Od jádra a uranu až k zelenému betonu. Český startup vyvíjí nové materiály pro stavebnictví

Není asi mnoho penzistů, kteří rozjíždějí startup. Karel Eminger s kolegy ve startupu VPMI nejenže hledají zcela nové materiály, oni je skutečně nacházejí. A bourají mnohé stereotypy.

Značka VPMI holding zastřešuje dvě firmy a dvě oblasti výzkumu: Prago‑Anorg zkoumá anorganické materiály k radiační ochraně a záchytu jaderného záření, Betonext hledá nové materiály a pojiva pro stavebnictví. Právě toto téma je dnes extrémně aktuální. A Betonext přichází se zcela novými možnostmi – jednou z nich je beton, který lze vyrobit bez cementu a základní surovinou je odpad.

Ilustrační fotografie

J e to světově unikátní koncept. „Na mnoha výzkumných pracovištích v oblasti stavebních hmot jsou rozvíjeny výzkumné a vývojové práce k využití pucolánových materiálů a geopolymerů jako pojiv ve stavebnictví. Existuje poměrně široké spektrum postupů i různých druhů surovin. Poměrně dobře se daří nahrazovat u betonových pojiv cementovou složku, většinou však nedochází k výraznému snížení uhlíkové stopy,“ vysvětluje Karel Eminger.

„Nám se podařilo unikátními technologiemi s využitím odpadních surovin dosáhnout až stoprocentní snížení uhlíkové stopy pro některé maltové stavební materiály, typicky malty a betony. Laicky řečeno, umíme je vyrobit bez cementu, přičemž základní mechanické charakteristiky stávajících materiálů dokážeme u nových materiálů nejen udržet, ale i vylepšit,“ dodává Karel Eminger.

Betonext je firma velmi mladá, vždyť vznikla v roce 2020. Stojí ale na seniorních zkušenostech výzkumníků, kteří nehodlali důchod trávit v bačkorách. V novém týmu mladších kolegů, ve spolupráci s Ústavem anorganické chemie AV ČR a na základě jeho výsledků se podařilo rozjet vývoj alternativních ekologických stavebních materiálů založených na neportlandských pojivech, tedy bez portlandského cementu. „Právě to jsou cesty, které by v blízké budoucnosti mohly významně přispět k naplnění našich závazků týkajících se snížení emisí skleníkových plynů a dekarbonizace atmosféry. A věřím, že nejen našich,“ doufá Karel Eminger.

Dva směry vývoje

Základní cesty výzkumu a vývoje, které VPMI zkoumá, jsou dvě. Tou první jsou pucolánové materiály, pro něž se využívá přírodních nebo průmyslových odpadních látek nebo směsi těchto skupin látek, které s vodou samy netvrdnou. Jemně semlety, v přítomnosti vody a za normální teploty, mohou být díky pucolánové reakci základem nových materiálů, které jsou obdobou produktů, vznikajících při hydrataci portlandského cementu a jsou stálé ve vodě.

A pak jsou tu moderní polymery, konkrétně geopolymery. Materiály, které se připravují z hlinito-křemičitých materiálů jejich geopolymerací v zásaditém prostředí za normální teploty a tlaku. Taková příprava je vysoce ekologická, protože odpadá výpal cementového slínku a s tím spojená produkce CO2. Dosavadní propočty potvrzují v porovnání s výrobou klasické směsi s portlandským cementem omezení průmyslové produkce CO2 v rozsahu 60 % až 100 %.

V obou případech jsou charakteristiky nových materiálů velmi dobré. Jde o materiály bezpečné, zdravotně nezávadné, pevné a odolné proti povětrnostním vlivům, při použití žáruvzdorných plniv jsou použitelné i pro aplikace s vysokými teplotními nároky. A pucolánové materiály dokonce redukují běžné výkvěty zcela, geopolymery je značně omezují. A to nejlepší nakonec – cenově jsou materiály z obou skupin schopny konkurovat i některým běžným pojivům na bázi portlandských cementů.

Výroba nových materiálů | Zdroj: archiv VPMI

Jak vzniká nápad

Zajímavé je, že původním cílem výzkumu nebyly zelené stavební materiály, ale materiály stínící nebezpečné ionizující záření. Na jejich výzkumu se Karel Eminger s týmem v úzké součinnosti s Ústavem anorganické chemie AV ČR, Centrem výzkumu Řež a Katedrou jaderných reaktorů ČVUT podíleli v letech 2015 až 2019. A z tohoto výzkumu a vývoje došlo k přenesení myšlenkového schématu do oblasti stavebních hmot s cílem nahradit klasická pojiva v maltovinách bez tepelných úprav, využít odpadních surovin a snížit uhlíkovou stopu stavebního pojiva na minimum.

