English version
V ČR je aktuálně několik desítek farmářů, kteří se regenerativnímu zemědělství věnují. Jde primárně o soukromníky, kterým není lhostejná budoucnost.
V posledních několika letech jsme svědky měnících se podmínek života na Zemi. O příčinách klimatických změn se vedou rozsáhlé diskuse, ovšem nejvíce diskutovaným problémem je zvyšující se koncentrace CO2 v atmosféře. Ta každým rokem roste, a navíc se zrychluje i tempo růstu naměřených hodnot. Jednou z cest, jak dostat nadbytečný uhlík z atmosféry pod zem, kam primárně patří, je regenerativní zemědělství.
„Řešení nám leží přímo pod nohama. A to doslova. Půda je pro většinu lidí jen obyčejná hlína, v lepším případě cenný zdroj pro vypěstování plodin, respektive potravy. Ovšem půda také hraje zásadní roli při regulaci světového klimatu. Po oceánech je druhým největším přirozeným úložištěm uhlíku na světě,“ uvádí Václav Kurel, zakladatel startupového projektu Carboneg, a dodává: „Postup, kterým se u nás tradičně půda obhospodařuje, bohužel přispívá k velkému uvolňování uhlíku do atmosféry. Změnit to a podpořit přirozené zákonitosti půdního života umožňuje regenerativní způsob zemědělství, kterému se věnuje náš projekt Carboneg.“
Regenerativní zemědělství totiž přináší zásadní odpověď na otázky, jak zabránit půdním erozím, ale také jak například snížit náklady na průmyslová hnojiva. Bohužel, zatím je tento způsob nakládání s půdou znám spíše v zahraničí a do české kotliny se prodírá velmi trnitou cestou.
Doležel: Editovat genom rostlin musíme, jinak se Evropa stane muzeem zemědělství
Aktuálně je v ČR několik desítek farmářů, kteří se regenerativnímu zemědělství věnují. Jde primárně o soukromníky, kterým není lhostejná budoucnost. Jako příklad lze uvést farmu Wenzela Lobkowicze, specializující se na chov dobytka a regenerativní pastvu. „Začínal jsem s 19 kusy zvířat na 35 hektarech a měl jsem problém je uživit. Dnes mám 75 kusů na 63 hektarech a z toho 40 hektarů pastvin s vysokou úživností,“ prozrazuje Wenzel Lobkowicz, farmář a majitel panství v Drahenicích.
Zapojení co největšího počtu zemědělců je klíčové. I proto se je Václav Kurel rozhodl motivovat finanční odměnou.
„Cílem našeho projektu je finančně motivovat a metodicky podporovat zemědělce, kteří se rozhodli hospodařit jinak. Udržitelně, s minimem mechanických i chemických zásahů a s využitím přirozených procesů v půdě. Zemědělci aplikující regenerativní zemědělství, kteří jsou zapojeni do projektu Carboneg, získají finanční odměnu za každou tunu CO2, kterou uloží do půdy. Celý proces měření je podložen certifikací,“ komentuje proces Václav Kurel.
Potřebné finanční prostředky Carboneg získává prodejem tzv. uhlíkových kreditů. Na jedné straně zemědělec, který se snaží hospodařit tak, aby co nejvíce CO2 skončilo na (v) jeho poli nebo louce, na druhé straně firmy, které si potřebují snížit svou uhlíkovou stopu. Typicky jsou to banky, konzultantské či IT společnosti, které se zavázaly, že do určité doby budou uhlíkově neutrální. A právě těmto společnostem Carboneg nabízí možnost dosáhnout splnění svých ambiciózních klimatických cílů nákupem offsetů.
„Carboneg kromě přímé spolupráce se zemědělci nabízí podporu i firmám, které hledají působ, jak dosáhnout uhlíkové neutrality. Ty se mohou do projektu zapojit prostřednictvím nákupu certifikovaných uhlíkových kreditů,“ říká Václav Kurel.
Carboneg má momentálně zasmluvněno 5000 hektarů. Avšak pro naplnění cílů je potřeba získat do projektu desítky až stovky tisíc hektarů.
„Přesvědčit zemědělce ke změnám je poměrně složité. Stávající zákony, dotační podmínky a staletí zažité zkušenosti nelze změnit ze dne na den. Podporu regenerativního zemědělství však slibuje i Evropská komise. Ta se do konce roku 2022 zavázala k předložení návrhu právního rámce pro certifikační systém pro započítávání a certifikaci pohlcování emisí z oblasti zemědělství a lesnictví,“ uzavírá optimisticky Václav Kurel.
Více informací o regenerativním zemědělství či uhlíkových kreditech najdete na webu Carboneg.
Redakčně upravená tisková zpráva projektu Carboneg
