Naše čistírna je nejchytřejší na trhu, tvrdí šéf TopolWater

O rodinném podnikání, inovativním DNA společnosti a také o tom, proč při koupi domácí čističky dnes navzdory zákonem stanovené certifikaci nemáte šanci poznat, který výrobek je kvalitní, jsme si povídali s ředitelem TopolWater Janem Topolem.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 01:31 – Co všechno umí čistička TopolWater
• 03:59 – Od vynalézání v garáži na zahraniční trhy
• 07:04 – Inovační kultura ve firmě
• 13:50 – Lze dnes odpadní vodu z čističky opakovaně použít?
• 16:58 – Působení v zahraničí
• 20:06 – Proč ani CE certifikace nevypovídá o kvalitě výrobku v praxi
• 25:45 – Jak vypadá čistička odpadních vod budoucnosti

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Unikátnost produktů společnosti spočívá podle jejího ředitele především v míře automatizace, on sám říká, že vyvíjejí „nejchytřejší čistírny na trhu“. Zjednodušeně řečeno to znamená, že čistírna hlídá sama. Což dnes rozhodně není běžné. A konkrétně? 

Představíme-li si čistírnu pro obec, tak kromě spousty čerpadel a dalších technických věcí pro správné fungování potřebuje také každodenní obsluhu. Což platí i pro domácí čističky. Jan Topol tvrdí, že uživatelé těch nejlevnějších čističek se de facto musí stát odborníky na čištění odpadních vod.

Ovšem jeho společnost svůj systém doplňuje o počítačové řízení, které veškeré kontroly, detekci problémů, chyb atd. zvládá samostatně. Onen „odborník” je totiž přítomen v řízení, tedy v softwaru čistírny. V poslední době firma využívá také možností internetu. Klient tedy může mít například data o čističce online v aplikaci, dostává okamžité varování přes SMS apod. 

TopolWater existuje už třicet let. Je to rodinná firma, stoprocentně vlastněná Janem Topolem starším a oběma jeho syny, Janem a Adamem. Pracuje v ní zhruba stovka zaměstnanců, obrat má okolo 200 milionů Kč ročně a přibližně 75 až 80 % produkce exportuje.

Zakladatel firmy, Jan Topol starší, původně vodohospodář, projektant a také vynálezce, na začátku 90. let minulého století zjistil, že v zahraničí se objevují nové systémy čistíren vody, řízené počítačem. A zkoušel podobný systém vyvinout. Řízení obecních čistíren tehdy programoval v ČR zřejmě jako první, šlo o technologii SBR, tedy Sequencing Batch Reactors (sekvenční dávkové reaktory). Protože nikdo nebyl ochotný mu čistírnu vyvinutou na této technologii vyrobit, založil si vlastní firmu, aby to mohl uskutečnit sám.

Obecně platí dodnes, že vynalézání a inovace jsou z hlediska vývoje firmy mimořádně důležité rysy. Důkazem je mimo jiné fakt, že TopolWater má na kontě okolo dvaceti patentů, jak evropských, tak světových, a také několik užitných vzorů. Firma získala i spoustu ocenění, třeba cenu Grand Prix na výstavě For Arch v roce 2018, účast ve finále soutěže Ocenění českých exportérů, také Cenu inovace roku 2022 od Asociace inovačního podnikání atd. 

Moderátor Martin Zika s Janem Topolem mluvil také o tom, že čistící systémy dnes dokážou vodu vyčistit tak, že se dá opakovaně použít. Podle šéfa firmy je už poměrně dostupné dočištění na pískové filtraci, které lze případně doplnit UV dezinfekcí. Taková voda pak může být použita bez problémů třeba na zahradní zálivku.

Na trhu se už také začínají objevovat technologie dočištění na membránách, tzv. membránová mikrofiltrace. Takto vyčištěnou vodu je možné znovu použít dokonce i v domácnosti. Zatím ale jen pro splachování toalet, v některých případech pak i na praní do pračky. Jan Topol vysvětlil, že tato voda nemůže mít za normálních ekonomických podmínek kvalitu pitné vody a kvůli obsahu aerosolů atd. se ani neuvažuje o tom, že by byla použitelná například pro sprchování.

Každopádně cena vody je podle něj pořád ještě sociální záležitost a je udržována na takové hladině, že nereflektuje ani reálné náklady na její výrobu a čištění. Masivnějšímu rozšíření výše popsaných technologií tedy zatím brání ekonomické důvody. 

