Manažerky v koutě. Jak přemoci muže ve vedení?

Devadesát pět procent vrcholných pozic v podnicích v Evropě a ve Spojených státech drží muži. Zbytek ženy. Tento poměr se udržuje už mnoho let. A to i přesto, že většina firem v poslední době přijala usnesení, že budou obsazena zástupci obou pohlaví rovnocenně. To se však neděje. A nerovnováha panuje setrvale i v nižších pozicích. 

„Ze stovky nejrenomovanějších společností uvedených v FTSE 100 jen sedm vedou ženy. Zato sedmnácti šéfuje muž jménem John a čtrnácti muž jménem Dave,“ říká Gill Whitty-Collinsová. A dodává: „Plus je tu dnes pravděpodobnost, že muži jsou desetkrát častěji partneři v právnických firmách a třikrát častěji ve firmách účetních.“ 

Neviditelný strop

Padesátiletá vrcholná manažerka ví, o čem hovoří. Po absolvování studií na Cambridgeské univerzitě nastoupila do mamutí společnosti Procter & Gamble, kde strávila 26 let. Zde vystoupala po žebříčku až na pozici viceprezidentky. 

„Najednou jsem se ocitla ve světě, v němž dominovali muži, na poradách, kde jsem se pokoušela, abych byla také slyšet,“ napsala ve své knize Why Men Win at Work (Proč muži v práci vítězí). „Bylo to jako přistání na nějaké jiné planetě. Jen pomalu jsem začala chápat, že můj hlas neměl v téhle kultuře stejnou váhu,“ dodává.

V knize se podělila o to, co zažívají ženy ve firmách. Kdy jen těžko lapají po dechu, když je méně kvalifikovaní muži přerušují. Trpělivě čekají, až budou moci samy promluvit. Ale ta chvíle samozřejmě téměř nikdy nenastane. Přeskakují je ti méně nadaní. Jen bezmocně pozorují, jak si muži středního věku nahrávají. 

Podle ní problém nezmizí do té doby, dokud mocní muži nepochopí, co se děje, a sami nepřijdou s tím, že je třeba to řešit. Ale pořád jsou podle ní určité možnosti, co by mohly samy ženy podniknout, aby se prosadily. Jak prorazit „neviditelný strop“. 

Suverénní muži

Podle Whitty-Collinsové nelze podstupovat jednotlivé souboje. Je třeba změnit celou kulturu. „Muži se obecně lépe cítí ve společnosti jiných mužů. Ale pokud jsou v týmu jen oni, mají stejné životní zkušenosti, pak samozřejmě postrádají jinou perspektivu. Oni si myslí, že mohou přijímat rozhodnutí týkající se žen jen na základě toho, co jim někdy řekly jejich manželky.“ 

A uvádí příklad. Hodně legrační, přitom depresivní story, která ilustruje, jakou sebedůvěrou disponují muži a jakou ženy v korporátním světě. Na jedné poradě, kde byli muži i ženy, padl dotaz: „Je tady někdo expert na kojení?“ Jediný, kdo zvedl ruku, byl jeden muž, jehož manželka kojila. Matky, které byly v místnosti, nereagovaly. Ve chvíli, kdy padl dotaz, si jen nejistě pomyslely, nejsem ani doktorka, ani porodní asistentka. Zatímco suverénní muž oplýval nezměrnou sebedůvěrou.  

„Ženy se potřebují zbavit tíhy perfekcionismu,“ říká Whitty-Collinsová. Chlapci se učí už odmala, že je prima se o něco pokusit, třeba i neuspět, ale dělat něco jinak. Takže jsou lépe připraveni. Mají v tom obrovskou výhodu.“

Fifty fifty

V domácnosti ženy stále vykonávají větší část prací, to je další omezení, s kterým se setkávají podle autorky bestselleru. A nezáleží na tom, jak náročná je jejich práce. „Od chvíle, kdy vypukla pandemie koronaviru, je to ještě horší,“ řekla v rozhovoru pro deník Daily Mail. „Nemají čas na neformální sezení, ale muži ano. A právě tam se utvářejí důležité vztahy.“ 

Podle ní je důležité, aby partner sdílel vše se svojí ženou. Gill Whitty-Collinsová se rozvedla před dvanácti lety. Její nynější partner je velmi nápomocný, ale „pořád potřebuje, abych mu některé věci vysvětlila z ženské perspektivy. Ne že by nechtěl pomáhat, ale prostě jen ne vždy vidí problém“. 

Nebojte se ozvat

Všechno je podle ní v pořádku, pokud si věříte. Ale mnohé ženy se obávají toho, že budou označeny za „bezohledně ambiciózní“ či „panovačné hysterky“. Tyhle výrazy muži často používají. „Muži se nebojí věci vyhrotit, třeba se i drsně pohádat. Sama jsem se přistihla na poradách nejvyššího vedení, že vždy došlo k bodu, kdy už jsem to nechtěla tlačit dál,“ přiznává upřímně.

Podle ní to, že ženy mají strach z konfrontace s mužem, pramení často z dětství. „Zbožňuji svého otce. Ale on míval často špatnou náladu. Nikdy to nepřesáhlo verbální rovinu. Ale já jsem se naučila být zdrženlivá.“

To muži se už jako chlapci podle ní učí nebát, přerušit druhého. „A tohle oni na poradách dělají pořád. Na to musíte mít pořádnou dávku sebedůvěry, abyste jim do toho vstoupila. Pokud však chcete být slyšet, jiné cesty není.“

Feminismus uplatňovaný v práci podle Whitty-Collinsové již dosáhl toho, že se ženy dostávají až na vrcholné pozice. „Ovšem fáze dvě je, aby tam byly vůbec slyšet,“ dodává autorka provokativní knihy.    

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jaroslav Matějka.