English version
Laski, nevelká firma ze Smržic u Prostějova, dává příklad, jak obstát na západních trzích. Převážná část produkce směřuje na export.
Vývoz směřuje zejména do evropských zemí, hlavně Anglie, Polska, Francie, Německa, Ruska a na Slovensko, Laski ale boduje i v Severní Americe a Austrálii. Limity doby jsou i u fréz a štěpkovačů spalovací motory.
„Už nějaký čas se proto věnujeme vývoji bezemisního pohonu, využíváme agregáty, které odpovídají normě Stage 5, a na západní trhy míříme se čtyřmi novinkami, které jsou světově unikátní, s bezemisním elektropohonem a bez hydraulického oleje,“ hrdě hlásí majitel společnosti Zdeněk Zapletal.
O firmě také ve článku Inteligentní elektronika z Hané. Firma Laski představila novinky pro rok 2020
Elektrické štěpkovače nové generace
První novinkou je včetně pojezdu plně elektrický štěpkovač LS 95 A – kompaktní, obratný, menší, ale dostatečně výkonný, jednoduchý a snadno ovladatelný. O pohon se stará bezúdržbový BLDC motor s účinností až 94 %, který je napájen robustním LiFePo4 akumulátorem o kapacitě 100 Ah s bezpečným napětím 48 V a až 10 000 nabíjecími cykly, což je ojedinělé. „Tenhle model už zaujal jako prototyp odbornou veřejnost na výstavách ve Francii a Chorvatsku v loňském roce,“ poznamenává Zdeněk Zapletal.
Druhý v řadě je plně elektrický štěpkovač LS 160 AB, agregovaný na brzděném podvozku. K pohonu opět slouží BLDC motor. LiFePo4 (48 V) akumulátor má kapacitu 400 Ah. Veškerou jeho činnost koordinuje centrální řídicí jednotka, která vyhodnocuje aktuální stavy sekundárních jednotek a vydává jim příkazy pro optimalizované nastavení jednotlivých komponentů. Stará se také o efektivní využití baterie a optimalizuje nastavení řezacího motoru pro aktuální potřebný výkon. Důležitým inovačním krokem je i náhrada neefektivních hydraulicky poháněných podávacích válců moderními elektromotory.
Další informace ve článku Zakladatel Laski: Jsme rodinná firma, musíme být součástí regionu a žít v souladu s ním
Fréza, kterou nikdo nemá
Opravdovou raritou je ale pařezová fréza F 500 HR, dálkově ovládaný stroj se spalovacím motorem, který se chlubí elektronickým systémem autonomního řízení. To zvládá automaticky korigovat rychlost otáčení kotouče i pohyb ramena, což zaručuje plynulou práci, a především optimální využití schopností stroje.
Operátor tak pouze dohlíží na práci a kontroluje displej ovladače nebo chytrého telefonu, do něhož je možné nahrát jednoduchou aplikaci. Dálkové ovládání umožňuje obsluze volný pohyb v bezpečné vzdálenosti okolo stroje, což je výrazná výhoda při práci i manipulaci s ním.
Vlastně stačí nastavit na ovladači pracovní parametry a fréza sama už potom zvládne celý záběr na pařezu sama a opakovaně. Stroj si k pařezu díky dálkovému ovládání přijede, přepne se do pracovního módu a frézuje, přičemž všechny potřebné parametry hlídá elektronika, která také reaguje na jejich změnu. Pokud například poklesnou otáčky, rameno se zastaví, vrátí se o několik stupňů proti směru a pokračuje až po dosažení optimálních otáček.
„Elektronika nejenže zajistí optimální využití potenciálu frézy, ale také zabraňuje přetěžování stroje, takže prodlužuje jeho životnost a minimalizuje opravy,“ vypočítává přednosti Zdeněk Zapletal.
První elektrická fréza
A pak je tu čtvrtá novinka, první čistě elektrická pařezová fréza F 460 A, opět s moderním a účinným BLDC motorem a robustním LiFePo4 akumulátorem s kapacitou 100 Ah a bezpečným napětím 48 V. Elektrický pojezd, výkyvné frézovací rameno i inteligentní řízení frézovacího kotouče s automatickým úsporným režimem, to jsou další příspěvky k pohodlné obsluze. Provoz této frézy je v podstatě bezúdržbový, bezemisní a s minimem hluku.
S těmito novinkami je Laski vůbec první výrobce na evropském trhu. „Pořizovací cena je sice dnes ještě vyšší než u konvenčních strojů, ale vyváží to užitná hodnota a komfort našich novinek. Navíc trend poklesu cen baterií, které se na navýšení podílejí rozhodující měrou, je nezadržitelný, vývoj jde velmi rychle dopředu a jsem přesvědčen, že za pár let budou tyto stroje běžným standardem,“ uzavírá se Zdeněk Zapletal.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Simon