Společnost TopolWater velkou většinu své produkce vyváží. Nejvíc do Norska a Švédska. Obchodního partnera má ve Francii, ve Velké Británii a v Polsku. Jak Jan Topol dodává, na západ se vyplatí výrobky dodávat kompletní, tedy hotové. Zatímco ve východních zemích je to spíše licenční výroba.

Podnikatel také uvedl, že tak významný podíl své produkce, tedy 75 až 80 procent, firma vyváží svým způsobem z donucení. Podle něj totiž řada výrobců nemá v pořádku certifikaci, resp. jejich výrobky nefungují tak, jak je na certifikátech uvedeno, a díky tomu jsou schopni nabídnout nižší ceny.

Konkurence prý standardně prodává něco, co se dá přirovnat ke Škodovce v roce 1989, tedy bez elektrického stahování okének, bez klimatizace apod. TopolWater ale už tyto služby nabízí ve standardu, což samozřejmě vytváří cenový rozdíl. Jan Topol tvrdí, že v Česku je pro většinu lidí nejdůležitějším faktorem cena, nenechávají si dělat řešení na klíč, a proto na domácím trhu nemá TopolWater hlavní objem prodejů.

Spotřebitelé by se podle něj neměli spoléhat na CE certifikaci. Je přesvědčený, že ve způsobu, jakým je prováděna, je zásadní nedostatek, který zkresluje to, co konkrétní výrobek umí, což v rozhovoru také podrobněji vysvětlil. Jedinou možností dnes podle něj spolehnout se pouze na důvěryhodné reference. 

Šéf rodinné firmy zmínil také další plány. Tím je především nastavení výroby na větší sériovost. V minulosti se totiž snažili vycházeli vstříc všem obchodním partnerům, a proto mají lehce upravené modely pro jednotlivé země, což se pokusí sjednotit, aby se výroba zjednodušila, a tím i klesly výrobní náklady.

Firma se také snaží stále víc využívat možností, které nabízí internet věcí a automatizace. Například poslední inovací jsou první prototypy řídících jednotek, které budou komunikovat právě přes internet věcí. To znamená, že systémy firmy budou schopné nejlevnějším možným způsobem využívat přenosu velkého objemu dat.

TopolWater také dál pracuje na recyklaci vody, na jejím znovuvyužití pomocí membránové mikrofiltrace. A v neposlední řadě se snaží rozvíjet svou vizi partnerství. Tedy aby nebyli vnímáni jen jako výrobce, ale dlouhodobý partner pro zákazníka. Co přesně to znamená a také spoustu dalších zajímavých informací se dozvíte z rozhovoru.

Martin Zika

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Janem Topolem

Rodinná firma TopolWater už 30 let vyvíjí inovativní čističky odpadních vod. Nejspíš jako první naprogramovali automatické řízení svých čistíren, které je dnes dokonce možné ovládat i na dálku. Firma je mimo jiné držitelem několika evropských i světových patentů. A 2/3 svých výrobků vyváží. O rodinném podniku, inovativní DNA společnosti a také o tom, proč při koupi domácí čističky dnes, navzdory zákonem stanovené certifikaci, nemáte šanci poznat, který výrobek je kvalitní, jsme si povídali s ředitelem TopolWater Janem Topolem.

Martin Zika: Ve studiu dnes vítám Jana Topola, ředitele společnosti TopolWater. Dobrý den, díky, že jste dorazil.

Jan Topol: Dobrý den, taky mě těší a jsem rád, že tady můžu být.

MZ: Pojďme si na úvod představit, čím se vaše společnost zabývá. Vy vyrábíte čističky odpadních vod, nicméně, jestli tomu dobře rozumím, tak ty čističky nejsou úplně ledajaké. Já jsem se dočetl, že mimo jiné jste vyvinuli unikátní systém automatického a dálkového řízení čističek, který šetří pořizovací i provozní náklady. V čem vlastně spočívá ta unikátnost? Protože vy hodně, co jsem pochopil z vašich prezentací, stavíte na tom, že jste vždycky o kousek před konkurencí.

JT: Hlavně je to asi automatizace, nějaká ta inteligence. Používali jsme i termín, že jsme „nejchytřejší čistírny na trhu“ a nebojím se to potvrdit. To znamená, že jsme se do nějakého řízení, které tu čistírnu kontroluje, snažili vložit veškeré know-how, které za tu dobu máme. Oproti konkurenci se prostě ta čistírna hlídá sama. U těch nejlevnějších výrobků na trhu tam ta automatizace není a pak to znamená, že vlastník čistírny se musí postarat o všechno sám.

