English version
Celosvětový útlum těžké ekonomiky, zborcení starých východních trhů, nový pohled na ekologické zatížení a krize roku 2008 zformovala kraj do podoby, z níž se vzpamatovává poměrně těžce. Přesto úspěšně. Možná právě proto, že dynamiku rozvoji dodala především významná ztráta konkurenceschopnosti tradičních těžkých odvětví.
Ekonomické problémy regionu se v průběhu minulých let odrazily v problémech sociálních – region postižený jednou z nejvyšších nezaměstnaností se stal i regionem s nejvyšší koncentrací zadluženosti obyvatelstva a s nejnižší mírou ekonomické participace. Velikost zdejších podniků přitom byla příčinou, že každý otřes v podnikovém segmentu hrozil významnými dopady na socioekonomickou strukturu.
Výzkumný potenciál regionu byl hodnocen jako značný, brzdil jej nedostatek financí. Nejnižší v Česku byla v kraji svého času i podnikatelská aktivita. A kraj nelákal příliš ani zahraniční investory, především proto, že jeho infrastruktura postrádala napojení na významné transevropské koridory.
Většina z těchto faktorů postupem času oslabila a kraj se v podstatě úspěšně vzpamatovává z agonie – přišli zahraniční investoři, problémy zvládly i silné tuzemské firmy, rodí se nové menší a střední firmy, podporované investicemi do inovačních technologií, zlepšila se infrastruktura, dochází k revitalizaci v minulosti silně zatížených a často doslova devastovaných území.
Síla malých
Kraj si většinu klíčových rozvojových problémů uvědomuje a snaží se je řešit. Základem je pohled na region a udržitelnost jeho rozvoje pro budoucnost, který volí cestu sice delší a náročnější, ale z hlediska dlouhodobé perspektivy jistě vhodnější. Příklady ze světa jednoznačně ukazují, že odolnější jsou vždy ti, kdo stavějí spíše na vlastních inovačních schopnostech než na přejímaných znalostech – to je cesta k inovačnímu růstu.
(Kliknutím graf zvětšíte)
Přes zmíněné problémy měl totiž kraj poměrně slušné předpoklady růstu, ať již to byla průmyslová tradice, surovinová základna, vysoká – v ČR s výjimkou Prahy nejvyšší – produktivita práce. Základním momentem rozvoje se tak stala snaha podpořit rozvoj, založený na zvyšování efektivnosti firem a na inovacích, s důrazem na podporu malých a středních firem, které by v budoucnu měly tvořit těžiště ekonomické výkonnosti.
Viditelným úspěchem byla investice automobilky Hyundai v Nošovicích, významnější pro budoucnost je ovšem patrně silný rozvoj informačních technologií, který postupně mění tvář a skladbu regionální ekonomiky. Roste počet studentů vysokých škol, vznikají mezioborové klastry a sdružení, veřejná, akademická i byznysová sféra spolu komunikují, zvyšuje se přínos turistického ruchu.
Klíčová přitom bude právě podpora malých a středních firem, která má oživit donedávna skutečně velmi slabou podnikatelskou aktivitu. Nejde totiž jen o samotný počet firem a jejich výkonnost, jde i o novou strukturu zaměstnanosti a zvýšení ekonomické participace, která je stále nízká, tažená dolů exekučním zatížením obyvatelstva.
Bariéry růstu
Faktorů, které kraj brzdí, je ovšem víc. Dobré je, že krajské vedení si jich je vědomo – ne nadarmo strategie rozvoje regionu stojí na velmi pregnantní hloubkové analýze, která růstových bariér definuje hned deset, mezi jinými třeba závislost ekonomické výkonnosti kraje na aktivitách realizovatelných levněji v jiných ekonomikách, fakt, že kraj není schopen přilákat znalostně náročné investice odjinud a není ani řídícím hospodářským centrem nadregionálního významu.
Lze souhlasit s tím, že takové bariéry patrně nelze překonat bez intervencí na vládní úrovni. Už proto, že uvedené bariéry se odrážejí v realitě cyklicky: kraji chybí znalostně náročné investice, což odpovídá i nižší úrovni vzdělanosti. Těžko říci, co je tu příčina a co následek, faktem jistě je, že absence znalostních investic a oborů s vysokou přidanou hodnotou růst vzdělanosti nepodporuje.
