Navazují na staletou rodinnou tradici: Z malé knihařské dílny vyrostla prosperující firma

Historie rodinného podniku z jižních Čech je nabitá přelomovými událostmi. O její úspěšné současnosti svědčí mimo jiné i letošní ocenění v soutěži Rodinná firma roku. Společnost Plojhar se stala vítězem mezi středně velkými firmami.

„Papírnictví Plojhar jsem objevil nedávno. Dcera přišla s tím, že mají na internetu kladné recenze a zjistili jsme, že pražskou pobočku otevřeli až letos v létě. Šel jsem tam spíš ze zvědavosti, ale zaujaly mě design interiéru, atmosféra i přístup k zákazníkům,” popisuje Václav Petřík z Prahy.

Václav Petřík má zálibu v designových plnicích a kuličkových perech: „Nemají tu nijak zvlášť drahé, ale zato zajímavé kousky od tchajwanského YStudia, dceru zase zaujaly geniální japonské dárkové sady kancelářských potřeb.”

Firma Plojhar se snaží přesvědčit zákazníky, že nakupování v jejích prodejnách může být výjimečným zážitkem. V Českých Budějovicích se jim to daří už léta, v Praze jsou teprve na startu.

Rodinná tradice sahá do 19. století

Historie rodinného podniku z jižních Čech je nabitá přelomovými událostmi. Curriculum vitae firmy Plojhar se začíná psát už v roce 1888.

„Firmu založil dědeček mého dědečka a vyučený knihař František Ployhar poté, co se vrátil ze zkušené v Rakousku, Německu a ve Francii. Už ve svých čtyřiadvaceti letech si v Budějovicích otevřel knihařskou dílnu. Řemeslné vázání knih bylo tehdy skutečným uměním,“ popisuje pokračovatel rodinné tradice a syn současného majitele Jakub Plojhar.  

Podnik se na počátku dvacátého století utěšeně rozrůstá, zapojují se do něj synové zakladatele, a ve dvacátých letech se ke knihařství přidává výroba kartonáže. Součástí rodinného byznysu se postupně stává také dnes už vyhlášené papírnictví.

Podnikání rodinného klanu Plojharů nicméně zadusila temná 40. a 50. léta. Po bojkotu dodávek pro wehrmacht musela být omezena výroba, krátce po válce ji na čas oživila produkce luxusních dopisních papírů. Doslova katastrofou byl pro firmu komunistický puč.

Totalitní intermezzo

„V roce 1948 jsme přesto neskončili. Tehdejší moc paradoxně rozhodla, že nám firmu nevezme, ale komunisté podnikání výrazně potlačovali. V 50. letech jsme přišli o drtivou většinu zákazníků, kteří byli buď znárodněni nebo skončili za mřížemi,“ prozrazuje Jakub Plojhar.

Nová ústava z května 1948 měla zajistit ochranu drobného a středního podnikání a nedotknutelnost soukromého majetku. Praxe v totalitním Československu byla ale úplně jiná. V roce 1953 byl počet živností ve srovnání s rokem 1948 na dvacetiprocentní úrovni, do konce 50. let soukromý sektor zlikvidovali komunisté úplně.

„V 50. letech v podniku z rodiny pracoval jen pradědeček s manželkou, věnovali se především vazbě knih či časopisů. V roce 1959 byli přinuceni vstoupit do družstva Jihokov a z majitelů se stali řadoví zaměstnanci,“ vypráví syn současného majitele.

Restart po sametové revoluci

Pokud s sebou stále budete nosit cihly ze své minulosti, nakonec z nich postavíte stejný dům, řekl kdysi americký spisovatel Joshua Becker.

Dům na původních základech se rozhodl po sametové revoluci znovu vybudovat otec současného majitele Bohumil Plojhar, a to přesto, že ho od jeho záměru rodina zrazovala.