MZ: Když to zjednoduším: Ta čistírna se dá ovládat na dálku. Chodí nějaké výstražné zprávy v případě, že se děje něco, co by nemělo?

JT: Úplně takhle ne. To, co zmiňujete, to je až ta třešnička na dortu. Když si představíte čistírnu, tak to není jenom septik. Probíhají v ní procesy, musí si poradit jak s vyšším přítokem, tak s nižším přítokem. Musí se sama kontrolovat, jsou v ní bakterie, probíhají biologické procesy, je tam aktivovaný kal.

Ještě to řeknu jinak. Když si představíte čistírnu pro obec, tak tam máte spoustu čerpadel, je tam obsluha, která tam chodí každý den a máte tam i nějaký počítač. Přitom procesy jsou to úplně stejné, protože máte stejnou odpadní vodu a musíte ji vyčistit do plus minus stejných parametrů.

Když si koupíte nejlevnější domovní čistírnu na trhu, tak dostanete jenom ty trubky, ty nádrže, ale nemáte tam tu obsluhu a nemáte tam ten počítač. My jsme se od začátku snažili systém doplnit o řízení, které za vás zvládá veškeré kontroly, veškerou detekci nějakých problémů, chyb a tak dál.

Ten hlavní rozdíl je v tom, že u jiných výrobků se vy jako majitel musíte stát odborníkem na čištění odpadních vod, zatímco u toho našeho výrobku je ten odborník vložen do toho know-how, do řízení, do softwaru čistírny.

A jako třešnička na dortu je v poslední době internet věcí a možnost mít vše online. Díky tomu, že jsme řízení u čistíren vždycky měli už 20 let zpátky, tak jsme nyní byli schopni jenom dovyvinout to, že ta data dokážete mít v aplikaci v mobilním telefonu, počítači. Jste informováni na dálku, máte SMS varování okamžitě. To je ta naše pomyslná třešnička na dortu.

MZ: Vy jste začínali jako rodinná firma, jste na trhu už 30 let. Jak to dnes vypadá z hlediska velikosti firmy? Kolik u vás pracuje lidí?

JT: Stále jsme rodinná firma, stoprocentně vlastněná mnou, bratrem a otcem. Máme zhruba okolo 100 zaměstnanců, teď se to poslední roky drželo. Z hlediska obchodu máme zhruba 75 až 80 % na export do zahraničí. Plus minus držíme obrat do nějakých 200 milionů Kč ročně.

Hodně záleží na tom, pokud je to jenom obrat ve výrobcích, v kontejnerových čistírnách, anebo pokud některý rok dodáváme i stavební část. Pokud dodáváme stavební část u čistíren nebo u nějakých těch decentrálních systémů, tak tam ten obrat naroste. Tedy plus minus, řekněme, okolo těch 200 milionů.

MZ: Jak jsme zmiňovali, vaše firma vznikla zhruba před 30 lety. Váš otec, o kterém jsem četl, že byl a je vynálezce, stál u zrodu firmy. Jaká tehdy byla vize? Jak to začalo?

JT: Otec byl vodohospodář, projektant. Když viděl, co se montuje a vyrábí v té době, to znamená v 90. letech, řekněme v roce 1990 či 1991, a přečetl si v literatuře – nevím, jestli tehdy už na internetu, ale spíš v literatuře a v publikacích – že jsou i nové systémy, jiné, právě řízené počítačem, tak se to snažil použít a aplikovat.

MZ: To byla inspirace ze zahraničí?

JT: Byly známé hlavně ze zahraničí. Vím, že konkrétně řízení obecních čistíren tehdy programoval v ČR úplně jako první. Bavil se s odborníky na čištění a programátory, kdy dávali do kupy první návrhy.

Jednalo se o technologii SBR, tedy Sequencing Batch Reactors (sekvenční dávkové reaktory). Něco jako když si představíte nejen ten septik, ale něco, co se naplní, vyčistí, vypustí. Řekněme něco jako automatická pračka, když to zjednoduším, i tam běží nějaké cykly. To si myslím, že byl úplně první, kdo tuto technologii zde v republice navrhnul a vyrobil. Tedy ta pionýrská léta byla opravdu, že táta přišel s nějakou jinou technologií, než tady do té doby byla na trhu.

A když to ještě doplním. Protože mu to nikdo nechtěl stavět, tak si musel založit vlastní firmu, aby to mohl prvně namontovat a postavit sám.

