English version
Analýza vychází z dat získaných během 237 rozhovorů s klíčovými představiteli vybraných společností českého průmyslu. Polovina výrobních firem (49 %) bude v příštím roce více investovat do nových technologií, a to v průměru o 15 %. I přes nepříznivé období, kdy výrobním firmám rapidně rostou náklady a většina z nich (65 %) očekává v tomto roce snížení své ziskovosti, si ředitelé uvědomují nutnost investic jako nezbytnou podmínku přežití své firmy v neustále rostoucí světové konkurenci.
Digitální technologie pomáhají firmám překonat globální krize. V praxi se nejvíce osvědčila možnost komunikovat se zákazníky na dálku, technologie pro monitoring spotřeby energie a její optimalizaci a nástroje umožňující zefektivnění uspořádání skladů a výrobních prostor. Největší přínos aktuálně firmy vidí ve využití analytiky velkých dat, 3D tisku a v nasazení robotů do výroby.
„Nacházíme na pokraji zřejmě jedné z nejvýznamnějších a nejmasivnějších krizí, které jsme za poslední dekády celosvětově zažili. Již pandemie covidu-19, která cestu k této krizi nastartovala, prokázala, že vítězem tohoto období je digitalizace. Je to jeden z nástrojů, který dokáže zmírnit dopady krizí,“ říká ředitel Národního centra Průmyslu 4.0 Jaroslav Liskovec a dodává: „Aby digitalizace byla stále silnějším nástrojem, je nutné masivně podporovat vědu, výzkum a inovace. Státy, které toto pochopí, budou mít dokonce šanci z krizových let vycházet silnější a konkurenceschopnější.“
Turbulentní doba způsobila, že míra, v níž budou výrobní firmy v tomto roce investovat do inovací, se velmi liší. Přes veškeré problémy s cash-flow si většina ředitelů uvědomuje důležitost investic pro zvýšení konkurenceschopnosti své firmy a polovina z nich (49 %) potvrdila, že v tomto roce zvýší objem svých investic, a to v průměru o 15%.
Investovat více se chystají zejména malé a střední podniky (59 %) oproti dvou pětinám (40 %) velkých firem. Zároveň je segment malých a středních firem ve svých investicích více volatilní než segment velkých firem, kdy čtvrtina malých podniků (27 %) bude v tomto roce investovat méně. V průměru sníží své investice o 20 %. U velkých firem vládne naopak investiční stabilita, kdy polovina z nich (51 %) ponechá výši svých výdajů do nových technologií na stejné úrovni jako před rokem.
„Rostoucí ceny energií, materiálu i dalších vstupů u firem mohou způsobovat odkládání nebo rušení plánovaných investic. Je třeba si uvědomit, že investice do digitalizace znamenají vyšší produktivitu, vyšší přidanou hodnotu, vyšší flexibilitu a odolnost. Díky digitalizaci lze dosáhnout výrazných úspor vstupních nákladů výroby, jejichž současný růst znamená zkrácení doby návratnosti takových investic,“ říká Eduard Palíšek, generální ředitel společnosti Siemens Česká republika.
„Investice, které mají smysl a jasnou návratnost, je potřeba dělat v jakékoliv době. Nejúspěšnější firmy nejvíce investují právě v době krize, což jim dává náskok před konkurencí v podobě lepší technologie, modernějšího vybavení či efektivnějších výrobních postupů. Samozřejmě pokud jsou investice financovány bankami, mohou být problémem vysoké úroky, čehož jsme teď svědky. Zdroje pro financování investic si lze zajistit ale i jinak. Například vstupem investora, ať už privátního nebo prostřednictvím burzy,“ radí firmám v obtížné situaci Jaroslav Řasa, majitel společnosti ABRA Software, která je českým lídrem na trhu digitálního softwaru.
Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, poukazuje na skutečnost, že firmy, které investují do nových technologií, lépe zvládají krize: „Právě naše dlouholeté zkušenosti potvrzují, že investice například do inovací, digitálních technologií nebo třeba energetických úspor se firmám vyplácí. Získají náskok před konkurencí a jsou díky nim produktivnější a vlastně i odolnější. Rychlé tempo zdražování ale bude pravděpodobně omezovat investiční aktivitu.“
Digitalizované firmy jsou konkurenceschopnější
A praxe výrobních firem to dosvědčuje. Nejprve pandemická a poté válečná krize zatřásly světovým uspořádáním a firmy musely reagovat rychle, ze dne na den, podle aktuální situace. Měly-li výrobu více digitalizovanou, mohly činit rychlejší a propočítanější rozhodnutí, flexibilněji měnit výrobní program či celkové uspořádání firmy. Technologie Průmyslu 4.0 jim umožnily pracovat na dálku – tím neztratily potřebný kontakt se zákazníkem.
