Jedním z cílů České síťovky bylo udělat něco i pro společnost

Na začátku vašeho podnikatelského příběhu stála vaše babička, která vám síťovanou tašku kdysi představila. Mě by ale začít zajímaly vaše reálné byznysové začátky. Jak jste se učila podnikat, jak obtížné to bylo?

Byznysové začátky byly poměrně hodně těžké, protože já nemám vzdělání v ekonomickém sektoru. Vystudovala jsem sportovní gymnázium a potom kulturní antropologii, což s podnikáním opravdu nemá moc nic společného. Ale jsem naturelem hodně dravý člověk a chtěla jsem podnikat. A navíc oba dva rodiče podnikali, takže si myslím, že to mám trošku v krvi.

Co pro vás tehdy bylo nejtěžší?

Když jsem založila společnost, měla jsem ještě něco jako stínového společníka, který už určité zkušenosti s podnikáním měl. Každopádně úplně nejtěžší pro mě byly ekonomické věci, například roční rozpočty atd. Jelikož to pro mě byla naprostá neznámá, dělala jsem spoustu chyb, zbytečně utratila hodně peněz, které jsme si ještě navíc v té době vůbec nemohli dovolit apod. Takže vlastně po těch sedmi letech můžu říct, že máme za sebou zhruba tři de facto stabilizační roky. Čili už snad nejsme startup.

Pokud jde o Českou síťovku, v nedávné době proběhlo několik pokusů o její znovuoživení, ale dá se říct, že se podařil jen ten váš. Čím to je?

Ty pokusy podle mého názoru ztroskotaly v důsledku vidiny rychlého zisku. Navíc v nich vždycky šlo jenom o jeden produkt a chyběl konkrétnější smysl pro detail. A vlastně ani Vavřín Krčil, tedy ten, kdo vymyslel síťovku, neměl značku, jen dobré produkty. Proto to celé později upadlo v zapomnění.

Takže vy jste začala stavět na značce?

Ano, začala jsem stavět na značce Česká síťovka. Někdo by možná řekl, že už na to nemůžeme navazovat další produkty, ale ono to funguje. Evidentně je za tím příběh, čili my vlastně navazujeme na určité české dědictví a tradici.

Taky se snažíme eliminovat jednorázové plasty nebo obaly, tahle doba nám k tomu hodně nahrává, nabízíme vlastně alternativu plastových tašek. A také je to svým způsobem módní doplněk, snažíme se trochu tlačit do fashion vlny.

Vašimi hlavními odběrateli jsou dneska především velké firmy, které si síťovku nakupují jako dárky pro klienty. Jak stabilní je to zdroj? Nebojíte se, že by mohl rychle vyschnout?

Vlastně využíváme tři prodejní kanály. Jeden je e-shop. Před časem jsme otevřeli showroom na Výtoni, kam člověk může přijít, na všechno se podívat, osahat si to. Zároveň dodáváme do asi 100 prodejen po Česku a máme nějaké i na Slovensku. Pokud jde o reklamní sektor, ten se vyvinul jaksi organicky a my se mu určitě nebráníme. V tomto případě samozřejmě síťovku personalizujeme dle přání klienta, takže tam vlastně jakákoli zmínka o značce většinou chybí.

Je ale fakt, že síťovek tady zas až tak moc není, takže to beru jako marketingový nástroj, dostáváme se díky tomu do podvědomí lidí. Zákazníci se k nám hodně vrací, dělají opakované zakázky, postupně si berou nové modely. Nedávno jsme třeba spustili výrobu potravinových sáčků, protože ty mikrotenové jsou opravdu velký problém.

Zajímavé je, že pro výrobu využíváte chráněné dílny, proč děláte?