MZ: Tady ten rys, to vynalézání, inovace, jak jsem pochopil, tak je velmi důležitý, pokud jde o vývoj vaší firmy. Máte na kontě zhruba 20 patentů, jsou tam i některé evropské patenty, máte zaregistrované užitné vzory. Získali jste spoustu ocenění, jako třeba cena Grand Prix na výstavě For Arch v roce 2018. Byli jste finalistou Ocenění českých exportérů, máte taky Cenu inovace roku 2022 od Asociace inovačního podnikání atd.

To znamená, že firma stojí opravdu na vývoji a na inovacích. Jak tahle inovační kultura vznikla a jak to funguje? Bylo to přirozené vzhledem k tomu, že váš otec byl a je vynálezce? Nebo jak se toto rodilo?

JT: Hlavní motiv byl prostě otec. Jakmile vidí, že se dá něco vymyslet jinak, tak to vymyslí jinak. On má v povaze, že dokáže věci zbořit a postavit znovu. Ale vychází to i ze zkušeností a reálných potřeb, protože nejsme jenom výrobce. My jsme od začátku byli a jsme firma, ve které se spojují všechny kroky životního cyklu čistírny odpadních vod.

Zaprvé jsme projektanti a víme, jak čistírny navrhovat, jak spočítat správně zatížení. Potom jsme i projektanti konkrétního technického řešení. Dodáváme tu technologii. Ale jsme i provozovatelé.

Tedy nejsme přímo provozovatelé jako velké čistírenské firmy, ale pro řadu konkrétních obcí zajišťujeme i provoz čistíren. Tedy máme i dlouhodobou zpětnou vazbu o tom, co je opravdu dobré, co je potřeba, co je dobré mít a co na druhou stranu zase je luxus a drahé a je zbytečné projektovat, protože se to nikdy nevyplatí.

To znamená, že postupně díky zkušenosti z toho provozu a plus i postupem času, jak se měnily požadavky lidí a prostředí a tak dál, tak jsme vylepšovali a upravovali náš systém. Když bych měl dát nějaký příklad. První byla čistírna sama o sobě. Druhý z velkých kroků potom bylo vyvinutí dočištění na pískovém filtru, které umožnilo lidem vyčištěnou vodu dále používat třeba na zálivku zahrady.

Další krok, jak jste zmiňoval ty patenty, tak to bylo speciální zařízení na odčerpávání čisté vody. Díky němu jsme byli snad první, kdo dokázal čistírnu otestovat a mít vyvinuté řízení pro rekreační provoz na chaty a chalupy. Technologicky to byl vždy problém. V rekreačním (nárazovém) provozu klasická čistírna bez toho řízení postupně „vychcípá, odumře“, když nemá průběžný průtok. Na chatách klasické čistírny nikdy nefungovaly.

Naše čistírna díky řízení zaznamená, že není průtok, neboť průběžně měříme průtok čistírnou. Přepne se do speciální udržovacího režimu a zároveň se uvnitř „dokrmují“ bakterie z kalojemu a z přítokový komory. To byla další inovace.

Poslední dvě inovace, kdybych je měl teď zmínit. Řešíme i finální nakládání s odpadním kalem, za to bylo to poslední Grand Prix z roku 2022. Dovyvinuli jsme přídavné zařízení k čistírně, kde dokážeme ty kaly odvodnit a pak je v sypké formě můžete zpracovat u sebe na zahradě. A bavili jsme se ještě o tom dispečinku, o tom řízení.

To je další inovace, kdy vlastně nadstavba nad tu čistírnou může být – není to povinné – monitorovací systém či dispečink. Hlavně jej používají naši partneři ve Skandinávii, v Norsku, Švédsku, kde jsou o kousek dál před Českou republikou. Tam je už běžné, pořizuje-li si člověk čistírnu, tak si zároveň s tím pořizuje i službu, servis a kontrolu. U nás to zatím tak běžné není.

A tyto vlastnosti, jak čistírna funguje, co si dokáže sama detekovat, a s tím, že všechny tyto informace dokážeme přenést na centrální dispečink, tak si dovolím tvrdit, že jsme unikátní na trhu. Kombinací zmíněného dáme provozovatelům naprosto dokonalý nástroj, aby dokázali garantovat zákazníkům, že čistírna je pod kontrolou, funguje, a když je nějaký problém, tak se o tom ví a může to servis hned řešit.

U nás v České republice ještě nejsou úplně lidi připravení a ochotni za podobné služby platit. Nicméně i to se pomalu mění díky decentrálním systémům čištění. Stát poslední 3 až 4 roky začal dávat dotace pro obce na domovní čistírny pro celou obec s podmínkou právě toho, aby tyto čistírny byly centrálně dohlížené, centrálně kontrolované. To pak zajišťuje obec.

