English version
Koupit si v obci, kde lidé bydlí, chléb, máslo a další základní potraviny nebo potřeby pro domácnost, je stále těžší. Lidé na vesnicích, kde se pěstuje většina zemědělských surovin pro potravinářský průmysl, si tak paradoxně musejí stále častěji jezdit kupovat potraviny do měst.
Počet malých či středních prodejen potravin, které jsou součástí nezávislého či tradičního trhu, tak od roku 2000 klesl téměř o třetinu na současných přibližně třináct tisíc. Tyto obchody přitom i přes ztrátový provoz zajišťují obchodní obslužnost v nejmenších obcích a zároveň podporují regionální výrobce a distributory.
„Pokud se něco nezmění a odpovědní lidé neučiní kroky k podpoře domácího obchodu, nebude budoucnost zrovna růžová. Ročně končí několik stovek malých prodejen a trend bude zřejmě pokračovat. Přesto má nezávislý trh šanci přežít, neboť má svou nezastupitelnou společenskou úlohu,“ říká Jan Hrdina z Asociace českého tradičního obchodu.
Moderní trh válcuje ten tradiční
Podle jeho slov se český trh s potravinami dělí na tradiční a moderní. Zatímco součástí prvního jsou nezávislé prodejny spadající nejčastěji pod české vlastníky, druhý tvoří zahraniční řetězce. Právě tradiční obchod na tuzemském trhu oslabuje, zatímco hypermarketů a supermarketů přibývá.
Každá prodejna, která zmizí z mapy, přitom představuje zhoršení životních podmínek pro místní obyvatele. Fungující obchod je totiž jednou z posledních „vymožeností“, která v menších obcích udržuje obyvatele. „Jedná se o největší výhodu nezávislého trhu. Kvůli nákupu není potřeba nasedat do auta a jezdit někam na okraj města, tradiční prodejny jsou většinou situovány v okolí bydliště zákazníka,“ konstatuje Družstva CBA CZ Roman Mazák.
Provoz nezávislých prodejen však často bývá ztrátový, podle zástupců maloobchodu by měl proto stát nezávislý trh podporovat, jako se tomu děje například v sousedním Polsku. „Situace, jíž musí čelit tradiční obchod v Česku, je způsobená především naprosto neřízenou masovou expanzí zahraničních řetězců, která ve zbytku Evropy nemá obdoby,“ doplňuje Jan Hrdina.
Pro stát by měla podpora maloobchodu na venkově nejenom rozměr sociální, ale také ekonomický. „Stát by měl poskytnout podporu už jen proto, že na jeho území zůstávají peníze v podobě odvedených daní z tradičního trhu. U velkých řetězců naopak často míří do zahraničí. Nákupem v nezávislé prodejně zákazník nepřímo podporuje sám sebe. Podporuje českého podnikatele, českého distributora, českého výrobce,“ podotýká Roman Mazák.
České obchody prodají jen čtvrtinu potravin
O současné situaci vypovídá i to, že v malých obchodech se prodává pouze čtvrtina z celkového objemu potravin na tuzemském trhu. Jeho drtivou část tak mají pod kontrolou zahraniční řetězce „Často praktikují používání takzvaných podnákupních cen, čímž zákazníka přitáhnou. Ten pak má v důsledku značně pokřivenou představu o skutečné hodnotě potravin a poctivého obchodníka považuje za drahého, což negativně ovlivňuje nejen jej, ale také české výrobce,“ upozorňuje Jan Hrdina.
Podle asociace se však trend z posledních let pomalu mění. Především politici si uvědomili, že nemohou poškozování tuzemského venkova v režii zahraničních řetězců dál jen přihlížet. „Konečně došlo zejména starostům postižených obcí, že k pohodě bydlení na venkově mimo kostela, fary a hospody patří i obchod s potravinami. Ročně zaniká několik set obchodů, které se pod tlakem trhu, způsobeným zejména prudkou a pokračující expanzí zahraničních obchodních řetězců do venkovských lokalit, dostávají do ekonomických problémů. Tento stav se bohužel každým rokem zhoršuje úměrně s tlakem trhu a vylidňováním venkova,“ říká předseda Asociace českého tradičního maloobchodu Zdeněk Juračka.
