English version
V rozsudku sporu mezi Slovenskou republikou a nizozemskou společností Achmea z března 2018 Soudní dvůr EU došel k závěru, že mezinárodní smlouvy o ochraně investic mezi členskými státy nejsou v souladu s právním řádem EU. Jedná se o smlouvy, které obsahují rozhodčí doložky dávající zahraničním investorům právo domáhat se ochrany u mezinárodních rozhodčích tribunálů.
Pokud jde o samotnou budoucí ochranu investorů uvnitř EU, vyvolal tento rozsudek řadu otázek. Jisté však je, že členské státy mají povinnost tyto smlouvy ukončit. Nejedná se o jednoduchý úkol, hlavně vezmeme-li v potaz, že v rámci EU bylo uzavřeno téměř 200 smluv tohoto typu.
Členské státy EU, včetně České republiky, proto v lednu 2019 učinily první společný krok k ukončení těchto smluv a podepsaly deklaraci, v níž se přihlásily k plnému respektování rozsudku Achmea. Zavázaly se nejpozději do prosince 2019 ukončit všechny navzájem uzavřené smlouvy a společně deklarovaly, že rozhodčí doložky obsažené v takovýchto smlouvách nelze pro rozpor s právem EU nadále aplikovat.
Prakticky okamžitě poté začala jednání mezi členskými státy o dohodě, která by všechny tyto smlouvy najednou ukončila. Ačkoli se státy dohodly na podobě takové dohody již v říjnu 2019, na půdě EU k jejímu podpisu zatím nedošlo a dosud není jasné, kdy se tak stane. Jisté však je, že se situace změní poté, co členské státy provedou všechny nezbytné vnitrostátní formální kroky. Přijetí této dohody na půdě EU pak pravděpodobně bude znamenat poslední tečku za mezinárodní investiční arbitráží v rámci EU, jak ji známe dnes.
Nová podoba ochrany investic
Ukončení vzájemných dvoustranných smluv ovšem neznamená, že by členské státy s Evropskou komisí nevěnovaly otázkám investičního prostředí v jednotlivých státech pozornost.
V červenci 2018 bylo Evropskou komisí představeno shrnující sdělení nazvané Ochrana investic v rámci EU. Cíle tohoto sdělení jsou v zásadě dvojí.
Zaprvé, v rámci snah o vytvoření podnikatelsky předvídatelnějšího a stabilnějšího právního prostředí, které by podporovalo pohyb investic uvnitř EU, dokument poskytuje přehled práv a nástrojů jejich vymáhání, které jsou investorům k dispozici v rámci práva EU již dnes. Jedná se především o právo založit podnik, investovat do společnosti a nabízet služby a zboží v EU, obecné zásady nediskriminace, proporcionality, právní jistoty a ochrany legitimních očekávání. Garantováno je také právo vlastnit majetek a právo na účinnou soudní ochranu.
Druhým cílem je zabránit tomu, aby členské státy přijímaly opatření v rozporu s předpisy EU, a pomoct investorům domoci se svých práv u vnitrostátních správních orgánů a soudů.
Nelze opomenout také v dokumentu zdůrazněnou roli samotné Evropské komise, která je strážkyní práva EU a jeho uplatňování. V této roli může přezkoumávat vnitrostátní opatření a jednat tak, aby zajistila soulad s ochrannými mechanismy pro investory.
Sdělení Evropské komise tak lze považovat za první krok v rámci diskuze o nastavení budoucí investiční ochrany, která nebude založena na mezinárodních smlouvách a arbitrážích.
Výhled do budoucna
Souběžně s procesem ukončení smluv o ochraně investic Evropská komise také přislíbila hledání alternativních způsobů, jak zajistit silnou a účinnou ochranu investorů. Za tímto cílem zorganizovala v letech 2018 a 2019 již dvě setkání s investory, na kterých představila nejen existující stav, ale především se zajímala o zkušenosti a největší obavy investorů. Ti upozornili zejména na problémy spojené s dodržováním práva a účinnými způsoby, jak se ho dovolat. Ačkoli si je Komise vědoma, že standardy ochrany investorů jsou v právu EU roztříštěné a za úvahu by stála jejich kodifikace, v případě mechanismu řešení sporů, který by nahradil mezinárodní arbitráže, zastává zdrženlivý postoj. Ten lze vedle nutnosti široké diskuze se členskými státy přičítat potenciálně velkým zásahům do práva EU, které by nový mechanismus pravděpodobně vyžadoval.
Závěrem lze připomenout, že než bude situace na půdě EU uspokojivě vyřešena, mohou si evropští investoři na jednotném trhu pomoci také jinými, již existujícími mechanismy, jako je například unijní konzultační mechanismus SOLVIT (v ČR fungující při ministerstvu průmyslu a obchodu), nebo do budoucna slibnými iniciativami ke snížení administrativních překážek pro podnikatele typu jednotné digitální brány.
Převzato z časopisu Export a podnikání, přílohy týdeníku Euro a měsíčníku Profit, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Autor článku: Ondřej Svoboda, Odbor evropského a mezinárodního práva, Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Rubrika časopisu na euro.cz
