English version
Ruské napadení sousední země způsobilo další raketový růst cen energií a probudilo Evropu z její závislosti na dodávkách ruského plynu a ropy.
Tlak veřejnosti na rychlé odstřižení od ruských dodávek neuspěl, nicméně evropští lídři podpořili potřebu hledat alternativní cesty pro nahrazení ruských dodávek tak, aby se závislost EU na Rusku do konce letošního roku snížila o dvě třetiny. Na začátku března Evropa platila Rusku navzdory ekonomickým sankcím stovky milionů eur denně za dovoz zemního plynu a ropy – dohromady 1 miliardu eur denně. Únorové sankce EU se sice dodávek plynu a ropy netýkaly, přesto se válka na Ukrajině odrazila v dalším růstu energetických cen. Ceny zemního plynu dosáhly na začátku března svého historického maxima.
Zahájeny debaty s alternativními dodavateli
Situace na energetických trzích je tak velmi napjatá a je jen otázkou času, zda a kdy Rusko Evropu odstřihne. Z tohoto důvodu začali lídři členských zemí EU přemýšlet, jak nejlépe nahradit ruské dodávky, které u dovozu plynu do EU činí 45 % a Evropská komise spustila intenzivní dialog s jinými světovými dodavateli.
Jednou z možností náhrady plynu je zkapalněný zemní plyn dopravovaný po moři. EU se proto snaží o navýšení dodávek. I když to může krátkodobě zaplnit mezeru na trhu, odborníci tvrdí, že neexistuje dostatek LNG k pokrytí všech energetických potřeb Evropy. Dodávky LNG také brzdí evropská infrastruktura. Ne všechny členské státy EU mají dostatečnou kapacitu terminálů LNG. Některé země dokonce terminály LNG nemají, přičemž jejich výstavba trvá v průměru 3–5 let.
Ve hře je i biometan a vodík
Další alternativou pro náhradu ruského plynu je plyn z obnovitelných zdrojů jako biometan nebo vodík. Novou ambicí EU je proto zdvojnásobit cílové hodnoty stanovené v balíčku Fit for 55 pro biometan, aby se do roku 2030 dosáhlo roční produkce ve výši 35 miliard metrů krychlových. Jedná se především o biometan vyráběný z udržitelných zdrojů biomasy včetně zemědělských odpadů a zbytků. Další alternativou je vodík, ve který EU silně věří.
Nicméně také u vodíku nebudou domácí zdroje a infrastruktura prozatím dostatečné a bude potřeba počítat s jeho dovozem ze zemí mimo EU. I u vodíku navrhuje Komise našponovat původní cíle z balíčku Fit for 55. Jako náhradu ročních dodávek 25–50 miliard metrů krychlových z Ruska doporučila Evropská komise dalších 15 milionů tun (Mt) vodíku z obnovitelných zdrojů nad rámec 5,6 Mt, které předpokládá Fit for 55.
Prioritou je naplnit prázdné zásobníky
Zásoby plynu v EU byly na začátku března dostatečné pro překlenutí zimy v první polovině roku, a to i pro případ, že by došlo k úplnému přerušení dodávek z Ruska. Problémem je však velmi nízký stav zásob plynu. Skoro prázdné zásobníky má v současné době celá řada evropských zemí. Nejvíc prázdné jsou v Německu a Rakousku ty zásobníky, které vlastní nebo má v pronájmu ruský Gazprom.
Ruská společnost skladovací kapacity loni v létě a na podzim nenaplnila. Musíme se tedy připravit na další zimu a začít s doplňováním plynových zásob. Evropská komise předložila 23. března návrh, který zavádí na příští zimu povinnost mít do 1. listopadu 2022 zásoby plynu na úrovni nejméně 80 % a v následujících letech pak minimálně 90 %.
Nezávislost nezaručí uhlí ani jádro
Derusifikace dodávek zemního plynu a ropy v dlouhodobém horizontu přinese z tohoto pohledu nezávislost EU na Rusku. Nicméně v krátkodobém horizontu, bez příslušné infrastruktury to znamená, že se navrátíme k uhlí nebo k posílení jádra. Potvrdili to i vysocí evropští politici, včetně šéfa EU pro Green Deal Franse Timmermanse. Ještě na začátku února by nikoho nenapadlo, že Timmermans umožní zemím EU pokračovat ve spalování uhlí – nejšpinavějšího fosilního paliva. Koncentrace vytváří závislost. Ale i v případě uhlí nebo jádra jsme konfrontováni s dovozem surovin. Soběstační v uhlí nejsme.
