English version
Životem hovorného hospodského se už roky prolíná cestování a cizí jazyky. V době, kdy se rozhodovalo o jeho budoucnosti, byla na spadnutí změna režimu. Rodiče ho prozíravě na prvním stupni základní školy přihlásili na angličtinu.
„Ruštinu i němčinu jsem zapomněl, angličtinu jsem využil naplno a časem k ní přidal ještě francouzštinu,“ pochvaluje si jedenačtyřicetiletý David Housa.
Klikatá cesta
Poprvé na rok do ciziny vyjel jako šestnáctiletý student Bankovní akademie. „Agentura mě poslala do Missouri v USA. O pocit, že umím slušně anglicky, jsem přišel ihned po přistání, ale byla to skvělá zkušenost,“ směje se.
„Než zvolený obor na střední škole mě spíše lákalo pohostinství, většinou jsem při škole brigádničil v gastronomickém oboru. Vybral jsem si proto vysokou školu hotelovou, obor hotelnictví a cestovní ruch. Rád totiž jím, umím si jídla uvařit i vychutnat. Více než s čísly si rozumím s lidmi a baví mě cestovat.“
Ještě v průběhu studií na vysoké škole vyjel v rámci programu Work and Travel do Clevelandu a poté dvakrát po sobě do Minnesoty. Pracoval tam jako číšník v resortu Bluefin Bay Family u Lake Superior. Byl to zásadní moment, kdy pochopil, že pro práci v oboru je nejdůležitější neustálý stoprocentní servis. Personál se tam snaží, protože většinu jeho výdělku tvoří spropitné.
Jenže po studiích z původních snů sešlo. Novopečený inženýr začínal jako ředitel jedné z pražských poboček jazykové školy Berlitz a odtud přešel do Orco Property Group (dnes CPI FIM) – velké developerské společnosti zabývající se hotelnictvím. Jako manažer procurementu byl zodpovědný za nákup a vybavení hotelů.
Když se chce, všechno jde
David Housa si na rozjezd hospůdky bral úvěr. Jako řada zapálených podnikatelů si i on sáhl na dno sil. Po čtyřech letech, kdy táhl provoz sám s jednou zaměstnankyní šest dní v týdnu do noci, skončil s kolapsem v Ústřední vojenské nemocnici.
„Nespal jsem, špatně jedl, měl nadváhu, do toho stres, a tak mi došlo, že pokud chci pokračovat, musím všechno zásadně přehodnotit,“ přiznává. „Teď jsme jedna z mála hospod, která si dovolí mít o víkendu zavřeno. Na střídačku u mě vypomáhají vysokoškolští studenti ochotní respektovat, že excelentní servis je základ.
Výpověď jako feedback
„Společnost Orco nakupovala a zařizovala hotely v cizině, většinu času jsme trávili v letadlech. Ale bylo to zajímavé zaměstnání s výbornými mezilidskými vztahy. Ovšem rozlet tohoto podnikání v roce 2008 ukončila ekonomická krize a já se vydal na čtyři měsíce do Montrealu studovat francouzštinu,“ pokračuje David.
„Vrátil jsem se v nejhorší fázi krize, chodil po pohovorech a všude měli z mého životopisu pocit, že budu chtít moc peněz. Když jsem konečně práci sehnal, nebavila mě. Jako odpověď na šéfův dotaz ohledně mého „feedbacku na meeting“ jsem dal výpověď s tím, že už nikdy nechci pracovat pro jakoukoli firmu a otevřu si malou hospůdku s dobrým pivem. Název hospůdky i čepovaného piva byly okamžitě jasné – Krkonoše mám moc rád a léta tam jezdím. Mám takový rituál, že přijedu do Trutnova za kamarádem a jdeme na Krakonoše. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že třeba neuspěji, že to nepůjde…“
Kamarádští konkurenti
Jenže ono to šlo. David měl štěstí na načasování. V roce 2012 začínal boom minipivovarské scény a malá, útulná a v té době revolučně nekuřácká hospůdka si přes skeptický postoj kuřáků velmi rychle našla hosty. Dnes tu mají snad nejvyšší výtoč trutnovského Krakonoše v Praze.
„Krakonoš dodal chladicí zařízení, pivovar Nová Paka pípu. Přestože pivovary nerady vidí, když hospoda čepuje i jiné pivo, dostal jsem svolení využít jeden čep pro další značku,“ vysvětluje majitel.
„Nejdřív jsem se snažil nabízet zajímavá krkonošská piva, ale pak jsem začal představovat nově vznikající malé pivovary. U pivovarníků je zajímavé, že jsou sice konkurenti, ale zároveň kamarádi. Chodí ke mně například majitelé dnes již legendárních pivovarů, jejichž piva byla v hospůdce představena, a mnoho dalších, kteří tu své speciály prezentovali třeba i formou videoprojekce. O tyto akce byl vždy mimořádný zájem. Značek piv, které u nás za sedm let měly premiéru, je již kolem 900.“
Sázka na znalce. „Většinou k nám chodí lidé, kteří o pivu něco vědí a poznají, zda je správně načepované,“ říká David Housa.
Vlastní značka piva
V současnosti lze v Krkonošské hospůdce ochutnat čtyři piva, která se po týdnu mění. Stálicí je pouze značková hořká jedenáctka Bob a Dave, jíž dali tvář sládek Robert Franěk a majitel hospůdky David Housa. Vaří ho formou létajícího pivovaru, který nemá vlastní prostory, ale pronajímají si jej.
„Podobu loga jsem vymyslel sám a podařilo se mi na ně získat i ochrannou známku. Není příliš běžné, aby hospoda měla vlastní značkové pivo. V současnosti přemýšlíme, že ho pustíme do prodeje i jinam,“ prozrazuje majitel.
Prostor hospůdky není pro klasickou kuchyni dostatečně velký, takže si k pivu lze dát jen něco malého k zakousnutí. „Mnoho let spolupracuji s řeznictvím Kazda v Úpici, které nám dodává skvělé a kvalitní uzeniny. Mimo jiné získalo cenu Klasa za čabajku. Kromě uzenin nabízíme i chutně upravené sýry,“ vypráví David.
Hospůdka funguje na „štamgastské“ úrovni, ale cizí návštěvníci si mohou přisednout na volná místa k většímu stolu. Nikdo s tím nemá problém, lidé se začnou bavit, dokonce se tu nějaké páry seznámily a posléze se vzaly.
Krkonošská hospůdka v kostce
David Housa, který dlouho pracoval jako manažer developerské společnosti Orco Property Group, si v roce 2012 otevřel Krkonošskou hospůdku v pražských Dejvicích. Dnes je z ní prosperující podnik, který se pyšní největší výtočí piva Krakonoš v metropoli a nabízí i speciály včetně 14, 15 a 16tistupňových piv. V hostinci můžete ochutnat i lahůdky z Krkonoš, například uzeniny z řeznictví Kazda v Úpici.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jana Šulistová. Foto: Martin Pinkas.