S tímto naším nástrojem a kombinací toho jaký produkt to je a co dokáže sám, tak pak dokáže mít systém 50, 60 či 100 čistíren pod kontrolou, funkční a provozovatelné.

MZ: Já bych s dovolením zůstal u těch inovací. Mě zajímá, zda to máte nastavené nějak systémově? Zda děláte pravidelně monitoring toho, co se děje ve světě nebo si vyhodnocujete zpětnou vazbu od zákazníků, o které jste mluvil a z toho zjišťujete, co by třeba přivítali jiného? Nebo jak toto funguje? Jak už jsem zmínil na začátku, vy opravdu trváte na tom, že se snažíte nabízet vždycky něco navíc proti konkurenci.

JT: Asi bych neřekl, že to máme úplně nastaveno systémově jako Microsoft nebo někdo, kdo má oddělení, kde se tím a priori zabývají. Ono to tak přichází nějak přirozeně. Za prvé se snažíme opravdu nebýt jenom výrobce. To znamená, že jsme v tom oboru aktivní, jsme členové české Asociace pro vodu, čteme odbornou literaturu, takže jsme nějak v obraze, co se děje.

Za druhé, díky tomu, že máme vlastně 75 % exportu, tak máme i zpětnou vazbu ze zahraničí. Takže i tam máme informace, co jsou trendy, kam i jiné země Evropské unie se snaží to čistírenství a ty požadavky tlačit. A na některé věci přijdeme prostě sami tím, že vidíme, že by bylo dobré, že doba třeba na to nazrává.

Třeba funkci dispečinku jsme vyvinuli ještě předtím, než ten požadavek vzešel od trhu. My jsme ho měli dřív a sešlo se to, že se to prostě potkalo zrovna v rámci roku až dvou, kdy byl na to požadavek i stran dotací a tak dál.

Tedy nemáme to nastaveno nějak systémově, ale myslím si, že v tomhle duchu prostě fungujeme dlouhodobě. Když přijde obchodní partner s nějakým požadavkem, tak to zvážíme.

MZ: Je to nějaká přirozená věc.

JT: Řekl bych, že je to v DNA naší firmy; prostě být otevřený novým věcem a posouvat ty věci dál.

MZ: Chtěl jsem se zeptat na to, co jste zmiňoval, že dokážete vodu vyčistit tak, že se dá opakovaně použít. Jak běžná tady ta věc je? A asi to není standard?

JT: Rozlišil bych to na dva stupně. První stupeň je dočištění na pískové filtraci a případně ještě není drahé a složité doplnit to o UV dezinfekci. Taková voda může být velice dobře přefiltrovaná, je UV dezinfikovaná a můžete ji použít na zálivku, na zahradu bez problémů. Je to zároveň i finančně nejpřijatelnější způsob. Bavíme se o jednotkách tisíc, maximálně okolo 10 tisíc navíc při aplikaci pro jeden rodinný domek.

Druhá úroveň. Už jsou na trhu technologie, a my máme také nějaké aplikace k nasazení, tak to je potom dočištění na membránách – membránová mikrofiltrace. A tam dokážete vodu dostat do kvality, že ji můžete použít i zpětně do domu. Ale v tuhle chvíli se bavíme jenom o použití na splachování toalet.

Slyšel jsem, že ji používají některé firmy už i na praní do pračky. Tato voda nemůže mít za normálních ekonomických podmínek kvalitu pitné vody. To znamená, že nemůže jít ani do kuchyně. A kvůli aerosolům a nějakému dalšímu zajištění se s ní neuvažuje ani třeba na sprchování nebo mytí obličeje a tak dál.

Ten druhý stupeň, o kterém se bavíme, membránová mikrofiltrace, tak s sebou nese nevýhody. Jednak finanční, protože tento krok sám o sobě představuje třeba dalších 30 % ceny navíc k čistírně. Ale hlavně si pořád myslím, že je ještě dost náročný na provoz, na obsluhu.

Technologie toho prvního stupně se víceméně udržuje sama. Tam se o to nemusíte starat, ta běží, propere se a vy jednou za čtvrt či půl roku odčerpáte kal z čistírny. To je vlastně veškerá údržba a jednou za dva roky vyměníte nějaké membrány. Ale ten druhý krok je náročnější. Musí se provádět regenerace těch membrán, výměna a tak dál.

