English version
Cílem Kostariky je zredukovat množství emisí do takové míry, že jejich vliv na kvalitu ovzduší dokážou zcela zneutralizovat tamější lesy. Podle ministra životního prostředí Kostariky Carlose Manuela Rodrígueze budou mít jeho vnuci v roce 2035 stejně nízkou uhlíkovou stopu, jako měl jeho dědeček ve čtyřicátých letech minulého století. „Nejenže snížíme uhlíkovou stopu, ale přinese nám to také mnoho benefitů,“ míní ministr životního prostředí. Prezident země Carlos Alvarado uvedl, že by Kostarika chtěla být v oblasti zlepšení světového klimatu globálním průkopníkem. „Můžeme být příkladem, musíme inspirovat lidi,“ míní Alvarado.
Skoro všechno na elektropohon
Do roku 2050 chce tak mít Kostarika například všechny autobusy a taxíky na elektrický pohon. Má také vzniknout rozvětvená síť příměstské elektrodráhy, která propojí hlavní město San José s okolním regionem. Stavba dráhy má začít v roce 2022. Doprava je zatím největším producentem skleníkových plynů ve středoamerické zemi, kde je podle Národního meteorologického ústavu zdrojem zhruba 40 procent emisí.
Desítky miliard dolarů na nákup potřebných zelených technologií plánuje země získat díky velmi solidnímu hospodářskému růstu, který je v posledních pěti letech stabilně mezi třemi a čtyřmi procenty ročně. Letos je očekáván růst HDP na 3,3 procenta. Zároveň chce ale vláda motivovat firmy i obyvatele k využití ekologičtějších technologií formou pobídek a daňovou politikou.
300 dní jen obnovitelné zdroje
Výroba energie je v Kostarice už v současnosti téměř nezávislá na fosilních palivech a už skoro sto procent energetické spotřeby země je kryto z obnovitelných zdrojů. Tropický stát k tomu má dobré přírodní podmínky. Ze čtyřtisícových centrálních hor stékají dravé řeky, které pohánějí desítky hydroelektráren. Dobré podmínky jsou také pro solární panely a geotermální elektrárny. Předloni země předznamenala svou roli průkopníka, když dosáhla pozoruhodného světového rekordu. Dokázala nepřetržitě 300 dní v kuse sytit svou spotřebu jen z obnovitelných zdrojů.
Kostarika už předvedla, že utopie uskutečnit umí
Plán na emisně neutrální hospodářství by mohl znít jako utopie, pokud by s ním nepřišla právě Kostarika. Tato sympatická středoamerická země už v uplynulých dekádách dokázala několikrát uskutečnit některé zdánlivé utopie, které byly jinde ve světě považovány za nereálné. V roce 1949 například zrušila armádu a bezpečnostní úkoly zajišťuje od té doby jen policie. Opatření se osvědčilo, vláda šetří díky neexistenci armády každý rok množství peněz a směřuje je do sociálních služeb. Přitom Kostarika leží v poměrně rizikovém regionu, ale po zrušení armády je paradoxně nejstabilnějším státem Střední Ameriky a nezažila od té doby žádné násilnosti.
Ještě zelenější
Zneutralizování emisí může být reálné díky rostoucí ochraně kostarických pralesů. Další odvážný krok, který se zemi podařil, totiž zastavit rozsáhlou deforestaci, která v oblasti probíhala v druhé polovině dvacátého století. V devadesátých letech vláda začala akcentovat „zelený“ profil státu a zacílila na ekoturistiku. Postupně byla převedena celá pětina plochy země pod ochranu 28 národních parků. Opatření zafungovalo. Jestliže ještě v sedmdesátých letech minulého století bylo ročně vykáceno přes 50 tisíc hektarů lesů ročně, na přelomu století klesla plocha ročně zničeného pralesa na desetinu.
Kostarika, která si tak téměř oficiálně přidala ke jménu „zelená“, přeorientovala svou ekonomiku na ekoturismus, který je nyní klíčovým odvětvím ekonomiky. Za uplynulých deset let přinesl zemi přes 28 miliard dolarů. Během té doby přijelo do země 24 milionu turistů. Pro srovnání, ve stejné dekádě přinesl Kostarice tradiční vývoz banánů jen zhruba osm miliard dolarů. Plán na emisně neutrální zem tak do zeleného profilu Kostariky vhodně zapadá.
Šance pro české environmentální technologie
Stále větší akcent na ekologickou strunu je šancí pro české vývozce, kteří jsou tradičně silní v environmentálních technologiích. Vývoz České republiky do Kostariky pomalu roste, ale loni dosáhl zatím jen zhruba čtvrt miliardy korun. Je tak asi šestkrát menší, než dovoz ze středoamerické země do ČR. Klíčovou položkou importu jsou dodávky mikroprocesorů Intel vyráběných v Kostarice.
Některé české firmy se nyní snaží proniknout do kostarického odpadového a vodního hospodářství. Výhodou Kostariky je, že je nejvyspělejším trhem Střední Ameriky a v zemi panuje asi o 50 procent vyšší cenová hladina, než v dalších státech karibského regionu. Některé zboží nebo služby jsou dokonce dražší, než v Evropské unii. Za své dodávky tak může český dodavatel požadovat zajímavější částku, než například v Panamě či v Kolumbii.
Jediným vážnějším problematickým bodem současné kostarické reality tak je imigrační vlna uprchlíků ze sousední Nikaragui. Odtud totiž do pětimilionové Kostariky v poslední době přišlo už víc než milion běženců.
Tomáš Stingl