Rozhodujícím činitelem při hledání řešení podle něj musí být obce. „Asociace českého tradičního obchodu jedná intenzivně s mnoha starosty, hejtmany i odpovědnými ministerstvy, zejména pak s ministerstvem zemědělství. U starostů, bohu dík, nacházíme stále větší vstřícnost. Je na místě pochválit i ministerstvo zemědělství. Pochopili, že je už dávno pryč doba, kdy se čekalo, ‚až to trh vyřeší‘. Většinou nevyřešil,“ dodává Zdeněk Juračka.
Pomůže státní dotace?
Obce se snaží obchody zachovat, ale bez pomoci od státu se neobejdou. „Situaci by mohla vyřešit systémová státní podpora, zachování obchodu v místech, kde je to nerentabilní, je totiž v praxi veřejnou službou. Potřebují ji mimo jiné starší lidé, matky a s dětmi. Obchod má roli v kontextu s potravinou obslužností či jako místo pro setkávání občanů, tedy společenské a kulturní,“ říká předseda Svazu měst a obcí ČR a starosta Kyjova František Lukl.
Vidí i další pozitiva. „Roli hraje i ekologické hledisko – zboží putuje za zákazníky, nikoliv zákazník za zbožím. Je-li v obci obchod, podporuje to zaměstnanost – přímo, najde tam práci prodavačka apod., i nepřímo – prodávají se regionální potraviny a místní produkty,“ dodává František Lukl.
Má konkrétní představu, jak by mohal podpora vypadat. „Stát, respektive celá veřejná správa, by měl zcela jistě sehrát významnou roli, bez toho se totiž nepodaří dostupnost služeb v území zachovat. Podpora by mohla být formou národní dotace a už dnes některé kraje, například Vysočina, vypsaly granty na udržení obchodu v území,“ popisuje František Lukl.
Podle statistiky AČTO bylo v ČR za rok uzavřeno 396 prodejen s prodejní plochou do 50 metrů čtverečních, v rámci skupiny COOP pak bylo v letech 2015 až 2016 zavřeno 124 prodejen v malých obcích. Dalších 917 bylo v roce 2016 ztrátových. „Nejkritičtější je situace v obcích do 500 obyvatel. Důvod je stejný – lidé nakupují jinde, zpravidla tam, kde pracují,“ upozorňuje František Lukl.
Obchod musí prokázat, že má ztrátu
Asociace doporučuje postup, který by mohl pomoci k zachování malých prodejen. „Obec si vyžádá od majitele verifikovanou zprávu o hospodaření prodejny, ze které musí být jasné, že za ztrátovostí v jejím hospodaření nestojí špatná práce personálu ani nevhodná obchodní politika, ale skutečně situace na trhu. Pak jsou dvě možnosti. Buď obec má dostatek financí na přímou pomoc a dohodne se s majitelem na formě, časovém rozložení a podobně. Nebo se obec obrátí na kraj, který, byť z omezených zdrojů, ale většinou má možnost pomoci,“ navrhuje Zdeněk Juračka.
O tom již AČTO zahájila jednání s Asociací krajů a hledá jednotný postup k řešení tohoto problému. „Není však hlavně dořešena přímá pomoc státu prostřednictvím dotačních titulů odpovědných ministerstev. Vyřešením tohoto problému se stává z prodejny státem podporovaná služba ve veřejném zájmu,“ připojuje Zdeněk Juračka.
Zachránit malé prodejny na venkově se snaží i další podnikatelské organizace. Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků České republiky před časem začala prosazovat zařazení obchodních jednotek do 150 metrů čtverečních v obci do 500 obyvatel do režimu zvýhodněných osmdesátiprocentních paušálů.
A zároveň poskytnutí 50 až 100 tisíc korun státního příspěvku na zahájení každé nové obchodní jednotky do 150 metrů čtverečních s podmínkou alespoň jednoho roku fungování. Třetí formou podpory by měly být zdroje financování z Českomoravské rozvojové banky.
„Tento poslední úkol, který je spíše pro malé a střední podnikatele, a ne pro úplně mikropodnikatele, tedy OSVČ, se podařilo naplnit. Týká se hlavně těch, kteří si berou úvěr. Mohou jej čerpat, případně mají zvýhodněnou záruku a navíc mají při prvním čerpání dotaci na jistinu, zhruba 0,4 milionu korun,“ vysvětluje Karel Havlíček, předseda AMSP. O osmdesátiprocentní paušály podle něj nakonec nebyl příliš velký zájem, naopak na dobré cestě jsou jednání s ministerstvem zemědělství o podpoře začínajících prodejen.
