Lžíce jako zákusek: jedlé příbory se po zákazu plastových mohou stát hitem



Firmě Kulero šéfuje studentka Juliane Schöningová. V esperantu slovo kulero znamená lžíce. Vyrábí dva druhy lžící z obilí, jež se dají sníst. Menší jsou vhodné jako lžička na zmrzlinu a další dezerty, větší na polévky i další jídla. Ředitelka firmy slibuje, že se lžíce nerozpustí, ani když bude ponořena v horké polévce 30 minut. „Také dobře chutnají,“ zdůraznila k faktu, že tento druh příborů má pět příchutí.

Od června se prodávají s příchutí čokolády, koření masala, máty, pepře a soli. Lžičky připomínající sušenky jsou vyrobeny ze směsi pšenice, prosa, ječmene, cizrny, rýže a ovesných vloček.

Ekologické příbory se vyrábějí v Indii v malém provozu spoluzakladatele Hemanta Chawly, kde pracuje jeho rodina a přátelé. Podnikatelé plánují vyrábět jedlé příbory i v Německu, aby se snížila uhlíková stopa produkce a dopravy při dovozu příborů na evropský trh.

Přečtěte si také o českém startupu ReFork, který vyrábí biorozložitelné příbory

Samotná myšlenka příborů, jež se mohou také sníst, vznikla v Indii. Zde se už podařilo v roce 2018 prodat dva miliony těchto sušenkových lžiček. Firma Kulero prodala a dodala zákazníkům dosud 50 tisíc kusů. Další zásilka o 250 tisících je podle zakladatelky projektu už také prodaná. Maloobchodní cena menší lžičky na zmrzlinu je deset centů (2,50 koruny). Zájem o tuto alternativu příborů roste s tím, jak se blíží datum zákazu prodeje jednorázových příborů z plastu.

Mladí zakladatelé firmy zdůrazňují, že udržitelnost se týká také spravedlivé odměny pro zaměstnance v Indii, kteří lžíce vyrábějí, a také pro zemědělce produkující obiloviny na výrobu příborů. Kulero nyní pracuje na vývoji vidliček a míchátek na kávu.

Od roku 2021 se v EU nebudou moci prodávat jednorázové plastové příbory, vatové tyčinky, brčka a míchátka.

Ekologické organizace nicméně varují, že zákazy plastových výrobků nevedou ke snižování plastového odpadu, protože vzniká naopak více alternativ, jež přispívají k nárůstu opadů jako celku. Ukazuje se to na příkladu chování spotřebitelů ve Velké Británii.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: František Novák