„Dědeček vždycky věděl, že chce rodinné podnikání znovu nastartovat. Tatínek to doma poslouchal od dětství. V rodině se prý nemluvilo o ničem jiném, než že se nám firma jednou vrátí,“ usmívá se Jakub Plojhar.

Bohumil Plojhar se v roce 1990 nebál zariskovat: „Půjčil si 300 tisíc, od banky dostal úvěr s úrokem přes 20 procent, aby mohl výrobní jednotku od družstva odkoupit. Paradoxně musel koupit zpátky původní stroje, které patřily rodině už za první republiky a na kterých se ještě následně v 90. letech vyrábělo.“

S rozjezdem firmy výrazně pomohla i manželka Bohumila Plojhara, která před revolucí pracovala jako zásobovačka v Jihočeských mlékárnách.„Měla dost zkušeností a věděla, jak nakupovat, jak zajistit potřebné kontakty a jak prodat zboží,“ dodává Plojhar nejmladší.  Firma začala záhy obchodovat s papírnickým zbožím, kterého byl na trhu nedostatek.

Počátkem 90. let tvořil 95 procent obratu firmy prodej papírnického zboží a jen pět procent kartonáž. Dnes je poměr přesně opačný. Klíčová je pro nás výroba kartonáže pro firemní zákazníky.

Jakub Plojhar

Dnes má firma stovky B2B zákazníků, kteří od podniku sídlícího na okraji jihočeské metropole nakupují velkosériovou, malosériovou i atypickou kartonáž. Zároveň provozuje v Praze a Českých Budějovicích papírnictví.

Za rok 2022 dosáhla společnost Plojhar s.r.o obratu 220 milionů a čistého zisku 12 milionů. Podnik byl navíc letos v listopadu oceněn v soutěži Rodinná firma roku 2023, kde zvítězil v kategorii Střední firma.

Naší výhodou flexibilita a rychlost

Typickými zákazníky rodinného podniku z Českých Budějovic jsou v současnosti firmy, které si pravidelně objednávají tisíce kusů kartonových obalů.

„Klidně ale přijmeme i zakázku na výrobu pouhých 50 kusů krabic. To je nejmenší možná série. Pokud například rozjíždíte nový malý e-shop, můžeme pro vás být ideální volbou. Velké firmy vám tak malé série nevyrobí,“ přesvědčuje syn majitele.

Náš byznys je specifický v tom, že se vyplatí dodávat kartonáž zákazníkům pouze do vzdálenosti 150 až 200 kilometrů od výrobny. Proto máme zejména klienty z jižních, západních a středních Čech a Vysočiny. Při delší vzdálenosti už je to kvůli ceně dopravy nerentabilní.

„Pokud za námi ale přijdete za rok a budete potřebovat 500 kusů krabic a pak znovu za deset let, až se rozrostete, třeba pět tisíc kusů, vždy vám obratem vyhovíme,“ dodává s úsměvem.

Zmíněnou flexibilitu, stejně jako schopnost dodat zákazníkovi zboží do čtyř dnů od přijetí zakázky, považuje Head of Business Development firmy Jakub Plojhar za velkou konkurenční výhodu.

Proto si také zakládá na tom, že drtivá většina zákazníků využívá jejich služeb dlouhodobě: „Náš lead time je skutečně pouhé čtyři dny, což je na trhu naprostý unikát, běžná doba dodání je v řádu týdnů. Většinu našich odběratelů tvoří stálí zákazníci.“

Plojhar není jen kartonáž

Na pultech papírnictví Plojhar najdete kancelářské nebo psací potřeby, školní pomůcky, naučné hry či papírové dekorace od zahraničních výrobců, byť nechybí ani produkce tuzemských firem.

Lidé zde kupují papírenské výrobky z Německa, Švýcarska, Itálie či Francie a také zboží z produkce asijských velmocí jako Japonsko nebo Jižní Korea. Často jde o produkty značek, které v Česku nikdo jiný neprodává.

