English version
Dodržování zákonů je pro firmy v České republice dlouhodobá konkurenční nevýhoda. Stát totiž podle místních podnikatelů toleruje plošné porušování zákonů, aniž by zakročil. Firmy, které si s dodržováním pravidel nedělají starosti, tak mají větší zisky a vysmívají svým konkurentům, kteří se řídí schválenou legislativou.
Stačí se podívat na to, jak se firmy vyrovnaly se zákony schválenými v předchozím období. Od loňského září například platí v Česku zákaz billboardů u dálnic a silnic. Jen minimum poctivých firem přitom reklamní plochy odstranilo, další provozovatelé je jen překryly státními vlajkami a tváří se, že zákon neporušují. Ministerstvo dopravy tomu jen přihlíží.
Podobně někteří podnikatelé obcházejí zákon o zákazu kouření v restauracích. Zřídili si „soukromé kluby“, kde se nejen kouří, ale navíc ani neregistrují tržby v rámci EET. Často fungují přes ulici naproti restauraci, která zákaz poctivě dodržuje. Ministerstvo zdravotnictví tyto prohřešky neřeší.
Šedá ekonomika vítězí
Právě elektronická evidence tržeb je pak pro podnikatele dalším zklamáním. Obchodníci, kteří se placení daní dlouhodobě vyhýbali a na které zákon především mířil, totiž ani nyní účtenky zákazníkům nevydávají. Na současnou situaci si nejvíce stěžují sami obchodníci. „Jednoznačně vítězila a mnohde bohužel nadále vítězí šedá ekonomika nad poctivými podnikateli, kteří nežijí na úkor občanů, řádně platících daně, ale sami dodržují základní etická pravidla pro podnikání,“ upozorňuje Zdeněk Juračka, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO).
Od zavedení EET si podle něj asociace slibovala narovnání situace na trhu, který dlouhodobě deformují především prodejci na tržnicích, kteří kromě prodeje padělaného zboží rovněž ve velké míře neodvádějí daně. „Vadí nám volání po ‚tolerantnějším přístupu‘ při hodnocení takových prohřešků. Pokud teď podnikatelská veřejnost a stát ustoupí tlaku populistických organizací, které se zviditelňují na úkor poctivých podnikatelů, nebude to v budoucnu dobré pro nikoho,“ dodává Zdeněk Juračka. Podle něj by ministerstvo financí mělo dodržování EET vymáhat účinněji.
Nedůslednost kontrol a vlažný přístup státu k vymáhání zákonů je podle něj z části způsobený také populismem tuzemských politických stran.
„Do dnešního dne čekám na odpověď na otevřený dopis, adresovaný šéfovi jedné známé pravicové strany s žádostí, aby mně a podnikatelské veřejnosti vysvětlil rozpor mezi tím, co hlásá a tím, co činí. Na jednou stranu totiž dle vlastních vyjádření vehementně podporuje malé a střední podnikání, na stranu druhou vystupuje zásadně proti EET, přestože organizace jako Hospodářská komora, zaměstnavatelské svazy, naše asociace a další EET plně podpořily a dále je hájí. Co tedy vlastně tato strana podporuje?“ ptá se Zdeněk Juračka.
Politici schvalují děravé zákony
Za obcházením zákonů je podle podnikatelů také nekvalitní legislativa. V takovém případě není podle zástupců firem možné vinit jen živnostníka, který našel skulinu, jak se plnění povinností vyhnout. „Není to chyba jeho, ale toho, kdo zákon připravoval, protože zjevně nemyslel na všechny varianty, které mohou nastat,“ říká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky.
Podle právníků by přitom stát měl dodržování zákonů vymáhat, protože jen tak může zajistit dodržování principu rovnosti v soukromoprávních vztazích a tím uskutečňovat ekonomické zájmy jednotlivých účastníků trhu. „Tím zároveň fakticky umožňuje svobodu podnikání, kterou zaručuje Listina základních práv a svobod,“ upozorňuje Libor Kyncl, právník Havel & Partners a odborný asistent Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Tento přístup má podle něj oporu také v rozsudku Soudního dvora EU z 9. prosince 1997 ve věci C 265/95, Komise vs. Francie, který rozhodl, že „členský stát (EU) je povinen přijmout veškerá opatření k zajištění působnosti a účinnosti práva … za účelem náležitého provádění tohoto práva v zájmu všech hospodářských subjektů“.
Stát musí reagovat, upozorňují právníci
Kromě tuzemské legislativy by tak mělo být pro české úřady závazné i toto rozhodnutí evropského soudu. „Stát je opravdu povinen reagovat tak, aby co možná nejvíce omezil deformaci podnikatelského prostředí a vytváření neoprávněných konkurenčních výhod pro některé subjekty nerespektováním vnitrostátních předpisů na vnitřním trhu EU. Pokud tak dlouhodobě nečiní, může tím porušovat právo Evropské unie,“ konstatuje Libor Kyncl.
