Konkurenční výhoda – české firmy postavily téměř desetinu pasivních domů na světě



Již jen rok a čtvrt zbývá do dokončení revoluce v evropském stavebnictví. Od 1. ledna roku 2020 budou muset být všechny nově stavěné budovy v téměř nulovém standardu. Od 1. ledna 2019 již budou muset tento standard splňovat všechny budovy s plochou nad 350 metrů čtverečních.

Tuzemské stavební firmy jsou přitom na nástup nové legislativy připravené lépe, než většina jejich konkurentů v jiných zemích Evropy. Mají totiž s výstavbou energeticky úsporných objektů výrazně větší zkušenosti. „Jednoznačně se jedná o zajímavou podnikatelskou oblast,“ říká Jiří Vacek, ředitel společnosti CEEC Research. Zkušenosti, které mají tuzemské stavební firmy s pasivními domy, by tak pro ně mohly být konkurenční výhodou.

Nový trend přitom neovlivňuje jen samotné stavaře. „Výstavba nízkoenergetických, pasívních a aktivních budov s sebou přináší významný technologický progres ve stavebnictví. Netýká se to pouze zhotovitelů, nové požadavky na výstavbu musí zvládnout rovněž výrobci stavebních materiálů, projektanti a architekti,“ upozorňuje Pavel Ševčík, technický ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

Na rozdíl od jiných oblastí v tomto ohledu země nezaostává za vyspělými státy. „Platná legislativa EU v této oblasti je v ČR plně implementována, české stavebnictví energeticky úsporné stavění zvládá velmi úspěšně,“ dodává Pavel Ševčík.

Trojnásobek pasivních domů

Zároveň to však podle Jiřího Vacka neznamená, že by cesta na zahraniční trhy byla pro české stavaře jednoduchá. „Podnikat v zahraničí a být úspěšný totiž není ani jednoduché ani levné. Je nezbytné především zvolit správnou marketingovou strategii respektující ekonomické, politické a právní prostředí i technologická a firemní specifika. Teprve pak mohou firmy plně zužitkovat případnou výhodu zkušeností, které při realizacích na domácím trhu získaly,“ zdůrazňuje Jiří Vacek.

Určitý problém může představovat také terminologie. „Je potřeba brát v úvahu, že definice pasivního domu v legislativě EU je poměrně vágní a určit, co konkrétně znamená, je již v kompetenci jednotlivých členských zemí,“ konstatuje Jiří Vacek.

Přesto mohou tuzemské firmy tuto příležitost využít. „Úspěšné plnění všech technických a technologických požadavků na stavění energeticky úsporných budov dává velkou šanci českým podnikatelům ucházet se o zakázky v zahraničí. V některých technických požadavcích jde totiž ČR nad rámec požadovaných hodnot,“ konstatuje Pavel Ševčík.

Za poslední dva roky se v Česku počet pasivních domů ztrojnásobil. Zatímco před dvěma lety evidovalo Centrum pasivního domu v České republice 1600 staveb v pasivním standardu, letos jich je už okolo 5 tisíc. Na celém světě přitom existuje pasivních domů zhruba 60 tisíc. Česko tak v tomto segmentu zaujímá osmiprocentní podíl. „V tomto ohledu se nejedná o vůbec špatný výsledek,“ řekl Libor Hrubý z Centra pasivního domu. Celou třetinu pasivních domů lze přitom najít v Německu, jen o něco méně, zhruba 18 tisíc, jich pak stojí v Rakousku.

Jen za loňský rok přitom v tuzemsku přibylo více než tisíc pasivních domů a domů blízkých tomuto standardu, jednalo se o zhruba 7 procent z více než 15 tisíc postavených rodinných domů. Právě v poměru klasických a pasivních staveb by přitom Česko mohlo podle odhadů Centra pasivního domu předčit i zmíněné Německo a Rakousko. „V rámci naší činnosti vnímáme obecně vzrůstající zájem veřejnosti o energeticky úsporné stavby,“ doplnil Libor Hrubý.

Dotační program pomáhá

Zvýšenou poptávku po ekologicky šetrném bydlení potvrzují i statistiky Státního fondu životního prostředí, který v loňském roce z programu Nová zelená úsporám vyplatil 263 milionů korun. V roce 2016 to přitom bylo o téměř 150 milionů méně. Rostoucí popularita se projevila i na počtu osob, které o dotaci na stavbu pasivního domu žádaly. Zatímco v roce 2016 jich bylo 366, loni jejich počet narostl na 481.

„V programu Nová zelená úsporám přijímáme ročně okolo 500 žádostí na výstavbu domů s velmi nízkou energetickou náročností, jež svými parametry odpovídají pasivním domům. Lze tedy říci, že domy vystavěné s podporou programu představují zhruba 3,6 procenta celkového počtu dokončených rodinných domů,“ řekla mluvčí Státního fondu životního prostředí Lucie Früblingová. Zájem podle ní postupně vzrůstá také díky tomu, že se daří odbourávat některé předsudky, které jsou s pasivními domy spojené.

