. Jsou tak malé, že se v nich nevyplatí budovat kanalizaci a čistírnu odpadních vod (obcí je více než 6 250, ČOV máme stále pod 3 000, i když se již léta do nich masivně investuje – prostě je to pro malé obce drahé!). Také území velikosti České republiky může přispět k optimalizaci spotřeby energie a ke klimatické neutralitě. Zároveň vše může fungovat tak, že se lidem bude dobře žít, a to na každém místě tohoto území. V Česku jsme proto začali mluvit o konceptu SMART.

SMART není nic zvláště chytrého, jde o to, aby se v území, tj. ve městech, obcích a regionech (tj. v územích, kde jsou města a obce provázány do jednoho celku) dařilo inovacím – novým řešením, která podpoří konkurenceschopnost regionů a pomohou vytvářet dobré podmínky pro život lidí v nich. V době „citizenM“ – světoobčanů s batohem na zádech, počítačem v něm a chytrým mobilem v ruce, je možné zvýšit úroveň života i v nejmenší obci.

„Putování prostorem a životem“ je velký světový trend, který se děje, ať už chceme nebo ne. Lidé pevně neusazení ve větších městech mohou zakotvit „v každých Kotěhůlkách“, pokud, pravda, budou mít přístup k rychlému internetu, jehož prostřednictvím mohou pracovat pro vzdálené zaměstnavatele. Může se tak měnit vzdělanostní skladba obyvatelstva, tím požadavky na služby atd.

Také u nás k tomu dochází, i když se tento trend projevuje trochu odlišně než jinde – lidé se vracejí do svého rodiště nebo odcházejí do míst s nižšími životními náklady a pohodovějšími podmínkami pro život ve chvíli, kdy mají malé děti. Pokud k tomu připočteme, že na vysokých školách je polovina populačních ročníků, mění se trh práce a na něm bude za chvíli třetina vysokoškoláků, dává to rozvoji území České republiky mimořádnou perspektivu. Ještě nedávno běžný stav, tj. 5–7 % obyvatel s vysokoškolským vzděláním v menších obcích, se postupně mění.

I když – jak plyne z posledních sčítání lidu v roce 2021 – rostou obce v okolí větších měst, i v malých městech je evidentní vystěhovávání do okolních obcí (zejména kvůli pozemkům pro nové domy), města tedy nerostou, ale zároveň „vymírají“ obce na periferiích. Z posouzení specifické situace v České republice vznikl tedy koncept SMART – inovace v území.

Ale jaká řešení označit za SMART? Každý, kdo se zabývá inovacemi, ví, že vše, co se děje, jsou samé inovace. Občas lepší, občas horší. Už jen ta světla reagující na pohyb – před pár lety zvláštnost, dnes běžná věc. Nebo obnovitelné zdroje energie – ještě nedávno pro mnohé „fuj“, dnes je rád každý, kdo využil dotace na domácí kotel, fotovoltaiku nebo tepelné čerpadlo. Studiem Oslo manuálu snadno zjistíme, že inovativní, neboli „smart“ může být řada věcí, ale vždy jen v určitém čase. Pokud se nově objevuje na trhu. Za nějakou chvíli se novinka stává věcí běžnou a inovace je v něčem dalším. Nemá proto smysl nálepkovat nějaká řešení jako „smart“, protože jsou „smart“ jen dočasně.

To, co má smysl, je vytvářet řešení, kde se plní několik cílů najednou, tedy při hledání řešení postupovat holisticky a dosahovat více efektů. Tak vznikl koncept SMART, který zahrnuje níže uvedených sedm principů. Vláda jej schválila jako Koncepci Smart Cities – odolnost prostřednictvím SMART řešení pro obce, města a regiony v květnu 2021 usnesením č. 441.

Před kovidovou pandemií se jednalo o teoretický koncept, i když založený na empirickém pozorování a datech o České republice. Kovidová doba platnost principů potvrdila. Zároveň se ukazuje, že v dokumentech EU se sice nemluví přímo o těchto sedmi principech, ale ve všech strategiích, zejména „poučených z doby kovidu“ jsou obsaženy jako cesta k odolnosti a odpovídající soběstačnosti Evropské unie.