Jaroslav Řasa popisuje náročnost nové situace a roli Průmyslu 4.0 v ní: „Řada průmyslových odvětví se doposud spoléhala na jinak velmi efektivní výrobu a logistiku just in time s potřebou udržovat minimální zásoby. Takový přístup ale předpokládá, že se svět chová předvídatelně. Mimořádné události však přinesly zcela novou situaci. Covid-19 i válka na Ukrajině zásadním způsobem omezily celé dodavatelské řetězce.“
„Digitalizace dává firmám zásadní konkurenční výhodu: flexibilitu. Digitalizovaný dodavatelský řetězec umožňuje rychle reagovat na výpadky dodávek, změny cen nebo dostupnost dopravy. Díky digitalizované výrobě je možné rychle měnit parametry výrobku nebo jej individualizovat, digitalizovaný vývoj výrobku výrazně zkracuje dobu uvedení na trh. V případě potřeby umožňují digitální technologie rychleji přenastavit i celý výrobní program,“ přidává své zkušenosti Eduard Palíšek.
Podle průzkumu Národního centra Průmyslu 4.0 ředitelé za největší přínosy, které jim nové technologie v době krize přinesly, pokládají větší možnost komunikovat s jejich zákazníky na dálku např. prostřednictvím virtuální reality nebo propojenosti digitálních systémů – této oblasti přidělili 8,4 bodu na škále 0 min až 10 max.
„Ano, digitální technologie nám v krizi pomohly. Hlavně posílení datových linek a IT infrastruktury. Více práce „na dálku,“ potvrzuje Jiří Vystrčil, Plant manager, THK RHYTHM AUTOMOTIVE CZECH a.s.
Nové technologie výrobním firmám také výrazně pomáhají v lepším monitoringu spotřeby energie a její optimalizaci a ve zefektivnění uspořádání skladů a výrobních prostor (shodně 7,3 bodu). Zejména výrobci strojů a strojních systémů oceňují zvýšení konkurenční výhody, které jim umožňuje nasazení digitálních technologií v poskytování služeb na dálku – typicky možnost údržby (6,3 bodu).
Eduard Palíšek vysvětluje, jak lze digitalizací výroby dosáhnout výrazných energetických úspor: „Například s digitálně optimalizovanými výrobními procesy, analýzou dat a virtuálním uváděním do provozu a s inovativními technologiemi integrovaných pohonů lze ušetřit až 40 % energie. Výrazného snížení spotřeby energie lze dosáhnout i zavedením cloudových řešení, například MindSphere. Ta umožňují získávat cenné poznatky o vzorcích spotřeby, poptávce a výdajích, chytré řízení spotřeby energie může snížit spotřebu až o 20 %.“
Pokud jde o konkrétní technologie Průmyslu 4.0, největší přínos aktuálně firmy vidí ve využití analytiky velkých dat (8,5 bodu), 3D tisku (8,3 bodu) a v nasazení robotů nebo cobotů do výroby (8,3 bodu).
V praxi se výrobním firmám dále osvědčila mobilní zařízení pro monitorování a řízení výroby (7,6 bodu) a instalace automatizovaných zařízení (7,3 bodu). K zefektivnění fungování firem zcela jistě přispívají i MES systémy (7,3 bodu), náklady šetří prediktivní údržba (6,9 bodu) nebo pokročilá logistika (6,8 bodu). Umělá inteligence (6,8 bodu) a koncept digitálního dvojčete (6,7 bodu) efektivně pomáhají v řadě oblastech firemních činností (6,8 bodu).
„V krizi se společnosti se snažily vyřešit situaci s chybějícími odborníky ve výrobě vzdáleným přístupem a vzdálenou pomocí a narážely na problémy s nedostupností kvalitního a rychlého připojení. Dalším příkladem může být snaha o automatizaci rutinních úloh a nahrazení chybějící pracovní síly, zde se objevoval problém, jak tyto úlohy identifikovat a rychle implementovat. V současné době již pozorujeme, že většina firem se snaží na digitalizaci dívat komplexně a připravuje vlastní strategii digitalizace výroby. S tím souvisí i plán využití správných telekomunikačních technologií, jak jsou privátní 5G mobilní sítě,“ popisuje situaci na trhu Luboš Lukasík, ředitel segmentu korporátních zákazníků společnosti T-Mobile.
