English version
Údaje, které zpracovávají, v budoucnu zemědělcům pomohou v přesném online vyhodnocování výnosů a kvality travní biomasy.
Na louce, jež patří k nejstarším experimentálním plochám v Česku (výzkum zde probíhá již od roku 1997), vědci z katedry biologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL a Výzkumného ústavu rostlinné výroby a České zemědělské univerzity hledají nejlepší způsoby hospodaření na travních porostech.
Půlhektarová louka je rozdělená na 40 sektorů ploch o velikosti 10 m x 3,7 m (na louce je 10 variant obhospodařování ve 4 kontrolních opakováních) a na každé ploše probíhá jiný typ obhospodařování. A to seč nebo mulčování v různých termínech a jejich kombinace. Následně výzkumníci vyhodnocují, jaký to má vliv na druhovou diverzitu, výnosy, kvalitu biomasy a obsahy živin v půdě.
V různých hloubkách louky mají výzkumníci také instalované lyzimetry, jež zadržují vodu a umožňují určit, jak rychle voda prosakuje. Vědci tak sledují, jaké živiny se dostanou od svrchních do spodních vrstev půdy.
Výzkumná louka nyní slouží k experimentu rakouských vědců. Louku proměřili spektrofotometrem a údaje následně porovnají se satelitními daty. Ta mají ovšem menší rozlišení. „Nedestruktivně vyhodnotí například to, jaký je nárůst biomasy a jakou má biomasa kvalitu. Naměřené údaje následně kolegové porovnají s tím, co zjistíme z rozborů posečené louky. Údaje se zkalibrují. V budoucnosti budou zemědělcům k určování výnosů a kvality biomasy stačit údaje ze satelitu,“ líčí Vilém Pavlů, šéf Katedry biologie, Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci (FP).
Uprostřed pozemku stojí trojnožka s přístrojem, který měří světlo dopadající na louku. Rakouský výzkumník má na zádech přístroj, před sebou notebook a v ruce čidlo, které měří naopak světlo vyzářené porostem. Data z příjmu a odrazu se sejdou v počítači. Čeští a rakouští vědci procházejí systematicky všemi plochami a měří.
„Získaná škála infračerveného světla nám dá detailní informaci o rostlinách. Měříme strukturu, vitalitu nebo obsah vody v horních částech rostliny. Infračervené spektrum je zajímavé tím, že když prochází tou buněčnou stěnou a odrazí se zpět, můžeme z toho následně vyčíst údaje týkající se struktury porostu, kvality a podobně. Zjistíme tak zkrátka stav rostlin,“ říká Andreas Schaumberger z výzkumného centra Höhere Bundeslehr-und Forschungsanstalt für Landwirtschaft Raumberg-Gumpenstein (HBLFA).
V Mníšku nasbíraná data rakouští vědci porovnají s údaji změřenými družicemi Sentinel, jež jsou součástí programu Evropské unie Copernicus. Díky odrazivosti vegetace v blízkém infračerveném pásmu, v němž se nejvíce projevuje přítomnost chlorofylu, dokáží satelity detekovat nejvhodnější čas seče. Následně vědci naměřené údaje porovnají s parametry, které zjistí liberečtí výzkumníci po sklizení a analýze kvality biomasy porostu.
„Satelitní snímky jsou k dispozici už delší dobu, díky detailnímu měření na místě a porovnání s výnosy reálné sklizně dojde k ověření dat. Údaje v budoucnu pomohou přesně určovat výnosy a kvalitu travní hmoty na Liberecku přes satelit. Podobné měření se tu ještě nikdy nedělalo,“ uvádí profesor Pavlů.
FP a Výzkumný ústav rostlinné výroby a České zemědělské univerzity spolupracují s rakouskými kolegy z HBLFA již řadu let. Například na dlouhodobých experimentech s hnojením travních porostů, během nichž se sleduje vliv dávek živin na výnos biomasy, druhové složení porostu a obsahy živin v půdě.
Nabírání dat, které v srpnu na Liberecku proběhlo, je součástí projektu „Dlouhodobé pokusy jako cenný zdroj pro výzkum travních porostů“. Je součástí programu Podpora mobility výzkumných pracovníků a pracovnic v rámci mezinárodní spolupráce ve VaVaI.
Zdroj: Online zpravodaj Technické univerzity v Liberci
