Ministerstvo financí a Finanční správa vysvětlují důvody pro zavedení kontrolního hlášení



Cílem a smyslem kontrolního hlášení je umožnit správci daně získat informace o vybraných transakcích realizovaných plátci a ve spojení s dalšími údaji identifkovat riziková spojení osob (řetězce, karusely) odčerpávající neoprávněně finanční prostředky. Krácení DPH v řetězcích a karuselech fakticky probíhá tak, že dochází k vytvoření složitých spojení zpravidla v řádu desítek (ale i stovek) subjektů.

Za stávající úpravy podmínek správy daně z přidané hodnoty je identifikace jednotlivých článků těchto účelově vytvořených spojení zdlouhavá, protože je nezbytné provádět úkony ověřování evidencí a dokladů pracovníky správce daně u plátců. Tento postup zatěžuje jak plátce, tak správce daně, a prodlužuje dobu reakce správců daně na existující daňové úniky. Výsledkem je pozdní zjištění daňových úniků a tím obtížné vymáhání daňových doměrků. Kontroly zároveň nelze detailně zacílit, jsou tedy kontrolováni i poctiví plátci, kteří by po zavedení kontrolního hlášení kontrolováni být vůbec nemuseli.  

Pro potírání daňových úniků je zcela zásadní získání údajů v reálném čase. Měsíční frekvence předkládání kontrolních hlášení je pro výběr daní klíčová a výjimky by silně omezily efektivitu systému kontrolních hlášení. Je známo, že mezi účelově založenými společnostmi, které jsou typicky používány na daňové podvody, je právě velké množství „kvartálních“ plátců s malým obratem.

Mechanismus systému kontrolních hlášení vychází z toho, že plátci vykazují v dané struktuře údaje o zásadních plněních (z hlediska správy daně), tyto správce daně navzájem porovnává a spojuje formou „párování“ jednotlivých kontrolních hlášení. K tomu slouží podání kontrolních hlášení jednotně za období kalendářní měsíc. Zjednodušené daňové doklady, pokladní bloky a podobně jsou vykazovány souhrnně jednou částkou.

Pokud by plátci podávali kontrolní hlášení za konkrétní zdaňovací období (měsíc nebo čtvrtletí), „párování“ údajů by se tím výrazně ztížilo a oddálily by se možnosti získání údajů o podezřelých transakcích a možných spojení plátců a neumožnily by rychlou reakci správce daně. Spojení periody podávat kontrolní hlášení se zdaňovacím obdobím by fakticky způsobilo reálnou neschopnost reagovat na rizikové situace a degradaci navrhovaného systému.

Vládní návrh se právě z těchto důvodů přiklonil k variantě, která zaručuje okamžité spárování realizovaných plnění (která se budou uvádět do kontrolního hlášení), a to bez ohledu na okamžik uplatnění odpočtu daně na vstupu. Navrhovaný systém kontrolních hlášení vychází z údajů z evidencí, které již plátci podle stávajícího zákona o DPH vedou, jediným dodatečným údajem je původní číslo daňového dokladu.

Většina plátců podle zkušeností finanční správy evidence vede v elektronické podobě. Kontrolní hlášení je srovnatelné s podáváním souhrnných hlášení či výpisem z evidence pro daňové účely u plnění podléhajících režimu přenesení daňové povinnosti ve stávající zákonné úpravě. Nedochází tedy k zavedení institutu, který by byl svou povahou pro plátce úplně nový. Kontrolní hlášení nezvýší požadavky na vedení daňové evidence pro účely zákona o dani z přidané hodnoty kladené na plátce daně, naopak stávající požadavky sjednotí.

Vymezení limitu obratu pro povinnost podávat kontrolní hlášení by bylo nesporně chybným krokem, který by způsobil snížení účinnosti zamýšleného opatření a v některých případech znamenal dokonce nefunkčnost systému kontrolních hlášení. Systém by nepokryl značnou část plátců, kteří již dnes patří do segmentu, který se značnou měrou podílí na páchání daňové kriminality.

Z aktuálních zjištění ohledně trendů krácení daně totiž vyplývá, že dochází ke snižování obratů vykázaných v jednotlivých přiznáních „podvodných subjektů“. „Výtěžku z podvodu“ je dosahováno zvýšením počtu podvodných společností v rámci zdaňovacího období (např. 40-60 společností uplatňujících nárok na odpočet 50-100 tis. Kč).

Cílem je obcházet analytické systémy finanční správy při dosažení „výtěžku“ z podvodného jednání v řádech miliónů Kč, nastavení limitu obratu tak nepochybně otevírá prostor pro daňové úniky. Tuto skutečnost jednoznačně potvrzuje trend avizovaný ze Slovenska spočívající v rozmělňování do zjednodušených daňových dokladů. Tyto daňové úniky nelze vzhledem k množství zapojených subjektů a nízké hodnotě částek detekovat jinak než systémově a v konečném důsledku vedou k významným daňovým únikům.

Ministerstvo financí věří, že navrhované opatření je adekvátní situaci, ve které se Česká republika v oblasti podvodů na DPH nachází, a to jak s ohledem na řetězové či karuselové podvody, tak i významný fenomén krácení DPH mimo tyto kriminální praktiky. Při přípravě opatření byla velmi pečlivě zvážena zvýšená administrativní zátěž podnikatelů, kterou nové opatření přináší, tak aby byla vyvážena skutečným a významným celospolečenským přínosem z vyššího výběru daní a mírou závažnosti daňových úniků.

Očekávaný výrazný pozitivní efekt tohoto nástroje není jen odhadovanou skutečností, ale je jednoznačně potvrzený praxí ve Slovenské republice, kde kontrolní hlášení, resp. kontrolní výkaz, zavedli v roce 2013.

Nelze popřít, že kontrolní hlášení ukládá plátcům další povinnosti. Jeho zavedení však zásadním způsobem pomůže eliminovat daňové uniky. Eliminace daňových úniků je zájmem nejen České republiky, ale i poctivých plátců, kteří jsou díky existenci daňových úniků vystavení konkurenční nevýhodě. Zavedením kontrolního hlášení na Slovensku navíc značně vzrostlo riziko nárůstu daňových podvodů v České republice, kde toto opatření zavedeno není. Není žádným tajemstvím, že podvody tohoto typu migrují, resp. jejich organizátoři se zaměřují při jejich páchání na ty státy, kde jim hrozí menší rizika detekce a vyřešení.