Také Jiří Bavor, ředitel automatizace společnosti ATOS, sdílí své zkušenosti od svých klientů: „Mnoho firem již podstatně více sbírá a využívá data z výroby a myslím, že největší oblast, kde jsou vidět již velice reálné výsledky, je znalost skutečného stavu výroby na základě reálných dat – nikoliv manuálních reportů v XLS – a reálné zvýšení výtěžnosti a dostupnosti výrobních zařízení a tedy efektivity výroby. A další velká oblast je pak využití digitálních dvojčat a modelů a simulace v přípravě nových produktů a jejich výrobních technologií.“
Český průmysl letos čeká jedno z nejtěžších období vůbec
Ředitelé potvrdili průměrný růst svých tržeb pouze ve výši 4,1 %. Po zohlednění aktuální míry inflace to znamená jejich reálný propad o desetinu. Dramaticky rostoucí náklady se firmám bohužel nedaří plně vykompenzovat zvýšením produktivity své práce nebo plně promítnou do cen svých výrobků.
Tržby výrobních firem by se přes rekordní míru inflace měly letos zvýšit pouze o 4,1 %. Velké firmy jsou přitom ve svých odhadech o něco optimističtější než ty malé a střední (očekávaný růst tržeb o 4,7 % vs. 3,4 %). Pro oba segmenty to však znamená reálný pokles příjmů a zisků přibližně o desetinu.
„Globální krize covid-19 a rusko-ukrajinská válka naplno odhalily slabiny, kterými český průmysl trpěl už v době svého růstu. Plynoucí zisky a příliv zakázek dokázal firmy uchlácholit a nepodnikat výraznější kroky ke změně obchodních modelů směrem k větší nezávislosti a ke zvyšování finality a přidané hodnoty, přestože jsme všichni věděli, že „by se to mělo.“ Věřím, že stále není pozdě, a je možné uchopit současnou situaci jako příležitost. K tomu jsou však třeba finance. Vláda a banky by měly vyjít firmám s dlouhou českou tradicí vstříc a podniknout potřebné regulační kroky tam, kde je možno vývoj ovlivnit (energetika, inflace, úrokové sazby, podmínky financování, podpora inovací a dostupné kvalifikované pracovní síly, byť ze zahraničí. V této době obzvláště platí, že rychlá pomoc je pomoc dvojnásobná,“ říká Alena Burešová, senior manažerka pro průmysl, Národní centrum Průmyslu 4.0.
Odborník pro oblast automotive, Milan Kulhánek, CE leader pro automobilový́ sektor a supply chain, Deloitte, uvádí: „Tlak na naše podniky je obrovský. Je těžké nabrat správné zaměstnance, rostou všechny vstupy, chybí materiál a regulace také nepomáhá́. Zaběhnuté postupy přestávají fungovat. Na naše podniky se musíme znovu podívat jako na celky a přestat uvažovat o jednotlivých procesech odděleně.“
„Průmysl se nachází v situaci bezprecedentní nejistoty. Ceny surovin, materiálů, energií a dopravy neočekávaně rostou rychlým tempem. Dodací lhůty materiálů se prodlužují. Vybrané komponenty chybí na trhu v nezvykle vysokém rozsahu, a brzdí tak celá odvětví. Odborové svazy očekávají enormní růst mezd. Kvalifikovaní pracovníci však zoufale chybí,“ vypočítává všechny negativní vlivy Antonín Růžička, generální ředitel společnosti Wikov Industry, a.s.
Překotný růst cen skoro všech vstupů průmyslové výroby (od materiálů a komodit, subdodávek, energií, přes cenu lidské práce, až po růst cen peněz) se nutně projevil v očekávané výši zisku, kterého jsou schopny průmyslové firmy v příštím roce dosáhnout.
Ačkoli naprostá většina výrobních firem (82 %) bude zvyšovat své ceny – v průměru o 11 %, raketově rostoucí náklady tím nevyrovnají. Ani případnými úsporami nebo zvýšením efektivity své produkce. Čtvrtina (23 %) ředitelů bude ráda za její stagnaci a pouze 12 % výrobních společností se letos bude moci pochlubit zvýšením svých marží.
