Lze dosáhnout kompromisu mezi dostupností a udržitelností?

Regulatorní zátěž vyvolaná Green Dealem a evropskou politikou udržitelnosti, okořeněná byrokratickými a kontribučními požadavky a opepřená tlakem zájmových skupin dělá byty stále nedostupnějšími.

Zdražuje nejen stavbu nových bytů, ale i rekonstrukce stávajících. Exponenciálně rostou náklady na výstavbu. Snahy o kompenzaci dostupnosti prostřednictvím podpor a dotací nefungují. Nejenže je třeba se ptát, jaká je vlastně jejich efektivita, ale na místě zkoumat i reálný přínos tohoto přístupu.

Ilustrační fotografie

Zcela chybí diskuze o veřejných zájmech, všichni se bojí postavit na misku vah na jedné straně narůstající nároky na „udržitelnou zelenou výstavbu“, na druhé straně potřebu bydlet. Do Prahy dojíždí za prací 200 tisíc lidí denně. Prognózy hovoří o nárůstu za dalších 10 let až o 400 tisíc obyvatel. To je asi tolik, kolik jich má Brno, což je dopravně zjevně nezvládnutelné. Ti všichni budou také potřebovat někde bydlet.

To je skutečná výzva – pro výstavbu bytů, ale také pro udržitelnost. Protože pokud Praha nebude připravena, čeká nás problém sociální, ale také ekologický (mimo jiné projevený rozrůstáním města do okolí) a také problém ekonomický (protože pokud nebude město kompaktní, levné na provoz a správu, nebude ekonomicky efektivní).

Nedostupnost bydlení v České republice se stále zvyšuje

V Praze je třetí nejméně dostupné bydlení z celé Evropské unie. Příčinami jsou zejména daňové a regulatorní požadavky, které zvyšují ekonomickou zátěž pro obyvatele. Přes veškeré politické proklamace o nutnosti řešit dostupnost bydlení je realita taková, že v důsledku politických zásahů je bydlení čím dál tím nedostupnější.

Náklady na výstavbu a rekonstrukce se zvyšují v důsledku přísných požadavků ekologických norem, přebujelých byrokratických postupů a často zbytečné regulace. K tomu je nezanedbatelný vliv trhu, na kterém chybí stavební materiály, o kvalitní a efektivní pracovní síle ani nemluvě (a proto je drahá).

Vládní politika dotací vede ke zvyšování daňové zátěže a zhoršuje celkovou dostupnost bydlení. Ptejme se, kolik musí zaplatit daňový poplatník na 1 Kč poskytnuté dotace? Ohromné příjmy do veřejných financí z developmentu mizí kdesi ve státním rozpočtu, takže nedoputují do měst a obcí, které je potřebují na svůj rozvoj. V důsledku toho chybí občanská a veřejná vybavenost a infrastruktura. Jejich nedostatek blokuje následně výstavbu. Příslovečná kvadratura kruhu, jejíž obětí jsou ti, kdo potřebují bydlet.

Stát staví draze a dlouho

Spasení nečekejme ani od nápadu některých politiků, že stavět byty bude veřejný sektor. Státní sektor je pomalejší a dražší než soukromý. Těžko si poradí lépe se zjevným systémovým problémem. Stát staví průměrně o 15 % dráž a příprava projektů ve veřejném sektoru trvá průměrně desetkrát déle. To je mimochodem výrazně déle, než je funkční období politiků, což do značné míry determinuje vůli podobné projekty rozjíždět.

Ilustrační fotografie

Zkušenosti z minulých let zde jsou a jsou stále živé – peněz bylo dost, ale veřejných projektů málo. A když už, byla efektivita takové výstavby žalostná. Nadto především velká města nemají vhodné pozemky – to málo, co mají, bude stěží stačit na zajištění bydlení sociálního, které ale s dostupností bydlení nemá nic společného.

Pro politiky je těžké přiznat to veřejně a možná je pro ně nemožné přiznat to i sami sobě, ale lidé nemohou očekávat okamžitou dostupnost bytů. To je prostě fakt. I když nyní nastartujeme změny (a na obzoru věru žádné nejsou), v dalších letech se nic zásadního nestane. Za současných podmínek je výstavba bytů běh na dlouhou trať s výsledky, které se dostaví se značným časovým odstupem.

Zákon mnoho nezmění

Nic na tom nezmění ani sterilní návrh zákona na podporu dostupnosti bydlení z kabinetu ministra Bartoše, ve kterém se hovoří o zvýšení dostupnosti bydlení, fakticky ale nepřináší žádný nový byt na trh. Není to tak dávno, kdy nedostatek státních bytů (jiné tehdy prakticky nemohly existovat) v socialistickém Československu sanovaly podniky, které potřebovaly sehnat kvalitní pracovníky. Mimo podnikovou sféru pak sice fungovaly pořadníky na státní byty, ale o jejich transparentnosti by se dalo úspěšně pochybovat.

Absence rozumné strategie nebo smysluplného a efektivního návrhu vlády znamená, že ti, kdo na státní dostupné byty čekají, budou potřebovat hodně trpělivosti. Naši občané, naše podniky si prostě zaslouží od vlády férové a rozumné podmínky a pozornost nejméně stejnou jako přistěhovalci a uprchlíci, a to ve všech ohledech včetně bydlení.

Adam Kalous

Je absolventem VŠE, v letech 2014–2018 působil jako starosta města Jeseník, mezi roky 2017–2021 byl poslancem PSP ČR (ANO) a problematice se věnoval jako člen kolegia pro rekodifikaci stavebního práva tehdejší ministryně Kláry Dostálové. V současnosti působí v soukromé sféře.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Adam Kalous

• Teritorium: Česká republika
• Témata: Analýzy a statistiky
• Oblasti podnikání: Stavebnictví a stavební materiály

Doporučujeme