Můj osobní názor zatím je, že cena vody je pořád ještě sociální záležitost a je držena tak, že ani nereflektuje reálnou cenu její výroby a čištění. A tyto technologie ještě nejsou ekonomicky úplně ve větším měřítku nastavitelné. Ale už jsou takové vlaštovky a pokud je někdo prostě nadšený, že takhle chce fungovat, tak se dá i takto tu vodu vyčistit.

MZ: Takže pro vás to zatím není prodejní argument, že dokážete vodu vyčistit tak, že se dá použít třeba jako zálivka na zahradě atd. Zatím to nefunguje?

JT: Tu zálivku na zahradě, ano, to už používáme nějakou dobu, takže tam ano, to je i prodejní artikl. Za poslední roky jsme měli spoustu zákazníků, kteří když jsme s nimi následně komunikovali tak říkali – a použiju slova jednoho nich: „My jsme byli v létě jediní, kdo měl zelený trávník!“ Protože byl zákaz zalívání a oni měli každý den těch 300 či 400 l vyčištěné vody. Tedy to určitě je argument, a i proto si lidi objednávají u nás hodně čistírny s pískovým filtrem.

MZ: Říkal jste, že velkou většinu produkce vyvážíte zhruba 75–80 %. Do jakých zemí především?

JT: Nejvíc jsou to, jak jsem jmenoval ty první dvě, to znamená Norsko, Švédsko, v tuto chvíli. Máme partnera ve Francii. Teď se rozjíždí nový partner v Anglii a pak máme partnera v Polsku. Obecně na západ od nás se vyplatí výrobky dovést jako kompletní, hotové. Na východ od nás se spíš bavíme o nějaké licenční výrobě. Tedy máme i partnery v Kyrgyzstánu, v Uzbekistánu, ale tam se bavíme o licenční výrobě. To znamená, tam jsme transferovali know-how a na základě nějakých smluv, podmínek se tam čistírny vyrábí v licenci.

MZ: Když se teď budeme bavit o zemích na západě, jak to tam vypadá z hlediska konkurence a inovací, které vy děláte? Funguje tam taky to, že jste napřed? Nebo jaká je situace tam? Protože některé ty patenty, které máte, tak jsou i evropské.

JT: Máme evropské, máme i světové patenty. Výrobků je poměrně velké množství a jsou různé kvality a různé ceny. Teď jste mě tou otázku samotného dostal k zamyšlení, protože jsou na trhu i výrobci, kteří jsou z východu a prodávají na západ. A já se to nebudu bát říct, vím o tom, že ty jejich certifikáty nejsou úplně v pořádku, když to řeknu takhle. A prodávají, a to je pak konkurence cenová.

Nicméně jak naši partneři, tak už i municipality nebo kontrolní orgány vidí, že tyto cizí čistírny nefungují tak, jak je uvedeno na certifikátech. A situace je tam teď taková, že naši partneři, kteří nastavili „náš“ systém – kvalitní výrobek i s tím monitoringem, i se servisem, tak tam mají jedno z nejlepších jmen, hlavně u těch kontrolních orgánů. Dokonce teď ty orgány s našimi partnery konzultují, jak by měly tu legislativu nastavit, aby ten systém fungoval tak dobře, jako když je čistírna dodaná od nás a provozovaná našimi partnery. Nicméně je to v plenkách, nějak se to posouvá, ale zatím je tam konkurence podobná jako tady v ČR.

Zásadní rozdíl je, že na západě zaplatí konečný investor za celou instalací čistírny mnohem větší peníze než tady v Čechách. Schová se tam rozdíl v tom, že náš výrobek je o trošku dražší, protože je lepší. Zde v Čechách je to trochu problém. Prostě lidé cenu řeší, nenechávají si dělat řešení na klíč, a proto máme 75 % podíl produkce na export, zejména na západ a tady v Čechách nemáme hlavní objem prodejů.

MZ: Vy jste to někde psali, že export máte tak trochu z „donucení“. Četl jsem, že je to hodně kvůli tomu, že v Česku je často nekvalitní konkurence, která se dostává pod cenu a pro vás je to problém. Tedy i z toho důvodu tolik produkce exportujete. Je to tak, nebo jak to funguje?

JT: Když vám to řeknu příměrem. Teď jak byly nastaveny dotační tituly pro obce, tak tam státní fond nastavil opravdu dobře podmínky a nadefinoval tam i nějaké technické parametry, do jakých tříd ta čistírna má patřit, co má obsahovat a plus ještě ten monitoring. My na tyto dotační tituly dáváme náš standardní výrobek, jenom tedy s dovybavením o monitoring a dispečink, který v běžných instalacích lidi nevyužijí. Ale jinak je to náš standardní výrobek.