„Baví nás jezdit po světě a neustále vyhledávat nové produkty a značky: Když přijdete do obchodu jednou za 14 dní, můžete si být jistý, že tam vždycky najdete řadu novinek,“ doplňuje Jakub Plojhar.

Jindřišská 16: Na papír se můžete i posadit

Ve spojení s designovým studiem Atelier Monday vznikl v pražské Jindřišské ulici na legendární adrese, kam diváci Československé televize léta posílali své dopisy, unikátní prostor, který zdobí mimo jiné designový nábytek z kartonu. Firma zde plánuje pořádat také workshopy.

„Chceme lidem ukázat, že i nákup v papírnictví může být zážitková věc. On-line nakupování vám určitě nenahradí ten jedinečný pocit, když vstoupíte do kamenné prodejny, kde se na vás usmívají, kde si můžete v příjemném prostředí sednout a odpočinout a důkladně si zboží prohlédnout a osahat,“ domnívá se Jakub Plojhar.

Zkušenost s podobným projektem mají už z Českých Budějovic, jejich podnik v Široké ulici je založen na stejné filozofii.  V historických centrech měst se prý koncept zážitkového nakupování přímo nabízí.

„Tam jsme možná i předběhli dobu. Před dvanácti lety jsme se rozhodli, že součástí obchodu bude kavárna. Že budeme nabízet lidem kávu, aby zpomalili, a mohli u nás v klidu posedět. Případně si napsat blahopřání, když čekají, až jim zabalíte dárek,“ dodává podnikatel.

Typický český zákazník podle Jakuba Plojhara spěchá, vbíhá do obchodu a omlouvá se, že nechce zdržovat, že si jen rychle vezme zboží a hned zase poběží.

„Lidi často nechápali, když jsme jim říkali: nechvátejte nikam, zastavte se a uvolněte. My jako prodejci jsem tady od toho, abychom vám pomohli a u nákupu vám asistovali.“

Rodinná ústava

V rodinné firmě z jihočeské metropole dnes pracuje Jakub Plojhar se svým otcem, který je v současnosti jediným majitelem. Bratr Jakuba Plojhara je členem dozorčí rady.  Jeho sestry, které stále ještě studují, v podniku získávají zkušenosti jako brigádnice.

Rodinný byznys chtějí Plojharovi zachovat, prodej firmy rozhodně neplánují. Klíčem k řešení problémů s nástupnictvím může být rodinná ústava, kterou vypracovali v letošním roce.

A jaké jsou z pohledu syna majitele podniku plusy a případné nevýhody rodinného byznysu? „Plusy jsou z mé vlastní zkušenosti v tom, že si můžeme věřit, nepodrazíme si židli a můžeme se o sebe opřít. Když je ve firmě problém, dáme hlavy dohromady a jako rodina ho vyřešíme jednodušeji.“

Rodinné firmy na rozcestí. Jak řešit nástupnictví

Rodinné podniky se podle Jakuba Plojhara většinou bezhlavě neženou za okamžitým ziskem a budují firmu zodpovědněji a pro další generace.

„Mínusem je naopak to, že vám práce neustále zasahuje do osobního života. Ať jsou Vánoce, Velikonoce, narozeniny nebo další rodinná setkání, stále se řeší byznys. Moje vzpomínky na dětství jsou takové, že kdykoli jsme se viděli s prarodiči, neřešilo se nic jiného, než firma a její výsledky,“ směje se Jakub Plojhar

České vlády se v posledních letech chlubí tím, že kladou velký důraz na rodinné podnikání a snaží se pro rodinné firmy vytvořit ty nejlepší podmínky. Definice rodinného podniku se dostala do legislativy a firmy mají nárok na jistá zvýhodnění.

Podle Jakuba Plojhara by měl stát podporovat nikoli specificky rodinné firmy, ale byznys jako takový, a především udržitelné podnikání. Sami jsou hrdí na to, že se dosud vždy obešli bez berliček v podobě dotací či jiné státní podpory.

Jakub Procházka