Kde se vzalo ESG?

Extrémní meteorologické události jako vlny veder, přívalové deště, silné bouřky, sucho nebo povodně jsou stále častější a intenzivnější. S tím vším se potýkáme na vlastní kůži. Ve vědecké komunitě panuje shoda, že lidská populace významným způsobem k těmto změnám přispívá.

Současně existuje poptávka, aby se veřejní činitelé zabývali dopady globální změny klimatu a nabídli konkrétní řešení. Zájem lidí lze dobře demonstrovat na jejich každodenním chování. Věděli jste, že pro více než polovinu občanů České republiky je důležité, jak firma přistupuje ke společenské odpovědnosti, a že tento přístup může ovlivnit jejich rozhodování o nákupu? A že až 65 % Čechů je podle výzkumu společnosti Ipsos z roku 2020 ochotno si připlatit za produkt, který je společensky odpovědný?

Dokonce až pro 94 % dnešních vysokoškoláků je důležité, zda se jejich budoucí zaměstnavatel chová společensky odpovědně, což ukázal průzkum z roku 2019. V BDO zaměstnáváme hodně čerstvých absolventů vysokých škol. Proto už jsem si zvykl, že se tito mladí uchazeči neptají jen na náplň práce a na výši mzdy, jak tomu bylo dříve, ale že je zajímá i přístup firmy k udržitelnosti.

Pět hlavních důvodů, proč ve firmě rozběhnout ESG

Nejde o módní výstřelek

I české firmy o udržitelnost usilují, dokonce aniž si to mnohdy samy uvědomují. Například majitelé se starají o své zaměstnance, často jim pomáhají, pokud se ocitnou v nepříznivé životní situaci. Firmy se snaží naslouchat svým zaměstnancům i byznysovým partnerům a zohledňovat jejich očekávání a potřeby. I v ochraně životního prostředí udělaly společnosti velký pokrok. V posledních letech se také daleko lépe chováme k soukromí a k osobním údajům jiných lidí.

V dílčích oblastech se tedy udržitelný přístup již léta úspěšně prosazuje. Snahy o udržitelný přístup tedy nejsou módní vlnou nebo výstřelkem zástupců úzké části politického spektra, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Chránit životní prostředí a chovat se zodpovědně a ohleduplně patří dávno k DNA firemních kultur mnoha společností. Ohleduplnost k jiným lidem, včetně budoucích generací je podle mého názoru tou hlavní charakteristikou udržitelného přístupu. V tomto duchu jsme tím pomyslným správcem, kterému byla příroda pouze propůjčena a který ji chce předat potomkům v lepším stavu, než ji přezval.

Příležitosti i rizika

Naplňování požadavků v oblasti udržitelnosti bude mít čím dál tím větší dopad na přístup firem k financím a na jejich konkurenceschopnost. Tyto změny tak skýtají mnoho příležitostí, ale také rizik, a to jak pro samotné firmy, tak pro veřejnost. Mezi tato rizika patří i takzvaný greenwashing. Jedná se o situaci, kdy firma nebo organizace šíří dezinformace za účelem prezentovat se jako environmentálně zodpovědná.

Jedním ze způsobů, jak předcházet riziku greenwashingu, je zavedení standardizovaných ESG (Environment, Social, Governance) do podnikových procesů. ESG totiž slouží jako rámec pro vykazování míry udržitelnosti a společenských dopadů firmy či organizace a může pomoci porovnat, jak si jednotlivé organizace a firmy v udržitelnosti stojí. Co konkrétně se ale skrývá za jednotlivými písmeny zkratky ESG?

E – životní prostředí

Odkazuje na environmentální oblast, zahrnuje standardy definující, jak reportovat o dopadu na životní prostředí a o rizicích z něj vyplývajících. Týká se zejména informací ohledně zmírňování změny či adaptace na změnu klimatu, nakládání s odpadem nebo podpory biodiverzity.

Měření uhlíkové stopy. Důležitou součástí této oblasti je také podávání zpráv o uhlíkové stopě organizace, výrobku či služby. Uhlíková stopa vyjadřuje množství skleníkových plynů, které produkujeme v souvislosti s každodenními aktivitami. Jde například o spalování fosilních paliv pro výrobu elektřiny, tepla nebo v dopravě. Pro účely měření a následných opatření se emise zpravidla rozdělují podle toho, nakolik jejich produkci může firma sama ovlivnit. Níže je uveden příklad metodiky měření uhlíkové stopy tzv. GHG protokol. Vykazování uhlíkové stopy bude také součástí povinného nefinančního reportingu podle CSRD směrnice, resp. ESRS standardů.

