Libor Musil: Zavřeli jsme část byznysu, protože nebyla šetrná k přírodě

Před časem jste se pustili do úplně nového oboru, což jsou zelené nebo také živé stavby. Proč jste začali na budovy sadit rostliny?

Se zelenými stavbami jsme začali před osmi lety, kdy jsme postavili první stavbu, u které teď sedíme. I když je teplo a svítí slunce, tak sedíme venku a je nám příjemně. Do naší první zelené stavby jsme přenesli zkušenosti ze stavby našeho rodinného domu.

Nemohli jsme ho napojit na kanalizaci, tak jsme si udělali kořenovou čistírnu odpadních vod. Viděli jsme, jak voda, kterou jsme na pozemku zachytili, změnila okolí. Dřív to byla vyprahlá stráň a najednou tam bylo lépe, než když jsme tam přišli.

Technologii zelených staveb jste si vymysleli sami?

Tenkrát zelené fasády na trhu neexistovaly. Experimentovali jsme, jak rostliny na fasádu dostat. Museli jsme přijít na kloub tomu, podle jakých principů příroda funguje. Jak se voda přes rostliny odpařuje. Když pod tu pokličku nahlédnete, zjistíte, že příroda kolem nás potřebuje daleko větší péči a pozornost.

Mělo toto poznání vliv na to, jak podnikáte?

Došlo nám, že stavební byznys, který děláme, a haly, které stavíme, velmi škodí svému okolí. Tak jsme začali byznys měnit. Od 1. dubna 2021 jsme úplně zrušili divizi halových objektů, i když vydělávala velké peníze. Divizi zeleného stavění budujeme úplně od začátku, ale do budoucna půjdeme jen touto cestou.

Od 1. dubna 2021 jsme úplně zrušili divizi halových objektů, i když vydělávala velké peníze.

Libor Musil

Jaký je o zelené stavby zájem?

Roste. Byznysově to děláme třetím rokem. Už se dostáváme do černých čísel. Máme za sebou desítky projektů zelených fasád a zelených střech. V severních Čechách teď stavíme novou zelenou halu. Bude po té naší druhá v republice.

Museli jste kvůli budování zelených staveb najmout nové lidi jako zahradníky nebo botaniky?

Zatím ten tým ladíme. Je těžké dnes takové lidi najít. Pokud někde nejsou lidi, tak je to ve stavebnictví a zahradnictví. Nyní máme v zahradnickém týmu sedm lidí. Na jaře jich bude víc. Budujeme si také síť partnerů zahradních firem v regionech, které s našimi systémy budou pracovat.

Je mezi zákazníky nějaký segment, který má o zelené stavby větší zájem než ostatní?

Jsou zákazníci, kteří už pochopili, že když něco se stavbami neuděláme, tak to bude průšvih. Jeden metr čtvereční plochy konvenční střechy nebo parkoviště, když na něj zasvítí slunce, vydává energii 1 kilowatt. V tomto a příštím roce se v Česku plánuje postavit milion metrů čtverečních nových skladovacích hal, to už vydá na výkon jednoho bloku Temelína.

Stavba zelené fasády a střechy je dražší než konvenční budova. Vykompenzuje vyšší cenu investorovi třeba levnější údržba?

Údržba není levnější. Ale do přínosů musíte započítat i další věci, jako je třeba zdraví lidí. Protože ti lidé pak žijí v jiném prostředí. Pro investory by ale mohlo být zajímavé, že zelenou stavbou by mohli zastavět větší část pozemku, než je nyní povolená rozloha konvenční stavby. Stavební předpisy kvůli vlivu na okolí dovolují zastavět jen polovinu pozemku.

Když postavíte zelenou stavbu, tak je na tom pozemku lépe, než když tam nic nestálo. Vlastně tam postavíte les. Chceme proto dosáhnout toho, aby investor mohl zastavět o dvacet nebo třicet procent víc pozemku. Pak už se mu i ta dražší investice vrátí.

Na podzim se v Česku opět rozjela vlna covidu. Přesvědčujete zaměstnance, aby se nechali očkovat?

Snažíme se apelovat na zodpovědnost. Protože zodpovědnost se projevuje v tom, že když něco můžu v určité situaci udělat, tak to musím udělat. Pokud se lidé mohou nechat naočkovat, tak to musí udělat. Jinak si nedovedu představit, jak tento problém, který nás už dva roky drtí, vyřešit.

Jak jste se s epidemií vyrovnali?

V roce 2020 jsme investovali nějakých patnáct milionů korun do ochrany lidí. Zorganizovali jsme jinak pracoviště. Investovali jsme do bezkonkurenčně nejlepších ochranných prostředků, které měly k dispozici i rodiny našich zaměstnanců. Dnes trpíme následky pandemie a různých podpor, které firmy kvůli ní dostávaly.

Pomoc firmám kvůli covidu nebyla správná?

Když tady byly minulé krize, tak nastartovaly růst nezaměstnanosti. V tom okamžiku se firmám uleví. Ty, které prosperují a můžou dát dalším firmám práci, mohou nabrat nové lidi. Dnes máme spoustu zakázek, ale nemůžeme je udělat, protože nemáme lidi.

Další věc je, že nemáme materiál. Z minulých krizí mi vždy pomohli dodavatelé a zaměstnanci. Hrábli jsme si pěkně na dno, byli jsme pak silnější a nastartovali další růst.

To dnes nefunguje?

Dnes přijdeme za dodavatelem, aby nám dodal materiál. A on řekne: „Zaplaťte víc.“ Během tří měsíců nám stouply ceny profilů o 70 procent. Dodávky se zpožďují, některé profily nemáme a nemůžeme dokončit stavby. Před pandemií nám je dodávali za tři týdny, dnes jsou to tři měsíce. Sklo jsme měli za týden, dnes ho dostáváme za dva měsíce.

Není to jen dočasný výkyv, protože všechny firmy se po covidu rozjely, ale pořád trvají problémy s logistikou?

Je to výkyv, ale zpátky se to už nevrátí. Minimálně cenově. Modlíme se, aby se aspoň termíny dodávek vrátily na dřívější časy. Proti nám hraje, že firmy, které kontrolují zdroje, mají na trhu minimální konkurenci. U skla jsou na trhu tři dodavatelé, na hliníkové profily jsou dva. Najednou zjistili, že to funguje říct si o víc peněz, protože jim je musíme dát.

Firmu Liko-S jste už začal předávat synovi a dceři. Jak jste je zapojil do jejího řízení?

Zahájili jsme proces předávání někdy před třemi lety, kdy syn byl jmenovaný do exekutivního managementu a dostal pod sebe velkou část firmy. Tam prokázal, že mu to jde. Teď jsem mu předal řízení stavební divize.

Vedle toho máme strojírenskou divizi, kde jsem ještě předsedou představenstva, ale tu měla na starosti dcera. Protože se jí narodilo miminko, tak se na chvíli stáhla. Po novém roce ale zase nastupuje a exekutivu převezme. Zároveň je v představenstvu stavební divize a syn bude v představenstvu té strojírenské.

Proč jste zvolil tento model?

Nechtěl jsem, aby je firma rozdělila, aby si každý hrál jen na svém písku. Síla rodinné firmy je právě v rodině, aby se mohli jeden o druhého opřít, poradit si, pomoct si.

Převzato ze speciální přílohy časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (1Q/2022). Autor: Jan Stuchlík