Konec širých lánů v Čechách? Venkov čeká velká změna



Český venkov čeká jedna z největších změn za poslední desetiletí. Ministerstvo zemědělství připravilo přelomová pravidla pro hospodaření s půdou, která omezí plochy monokultur. Od začátku roku 2021 tak budou muset zemědělci pěstovat jednu plodinu pouze na plochách menších než 30 hektarů.

„Naším záměrem je zlepšovat stav zemědělské půdy, a tím i životního prostředí. Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích, zlepšíme i schopnost krajiny zadržovat vodu. To je v těchto suchých letech a s výhledem nepříznivého klimatu i do budoucna velmi důležité,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

V případě větších pozemků, než je třicetihektarový limit, bude nutné plochy monokultury oddělovat ochranným pásem, který bude zatravněný nebo osetý pícninami a alespoň 22 metrů široký. Další možností pro zemědělce je na pozemku střídat několik plodin, každou na ploše nepřevyšující 30 hektarů.

Změna pro tisíce zemědělců

Změna se dotkne veškeré zemědělské půdy a zhruba tří tisíc zemědělců, kteří hospodaří na polích s celkovou výměrou přibližně jeden milion hektarů. Úpravu pravidel ministerstvo zakomponovalo do nařízení vlády, které stanovuje požadavky na správné hospodaření. Ty musejí zemědělci povinně dodržovat, aby měli nárok na některé hlavní dotace. Například na přímé platby na plochu nebo podpory z Programu rozvoje venkova. Vláda by měla nařízení schválit ještě do konce letošního roku.

Právě velké lány polí, na kterých se pěstuje jedna plodina, jsou podle vědců jednou z hlavních příčin, proč krajina ztrácí svoji biologickou rozmanitost. Velké plochy je navíc nutné více ošetřovat chemickými postřiky a kvůli používání těžké zemědělské techniky na obří pole se pak půda neustále zhutňuje a ztrácí schopnost vsakovat vodu.

Hrozí eroze a utužení

Právě velkými lány, dědictví socialistického zemědělství, se české zemědělství liší od vyspělých zemí západní Evropy. Ukazuje to i porovnání velikostí farem v tuzemsku a Evropské unii. Zatímco průměrná rozloha na farmu v České republice je 133 hektarů, průměr EU je 15 hektarů. Podíl zemědělských podniků s rozlohou obhospodařované půdy vyšší než 100 hektarů v Česku činí 19,3 procenta oproti pouhým 2,7 procenta v celé EU.

„Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích,
zlepšíme i schopnost krajiny zadržovat vodu.“ Miroslav Toman, ministr zemědělství

Na druhé straně čeští zemědělci upozorňují, že velikost farem není jediným kritériem zdravého hospodaření. Jejich kolegové na západ od našich hranic kvůli vyšším příjmům často používají výrazně více chemie.

I tak ale není obrázek české zemědělské krajiny právě idylický. Na 54 procent půdy v Česku je ohroženo vodní erozí, na 62 procent je ohroženo překyselením a na 49 procent půdy je ohroženo utužením. Navíc Česko ročně ztrácí 21 milionů tun ornice v hodnotě minimálně 4,2 miliardy korun. Jedním z ukazatelů, jak intenzivní hospodaření dopadá na krajinu, je snížení početnosti ptáků zemědělské krajiny zhruba o třetinu oproti roku 2000.

Menší pole nestačí

Ekologické organizace proto již řadu let volají po změně zemědělské politiky nejenom v Česku, ale v celé Evropské unii. „Stav půdy, kontaminace vod pesticidy a masivní ztráta biodiverzity ukazují jasně, že české zemědělství se musí proměnit a změna musí být systémová,“ říká Klára Kyralová, expertka na potraviny a zemědělství Hnutí Duha.