Od roku 2020 tak běží projekt zelených pojiv. Byly prováděny rozbory vybraných matric známých hydraulických pojiv a jejich aktivátorů. Sestaveny byly nové aktivátory a vypracovány reglementy přípravy nových pojiv na bázi dostupných anorganických matric pucolánového charakteru. Většina reglementů používá pouze odpadní suroviny. V některých případech byly pro zvýšení pevnosti v tlaku použity komerční produkty v nízkém procentním obsahu. Používané odpadní suroviny jsou ze sféry těžebního, chemického a hutního průmyslu, teplárenství a energetiky, typicky strusky a popílky. Jejich zdroje jsou značné a dostupné v celé Evropě.

Jak vznikají nové materiály

Jde o dlouhodobý a složitý proces, který lze demonstrovat na produktu firmy Prago‑Anorg. Principy výzkumu a vývoje nového materiálu a jeho zavedení do výroby jsou ale obdobné i pro materiály firmy Betonext.

Anorgan je nový anorganický materiál v různých modifikacích, s moderátory a absorbátory neutronů i záchytem sekundárního gama záření. Materiální základ absorbátorů tvoří geopolymerní matrice (kaolin, mletý křemen, pálený lupek a hydroxid hlinitý) a kyselina fosforečná. Jako blokační materiál je použita kyselina boritá a oxid boritý. Je to pevný, porézní, nehořlavý a ve vodě nerozpustný materiál, s měrnou hustotou cca 1,2 g/cm3, teplotně stabilní do 1000 °C, v prostředí ionizujícího záření nedegradující.

Jeho polovrstva pro stínění pronikavé radiace ve spektru tepelného záření je cca 6 mm a při střední hodnotě bóru vykazuje 50 % vyšší účinnosti stínění pronikavé radiace než u současných materiálů (Atabor nebo Neutronstop). Významných výsledků celkového stínění je dosahováno u energií pronikavého záření nad 10 MeV.

Tvar konečného výrobku závisí od uvažovaného konstrukčního použití, může mít tvar desky, cihly, tvárnice, možné jsou i výrobky s oblými tvary.

Materiál Anorgan je pro své vlastnosti předurčen prvoplánově do stacionárních i mobilních konstrukcí, kde je zapotřebí stínit ionizující záření. Jedná se zejména o stínění některých staveb v oboru jaderné energetiky, a to k permanentní ochraně živé síly a při jaderných haváriích. Využití je účelné při ochraně pracovníků s radionuklidy. Vhodné je využití pro ochranu před radioaktivním spadem. Značné využití lze očekávat ve zdravotnictví, a to k ochraně personálu pracujícího s radioaktivním materiálem.

Významnou možností je uplatnění v mobilních úložištích radioaktivních odpadů nízké intenzity, například na platformě kontejnerů pro zdravotnická a další zařízení.

Materiály Anorgan byly zatím připraveny laboratorně ve formě vzorků a byly podrobeny zkouškám ke zjištění jejich stínicích vlastností. Nyní by měla pokračovat takzvaná čtvrtvýroba, kde by se měla ověřit technologie přípravy materiálu pro výrobní podmínky ve výrobním provozu a posléze provést potřebné zkoušky pro výrobní realizaci. Velikost provozu výroby obou materiálů bude záviset od objemu zakázek. Co se týče povolení obchodování s materiály, bude opět záviset od jejich užití.

Ilustrační fotografie

Pro nápad se hledá výroba

Zrodil se nápad, výzkum přinesl výsledek. Karel Eminger přesto zůstává nohama na zemi: „Objevit cestu je jen prvním krokem, teď je před námi ochrana našeho know‑how a výsledků výzkumu a vývoje. A především uvedení výrobků na trh. Což vyžaduje další poměrně široký rozsah prací a s tím spojené náklady. Při veškeré snaze na to sami stačit nebudeme. A myslím si, že by celému projektu už slušela spolupráce s firmou z oblasti produkce stavebních hmot, se silným výrobním zázemím, možná i s někým, kdo se orientuje na využití odpadních surovin, nebo s vizionáři, kteří podporují ochranu životního prostředí a nové technologie.“

Je to nabídka, která pro některé firmy může být unikátní příležitostí – zelené stavebnictví a environmentální akcent průmyslové výroby je globální téma. A může to být příležitostí tím spíše, že VPMI s výzkumem určitě nekončí. „Naopak, partnerství bychom chtěli využít i k tomu, abychom se dále mohli orientovat na výzkum, máme před sebou další směry vývoje geopolymerních materiálů novými kombinacemi aktivátorů a matric,“ říká Karel Eminger.

„Dnes akceptujeme asi sedm druhů surovin jako aktivátorů a dvě základní kategorie odpadních surovin jako matrice pro vývoj nových pojiv, máme zcela nový vlastní aktivátor a rozpracováváme další výjimečný materiál s širším využitím, řešíme také recyklaci tvarových materiálů i různých druhů betonových konstrukcí. To všechno jsou témata, která před současným stavebnictvím stojí. A není to žádná science‑fiction, žádné hrátky vědců v laboratořích, vše již ověřujeme ve třech reálných projektech,“ uzavírá Karel Eminger.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Simon

• Teritorium: Česká republika
• Témata: Inovace a startupy
• Oblasti podnikání: Stavebnictví a stavební materiály

Doporučujeme