A v momentě, kdy naše konkurence má splnit stejné podmínky, tak jsem viděl ceny, které ta konkurence má do těchto akcí a jsou o 20 či 30 tisíc dražší, než co máme my jako standardní výrobek. Takže takhle to asi je. A když to vysvětlovali, tak říkali: „No, víte, ono je potřeba tam doplnit ještě tohle a ještě tohle a ještě tohle a ještě tohle.“ Takže tady je asi ten rozdíl.

Konkurence běžně, standardně prodává něco, co by bylo jako škodovka v roce 1989, bez stahování okének, bez klimatizace a bez ničeho. A to auto taky jezdí, ale kolik jste se okolo naběhal, aby vám jezdilo. A to je podobné. Dneska je standard někde jinde a my už to nabízíme ve standardu. Tak to je asi ten rozdíl.

MZ: Taky jsem pochopil, že tam je nějaký problém s udělováním certifikátů, že tam asi to není úplně, jak by to mělo být.

JT: Pokud se nebudu úplně pouštět do nějakých spekulací, jako jak byly poctivě ty certifikáty udělané nebo neudělané, tak tam je úplně základní problém, jak je ta CE certifikace prováděna. Tohle bude možná zajímat i posluchače a rád to tady řeknu a budu rád, když to bude co nejvíce lidí vědět.

Ta CE certifikace probíhá tak, že ve zkušebně to provozují odborníci, laboranti a provozují to přesně podle provozního řádu, tak jak mají. A vzorky se odebírají ve standardní situaci. To znamená, když tam není žádný vypuštění vany, přetížení a tak dál. To znamená, že CE certifikací projdou všechny výrobky. Když jsou totiž provozované podle provozního řádu, tak budou mít výsledky dobré. Ale realita v reálném provozu je někde úplně jinde, protože tam to neprovozujete v laboratorních podmínkách.

Bavil jsem se s paní z laboratoře. Říkám: „A jak to ty jiné čistírny dělají, když tam nemají kalojem?“ Protože prostě ten kal se tam produkuje a někam odteče. A ona říkala: „No, my, když tam děláme tu fázi toho přetížení, tak tam vypustíme vanu, ono to ten kal takhle propláchne, ale vzorky odebíráme druhý den…“

Takže vám vyjdou potom vzorky v pořádku, obsluhuje to tam laborant. Ale my jsme chtěli do té normy dostat, aby tam bylo vypsáno kolik celkově hodin skutečně stráví laborant, tedy ten člověk, co to provozuje, s tím udržením čistírny v chodu.

A tady si dovoluju tvrdit, že u nás – já doma mám čistírnu a otevřu ji jednou za dva, za tři měsíce, anebo když mi zahouká nebo pošle esemesku, že mám něco řešit, což je tak jednou za ty tři měsíce maximálně. A u konkurenční čistírny, když tohle neuděláte, tak si dovoluji tvrdit, že po 14 dnech vám bude odtékat ten kal a nebude to čistit. To je ten základní rozdíl.

Takže ta certifikace, když si vrátíme zpátky. Pozor na to všichni spotřebitelé! To, že někde má někdo CE značku a že z toho CE mu vyšly perfektní hodnoty, vůbec nic nevypovídá o tom, jak vám ten výrobek bude sloužit v praxi.

MZ: Co má spotřebitel, podle vaší rady, dělat ve chvíli, aby si byl fakt jistý, že ten produkt bude fungovat, když nestačí certifikát CE?

JT: Jestli to můžu vzít trošku oklikou. Než ta CE norma vznikla, tak jsme si stěžovali, že je tady na trhu spousta garážových výrobců, kteří vyrábí něco, čemu my jsme říkali „provzdušňované soudky“. A zákazník si musel zjistit reference, poptat se lidi, kteří to mají, aby získal reálnou představu o tom, jak to funguje.

My jsme si tehdy bláhově mysleli – a já jsem vám to tam někde psal, že vlastně na popud našeho francouzského partnera, jsem já osobně byl člen komise v rámci Evropský unie, když se ta norma tvořila. Bylo to kvůli tomu, že v návrhu nebyl uveden materiál polypropylen, ze kterého my tady všichni v Čechách vyrábíme. A v rámci toho jsme tehdy byli naivní a dva roky jsme okolo toho běhali. Říkali jsme si, tak a teď se to změní, teď konečně bude ten zákazník vidět z té CE certifikace, jak ty čistírny fungovaly, bude mít něco jasného, podle čeho se může rozhodnout. A ti garážoví výrobci z trhu zmizí a zbydou jenom ty renomované velké firmy.