Mýtus zavřených oken straší

Zřejmě nejrozšířenějším mýtem je tvrzení, že kvůli maximální tepelné izolaci může mít pasivní dům pouze okna, jež nejdou otevřít. Na tento omyl se však odborníkům daří v poslední době úspěšně upozorňovat. Například v létě umožní právě větrání během noci přísun chladnějšího vzduchu pro předchlazení, aby následující den byla v interiéru příjemná teplota.

Naproti tomu v zimních měsících představují okna nejslabší článek z hlediska tepelné izolace budovy. „Velmi dobrým řešením je v tomto případě použití předokenních rolet. Díky svým tepelně-izolačním vlastnostem umožní snížit náklady na vytápění až o 10 procent,“ řekl Lubomír Valenta ze společnosti Lomax, jež se na tuzemském trhu specializuje na produkci dveří, garážových vrat a stínicí techniky.

I tato společnost přitom v posledních měsících rostoucí popularitu pasivních domů zaznamenala. „Výrazný podíl na tom má současná situace ve stavebním sektoru, který stále prožívá konjunkturu,“ doplnil Lubomír Valenta. Do budoucna pak bude zajímavé sledovat, jak velký zájem bude o pasivní domy od roku 2022. Od tohoto období totiž již nebude možné o dotace na výstavbu domů v pasivním standardu žádat.

Pasivní jsou i bytové domy

Nízkoenergetický nebo pasivní standard se přitom neprosazuje pouze u rodinných domů, ale také u bytových objektů. První společností, jež se na tuzemském trhu specializuje výhradně na výstavbu nízkoenergetických a energeticky pasivních bytových domů, byla firma JRD, kterou v roce 2003 založil Jan Řežáb.

„Založením firmy jsem chtěl ukázat, že lze realizovat energeticky úsporné a environmentálně šetrné domy komerčně a bez dotací, což se na mnoha realizacích podařilo. Díky moderním technologiím – například systému řízeného větrání s rekuperací tepla – se nám navíc daří neustále snižovat energetickou náročnost a demonstrovat tak největší výhody udržitelného bydlení: zdravé vnitřní prostředí, výrazné snížení uhlíkové stopy a nízké provozní náklady,“ konstatuje majitel společnosti Jan Řežáb.

Podle odborníků přitom nebude dlouho trvat, a standard blízký nule nahradí právě pasivní standard. „Energeticky pasivní domy jsou tématem dneška, protože jsme jejich problematiku v minulosti zanedbali. Myslím, že za 15 let se pasivní výstavba stane standardem,“ uvedl již v roce 2010 Wolfgang Feist, zakladatel Passivhaus Institutu v Darmstadtu. Podle jeho slov mají budovy na celkové spotřebě energie v zemích EU podíl kolem 40 procent a jejich nehospodárný provoz má silně negativní dopady na životní prostředí i lidské zdraví.

Společnost JRD přitom již nyní míří k takzvaným aktivním domům, tedy budovám, které díky obnovitelným zdrojům vyrobí více energie, než spotřebují.

Nové domy mění využití energie

Snižování spotřeby v domácnostech se přitom netýká jen stavebních technologií, ale i technologií používaných k vytápění, případně i klimatizování vnitřních prostor. „Trend snižování potřeby tepla pro vytápění neznamená, že budovy s téměř nulovou potřebou energie, pasivní domy až nulové domy tepelnou energii nebudou potřebovat. Budou, ale mění se poměry mezi potřebou tepla na vytápění a potřebou tepla pro přípravu teplé vody. Obecně lze sledovat i růst potřeby chladu, tedy energie dodávané nikoliv do budovy, ale ven z ní. Nová zařízení umožňují, aby část energie, která se v budově nachází, byla vícenásobně využita,“ doplňuje Josef Hodboď z portálu TZB-info.

Zájem o pasivní budovy v Česku zvyšuje nejen dotační titul z programu Nová zelená úsporám, ale také propagace v této oblasti. S ní pomáhá i novostavba v areálu Otevřená zahrada brněnské Nadace Partnerství, která zvítězila v letošním ročníku soutěže Pasivní dům roku. „Každý se může podívat, jak se u nás točí kilowaty, tečou kubíky vody, nebo jak se energie slunce mění na elektřinu,“ vysvětluje manažer provozu budovy Vlastimil Rieger.

„Díky monitoringu tak víme, že například díky využití dešťové vody ušetříme pětapadesát procent pitné vody nebo že spotřeba energií na topení a chlazení je u nás sedmkrát nižší než u běžné administrativní budovy,“ dodává Vlastimil Rieger. „Chceme jít příkladem a ukazovat, že stavět chytré a šetrné stavby se vyplatí,“ dodává Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství.

Dalibor Dostál