Na stát budou Češi letos pracovat déle, daňové zatížení roste



Den daňové svobody se postupně vzdaluje počátku roku. Dosud nikdy nepřipadl na pozdější datum, než které vychází pro letošní rok. Daňoví poplatníci v ČR budou pracovat na odvod daní 174 dní, o jeden den více než loni. Podle společnosti Deloitte připadne den daňové svobody na 23. června 2018.

Na druhou stranu v porovnání s vyspělými zeměmi to není žádná katastrofa. Přibližně stejně jako Češi na tom budou i Nizozemci, Němci a Slovinci. Nejvíce dnů budou daně pro stát odvádět poplatníci ve Francii a Lucembursku, naopak nejméně v Rumunsku a Bulharsku.

Samotná výše daní není podle odborníků v tuzemsku hlavním problémem. „Výše daňové zátěže v Česku odpovídá jiným, podobně bohatým zemím v Evropě. Problémy jsou převážně jinde, a to zejména ve struktuře daňové zátěže s nadměrným zdaněním práce, a dále v časových nárocích na splnění daňových povinností. Tyto podmínky jsou předmětem dlouhodobé kritiky, aniž by se jimi politici zabývali,“ říká Pavel Sobíšek, hlavní ekonom české pobočky UniCredit Bank.

Výše daní není problém

To potvrzují i další odborníci. „Pokud vyjdu z dat organizace OECD, tak daňové zatížení českých firem je velmi podobné ostatním zemím středoevropského regionu. Sazba daně z příjmu právnických osob je v ČR 19 procent, identická sazba je v Polsku, na Slovensku činí 21 procent a výrazně nižší je s 9 procenty jen v Maďarsku. Danové zatížení českých podniků v podobě korporátní daně je také výrazně nižší než ve většině zemí západní Evropy včetně tak populárního Nizozemska s 25 procenty. Čistě z pohledu daňového zatížení tak podle mě samotná výše sazby daně zásadní problém pro české firmy nepředstavuje.,“ konstatuje Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta.

Navíc kromě náročnosti se zpřísňují i kontroly. „Poplatníci a plátci pociťují dlouhodobě nárůst daňové agendy. V řadě případů se finanční úřady zaměřují na analytickou kontrolu poskytnutých dat. Zatímco dříve se zaměřovaly na jednotlivosti, v poslední době posuzují celkovou ekonomickou a daňovou situaci daňového poplatníka na základě důkladnější analýzy dat z přiznání a hlášení. To klade samozřejmě větší nároky na správné nastavení systémů a preciznost poskytovaných dat,” vysvětluje Radka Mašková, ředitelka v daňovém oddělení Deloitte.

„I když je český daňový systém obecně podobný jako v ostatních zemích EU, určitá nejistota mezi daňovými poplatníky trvá. Přispívají k tomu časté změny daňových zákonů a nové, někdy nejasné výklady stávající daňové legislativy,“ dodává Radka Mašková.

Nic podstatného se nemění

Ke zjednodušení tuzemského daňového systému v dohledné době nedojde. „V roce 2018 se nemění žádná důležitá daňová sazba, změn v daňovém systému je ale poměrně dost. Zvýšilo se například daňové zvýhodnění na první dítě, začaly platit nižší limity pro výdajové paušály pro podnikatele a zpřísnily se podmínky pro získání daňového bonusu,“ vysvětluje David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte. „Zvýšení minimální mzdy ovlivnilo výši „školkovného“ a tedy efektivního zdanění fyzických osob,“ dodává David Marek.

Výběr daní v letošním roce kromě uvedených změn ovlivní také již dříve zavedené kontrolní hlášení a postupně nabíhající elektronická evidence tržeb. „Aniž by se zvyšovaly sazby, roste díky efektivnějšímu výběru celkové inkaso daní a tedy i indikátory daňového břemene jako je den daňové svobody,” říká David Marek.

Uvažovat o snížení daní podle ekonomů není možné bez toho, aby se omezovaly služby poskytované státem. „Takzvaná složená daňová kvóta, která vyjadřuje podíl daní na HDP, v ČR v roce 2016 činila 34 procent a dlouhodobě se pohybuje kolem této hodnoty. V EU je tento poměr 40 procent a v eurozóně dokonce nad 40 procent. Z tohoto pohledu patří ČR v rámci EU mezi země s nižším daňovým zatížením, když sousední Slovensko a Polsko mají složenou daňovou kvótu jen lehce nižší,“ podotýká Miroslav Novák.

Zjednodušit, ne snížit

Nastavení daní je podle něj jednoznačně politickým rozhodnutím a nelze říci, zda je lepší vysoké či nízké zatížení. „Mezi nejvyspělejšími zeměmi můžeme najít jak země s velmi nízkou daňovou zátěží jako Irsko, USA či Švýcarsko a naopak země s velmi vysokou daňovou zátěží jako jsou například skandinávské země. Z toho vyplývá, že v ČR je nepochybně prostor pro snížení daní, avšak zároveň s tím je nutné počítat, že stát nebude některé služby a statky nabízet vůbec nebo je bude nabízet se spoluúčastí,“ upozorňuje Miroslav Novák.

Úvahy o snižování daní přitom podle odborníků nejsou tím hlavním, co by měl stát v této oblasti řešit. „Mnohem větší prostor vidím na změnu struktury a zjednodušení daňového systému, což by se mohlo obejít bez výzvy pro fungování základních služeb státu,“ upozorňuje Pavel Sobíšek.

Dalším důležitým krokem, kterým by stát pomohl firmám a podnikatelům, by podle ekonomů bylo omezení daňových změn. „Časté změny v legislativě, obtížná předvídatelnost daňových úprav, nejasnost a neurčitost některých zákonů a řada výjimek. To si myslím, že je často daleko větší problém, než samotná výše sazby daně,“ doplňuje Miroslav Novák.

Den daňové svobody představuje jednoduchou, laicky srozumitelnou reprezentaci daňové zátěže v ekonomice. Používaná metoda výpočtu rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícím podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Dalibor Dostál 

Zdroj: Deloitte, výpočet leden 2018