S rohlíkem i s dopisem
Asociace vyjednala i další zlepšení. „Podařily se prosadit nové finanční nástroje podpory pro podnikatele z více jak 2500 nerozvinutých obcí a vláda přijala zlomové usnesení o podpoře obslužnosti venkova, kterému se musí věnovat klíčové resorty,“ upozorňuje Karel Havlíček. Soustředit pozornost na venkovské podnikatele pomáhá i Rok venkova, který AMSP letos vyhlásila.
Velký potenciál má podle Karla Havlíčka spojování podnikatelů s poštovními službami. „Intenzivně vyjednáváme s Českou poštou podmínky a angažujeme malé podnikatele z obcí do projektu. Bude se jednat o 2500 provozoven a velká část by měla být spojena s prodejnou…. Je to rakouský nebo německý model, který přináší benefity všem,“ pokračuje Karel Havlíček. Obyvatelům zachová službu pošty i prodejnu, podnikatelům obchodní příležitost a České poště doplnění služeb tam, kdy by jinak nemohla dlouhodobě fungovat.
Propojení vesnických krámků se službami pošty se líbí i Asociaci českého tradičního obchodu. „Je velmi dobrým krokem pro zachování stability služeb a lepší budoucnost našeho venkova, i když to není v Česku nic nového. Coop, ale i další maloobchodní prodejci, to řeší přibližně deset let. A to se střídavými úspěchy,“ podotýká Zdeněk Juračka.
Nastavení modelu, který by vyhovoval jak poště, tak obchodníkům, podle něj není snadné. „Jedním z největších problémů je řešení vzájemných smluvních vztahů tak, aby překonaly mnoho dosud neřešených situací. Málo řešitelný problém například vznikne, když je funkčnost obou subjektů narušena například ekonomickým problémy u majitele prodejny. Stává se, že jediným možným řešením je uzavření prodejny a samozřejmě vznikne zásadní otázka, co se službami pošty,“ popisuje Zdeněk Juračka.
Další komplikací jsou mzdy. Ohodnocení zaměstnanců prodejny bývá podle Zdeňka Juračky velmi odlišné od odměňování zaměstnanců pošty.
Hlavně snížit administrativu
Dotace, zvýhodněné půjčky nebo spojování s poštou přitom k záchraně malých provozoven nestačí. „Současně se musí, nejen pro venkovské provozovny, opravdu brutálně snížit administrativa. Jednáme se všemi potencionálními vládnoucími stranami a budeme se snažit vše podchytit již ve fázi programového prohlášení budoucí vlády,“ zdůrazňuje Karel Havlíček.
Podle obchodníků současnou kritickou situaci způsobily chyby politiků. Ti se čtvrt století odvolávali na neviditelnou ruku trhu. Na rozdíl od velké části vyspělých zemí Evropy přitom nechránili malé provozovny před nerovným tlakem nadnárodních řetězců.
„V regulaci trhu se u nás nejen zaspalo, ale není ani příliš velká ochota hledat cesty jak z toho ven. Nástup raného divokého kapitalismu v 90. letech u nás byl bohužel provázen bezbřehou liberalizací trhu a kdo se jen náznakem snažil poukázat na jeho důsledky, včetně negativních zahraničních zkušeností, byl vyobcován jako přežívající bolševik. Vracet se dnes k regulaci českého trhu je velmi obtížné,“ upozorňuje Zdeněk Juračka.
Řetězce podle jeho slov přitom neohrožují pouze české obchodníky, ale také místní zemědělce. „Jako příklad mohou sloužit dumpingové dovozy řetězců s nekvalitními produkty a prodejem za podnákupní ceny, kterými je devastován český trh a pod silným tlakem ustupuje nejen český obchod, ale i český potravinářský průmysl a zemědělství. Zahraniční řetězce se v nákupu přirozeně orientují na své mateřské firmy a přes jejich ‚lásku k Česku‘ jsme tak zavalováni zahraničním zbožím na úkor českého i na úkor kvality,“ podotýká Zdeněk Juračka.
Podle jeho slov se zatím také tuzemští zákazníci nechovají tak, jako spotřebitelé ve vyspělých zemích. „Například dobrý Rakušan kupuje rakouské zboží. Naší snahou je spolupracovat s českými producenty, nabízet v našich prodejnách české zboží a prorazit na trhu kvalitou a věrností českému výrobku,“ uzavírá Zdeněk Juračka.
Dalibor Dostál