Zároveň pro výrobu jaderné energie potřebujeme uran, jehož největším dovozcem do EU je Rusko. Austrálie, Kazachstán a Kanada v současné době představují více než 50 % celkové světové nabídky uranu a jsou třemi hlavními hráči na poli průzkumu uranových ložisek. V EU jsou země, které však na Rusko nespoléhají, jako například Francie. Na trhu působí i další hráči jako USA nebo Uzbekistán, včetně Ukrajiny. Diverzifikace se tedy nabízí – tam, kde je to možné – i v oblasti primárních surovin.
Úspory a obnovitelné zdroje
Aby se Evropa vypořádala s výzvou oprostit se co nejdříve od ruského dovozu, je zároveň nucena zvýšit energetické úspory, snížit spotřebu fosilních paliv a zrychlit zavádění obnovitelných zdrojů energie, tedy především větrné, vodní či solární energie. V tom se Green Deal nemýlil a poukazuje na to, že obnovitelné zdroje hrají důležitou roli jak ve snižování závislosti EU, tak i v naplňování klimatických cílů.
Slabou stránkou obnovitelných zdrojů je však jejich volatilita a rovněž závislost na surovinách nutných pro výrobu čistých technologií. Ne všechny členské státy EU mají stejné technické, přírodní a geomorfologické podmínky, proto je důležité, aby měly větší volnost při výběru technologie odpovídající dané situaci. V tom by mohl být přepracovaný Green Deal flexibilnější.
Zamyslet bychom se také měli, co vše lze do cílů zahrnout. V praxi se stává, že do pokroku v realizaci cílů nejsou některé aktivity zahrnuty. Jedná se například o energetickou účinnost, u které zahrnujeme do cílů jen ty aktivity, které umíme vykázat například z důvodu finanční podpory.
Revoluce proti plastům. Startup Refork vyvinul rozložitelné příbory
Výzkum potřebuje podporu veřejných investic
Zavádění nových řešení vyžaduje více inovací. Veřejné investice EU do výzkumu, vývoje a inovací v oblasti čistých technologií jsou stále velmi nízké (na úrovni roku 2010) a je třeba je rychle navýšit, aby bylo zajištěno rychlé zavedení obnovitelných zdrojů energie a nízkouhlíkových plynů, čemuž by bezpochyby prospělo urychlení povolovacích řízení.
Neměli bychom také zapomínat, že i tento sektor stojí na lidské práci a rychlost rozvinutí čistých technologií může být v případě nedostatku komponent pro výrobu takových technologií, ale i kvalifikovaných pracovníků pomalá. Na to by měla Zelená dohoda myslet.
Krize odhalila zranitelná místa
Náhrada ruských fosilních paliv dopadne na firmy různě. Nejvíce ohrožené podniky budou ty, které jsou energeticky náročné. Pravděpodobně se nevyhneme přijetí nějakého dočasného krizového rámce, který by řešil vážné narušení ekonomiky způsobené vojenskou agresí Ruska proti Ukrajině. Do popředí se dostane priorita číslo jedna – zajistit stabilní dodávku energie podnikům a domácnostem. Od toho se budou odvíjet další aktivity.
Krize představuje historickou příležitost k řešení našich současných zranitelných míst v oblasti ekonomické a národní bezpečnosti. Přijetí správného kroku bude vyžadovat, aby byl v souladu s našimi klimatickými cíli. Zelená dohoda, jejímž cílem je učinit EU do roku 2050 klimaticky neutrální, není mrtvá, musíme ale upravit některé její parametry a učinit ji realističtější. Zároveň musíme zajistit flexibilitu při rozhodování o tom, jak dosáhneme zastřešujících cílů dekarbonizace. A v neposlední řadě musíme dát větší prostor lidem, aby se mohli podílet na udržitelné transformaci.
Převzato z časopisu Komora. Autorka článku: Alena Mastantuono, členka Evropského hospodářského a sociálního výboru a stálá delegátka HK ČR při EUROCHAMBRES
