English version
Znají to asi všichni. Kolega v kanceláři se začne po hodině práce vrtět na židli, načež se zvedne s tím, že „si jde zapálit“. Po patnácti dvaceti minutách se vrátí, zatímco jeho kolegové-nekuřáci po celou dobu pracovali. Podle míry závislosti kuřáků se pak vše několikrát denně opakuje.
Zaměstnancům ve firmě se přitom nelíbí, že kuřákům končí pracovní doba ve stejnou dobu, jako jejich kolegům, kteří několikrát za den na cigaretu neodbíhali. Skoro tři čtvrtiny lidí si myslí, že kuřáci by měli své dýchánky s cigaretou nahrazovat a více než polovina lidí na tom dokonce trvá. Vyplývá to z výzkumu portálu Práce.cz.
Podle statistik Státního zdravotního ústavu v Česku kouří 31 procent lidí, denně 23 procent, více než polovina kuřáků přitom kouří každý den 6 až 15 cigaret, kouření v pracovní době se tedy nevyhnou. Proti nahrazování přestávek je jen 18 procent dotázaných. Znamená to, že i někteří kuřáci se kloní k náhradě doby strávené s cigaretou.
Všechna pracoviště jsou primárně nekuřácká od roku 2001. Některá absolutně, jako školy nebo zdravotnická zařízení, ale i všechny provozy, kde se pracuje s výbušninami či hořlavým materiálem. Kouřit se nesmí ani tam, kde pracuje byť jen jediný nekuřák. Zaměstnavatel však může vyčlenit místnost určenou ke kouření.
„Kouření máme ve firmě vyřešeno již dávno. Zaměstnanci mají vyhrazeno místo na kouření venku pod stříškou, kde je nainstalováno sálavé topidlo, které je připojeno na pohybové čidlo a topí jen v okamžiku, pokud se tam zaměstnanec zdržuje. Kuřáci tak mají zajištěno důstojné místo pro kouření, kde jim nehrozí nachlazení a následné onemocnění. Zároveň svým zlozvykem neohrožují zdraví ostatních zaměstnanců. Prokouřený čas ale musí samozřejmě napracovat,“ říká Ivo Borovec, jednatel společnosti Řídící systémy.
Kuřáren ale valem ubývá. Zaměstnanci proto obvykle na cigaretu musejí mimo pracoviště. „Naprostá většina našich provozů je nekuřácká, týká se to elektráren, kanceláří a podobně. Prostory pro kuřáky jsou v drtivé míře umístěny za turnikety, což znamená, že v tu dobu kuřák není v práci,“ vysvětluje Ladislav Kříž, tiskový mluvčí Skupiny ČEZ.
Výlety kuřáků za cigaretou mohou snadno sledovat zejména firmy, které využívají pro monitoring pracovní doby svých zaměstnanců čipové systémy. Pobyt mimo pracoviště pak mohou jednoduše posčítat a následně určit k napracování, případně ubrat z dovolené. Souhlasí s tím podle šetření na Prace.cz 57 procent lidí, 16 procent by nebylo tak striktní, ale je spíš pro. Jen 18 procent lidí je proti. To znamená, že i mezi denními kuřáky (rozdíl je 5 procentních bodů) se najdou ti, kteří chápou pracovní dobu jako dobu, kdy si zapálit nemohou. .
Kdo chodí na cigaretu, vydrží ve firmě déle
Některé studie ukazují, že lidé, kteří si několikrát denně odskočí na cigaretu, vydrží ve firmách déle, než dříči, kteří se nezvednou od pracovního stolu. Respektive mají větší šanci, že se jim vyhne propouštění. Důvod? Na cigaretce se často potkávají se svými kolegy nebo nadřízenými. Mají tak silnější sociální vazby v rámci firmy než nekuřáci. V mnoha firmách si nekuřáci rovněž stěžují, že kuřáci probírají na přestávkách s cigaretou důležité pracovní věci a někuřáci se pak cítí poněkud odstrčení od „centra dění“.
Omezování pomáhá kuřákům skončit s návykem
„Úplný zákaz kouření v celém objektu zaměstnavatelé vždy zvažují, vyhání to část zaměstnanců mimo objekt. Na druhou stranu pokud už i kuřáka časté přerušování práce obtěžuje, může to vzít jako příležitost k odbourání zlozvyku. Někde s tím dokonce zaměstnavatelé pomáhají,“ komentuje výsledky marketingová manažerka Prace.cz Hana Kostovičová.
Úplný zákaz kuřáckých přestávek platí obvykle ve výrobních firmách, kde musí být stále někdo na pracovišti. Tam bývá rozpis přestávek, během nichž se zaměstnanci střídají. Volně si mohou dát cigaretu jen během zákonem stanovených obědových pauz. Naopak volnost při pohybu na pracovišti i délce kuřáckých pauz si mohou užít kreativní profese nebo manažeři.
Podle odborníků na personalistiku by manažeři neměli vztahy mezi kuřáky a nekuřáky podceňovat. Mohou být totiž potenciálním zdrojem konfliktů na pracovišti. „Určitě je důležité, aby zaměstnavatel tuto věc nepřehlížel a přistupoval aktivně k řešení. Vztahy mezi nekuřáky a kuřáky mohou v některých případech rychle eskalovat a následné uklidnění situace může být náročnější než kontinuální práce s uvedeným jevem kuřáků na pracovišti,“ upozorňuje Martin Hroch, ředitel lidských zdrojů personální společnosti ManpowerGroup.
„Možná doba strávená kouřením je samozřejmě dána profilem pozice kuřáka. Na pracovištích s nuceným režimem může kuřák využít jen plánovanou přestávku, u kancelářských pozic kromě přestávek určuje četnost ´kuřáckých pauz´ standard zaměstnavatele. Naopak, kuřáci s nepravidelnou pracovní dobou či bez přímého dohledu nadřízeného jsou omezeni jen výkonem a předpisy Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany. Nahrazování času stráveného kouřením mimo plánované přestávky v práci je minimálně spravedlivé a zaměstnavatel by zde měl reprezentovat jasný postoj,“ dodává Martin Hroch.
Jednotný recept pro kuřáky na pracovišti neexistuje
Podle něj neexistuje jednotný návod a řešení, jak situaci řešit, protože legislativa dosud problematiku kouření plně nepokrývá. „Zajímavou zkušeností je vyčlenění prostoru pro přestávky na kouření a doba zde strávená nad rámec přestávek v práci je kuřáky nahrazována. Technicky a administrativně se však jedná o složitější řešení. Dobrým přístupem je také „jakási“ prevence kouření na pracovišti a týmové aktivity vedoucí k uvědomění si škodlivosti, ale také nezakazovat kouření o přestávkách v práci. Vždy však platí dodržování zásad BOZP a požární ochrany a oddělení kuřáren například od svačinových koutků,“ uzavírá Martin Hroch.
