English version
Zatímco v médiích se obvykle řeší korupční skandály politiků, rozsáhlá šedá zóna úplatků na úřadech zůstává dlouhodobě prakticky bez povšimnutí. Přitom právě ta velmi významně komplikuje život malým a středním firmám. Zatímco velké podniky s rozsáhlými odděleními právníků a dobrými konexemi na politiky se dokáží těmto problémům vyhnout, právě malé a střední firmy se stávají obětmi korupčních tlaků nejčastěji.
Jedním z hlavních nástrojů, jak si úředníci říkají o úplatky, jsou přitom průtahy v jednání. „V roce 2020 jsem dal na příslušný krajský úřad formální žádost nezbytnou pro zahájení stavebního projektu. Přestože se obvykle vyřizuje na počkání, stále na její vyřízení čekám. A to přesto, že věc neustále urguji a připomínám. Zpočátku úředník alespoň odpovídal stylem: Nemám čas. Mám jiné priority. Jenom na mně záleží, kdy a zda se budu věcí zabývat. Ale posledních několik měsíců již nereaguje vůbec,“ stěžuje si podnikatel, který si nepřál uvést své jméno.
Podle organizací, které se v Česku zabývají korupcí, přitom podobné postupy úředníků v žádném případě nejsou v pořádku. „Musíme rozlišovat mezi vyjádřením státu, které nemá charakter úkonu ve správním řízení, v takovém případě není lhůta zakotvena v zákoně, ale v určitých zvyklostech, například je nutné odpovědět do 30 dní na dopis. Jednotlivé lhůty na úkony ve správním řízení jsou určeny správním řádem,“ konstatuje Ondřej Závodský z Nadačního fondu proti korupci.
Firmy se musí bránit
Firmy by si podle něj rozhodně neměly nechat podobný postup líbit. „Pokud příslušný úředník nějakou lhůtu nedodrží, existuje obranný mechanismus proti takovým nedostatkům. Pokud se někdo s takovým šlendriánem smíří, fakticky tím nahrává tomu špatně fungujícímu úředníkovi,“ dodává Ondřej Závodský.
Podle odborníků nepřiměřené průtahy porušují nejenom profesní, ale také etické principy. „Pokud lhůty zákon nestanoví, měla by se na výkon úřední činnosti vztahovat profesní etika zaměstnanců veřejné správy, která mimo jiné znamená vyřizovat věci bez zbytečných průtahů. Odůvodnění v podobě jiných priorit, nedostatku času a podobně mohou být pochopitelné v přiměřených situacích, pokud je úředník věrohodně vysvětlí a požádá o akceptovatelný, přiměřený čas na vyřízení žádosti, kterou skutečně v tomto čase zpracuje,“ konstatuje právník a vedoucí právní poradny Transparency International Pavel Jiříček. Také podle něj by měl úřad rozhodnout do 30 dnů, u složitějších případů do 60 dnů.
„V žádném případě by ale nemělo docházet k opakovanému či nepřiměřenému odkládání vyřízení věci, když toto by bylo v rozporu s pravidly profesní úřední etiky,“ dodává Pavel Jiříček. Zároveň by firmy neměly podobné případy nechat v rovině přetahování s konkrétním úředníkem. „Nadřízený orgán může určit i lhůtu k rozhodnutí a podobně, ale musí o problému vědět. Více nezaviněných prodlev se pak následně může odrazit ve služebním hodnocení,“ podotýká Ondřej Závodský. V uvedeném případě však nepomohlo ani obrátit se na vedoucího oddělení, kde úřadník pracuje, ani na zástupce rady kraje, který má oblast v kompetenci. „Všichni jen krčí rameny, že nerozumí tomu, proč úředník tak dlouho nejedná, ale ve věci se nic nepohnulo,“ dodává podnikatel.
Nejednotné rozhodování
Podnikatelé, kteří nereagují vstřícně na náznaky úředníků k úplatku, se v tuzemsku setkávají také s dalším typem reakce. Tou je přemíra požadavků ze strany úřadu, které musí firma splnit nebo doložit. „V jedné lokalitě a ve stejném čase jsme realizovali stejný projekt, jako naši dva konkurenti. Zatímco další dvě firmy nepotřebovaly ke svým aktivitám „žádný papír“, protože to podle úředníka nebylo ze zákona nutné, my jsme dostali naloženo dodat desítky rozhodnutí a souhlasných stanovisek od jiných úřadů. Zdrželo nás to o dva roky, takže nás konkurence výrazně předběhla,“ stěžuje si další podnikatel.
