Mošt z Hostětína vyniká chutí díky místním odrůdám jablek



Podobně jako jinde, i v Bílých Karpatech se ovoce pěstovalo „od nepaměti“ a bylo významnou součástí zemědělského hospodaření. První písemná zmínka o sušení ovoce odtud pochází již ze 17. století. „V tisících sušírnách ovoce, které byly nedílnou součástí usedlostí na Slovácku a Valašsku, se na podzim sušily švestky, jablka či hrušky, které se pak používaly jak v domácí kuchyni, tak se i prodávaly v širokém okolí. Vedle sušení se z ovoce vařila povidla, pálilo se a moštovalo,“ popisuje Radim Machů, ředitel Moštárny Hostětín.

Jejímu vzniku předcházelo mapování krajových a starých ovocných odrůd, se kterým začali počátkem devadesátých let v jižní části Bílých Karpat, na Horňácku, dobrovolní ochránci přírody z Veselí nad Moravou spolu s místními ovocnáři. Stovky nalezených ovocných odrůd pak vedly k založení genofondového sadu ve Velké nad Veličkou a rozšíření mapování i do ostatních částí Bílých Karpat.

Postupně se pak tvořila síť jednotlivců a organizací, kteří se ovocnářství věnovali: ať už ovoce pěstovali či zpracovávali, nebo se zajímali o mapování a záchranu krajových odrůd. V roce 1998 pak vzniklo Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat, kterému se podařilo získat grant na mapování ovoce a jeho další zpracování. „V té době byly v kraji jen velkovýrobní zpracovatelé a na druhé straně zahrádkářské moštárny, které však na trh zboží nedodávají. Tehdy jsme byli průkopníky,“ vzpomíná Radim Machů.

Na začátku pomohlo Lucembursko

Na počáteční investici získala moštárna podporu ve výši 3,6 miliónu korun od lucemburského ministerstva životního prostředí. „Využili jsme ji na rekonstrukci budovy staré stodoly na moštárnu a nákup použitého technologického vybavení. Stodolu koupila s celou usedlostí již dříve Nadace Veronica, která je jedním z našich zakladatelů. V dalších letech jsme pak postupně obnovovali technologie pro zpracování a dobudovali potřebné zázemí – sklad a novou lisovnu ovoce,“ vypočítává Radim Machů.Moštárna upřednostňuje dodavatele z blízkého okolí, avšak při letošní neúrodě musela odebírat jablka od jiných biopěstitelů z okruhu okolo 50 kilometrů. Rozkvetlé jabloně v nejbližším okolí totiž zasáhly jarní mrazy.

Významnou část zpracovaných jablek zpravidla tvoří ovoce z malých sadů. „Jsou to odrůdy, které běžně na pultech obchodů nenajdete, jako Jadernička, Panenské, Strýmka, Kožuchy. Obecně platí, že jsou to odrůdy zpravidla s vyšším obsahem ovocných kyselin, než mají v současnosti nejčastěji pěstované a prodávané odrůdy,“ popisuje Radim Machů tajemství hostětínského moštu.

„Právě směs těchto jablečných odrůd dává našemu moštu odlišnou chuť s vyváženým podílem ovocných cukrů a kyselin, chuť je plná a příjemně navinulá. Zachování této typické chuti a vůně, která nás odlišuje od ostatních, je pro nás na prvním místě. Z toho důvodu také mošt nekoncentrujeme a nefiltrujeme, poškodilo by to chuť a aroma,“ doplňuje ředitel moštárny.

Na počátku bylo důležité získat potřebné technologie a znalosti výrobních postupů. „S návrhem technologie a spuštěním moštárny nám velmi pomohl lucemburský přítel a kolega Raymond Aendekerk, který měl zkušenosti s výrobou moštu v obdobných podmínkách jako my. Jeho odborné rady byly pro nás k nezaplacení,“ oceňuje Radim Machů. Odborník z Lucemburska nejen doporučil vhodnou technologii, ale zprostředkoval i nákup již použitého vybavení od německé moštárny. To sice v Hostětíně později museli modernizovat, ale pro rozjezd stačilo.

Nové chutě získaly ceny

V prvních letech začínali v Hostětíně jen s jablečným moštem ve dvou variantách: BIO a běžný, který označují jako „selský“. Postupně ale rozšiřovali nabídku moštů o další druhy ovoce či zeleniny. Dnes nabízejí osm příchutí, jako je například arónie, rakytník, meruňka, zelená energie nebo mrkev, která míří na pulty v těchto týdnech jako novinka.

To, že jsou míchané mošty chutné, dokladují vedle zájmu zákazníků i udělená ocenění: v posledních letech získala moštárna v kategorii nápojů ocenění Česká biopotravina za rakytníkový a meruňkový mošt.

