Nastupují chytré popelnice, které dobijí mobil nebo poskytnou wi-fi signál



Když se řekne Meva, ne každého hned napadne, o kterou společnost se jedná. Její výrobky zná naopak úplně každý – tradičním produktem firmy je typická česká popelnice. Navazuje přitom na tradici, která sahá až do Rakouska-Uherska. Již roku 1898 vzniká v Praze „Akciová společnost pro průmysl zbožím kovovým“. V roce 1918 mění název na Mewa a v roce 1921 na současný Meva.

Zpočátku byl její sortiment velmi široký, zahrnoval koupací vany, lampy, nádobí nebo formičky na cukroví. Během první světové války se změnil, zaměřili se na střelivo, granáty, šrapnely nebo ostnatý drát. Za hospodářské krize přežila z původních několika poboček jen ta v Roudnici nad Labem, kde firma působí dodnes. Od druhé světové války se Meva zaměřila na nádoby na odpad, které jsou pro ni klíčové dodnes. Po skončení éry socialismu v roce 1989 byla společnost zařazena do první vlny kuponové privatizace. Na rozdíl od mnoha tehdejších podniků přežila složité období, kdy se tehdejším monopolním výrobcům rozpadaly trhy a odcházeli zákazníci.

Plech vystřídal plast

Firmu z Roudnice nad Labem nic podobného nepotkalo. „Právě naopak. Business s odpady v devadesátých letech nabíral na obrátkách, přicházely zahraniční odpadářské společnosti, začalo se s tříděním odpadu. Více se začalo hledět na ochranu životního prostředí a tento segment trhu se stal, a stále je, velmi atraktivní a přitahoval a přitahuje nové konkurenty,“ vysvětluje Vladimír Lapihuska mladší, generální ředitel společnosti Meva.

„Popelové nádoby byly v osmdesátých a na počátku devadesátých let dominantním prostředkem při sběru domovního odpadu. V polovině devadesátých let, příchodem plastových nádob, byly však popelové plechové popelnice z trhu pomalu vytlačovány. Hlavním konkurentem této nádoby jsou plastové nádoby. Dominance plastu je patrná i u větších nádob na sběr odpadu, u kontejnerů,“ popisuje Vladimír Lapihuska mladší. Oblast sběru a nakládání s odpadem proto považuje za zajímavou oblast pro podnikání.

Kromě klasických popelnic jsou hlavním výrobním artiklem společnosti v současné době větší nádoby na odpad, tedy kontejnery o objemu 0,7m3 až 8m3. „Hlavním a nejprodávanějším typem je kontejner o objemu 1,1m3. Jedná se o klasické kovové kontejnery stojící na mnoha místech, kde se vyskytuje velké množství odpadu,“ zmiňuje Vladimír Lapihuska mladší. Mimo oblast sběru komunálního a separovaného odpadu se firma zabývá také výrobou speciálních nádob určených pro průmysl: na sběr, skladování a přepravu běžného i nebezpečného odpadu.

Mezi velké zákazníky firmy patří společnosti zabývající se sběrem odpadu, městské služby a velkoobchodníci dodávající do oblasti průmyslu. Společnost má zastoupení na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v Bulharsku.

Kromě těchto zemí jsou hlavním cílem jejího exportu také další státy Evropské unie, především Německo, Nizozemí, Francie, Rakousko, Chorvatsko a Rumunsko. Mezi velké odběratele mimo EU patří Švýcarsko, Ukrajina, Rusko, a bývalé státy odtržené od Ruska. Na export jde zhruba 60 procent produkce. Nové zákazníky v cizině hledá firma především na veletrzích. „Naší obchodní strategií je budování silného, výhradního zastoupení v každé zemi, kde nemáme zastoupení v podobě dceřiné společnosti,“ podotýká Vladimír Lapihuska mladší.

Mateřská společnost má v současnosti zhruba 300 zaměstnanců, v obchodní síti dceřiných společností jich pracuje další stovka. Celkový obrat mateřské společnosti se pohybuje okolo 650 milionů korun. Díky svým inovacím se prosadila mezi finalisty v letošním ročníku soutěže Ocenění českých lídrů.

Solární popelnice

I když velkým tématem posledních let byla recyklace, nyní již do výroby promlouvají další trendy. „Myslím si, že doba, kdy se naše ulice plnily nádobami na separaci odpadu, je již za námi. Nyní jsou trendem nádoby na elektro-odpad a sběr obnošeného šatstva a programy na předcházení vzniku odpadu,“ popisuje Vladimír Lapihuska mladší.

V současnosti firma vyhodnocuje, kam se bude odpadové hospodářství v budoucnu vyvíjet, a zda nádoby na směsný odpad nečeká podobný osud, jaký je dnes prorokován třeba dieselovým motorům. Tedy zánik. „Již několikrát jsme se interně touto myšlenkou zabývali. Popelnice – tedy nádoby na popel, díky vysoké plynofikaci své hlavní opodstatnění ztratily, popel se již do nich nesbírá. Je však ještě mnoho lokalit, kde jsou naše kovové nádoby na odpad žádané. Několik posledních let jsou prodeje tohoto produktu stále stejné,“ konstatuje Vladimír Lapihuska mladší.

„Třídění odpadu je velkým a podle mého názoru smysluplným fenoménem současné doby. Již zaběhlým standardem je třídění papíru, plastu, skla, dále se separace rozšiřuje o sběr obnošeného textilu, vysloužilé elektroniky, baterií, zářivek a tak dále. Zdroje na naší planetě jsou vyčerpatelné a z toho důvodu je potřeba znovu využívat již získané suroviny,“ dodává generální ředitel podniku.

Třídění však není jedinou tendencí vývoje oboru. „V současné době je trendem ve sběru odpadu, sběr do nádob uložených pod zemí. Podzemní kontejnery a podzemní koše mají sběrnou funkční nádobu o objemu od 0,7m3 až 5m3 uloženou pod zemí. A na povrchu je umístěna jen vhazovací šachta, která neruší ráz  okolí. Tímto směrem se naše společnost ubírá již řadu let, naše instalace je možno spatřit v centrech mnoha měst,“ upozorňuje Vladimír Lapihuska mladší.

Další oblastí, v níž už firma představila pilotní programy a instalace, je „chytré“ řešení sběru odpadu. „Jedná se třeba o kontejnery, které komunikují s dispečinky svozových firem o své naplněnosti, nebo nádoby s lisovací jednotkou napájenou přes solární panel. K tomuto koši může být doinstalována USB jednotka k nabíjení mobilní elektroniky, lze jej dle potřeby dále vybavit senzory, jež z něj vytvoří meteostanici, případně wi-fi signálem,“ popisuje Vladimír Lapihuska mladší příslušenství, které by ještě před pár lety u popelnice nikdo nečekal.

Dalibor Dostál