English version
Debata o odklonu německé ekonomiky od jaderných a uhelných elektráren v posledních dnech získala nový směr. Tím je důraz na rozvoj technologií využívající vodík. Zejména ten, který se nebude vyrábět ze zemního plynu, ale přímo z obnovitelných zdrojů elektrolýzou vody. Energii dodávají sluneční nebo větrné parky.
„Nemůžeme si dovolit žádnou polovičatost,“ vyzvala k masivní podpoře vodíku německá ministryně pro výzkum z CDU Anja Karliczeková. Odvolává se zejména na to, že největší ekonomika v EU do konce roku 2022 odpojí všechny zbylé jaderné bloky a začíná také s útlumem uhelných elektráren. Poslední mají skončit v roce 2038. Proto jsou nezbytné velké investice do zelených technologií.
Infrastruktura pro zelený vodík chybí
Ani ve vládě kancléřky Angely Merkelové nepanuje shoda na tom, jaký vodík v budoucnu využívat. Německý ministr průmyslu a energetiky Peter Altmaier z CDU připustil, že země bude muset využívat také vodík vyrobený ze zemního plynu, protože chybí dostatečné kapacity pro výrobu zeleného vodíku.
Nicméně u takto vyrobeného vodíku by se měl odpadní oxid uhličitý ukládat, aby neunikal do atmosféry. Tuto variantu ale odmítají ekologické organizace. Výrobu zeleného vodíku podporuje také ministryně životního prostředí z SPD Svenja Schulzeová.
Karliczeková požaduje, aby Německo do výroby zeleného vodíku vstoupilo s plným nasazením, aby bylo možné v následujících letech zajistit bezpečné zásobování energií za dostupnou cenu.
Světový lídr ve vodíkových technologiích
V tomto sektoru by se mělo Německo podle ní stát světovým průkopníkem a lídrem. V rámci německé vlády by měla vzniknout speciální pracovní skupina, jež bude prosazovat výrobu a používání zeleného vodíku na všech úrovních.
Dosud nejvíce podporuje vodíkové technologie Japonsko. K podobnému kroku se loni zavázaly rakouské firmy OMV, Verbund AG a ocelárny Voestalpine.
Autoprůmysl věří palivovým článkům
Pohonu na vodík věří také německý automobilový průmysl. Z průzkumu poradenské firmy PricewaterhouseCoopers mezi manažery automobilového sektoru vyplynulo, že by stát i samotné automobilky měly podporovat a vyvíjet palivové články, aby se rozvíjela bezemisní doprava. Vodík tak podpořilo 83 procent dotázaných.
Palivové články jsou podle německých manažerů ekologičtější variantou zejména při výrobě, než je produkce lithium-iontových baterií, které se používají nyní do elektromobilů. Navíc většina produkce akumulátorů pochází z Číny, Jižní Koreje a Japonska.
Zelený vodík zlevní po roce 2030
Prosazení zeleného vodíku jako paliva zatím brání cena. Analýza společnosti Bloomberg New Energy Finance (BNEF) uvedla, že se cena zeleného vodíku pohybuje mezi 2,50 až 6,80 dolaru za kilogram. Mezinárodní energetická agentura IEA cenu „šedého“ vodíku, tedy vodíku vyrobeného z metanu nebo uhlí, odhaduje na 1,00 až 1,80 dolaru za kilogram.
Takzvaný modrý vodík, který je vyráběn z fosilních paliv, ale CO2 se ukládá zvlášť, se pohybuje na úrovni 1,40 až 2,40 dolaru za kilogram. Cena zeleného vodíku by mohla být konkurenceschopná okolo roku 2030, až se sníží cena za vyrobenou energii z větrných a solárních zdrojů. Mohla by se dostat na 1,40 dolaru za kilogram. Okolo roku 2050 by mohla klesnout až k úrovni 0,80 dolaru.
Převzato z týdeníku Euro, Autor: František Novák