Scope 1 – přímé emise. Jde o aktivity, které spadají pod daný podnik a jsou jím kontrolovány, při nichž jsou uvolňovány emise přímo do ovzduší. Zahrnují například emise z kotlů či generátorů spalujících fosilní paliva v podniku, emise z mobilních zdrojů (např. automobilů) vlastněných podnikem či emise z průmyslových procesů, v zařízeních provozovaných podnikem.

Scope 2 – nepřímé emise z energie. Emise spojené se spotřebou nakupované energie (elektřiny, tepla, páry či chlazení), které nevznikají přímo v podniku, ale jsou důsledkem aktivit podniku. Jde o nepřímé emise ze zdrojů, které podnik přímo nekontroluje, přesto má na jejich velikost zásadní vliv skrze velikost své poptávky.

Scope 3 – další nepřímé emise. Emise, které jsou následkem aktivit podniku a které vznikají ze zdrojů mimo kontrolu či vlastnictví podniku, ale nejsou klasifikovány jako Scope 2. Zároveň se jedná o kategorii nejširší a nejkomplikovanější na přesný výpočet souvisejících emisí. Jedná se o služební cesty letadlem, ukládání odpadu na skládku, nákup a dopravu materiálu třetí stranou, nákup hmotného majetku firmy atp.

S – sociální aspekty

Sociální oblast zahrnuje standardy definující, jak reportovat o dopadech na lidi a rizika z nich vyplývající v rámci ekosystému podniku. Zahrnuje oblast rovných příležitostí, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, lidských práv nebo ochrany osobních údajů.

G – správa a řízení

Oblast správy a řízení organizace zahrnuje standardy definující, jak reportovat aspekty udržitelnosti, které se týkají přímo vlastní vykazující jednotky. Tato oblast stanoví kritéria pro reportování ohledně složení vrcholových orgánů společnosti či postupů pro prevenci a detekci neetického nebo korupčního jednání.

Zkratka ESG je pro malé firmy zatím trochu záhadná. Od roku 2026 pro ně má být povinná

Šest environmentálních cílů

Dosud firmy informovaly o tom, jak jsou udržitelné, podle různých standardů. Výsledné informace tak nejsou srovnatelné. Proto přišla Evropská komise se závaznými standardy (European Sustainability Reporting Standards), které budou stejné pro všechny firmy sídlící a podnikající v Evropské unii od určité velikosti.

Je patrné, že zelená tranzice je dnes z velké míry formována právě na úrovni Evropské unie. Známý je především Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu), což je soubor politických iniciativ, jejichž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální. V návaznosti na Green Deal Evropská unie reviduje dosavadní právní předpisy tak, aby bylo možné naplnit zmíněné ambiciózní cíle.

Jednou z významných iniciativ je také často skloňovaná evropská taxonomie. Taxonomie je společný evropský klasifikační systém pro ekologicky udržitelné činnosti (rozlišuje se mezi udržitelnými, přechodnými a neudržitelnými aktivitami). Existence tohoto rámce má posílit transparentnost v oblasti dopadů činnosti firem na životní prostředí. Taxonomie definuje šest environmentálních cílů. Hospodářská činnost je považována za udržitelnou, pokud přispívá alespoň k jednomu z těchto cílů, aniž by současně významně poškozovala kterýkoli z ostatních cílů. Mezi zmíněné cíle patří:

• zmírňování změny klimatu
• přizpůsobení se změně klimatu
• udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů
• přechod na oběhové hospodářství, včetně předcházení vzniku odpadů a jejich recyklace
• prevence a omezování znečištění
• ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů

Nová pravidla pro reporting

Dalším významným právním předpisem je CSRD směrnice (Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta mění pravidla podávání zpráv podniků o udržitelnosti. Významně rozšiřuje rozsah požadavků dosavadních právních předpisů a nově nastavuje ESG reporting komplexně pokrývající oblasti E (zde kromě toho bude paralelně existovat doplňující reporting podle EU taxonomie), S a G. Mezi novinky patří zejména následující:

• Rozšíření povinností na mnohem širší okruh společností – změny se dotknou společností s více než 250 zaměstnanci a s roční obratem více než 40 mil. eur, případně společností s celkovou bilanční sumou roční rozvahy přesahující 20 mil. eur ročně nebo veřejně obchodovatelných společností (kromě mikropodniků).
• Právě od tohoto právního aktu se odvíjejí po[1]drobnější požadavky na podávání zpráv podle již zmíněných ESRS standardů.
• Nefinanční reporting bude nově podléhat povinnému auditu.