1. Princip změny směru – znamená to vytvářet podmínky tak, aby tam, kde je to možné a účelné, byly služby lidem doručovány a práci a podnikání bylo možné vykonávat z domova nebo z místa blízkého bydlišti.
   (Doprovodná otázka: Měli jste kovid a potřebovali jste nakoupit? Zjistili jste, že v době kovidu šlo dělat z domova i úřednickou práci?
2. Princip odolnosti – jedná se o odolnost lidí a komunit, lokální ekonomiky, životního prostředí a soudržnosti v území na základě digitalizace a inovativních řešení.
   (Doprovodná otázka: Budeme se spoléhat na ruský plyn, nebo na energii vyrobenou v lokální kogenerační jednotce?)
3. Princip jednoho řešení s několika efekty – očekává se řešení, které přinese několik významných efektů holistickým způsobem.
   (Doprovodná otázka: Zkusili jste v kovidu domluvu s lékařem na dálku? Nevyšli jste z domu, neohrozili jste jiné vlastní nemocí, nezatěžovali jste ovzduší emisemi z auta, neprodloužili jste vlastní nemoc námahou po cestě, dostali jste eRecept? Přičemž ještě chybí, aby vám lék dron přivezl z lékárny, ale to už také není daleko.)
4. Princip „krátkých vzdáleností“ – vše, co je možné zajistit lokálně, resp. v co nejkratší vzdálenosti při využití pravidla 3E – hospodárnost, efektivnost, účinnost.
   (Doprovodná otázka: Potěšilo vás v době kovidu, když se zavřely hranice a v supermarketech chyběla španělská rajčata? Není lepší mít rajčata z vlastní zahrady nebo pole za vesnicí? A co ruský plyn?)
5. Princip spolupráce a finanční udržitelnosti k dosažení efektivity řešení – jedná se o spolupráci se všemi partnery v území, využití vícezdrojového financování s ohledem na jeho dlouhodobou využitelnost.
   (Doprovodná otázka: Všimli jste si, že „jedna ruka netleská“? K hledání řešení pro běžence z Ukrajiny se v Česku spojily všechny části společnosti – což by měl být jev obvyklý.)
6. Princip koheze a komplementarity, horizontálního a vertikálního propojení – nové řešení vede k vyrovnávání příležitostí, snižuje tenze, řešení na sebe navazují, spolupráce a propojení na všech úrovních i všech úrovních veřejné správy je základním předpokladem pro dosažení odolnosti a soudržnosti.
   (Doprovodná otázka: K čemu jsou evropské kohezní fondy? Proč jiný daňový poplatník posílá peníze do Česka?)
7. Princip řešení založených na relevantních informacích a faktech (evidence based), na otevřenosti a sdílení dat, transparentnosti a rovných příležitostech – generují se data srozumitelná a přístupná pro inovativní aplikace využitelné pro zlepšování podmínek pro život lidí a komunit a pro podnikání (sharing is caring).
   (Doprovodná otázka: Myslíte, že na radnici vašeho města/obce vědí, jaké odpady se opravdu sváží z území města, i když je k tomu zřízena městská společnost? Nebo jaká je spotřeba energie, vody atd? Až bude potřeba zajistit náhradní zdroje, komu tato role připadne?)

Kovidová pandemie velmi urychlila využití nástroje, který je sice všeobecně uznáván jako rozhodující pro budoucnost, ale v Česku byl ještě před dvěma až třemi roky považován za zbytný – digitalizace. Právě digitalizace umožní, aby lidé mohli žít kdekoli, protože kamkoli bude možné dodat služby, které pro život potřebují.

Málokterý starosta dnes vzdoruje, že v obci nepotřebuje rychlý internet. A tak se koncept smart cities, týkající se „tvrdé“ infrastruktury, postupně mění na koncept SMART, který obsahuje nejen energetiku, dopravu nebo životní prostředí, ale také medicínu, vzdělávání, kulturu či sociální práci. Je k tomu řada příkladů nových řešení, mnohé z nich také v projektech podpořených TA ČR. Stačí ve Starfosu zadat slovíčko „smart“.

„Probudit k akci“ 6 250 obcí není nijak jednoduché. Rostoucí počet těch, které začínají uvažovat koncepčně a v zájmu rozvoje obce v horizontu delším než je volební období starosty či starostky je však velkou výzvou pro práci na tom, aby se veřejný sektor a rozvoj území staly přiznanou a jasně formulovanou součástí konkurenceschopnosti České republiky. V evropských strategiích to všechno, na základě vědeckých poznatků z JRC a dalších odborných organizací, koneckonců už je. Jen se tam nezabývají specifiky našeho území a my zase (s pohrdáním založeným na neznalosti) nečteme evropské strategie. Přitom SMART je v Evropě po kovidu mainstream (viz tzv. taxonomie, ale o tom příště).

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR / autorka: Rut Bízková