Také tento postup úřadů není podle protikorupčních organizací přijatelný. Shodné rozhodování ve stejné věci je jedním ze základních pilířů právního a nekorupčního prostředí. „Taková zásada je určitým vůdčím principem správního rozhodování – správní úřad musí rozhodovat v obdobné věci shodně. Opět lze proti takovému postupu podávat stížnosti a tím podobné hloupostí nebo korupcí čpící nedostatky odstranit. Toto je základním problémem veřejnosprávního rozhodování,“ zmiňuje Ondřej Závodský. Právě oblasti nejednotného rozhodování byla věnována podstatná část srpnové konference Nadačního fondu proti korupci, tématu se také věnuje soudce Jiří Baxa.
V podobných případech odborníci doporučují podávat nejenom stížnosti na postup konkrétního úředníka, a informovat všechny orgány, které by s věcí měli mít co do činění, ale také dávat skutečnost obecně do veřejného povědomí. „Může to být právě tím soft řešením, které poukáže na nelogičnost daného přístupu a povede ke změně,“ podotýká Pavel Jiříček.
Dopady babokracie
Další jednoduchý postup, který používají úředníci v případě, že si říkají o úplatek, je tvrzení, že daná věc, o kterou firma žádá, nemůže být realizována. Zkrátka: Nejde to. Aniž by pro toto své tvrzení předložili jediný argument nebo relevantní odkaz na platný zákon. „Takovému zvolnímu postupu říkám ‚babokracie‘ – prostě nějaký úředník ventiluje své představy, aniž by ozřejmil argumenty. Jsou to jenom takové kecy. Je nutné dát takovým bludům nějakou formu rozhodování, tedy žádostí o například stavební povolení donutit úředníka k formalizovanému stanovisku nebo rozhodnutí. Proti jeho nesprávnému výroku se pak lze předepsaným způsobem bránit,“ zdůrazňuje Ondřej Závodský.
Poslední oblastí, s níž mají malé firmy a podnikatelé často značné potíže a bývají vytaveni korupčním tlakům, jsou různé kontroly. Ty často přicházejí mnoho let poté, co určitou věc rozhodl či nařídil jiný úřad. A výklad kontrolních orgánů bývá často diametrálně odlišný od požadavků, které měl před lety úřad, který věc rozhodoval.
Také v této věci je podle protikorupčních organizací třeba zvyšovat tlak na jednotný výklad a jednotný postup úřadů na všech úrovních. „Sjednocení rozhodovací praxe musí napomoci kvalitní judikatura správního soudnictví a kvalitní obsazení úřednických míst tak, aby se úředník byl schopen s přiléhající judikaturou obeznámit. Odvolací správní úřady by měly neustále dbát na sjednocování rozhodovací praxe,“ podotýká Ondřej Závodský.
Podnikatelé požadují, aby vláda zrušila povinnost poskytovat údaje, s nimiž stát nijak nepracuje
V této oblasti dochází podle odborníků alespoň k nějakému posunu. „Podle mého názoru se postupnými krůčky tento jev daří zlepšovat, i když samozřejmě je stále na čem pracovat. V rozhodování soudů je zde dána obecná závaznost rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, jejichž výklad práva má nejsilnější závaznost vůči nižším soudům. Podobně pak tomu je ve vztahu mezi Vrchními soudy a krajskými či okresními, respektive krajskými a okresními, kdy zde je možné vidět snahu o respektování názoru vyššího soudu při výkladu práva soudem nižším,“ podotýká Pavel Jiříček.
Firmy uvidí i na nižší soudy
Navíc by podle něj od 1. července 2022 měla nabýt účinnost novela zákona o soudech a soudcích, na základě které by mělo dojít k dlouho požadovanému zveřejňování rozhodnutí soudů nižších stupňů, když dosud byly zveřejňovány jen ty z Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
Také zveřejňované rozsudky Nejvyššího správního soudu mohou být podle Pavla Jiříčka dobrým podkladem pro správní orgány a měly by jimi být aplikovatelné. „A podle mě bývají. Samozřejmě ne vždy k tomu takto dochází, pak ale je to dobrým důvodem pro podání odvolání nebo jiného opravného prostředku,“ uvádí Pavel Jiříček.
Zatímco podnikatelé bývají v podobných situacích často bezradní, odborníci jim radí nevzdávat se. „Proti nesprávnému rozhodování nebo rozhodování v prodlevě existují opravné prostředky nebo soudní přezkum. Nevhodné chování nebo neschopnost adekvátně vykonávat zastávanou funkci státního zaměstnance lze eliminovat stížností,“ uzavírá Ondřej Závodský.
Dalibor Dostál