Podobně jako Green Deal a taxonomie i CSRD směrnice je již odsouhlasená a platná. Není tedy reálné očekávat, že dojde v dohledné době k zá[1]sadní změně tohoto právního aktu směrem k jeho rozvolnění.

Čtvrtina předních českých firem neinformuje o ESG. Zprávy o udržitelnosti v globálním srovnání

Investice do ESG jsou investice do rozvoje

Evropská komise na podporu transformace ekonomik členských států vyhradila stovky miliard eur. Tyto peníze mohou směřovat na podporu vědy, výzkumu a inovací jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Podle průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR realizovaného v období 5. 5.–8. 6. 2022 představují nové zelené povinnosti komplikace až pro 50 % podniků.

Dobře investované prostředky mohou pomoci vzniku nových technologicky vyspělých produktů a zvýšit tak konkurenceschopnost českých společností, nejedná se tedy jednoznačně pouze o komplikace, ale těch zbývajících 50 % podniků ze zmiňovaného průzkumu naopak už nyní nahlíží na probíhající zelené povinnosti jako na příležitost. Transformace může přinést potřebný impulz k přehodnocení náročnosti materiálového užití ve výrobě či podpořit další digitalizaci a automatizaci, což i s ohledem na geopolitické dění kolem nás posílí rovněž dimenzi surovinové bezpečnosti a spolehlivosti dodavatelských řetězců.

ESG není strašák

Je to komplexní rámec, který má pomoci firmám informovat o tom, jak se jim daří fungovat udržitelně. A přináší spoustu příležitostí, ale i rizik nejen pro firmy jako takové, ale samozřejmě pro jejich vlastníky, investory, věřitele nebo zákazníky. Hlavní předností je příležitost k celkovému zlepšení kvality našeho života, prostředí, kde žijeme, a naší bezpečnosti.

Konkrétně může přinést zvýšení efektivity, snížení požadavků na primární zdroje a podpořit další digitalizaci a automatizaci. Díky novým potřebám firem a spotřebitelů mohou vznikat nové produkty a služby, což může vést k větší konkurenceschopnosti a zároveň posílení šetrného nakládání se zdroji. S tím souvisí také příležitosti pro každou jednotlivou firmu, jak posílit svou stávající pozici na trhu nebo oslovit nové spotřebitele.

Vždyť už jen to, že se zamyslíme nad tím, jaké dopady má činnost firmy na naše okolí, má samo o sobě spoustu přínosů. Můžeme dosáhnout úspor energií, ušetřit za vodu či odpad, lépe se připravit na sucha, zlepšit nakládání se vstupními materiály do výroby, posílit nakládání s odpady a následné materiálové užití a tím celkově zvýšit kvalitu prostředí, ve kterém žijeme, i odolnost evropské ekonomiky.

Jsou české firmy připravené?

Myslím, že nelze zobecnit, některé ano, některé méně a některé vůbec. Reporting podle ESRS standardů je zcela jiným typem vykazování než dosavadní CSR reporty. Tam se firmy chtěly pochlubit s tím, jaké společensky prospěšné aktivity dělají. Rizika a případně negativní dopady jejich činností se tolik v úvahu nebraly. Naproti tomu podle ESRS standardů budou muset vykazovat i méně příjemné věci. Dalším aspektem ESRS jsou značné požadavky na data a související procesy. Ani některé velmi velké firmy takový rozsah a hloubku dat, které se budou muset vykazovat, momentálně nesbírají. Obecně firmy udržitelnost řeší. A už jen správné pojmenování a zařazení již existujících aktivit a možnost zamyslet se nad vlastní činností je krokem kupředu.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Stanislav Klika, ředitel oddělení Risk Advisory Services BDO