Největším přínosem pro firmu jsou spokojení lidé

Ze skromných začátků v panelákovém bytě se rozrostla na prosperující podnik zaměstnávající na tři sta lidí s loňským obratem přesahujícím 1,1 miliardy korun. Historie firmy sahá do roku 1922, kdy ji v Duchcově na Teplicku založil Hermann August Hennlich.

Na počátku HENNLICH fungoval jako velkoobchod pro místní doly a další průmysl, později se stal první továrnou na výrobu elektrod v tehdejším Československu. Po druhé světové válce musel její majitel kvůli svému německému původu ze země odejít a firmu čekalo znárodnění.

Hermann Hennlich však na podnikání nezanevřel a poté, co se s rodinou usadil v Rakousku, svůj byznys obnovil. A když v Československu padl komunistický režim, firma HENNLICH dostala příležitost vrátit se do rodných severních Čech. U tohoto návratu byl její současný jednatel Pavel Šumera starší.

Jak vzpomíná, společnost HENNLICH tehdy hledala v Československu obchodní zastoupení. „Přihlásil jsem se a zajel do Rakouska a až později jsem se dozvěděl, že původní zakladatel firmy pan Hermann Hennlich pochází z Duchcova. Při návštěvě a prvním školení v Rakousku jsme se s vnukem zakladatele a tehdejším vlastníkem Hermannem Zebischem domluvili, že se pokusím rozvíjet podnik v tehdejším Československu,“ přibližuje.

Rozjezd firmy v roce 1991 financoval Pavel Šumera převážně ze svého s nezanedbatelnou podporou Hermanna Zebische. Ten mu dal důležité rady pro obchodování i co se týče firemní kultury a poskytl záruky při jednání s dodavateli. „Dělali jsme to, co uměla společnost HENNLICH v Rakousku – dodávali jsme kvalitní průmyslové produkty a poskytovali poradenství. To velmi dobře fungovalo. A postupně jsme si budovali silnou značku dodavatele pro průmysl,“ popisuje rozjezd svého byznysu.

Z paneláku do vlastního sídla

Začátky přitom byly skromné, firma začínala ve třech lidech v panelákovém bytě. Po krátké epizodě v nájmu následoval nákup a kompletní rekonstrukce vily v centru Litoměřic. Pro rostoucí podnikání byla ale i ta příliš malá, a proto společnost v roce 2001 postavila vlastní sídlo nedaleko výstaviště Zahrada Čech. V roce 2011 areál rozšířila o výrobní halu, sklady a výzkumné a vývojové centrum.

Stejně jako se rozšiřovalo výrobní zázemí firmy, rostlo také její portfolio. HENNLICH se tak stal dodavatelem nejen komponent a technických řešení pro průmysl, například těsnění, čerpadel či mazací a měřicí techniky, ale i mlžných děl nebo důlní hydrauliky.

„Stále sledujeme trendy, proto dodáváme pracoviště s kolaborativními i standardními průmyslovými roboty nebo třeba fotovoltaické systémy s úložišti elektrické energie. Zhruba pětinu obratu tvoří vývoz vlastních výrobků do zahraničí, především v rámci skupiny HENNLICH, tedy do střední a východní Evropy. Naše zařízení jsme již ale dodali i do USA, Izraele, Jihoafrické republiky, Kataru, Číny, Chile, Maroka nebo Kolumbie. V posledních letech se nám daří pravidelně navyšovat obrat o více než 10 % za rok a nyní již přesahuje miliardu korun,“ vyjmenovává Pavel Šumera.

Rusko nahradily západní trhy

Firma musela překonávat potíže spojené s ruskou agresí na Ukrajině. Po jejím zahájení a zavedení embarga na vývoz zboží do Ruska prakticky ze dne na den přišel HENNLICH o ruský trh a z větší části i o Ukrajinu. Začal se tak více orientovat na západní Evropu. „Exportně zaměřená je hlavně divize ENGINEERING, která vyrábí nakládací hubice a mlžná děla. Podařilo se nám prosadit se ve Španělsku, Portugalsku, Francii nebo Německu. Mlžná děla vyvážíme i do Chile, Velké Británie a Skandinávie, kde nyní hledáme distributory,“ vysvětluje podnikatel.

Využít dokázala společnost HENNLICH i energetickou krizi v Evropě, kvůli které se v některých zemích začalo opět investovat do těžby uhlí. „I proto se nám v polských černouhelných dolech podařilo získat několik zakázek na dodávky hydrauliky pro důlní výztuže. V energetice jsme se mohli opřít také o více než dvacetiletou zkušenost s instalacemi tepelných čerpadel pro průmysl i rodinné domy,“ dodává.

Společnost rovněž instalovala velká tepelná čerpadla na přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně. Mimo to začala její divize G-TERM dodávat i fotovoltaiku, o kterou je v poslední době velký zájem. A kam plánuje firma dál růst? „Určitě se chceme soustředit na to, abychom byli spolehlivým partnerem pro český průmysl. Dále klást důraz na rozvoj schopností našich lidí a sledovat trendy a rozšiřovat naše portfolio o nové produkty a technologie. Důležitá je pro nás i digitalizace. Máme vlastní e-shop. Ten chceme rozvíjet a rozšiřovat o další produkty, které bude možné jednoduše koupit online,“ říká Pavel Šumera.

První dětská skupina v Ústeckém kraji

HENNLICH rovněž myslí na svoje zaměstnance, za což dostal několik ocenění v oblasti společenské zodpovědnosti. Jako první firma v Ústeckém kraji v roce 2012 otevřela dětskou skupinu pod názvem HENNLICH Baby Club. Od té doby v ní prošly rukama vychovatelek stovky dětí, některé z nich dnes již studují střední školy. „Snažíme se pomáhat rodinám zaměstnanců například i příměstskými nebo pobytovými tábory pro děti. Motivace je jednoduchá: Začínali jsme jako malá společnost, která fungovala v podstatě na rodinné atmosféře. Pokud budou lidé u nás spokojení, je to přínosem nejen pro ně, ale i pro podnik. To máme vepsané v naší firemní vizi, a to také chceme každý den žít,“ zdůrazňuje Pavel Šumera.

Firma také svým zaměstnancům nabízí SOS linku, díky které mohou jak oni, tak jejich rodinní příslušníci řešit zdarma a anonymně krizové nebo těžké životní situace, a to nejen v práci, ale i v osobním životě. Na lince mohou kontaktovat odborníky, kteří s nimi problém vyřeší přímo, či jim doporučí specialistu.

Pro podporu regionu pak zřídila společnost Dárcovský fond HENNLICH, prostřednictvím kterého ve spolupráci s Ústeckou komunitní nadací podporuje již 20 let neziskové aktivity mladých lidí žijících či studujících v Litoměřicích. Také HENNLICH se potýká se stejným problémem jako většina firem v regionu, a to je nedostatek kvalifikovaných, technicky zaměřených zaměstnanců. „Pro nás je to o to komplikovanější, že nejsme klasická výrobní společnost. Ústecký kraj je silně industrializovaný a o to větší úsilí musíme vynakládat na to, abychom byli přitažlivým zaměstnavatelem. Myslím však, že se nám to dlouhodobě daří,“ uzavírá Pavel Šumera.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Martin Brychta