Některé příchuti naopak z nabídky zmizely. „Přestali jsme vyrábět jablečný mošt s mátou, ale zato máme v nabídce mátový sirup, takže se tato příchuť z naší nabídky neztratila. Každý rok uvádíme nové příchuti a zkoušíme, co lidem zachutná,“ popisuje Radim Machů. Loni přitom vymoštovali více než 200 tisíc litrů šťávy. Tento sortiment doplňují bylinné sirupy a nově i jablečný ocet.

Stejně jako u jiných typů podnikání, také v případě moštů je náročné je vyrobit, ale ještě těžší prodat. Hostětínskému moštu pomáhalo, že se odlišoval od ostatních produktů na trhu. „V počátcích zákazníci oceňovali na našem moštu to, že chutná jako šťáva, kterou si dříve doma či u prarodičů lisovali. Náš mošt se odlišoval od ostatní konkurence vším: nejen chutí, značkou BIO, regionálním původem, ale i výtvarně zpracovanou etiketou,“ konstatuje Radim Machů.

Dostat se rychleji do obchodů pomohlo místním výrobkům i to, že byl Hostětín první biomoštárnou v Česku. Okolo roku 2000 byl přitom sortiment biopotravin na trhu oproti dnešku mnohem chudší.

Na druhou stranu biokvalita se promítá i do ceny. „Vyšší cenu biopotravin, tedy i našich moštů, ovlivňují vyšší nákupní ceny vstupních bio-surovin a náročnější zpracování a uskladnění. Biopotraviny si své zákazníky našly – ti na nic oceňují garantovanou kvalitu a též příznivý vliv na životní prostředí. Lidé jsou ochotni za ně zaplatit více,“ podtrhuje Radim Machů.

Mošty z Bílých Karpat se prodávají v prodejnách biopotravin, zdravé výživy nebo regionálních produktů po celé republice. Místem s nejvyšší koncentrací prodejních míst je však Brno.

Řetězce moštárně zavařily

Výrobky si našly cestu i do sítí supermarketů. „V obchodních řetězcích prodáváme zhruba desetinu našeho obratu, přičemž většinou jsme reagovali na zájem obchodníků mít ve své nabídce kvalitní regionální výrobky. V řetězcích je pro nás obtížné, že v záplavě levných ředěných nápojů, často uměle dochucených, se ztratí kvalita našeho moštu, lidé jdou a nakupují podle ceny,“ říká Radim Machů.

Právě napojení na obchodní řetězce před časem způsobilo moštárně značné problémy. Ještě před pěti lety totiž v supermarketech prodávala přibližně třetinu svého obratu. „Potom však, kvůli změně umístění našich výrobků, razantně poklesly tržby, později jsme mošty v jednom z řetězců přestali prodávat úplně. Pokles prodeje byl citelný a trvalo nám v podstatě rok, než jsme jej nahradili,“ popisuje Radim Machů zřejmě nejtěžší chvíle moštárny.

„Poučení je jednoduché: vybudovat síť drobných odběratelů je náročné, ale bezpečnější než prodej prostřednictvím velkých obchodníků,“ podotýká šéf moštárny. Vzhledem k poloze nedaleko slovenské hranice vyváží z Hostětína mošt také na Slovensko. Rozsáhlejší exportní ambice však nemají. „Držíme se zásady, že mošt k zákazníkovi nemá putovat přes půl zeměkoule, proto je pro nás důležité držet se především blízkého regionu,“ zdůrazňuje Radim Machů.

Ukázkový sociální podnik

Hostětínská moštárna funguje jako sociální podnik. Spojuje všechny tři atributy tohoto odpovědného druhu podnikání – tedy ekonomický, sociální i ekologický.

„Nabízíme práci v okrajovém venkovském regionu a zaměstnáváme místní pracovníky, část z nich i se sníženou pracovní schopností. Moštárnu vlastní spolky a nadace – nájem z budov, které využíváme, je příjmem Nadace Veronica, která jej dále rozděluje na projekty podporující šetrný vztah k přírodě,“ vysvětluje Radim Machů.

Hlavní sezonou výroby moštů je podzim – od září do listopadu. V ročním přepočteném úhrnu vytváří podnik zhruba 5 pracovních úvazků, z nichž polovinu tvoří pracovníci na částečný úvazek.

Navíc výroba pomáhá i k rozvoji šetrného turistického ruchu. „Snažíme se ukázat moštárnu a celý Hostětín návštěvníkům. Letos jsme už po patnácté pořádali v září Jablečnou slavnost, při které do Hostětína zavítá více než dva tisíce návštěvníků,“ uzavírá Radim Machů. Lidé přijíždějí většinou z okolí či nedalekého Slovenska, ale v roce 2010 navštívil Hostětín a při té příležitosti i moštárnu také princ Charles.

Dalibor Dostál