A na konci toho řetězce následků a příčin je skutečnost, že disponibilní příjem na hlavu je nejnižší mezi kraji ČR, přestože průměrná mzda mezi nejnižší nepatří. Naštěstí se pomalu mění donedávna ještě zřejmá skutečnost, že růst v kraji se realizoval v oborech podprůměrně produktivních, v posledních dvou třech letech se projevuje růst produktivních odvětví, významně roste sektor služeb a sektor produkce s vyšší přidanou hodnotou, význam hutnictví pomalu klesá a naopak roste význam podniků navazujících, především strojírenských.
Jejich dominantní orientace směřující k automobilovému průmyslu není však z hlediska budoucnosti zcela ideální. Dnes je automotive nejen v Moravskoslezském kraji tahounem růstu, nicméně celý segment s ohledem na dynamiku technologických i geopolitických změn a migrace trhů vykazuje značnou volatilitu, především proto, že ve své většině se týká znalostně méně náročné produkce, která se přizpůsobuje především nabídce nízkonákladových zemí.
Rozvoj nových oborů
Ostravská aglomerace tvoří s výjimkou Prahy největší tuzemskou koncentraci obyvatel i ekonomických aktivit, její současné postavení hospodářského centra tomu ale neodpovídá. Zásadním důvodem je právě někdejší tvrdá a výlučná orientace na těžké obory. Růst produktivních služeb v posledních letech však dává regionu významnou naději na lepší budoucnost.
Podmínkou je, aby si kraj uvědomil, že faktory, které ho dnes limitují, může překonat jedině tím, že zacílí skutečně na budoucnost. Tím by se v Česku stal jedinečným, zatím totiž budoucnost povětšinou budujeme tím způsobem, že se snažíme dohnat dnešek. Nabídne-li kraj prostor pro rozvoj oborů, z nichž mnohé dnes možná teprve vznikají, či dokonce ještě ani neexistují, přitáhne pozornost i zájem.
Kraj by se tak z pozice evropské továrny posunul na pozici evropského inovátora a taková změna přiláká nové obyvatele. Že se tím region může dočkat – vzhledem k blízkosti hranic a spolupráci s Polskem a Slovenskem – i svého vytouženého nadregionálního a přeshraničního významu, je zcela reálné.
Otázka pro Jana Březinu, předsedu představenstva Krajské hospodářské komory Moravskoslezského kraje
Jak vnímáte rozvoj kraje v posledních pěti letech?
Je vidět, že se region mění a že se mění k lepšímu. A netýká se to jen průmyslu, ale všech oblastí, včetně cestovního ruchu. Zelenou mají v kraji inovativní postupy. Industriální Dolní Vítkovice i beskydské Pustevny lámou návštěvní rekordy.
Náš kraj byl vždy spojen s těžkým průmyslem. Průmyslová tradice tady přetrvává, ale na jiné, vyspělejší technologické úrovni, s minimalizovanými dopady na životní prostředí. Nadále bude pokračovat i výroba železa. Jak to bude, byť se selektivní, těžbou uhlí, se nyní dá říct jen těžko. Uhlí tady je, otázkou je ekonomika těžby. Jsem rád, že bez nějakých populistických scének došlo k ustavení Uhelné komise, která se bude zabývat postupným odchodem od uhlí z pohledu časového harmonogramu, odborných parametrů a sociálně ekonomických dopadů.
Co je ještě potřeba v kraji dořešit, je dobudování infrastruktury. Každý, kdo jezdí po silnici I/11 směrem na Opavu, ví, že tady ještě něco chybí. Bohudík, informace o dořešení posledního sporu jsou pozitivní a stavba bude moci být dokončena. Pohnul se obchvat Frýdku-Místku. To jsem uvedl pouze dva nejznámější příklady, k dořešení jsou ještě další dopravní stavby.
Tam, kde dochází ke střetu se soukromým vlastnictvím, to nikdy není jednoduché. Nedávno jsem slyšel takové trefné přirovnání, že každý by sice rád jezdil po perfektních dálnicích, ale ty nesmí vést po jeho pozemcích. Pak také na otázku, co kraji v současné době nejvíce chybí, dnes bohužel skoro každá firma odpoví, že lidé. A hlavně lidé ochotní pracovat. Tento nedostatek pociťují zaměstnavatelé napříč všemi odvětvími a napříč celou republikou.
Z pohledu předsedy KHK vidím, jaký je zájem o zajištění pracovníků prostřednictvím Režimu Ukrajina. Z tohoto důvodu také vítám transformaci jednotlivých projektů do Programu kvalifikovaný zaměstnanec, čímž se HK ČR stává centrálním místem pro příjem, kontrolu a zařazování žádostí jednotlivých zaměstnavatelů do programu.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban
