Konec stěhování za prací?



 Ještě před několika lety bylo pro mnoho lidí snem přestěhovat se za prací do jiné země. S tím, jak se kvůli migraci zhoršuje bezpečnostní situace v zahraničí, a zároveň se postupně zvyšuje životní úroveň obyvatel i v chudších zemích, ochota lidí odjet do ciziny za prací výrazně klesá. Zjistil to průzkum mezinárodní poradenské společnosti BDO. 

Zatímco v roce 2012 sdělila čtvrtina dotázaných, že by se kvůli lepšímu finančnímu ohodnocení až na dva roky přestěhovali do jiného státu, během letošního dotazování tuto ochotu deklarovalo jen 18 procent lidí. Jen 17 procent dotázaných by se do zahraničí přestěhovalo napořád.

To dělá vrásky firmám, které se musejí vypořádat s nedostatkem pracovníků. Zatímco před lety stačilo k úspěšnému nalákání pracovníků z jiných zemí atraktivní finanční ohodnocení, dnes je situace mnohem komplikovanější. „Lepší mzdové podmínky jsou stále velmi důležitým faktorem. Lidé zvažující práci v zahraničí, ale stále více sledují i jiné aspekty. Například zda dostanou bezplatné jazykové kurzy nebo zda budou mít v případě dočasného vycestování zajištěnou práci po svém návratu,“ říká Lukáš Hendrych, partner auditorské a poradenské společnosti BDO.

A není to jediný rozdíl oproti minulosti. „Ptají se více, co bude znamenat pobyt v zahraničí pro ostatní rodinné členy, zda se firma alespoň nějakým způsobem postará o manželku nebo zda budou zdarma letenky pro rodinné příslušníky. Současný trend je takový, že lidé raději dojíždějí, než aby se kvůli práci dlouhodobě přestěhovali,“ dodává Lukáš Hendrych.

Česko je předposlední

Čeští zaměstnanci jsou v tomto ohledu ještě výrazně konzervativnější než lidí z jiných částí světa. Ochota Čechů dočasně se přestěhovat za prací do zahraničí je podle letošního průzkumu společnosti Randstad druhá nejnižší z 33 sledovaných zemí světa. Hůře na tom jsou už jen Dánové.

Podle loňského průzkumu agentury Ipsos pro společnost Wincott People se 56 procent Čechů nechce za prací stěhovat ani v rámci Česka. Jen 17,3 procenta dotázaných by se za prací přestěhovalo, pokud by jim zaměstnavatel zajistil a zaplatil přechodné bydlení. A pouze devět procent Čechů by souhlasilo, pokud by jim zaměstnavatel pomohl zajistit dlouhodobou práci na novém místě i pro manžela či manželku a pomohl s přestěhováním rodiny.

56 procent Čechů nechce za prací stěhovat ani v rámci Česka.

Kromě průzkumu ukazuje malý zájem českých zaměstnanců stěhovat se za prací i malý zájem o příspěvek, který na změnu bydliště v rámci Česka poskytuje stát. O jednorázový příspěvek 50 tisíc, který se vyplácí od loňského listopadu, požádalo zatím jen něco málo přes 200 Čechů. Stát ho schválil zhruba polovině žadatelů.

„Stěhování za prací nebylo před rokem 1989 moc běžné a velká část mladé generace dnes setrvává ve svém rodišti po vzoru svých rodičů. Češi nejsou jednoduše zvyklí za prací dojíždět. Je to dáno i geograficky. Dnešní situace na trhu, kde se přibližujeme plné zaměstnanosti, nevytváří ani potřebný tlak se za prací stěhovat,“ dodává Lukáš Hendrych.

Hledá se 200 zaměstnanců

V současnosti přitom chybí firmám na dvě stě tisíc lidí. Zatímco zaměstnanci jsou spokojeni, protože jim to přináší nebývalý růst platů, podnikatelům přibývají vrásky. Situace na českém trhu práce činí ze schopných expertů velmi žádané zboží. Celá třetina firem dnes čelí nedostatku kvalifikovaných sil.

Podle Českého statistického úřadu je přibližně 32 procent podnikatelů znepokojeno zejména nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Mnozí kvalifikovaní pracovníci odcházejí za lepším výdělkem na Západ. Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí pracuje v zemích EU kolem 115 tisíc Čechů.

V České republice stabilně chybí především personál nemocnic a také dělnické profese, kuchaři a operátoři výroby. Seznam nedostatkových profesí se však rozšiřuje a jedním z nejcitelněji žádaných oborů jsou „ajťáci“, tedy experti z oboru informačních technologií.

„Tradiční nástroje náboru a udržení zaměstnanců přestávají fungovat,“
říká Andrea Linhartová Palánová.

„Poptávka firem po programátorech, vývojářích a IT profesích roste. Společnosti jsou si dobře vědomé, že jejich úspěch roste a padá s kvalitou těchto zaměstnanců,“ vysvětluje Milan Čálek ze společnosti CoolPeople, která se vyhledáváním IT specialistů zabývá.

Proto i mezi personálními agenturami roste diverzifikace a přibývá těch, které se specializují na dodávání expertů pouze určitého oboru. „Dnes řešíme i situace, kdy se na nás obrátí firma s tím, že jí akutně chybí deset programátorů, a pokud jejich stav rychle nedoplní kvalitními lidmi, propady v ziscích jdou do milionů. Splnit takové požadavky by bylo bez rozsáhlé databáze expertů nemožné,“ doplňuje Milan Čálek.

Udržet vlastní lidi

Obecně podceňovaným jevem je v českých firmách udržení současných zaměstnanců. Běžnou praxí zaměstnavatelů je, že platí pracovníkovi nejmenší možnou částku, na niž má nárok podle smlouvy, ačkoli během náboru slibovali nejrůznější benefitní příplatky, prémie či osobní ohodnocení. Mnozí zaměstnanci často tráví v práci mnohem více hodin, než kolik dostanou zaplaceno, a všeobecně přijímaným zdůvodněním pak je tvrzení, že jde o nutnou investici do jejich vlastní kariéry.

I přes akutní nedostatek zaměstnanců na volném trhu se v této oblasti situace zlepšuje jen pozvolna. „Máme systém možnosti výběru přesčasů. Jakýkoli odpracovaný přesčas si mohou zaměstnanci vybrat v podobě volna,“ uvedla Gabriela Hoppe z poradenské společnosti IB Grant Thornton Consulting. „Kromě jiného nabízíme i zkrácené úvazky rodičům na mateřské dovolené nebo možnosti práce z domova,“ dodala. Vzhledem k vývoji na trhu práce se firmy bojující s nedostatkem zaměstnanců budou muset aktuálnímu trendu přizpůsobit a nabízet zaměstnancům adekvátní podmínky.

Jenže personalisté to mají v současnosti těžké. Kvůli nedostatku lidí na trhu práce totiž dříve osvědčené postupy přestávají platit. „Míra nezaměstnanosti dosahuje již tak nízkých hodnot, že se stává kritickou pro růst ekonomiky i obchodní plány jednotlivých firem. Počty volných pracovních míst dál rostou. Tradiční nástroje náboru a udržení zaměstnanců přestávají fungovat,“ říká Andrea Linhartová Palánová, odbornice na řízení lidských zdrojů z poradenské společnosti PwC ČR.

 
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.