Výsledek byl takový, že garážovky jsou pořád na trhu, stejně ty výrobky. Všichni si nějak poradili s tím, že tu CE certifikaci mají. A je to naopak horší, protože laik tomu nerozumí, vidí certifikaci a myslí si, že tu certifikaci mají v pořádku. Takže bohužel musím teď jenom říct, vraťme se o těch 15 let zpátky a musíte si reálně někomu zavolat. Tedy poptejte se těch výrobců, ať vám dají referenci, nejlépe pět a zavolejte si těm lidem, jak jsou s tím spokojení, dojeďte se tam podívat.

A dobře, není to třeba taková investice, bavíme se někde o 50 či 60 tisících, i se zemními pracemi a s celou instalací jsme určitě do 100 000 Kč. Ale říkám, zakopáváte to do země na 20, 30 let. Když si tam zakopete něco, co nebude fungovat, tak vykopat to, rozkopat celou zahradu nebo to nějak opravovat… Proto říkám, nekoukejte na 5000 Kč rozdílu v ceně, když kupujete něco, co do té země dáváte na 30 let. Fakt je to znát těch 5000 Kč rozdílů.

MZ: Jaké máte další plány?

JT: Další plány. V tuhle chvíli bychom chtěli výrobu nastavit na větší sériovost. S tím se budeme muset vypořádat. Vycházeli jsme vstříc všem obchodním partnerům a máme lehce upravené modely pro Švédsko, pro Norsko a tak dál. To bude potřeba v nejbližším období nějakým způsobem sjednotit, aby se nám sériovost výroby sjednotila a zjednodušila, a tím i klesly výrobní náklady.

Za druhé, na čem pracujeme pořád dál, tak jsou možnosti, které dneska dává internet věcí a automatizace. Pomalu rostou a na to se snažíme reagovat. Můj bratr je IT odborník, takže tuto stránku má na starosti on. Poslední inovace, na které teď pracujeme, jsou první prototypy řídících jednotek, které budou komunikovat přes IoT. To znamená, už nepojedeme přes esemesky, přes vytáčený internet, ale opravdu nejlevnějším možným způsobem přenosu velkého objemu dat. To je jedna stránka věci.

Dále pracujeme na recyklaci vody, na znovuužití přes ty membrány. To je spíše o ceně, proto se snažíme průběžně sledovat trh. Když se podaří sehnat cenově dostupné komponenty, tak to máme jako koncept už udělané.

To, na čem chci teď zapracovat z hlediska vize je partnerství. My jsme tak vystupovali vždycky, ale teď bych to chtěl víc ještě vyzdvihnout, a i pro lidi, aby to pochopili. Že nejsme jenom ten výrobce, nejsme jenom fabrika, která chrlí plastové bedny.

Ale myslím, že je důležité tak, jak je to dneska na západ od nás, v tom Švédsku, Norsku, tak začít dávat službu formou, že jsme pro zákazníka partner. Dlouhodobý partner, ne na okamžik několika minut prodeje a potom jednoho dne instalace, ale koupí naší čistírny si kupuje i partnerství s námi.

MZ: Co to znamená konkrétně?

JT: Konkrétně. Za prvé, neprodáme čistírnu, aniž bychom si neprověřili třeba u nějakých atypických instalací, že je to správně navrženo. Třeba v případě penzionu a podobně, se snažíme vždycky prověřit, že je to navrženo správně. Za druhé, v průběhu instalace mají i náš servis, kde jsme k dispozici zákazníkům. A za třetí se snažíme postupně nabízet i služby monitoringu, online dispečinku a tak dále. A další návazné pravidelné servisy.

Opravdu nechceme být jenom prodejce, někdo, kdo to prodá a pak od toho dává ruce pryč. Ale chceme být partnerem, kde zákazník ví, že se na nás může obrátit v budoucnu kdykoliv, a jsme ti odborníci, kteří ho podrží.

A můžeme zajistit i provozování. To znamená, pokud je to obec, tak vždycky dáváme nabídku, že my vám nejenom prodáme, ale můžeme vám být i odbornou osobou, zajistit pravidelný servis, likvidaci kalů atd. Opravdu rozprostřít služby na celý životní cyklus pro našeho partnera. Od projekce, od návrhu, přes dodávku, přes provoz, pozáruční servis, tohle všechno.

MZ: Tak ať se vám to daří, díky za rozhovor

JT: Děkuji.

Zpět na začátek