Menší rozloha polí s jednou plodinou není jediným opatřením, které má zlepšit stav tuzemské krajiny. „Jednou ze zásadních výzev současného zemědělství jsou klimatické změny, dostatečně varovná by pro nás měla být čím dál častější období sucha. Proto zpřísňujeme hospodaření s ornou půdou, zaměřujeme se na pozemkové úpravy, které zadržují vodu v krajině, a na další opatření v boji proti suchu,“ doplnil Miroslav Toman.

Od roku 2020 začne například platit nové vymezení erozně ohrožených ploch, čímž chce resort chránit více než 600 tisíc hektarů orné půdy. Dalším zpřísněním je zakládání pásů pro přerušení pozemku s erozně nebezpečnou plodinou.

S hospodařením na polích souvisí také používání nebezpečných glyfosátů. Od ledna letošního roku platí v České republice zákaz předsklizňové aplikace na plodiny určené pro potravinářské účely. Za posledních šest let se přitom v Česku snížilo množství používaných pesticidů o 7,1 procenta.

Farmy konkurují elektrárnám

Právě menší rozlohy polí a šetrnější používání chemie může velkým farmám v Česku pomoci snížit tlak ekologů a malých zemědělců na to, aby velcí hospodáři dostávali menší dotace z Evropské unie. Proti jejich omezování velkým hráčům vystupuje i ministerstvo zemědělství. „Nemůžeme po zemědělcích chtít stále více požadavků, a přitom jim snižovat množství peněz. Chceme, aby se řádně starali o krajinu, budovali remízky, biopásy a podobně, a proto je musíme v těchto aktivitách podporovat. Zásadně proto nesouhlasím se zařazením environmentální platby a platby citlivým sektorům do případného zastropování,“ konstatuje ministr Toman.

„Stav půdy, kontaminace vod pesticidy a masivní ztráta biodiverzity ukazují jasně, že české zemědělství
se musí proměnit, a změna musí být systémová.“ Klára Kyralová, Hnutí Duha.

Změna přístupu zemědělců přitom není nutná jen pro zlepšení stavu tuzemské krajiny a záchranu ohrožených druhů zemědělské krajiny. Podle vědců je nutná i ke zpomalení změn klimatu. Přestože za jeho hlavní příčinu bývají obecně považovány továrny a elektrárny chrlící emise CO₂, experti upozorňují, že jedním z hlavních zdrojů skleníkových plynů je také intenzivní zemědělství.

Zemědělství a produkce potravin aktuálně zabírají třetinu zemské souše a připadá na ně 70 procent veškeré spotřeby sladké vody na zemi. Odlesňování, průmyslové zemědělství a další nešetrné praktiky při využívání půdy způsobují zhruba čtvrtinu veškerých emisí skleníkových plynů na planetě, podobně, jako výroba elektřiny a tepla.

Boj o půl stupně Celsia

Podle vědců bude zemědělství a špatná péče o půdu hrát klíčovou roli v dalším oteplování planety. Naopak lepší péče o půdu může hrát v boji se změnami klimatu pozitivní roli. Zvyšování organické hmoty v půdě, protierozní opatření, obnova lesů, omezení odlesňování nebo plýtvání potravinami mohou zabránit oteplení až o půl stupně Celsia a významně pomoci s udržením globální teploty na relativně bezpečné úrovni.

„Zadělali jsme si na obrovský problém, je ale v našich silách ho vyřešit, když začneme jednat okamžitě. Dopad lidské činnosti na půdu a na krajinu nemá v historii obdoby. Je do značné míry živen rozpínavostí průmyslového zemědělství a produkcí masa,“ konstatuje Jan Freidinger z Greenpeace.

Současný systém zemědělství podle vědců přitom neohrožuje pouze přírodu, ale také potravinovou bezpečnost lidstva. Současný potravinový systém je totiž velmi zranitelný. Přes 60 procent veškeré sklizně tvoří pouze pouhé čtyři plodiny: kukuřice, rýže, pšenice a sója. Šíření chorob v důsledku změny klimatu nebo adaptace škůdců na současné postřiky by tak lidstvu mohlo způsobit vážné problémy s výživou 7,5 miliardy lidí na planetě.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.