Petr Vostrý́, manažer péče o firemní klienty České spořitelny, radí firmám: „Při globální změně je třeba se zamyslet nad dvěma věcmi: za prvé, jak snižovat náklady právě přes inovace a digitalizaci, dále rozhodně snižovat energetickou náročnost výroby a soustředit se i na robotizaci a automatizaci, a za druhé jak upravit cenu tak, aby odpovídala reálným nákladům, pokud to trh umožňuje. Je také třeba reagovat na další globální změny, např. teritoriálních oblastí, kam a odkud vozím a také změnit systém just-in-time, který není v současném méně stabilním světě zcela bezpečný a může vést k poruchám ve výrobě.“
Martin Jirman, CEO společnosti ABRA Software, a.s. doporučuje interní optimalizaci: „Pokud se chce firma vyhnout zdražování a zároveň neztrácet ziskovost, musí́ optimalizovat interní́ procesy, hledat materiálové úspory a snižovat energetickou náročnost toho, co dělá.“
S tím souhlasí i Luboš Lukasík, ředitel divize pro korporátní zákazníky, T‐Mobile: „Jako vždy v podobných situacích je potřeba optimalizovat jednotlivé činnosti. K tomu právě pomáhají́ principy digitalizace, kdy se z výroby sbírá́ maximální́ množství dat a jejich analýzou se identifikují oblasti pro další zefektivnění. Například optimalizace výrobních postupů, identifikace kroků pro automatizaci atd. Tímto postupem lze nalézt prostor pro optimalizaci nákladů̊ jak za vstupní́ suroviny a energie, ale i za potřebnou práci.“
Jakub Lichnovský, partner, PRK Partners s.r.o., advokátní kancelář, vidí řešení v regulaci státem: „Je třeba zasáhnout do vývoje inflace a cen energií. Je nezbytné́ realizovat konkrétní kroky a například rozšířit výjimku osvobození plynu od daně pro postižené průmyslové sektory. Existuje také́ dočasný krizový rámec EU, který doplňuje soubor nástrojů státní́ podpory a další možnosti, jako jsou opatření na odškodnění podniků za škody, které jim byly přímo způsobeny mimořádnými okolnostmi.“
Polovina firem (49 %) zazívá aktuálně stagnaci, pokud jde o objem dojednaných zakázek. Více zakázek než ve stejném období́ předchozího roku má dojednaných jedna čtvrtina (24 %) společností a více než čtvrtina ředitelů (27 %) výrobních firem přiznala menší objem zakázek, než který mohli vykázat před rokem.
Negativní trend v poklesu zakázek je možno sledovat zejména u malých firem, kdy nižší objem zakázek než ve stejném období minulého roku přiznala třetina ředitelů (31 %). Malé a střední podniky mají horší vyjednávací schopnosti u svých zákazníků a kvůli dynamicky rostoucím nákladům a krátkodobějším kontraktům mají v průměru horší konkurenceschopnost než firmy velké.
Nutno však podotknout, že to, co je pro řadu velkých firem aktuální problém, umí inovativní a dynamické malé společnosti uchopit jako vyzvu a se situací si poradí lépe než velké korporace. Čtvrtina malých podniků (25 %) dokázala i přes nepříznivé podmínky získat více zakázek, než bylo domluveno ve stejném období předchozího roku.
Aktuálně mají výrobní firmy nasmlouvané zakázky na sedm měsíců, velké firmy jsou na tom tradičně lépe než ty malé a střední, kdy mají práci zabezpečenu na více než dvojnásobný čas dopředu (11 měsíců vs. 3 měsíce).
„Očekáváme pokles minimálně o 10 %. Důvodem je samozřejmě celosvětová situace,“ říká Pavel Juříček, majitel, Brano Group, a. s.
„Zatím je pořád velká poptávka po našich výrobcích, ale nejsme schopni ji plnit, protože jsme limitovaní dodavatelskými řetězci. Obavám se ale velmi rychlé změny po doplnění skladů našich zákazníků. Zatím každý́ objednává́ na sklad s obavami, že může dojít ke zpoždění zakázek. Až se sklady naplní, dojde k rychlé změně,“ popisuje stav ve své firmě Michael Dostálek, general manager, Busch Výroba CZ, s. r. o.
Redakčně upravená tisková zpráva ČVUT v Praze