Dlouhodobým tolerováním porušování nebo obcházení zákonů tak podle něj stát neplní jednu ze svých důležitých funkcí. „Stát nejenže by měl, ale dokonce musí reagovat na protiprávní činnost. Pokud se jedná nikoli o protiprávní činnost, ale o obcházení zákona, je povinen reagovat také, podle takzvané doktríny zákazu zneužití práva. A pak je nutno každou situaci posoudit takzvaně case by case, tedy případ od případu,“ dodává Libor Kyncl.
I v případě, že stát začne konkrétní problém trvající řadu let řešit, není cesta k nápravě krátká. „Vždy platí, že tento dojem je vyvoláván dlouhodobě a jednorázovými novelizacemi zákonů, evropského či českého právního systému se upraví nikoli hned, ale až s odstupem řady let,“ podotýká Libor Kyncl.
Generační výměna
Ke zlepšení situace s vymahatelností práva v Česku bude podle podnikatelů docházet také v souvislosti s generační výměnou. „Byl jsem na besedě s jedním americkým filosofem a podnikatelem, který tvrdil, že změna myšlení lidí po stránce vnímání práva a jeho respektování trvala v Americe cca tři generace. A v tom je ten problém. Když do toho dosadím ještě českého člověka, prolezlého švejkovinou a nerespektováním prakticky ničeho, tak jsme doma,“ poukazuje Zdeněk Juračka.
Často je pocit nefungujícího právního prostředí způsobený délkou procesů v Česku a tím, jak dlouho trvá, než se postižení dovolají spravedlnosti. „Vymahatelnost práva u nás existuje, vše se ale bohužel neskutečně táhne. Pomalost potom nahrává různým spekulantům,“ říká Karel Havlíček.
Příkladem podle něj může být kauza bývalých dealerů Hyundai. „Ti byli trvale šikanováni importérem, tedy korporací. Ta jim dodnes dluží desítky milionů korun. Vyhráli jsme všechny soudy, ale protahováním soudních stání, nekonečným odvoláváním a cíleným prodlužováním sporu se ani po čtyřech letech prodejci nedočkali částek, které jim korporace dluží,“ upozorňuje Karel Havlíček na případ, který AMSP koordinuje.
Souhlasí s tím, že Hyundai má jako poražený právo bránit se všemi prostředky, ale malé firmy pak podle něj oprávněně cítí protahování případu jako křivdu. „Vše děláme hrozně pomalu, jdeme na to hrozně komplikovaně, právně dokonale, ale zapomínáme na kupecké počty. Ctíme více paragrafy, než selský rozum a ještě se vzájemně přesvědčujeme, že to tak je vlastně správně. To není normální. Proto klesá důvěra v soudy,“ konstatuje Karel Havlíček.
Podnikatelům rovněž vadí, že některé poradenské firmy radí firmám ne to, jak zákony v určité oblasti dodržovat, ale naopak, jak se jejich plnění vyhýbat. „Byl jsem pozván jako šéf asociace na besedu renomovaných právníků s podnikatelskou veřejností. K mému zděšení jsem zjistil, že tito právníci učí a nabádají přítomné podnikatele jak se bezproblémově vyhnout platnosti nepříjemného zákona, než aby jednali v jeho smyslu. Musel jsem se z tohoto sezení omluvit s konstatováním, že jsem si zřejmě spletl dveře,“ upozorňuje Zdeněk Juračka.
Dlouhý stín divokých devadesátých let
Odborníci na druhou stranu upozorňují, že ne ve všech případech, kdy má podnikatelská veřejnost dojem, že je vymahatelnost práva špatná, tomu tak skutečně je. „Před rokem 2000 byla vymahatelnost práva opravdu hodnocena jako výrazně nižší v porovnání s dnešním datem,“ upozorňuje Libor Kyncl. Nálepky, kterou právní oblast v ekonomické sféře získala v divokých devadesátých letech, se však mnohdy obtížně zbavuje.
„V některých situacích se opravdu jedná o skutečný stav a právo skutečně je v daném úseku obtížně vymahatelné, podnikatelé respektující pravidla mohou být dočasně znevýhodněni před podnikateli porušujícími své povinnosti. Avšak mohou proti nim uplatňovat nároky z nekalé soutěže,“ konstatuje Libor Kyncl.
„V dalších případech se naproti tomu jedná pouze o nesprávný dojem veřejnosti a ve skutečnosti jsou práva na daném úseku vymahatelná bez větších obtíží, pouze tato informace nebyla dosud dostatečně srozumitelně prezentována veřejnosti veřejnou správou a veřejná správa nevyužila všech svých možností,“ zdůrazňuje Libor Kyncl.
Veřejnost se podle něj mnohdy orientuje podle situace v právním systému před rokem 2000 a například kupónová privatizace pro mnoho lidí dodnes ovlivňuje jejich vnímání současného kapitálového trhu v Česku, přestože již dávno funguje na jiných základech.
Dalibor Dostál