Nechci, aby to znělo jako klišé, ale chtěla jsem svým podnikáním udělat něco i pro společnost jako celek. A tak nejen že přicházíme s alternativou plastových tašek, zároveň jsem chtěla zapojit nějaké sociálně znevýhodněné skupiny. Nejdřív jsme mysleli na důchodce, protože jsou poměrně dlouho činní a někdy mají nedostatek finančních prostředků. Ale to se ukázalo jako příliš složité. Takže teď spolupracujeme se čtyřmi chráněnými dílnami.

Fungovalo by to ekonomicky i bez nich?

Mimo dílny ještě spolupracujeme asi s pěti externími švadlenami. Kdybychom ale šli do nějaké výrobny, určitě by to bylo finančně náročnější.

Pojďme se přesunout do zahraničí. Vy se tam pokoušíte prosadit, možná trošku po vzoru Vavřína Krčila, kterému se tam v minulém století dařilo hodně. Jak to vypadá s vámi?

Docela hezky se nám rozjel prodej na Kanárských ostrovech, poptala nás jedna firma nebo spíš organizace, která čistí pláže a má malý kamenný obchod. Tam se síťovka pěkně chytila. Potom máme odběratele v Austrálii, za čímž stojí Češka, která tam žije. Ale je to všechno reakce na poptávku, nejsme v tom moc aktivní.

Četl jsem, že by se to mělo změnit. Údajně plánujete expanzi do Německa, kde byste se chtěli prosadit v obchodech se zdravou výživou.

To je pravda. Tamní trh je samozřejmě mnohem větší a není to tak daleko, proto jsme si to Německo vybrali. Určité to ale bude hodně těžké. Snažíme se udělat větším řetězcům nabídku na míru, jít jim naproti, aby zjistily, že je to něco, co potřebují a co jim ulehčí život. Ale jak to dopadne teprve uvidíme.

Máte už nějaké odezvy?

Ještě ne, teď je to ve fázi plánování. My jsme tam zatím udělali určité opatření, co se týká certifikátů. Sehnali jsme totiž certifikovanou bavlnu jako základní surovinu pro výrobu, snažíme se to mít podchycené i takto.

Chci se zeptat i na poměrně složitou problematiku, což jsou užitné vzory a patentová ochrana. Vy jste tuhle věc musela řešit už na začátku. Jak složité to je a s čím vším jste se musela poprat?

Už na začátku jsem si byla vědoma, že průmyslový vzor je první věc, kterou musím udělat. Síťovka je poměrně obecná věc, takže dá se zkopírovat. A jelikož jsem neměla finanční prostředky na patentové zástupce, začala jsem to studovat sama. Nakonec se mi průmyslový vzor podařilo zaregistrovat.

Takže máme jednak průmyslové vzory – tam jde o to, jak produkt vypadá – po Evropě a potom ochrannou známku, která chrání produkt, resp. značku.

Doporučila byste i ostatním, aby se pokoušeli si to vyřídit na vlastní pěst?

Já jsem hodně podezřívavá, takže pokud to jde, snažím se registrovat úplně všechno. Problematika je to ovšem hodně komplikovaná, ale už se mi to vyplatilo. V jednom nejmenovaném řetězci se objevil naprosto totožný vzor, takže jsme tam poslali svoji patentovou zástupkyni a zboží bylo nakonec staženo. To pro mě bylo velké vítězství.

Jaké další plány máte kromě toho, co už jste zmiňovala?

Vždycky jsem měla vizi, že to nebude jenom o síťové tašce. A že na ni budou navazovat i více módní věci, s tím, že síťovina vždycky bude jaksi ikonickou částí. Takže jsme rozjeli přidruženou značku, je to pokračování České síťovky. Zatím se jmenuje CS koncept a uvidíme, jestli se z toho vyvine ještě nějaká jiná značka.

Spojila jsem se při tom s jednou českou návrhářkou, která vyrábí a prodává oblečení. Společně jsme vyvinuli trička a já si potom vymyslela ještě jednu věc: je to vyměnitelná kabelka. Technicky je to hodně složité, jde o to, že její vnitřek se dá vyměnit.

Martin Zika