Ondřej Doležal: Ceny energií v zimě? Krizi jsme ještě nezažehnali

Jak zvládáme boj s energetickou krizí? Co hrozí v zimě (nejen) průmyslovým podnikům? Kdo a jak hájí v Česku zájmy klientů dodavatelů a co brzdí rozvoj komunitní energetiky? Odpovědi najdete v rozhovoru s Ondřejem Doležalem na BusinessInfo.cz.

Zásobníky zemního plynu jsou plné a jeho cena je zhruba na pětině loňského maxima. Souhlasíte, že mají Česko potažmo Evropa energetickou krizi definitivně za sebou?

Netroufám si říct, že je energetická krize v Evropě zažehnaná. Obavy o dodávky plynu stále visí ve vzduchu. Faktorů nejistoty je celá řada. V podstatě stačí, aby Evropská unie oznámila, že zavádí sankce na Gazprom, nebo se v Rusku někdo špatně vyspal. To, že se v Evropě úspěšně staví LNG terminály, je hezké, ale okamžité úplné zastavení dodávek ruského plynu do Evropy by jistě vedlo ke zvýšení cen. A to by se negativně promítlo i do cen elektřiny.

Co ještě může zvýšit ceny energií u nás? Silnější poptávka v jižní Asii včetně Číny, případně chladná zima v Evropě?

Tuhá zima může být problém. I když jsou v poslední době zimy spíše mírnější, určitě nemůžeme predikovat, jaké bude v lednu nebo únoru počasí. Jako energetik si vzpomínám na zimu 2016/2017, kdy byly dvacetistupňové mrazy. Může se například stát, že velké továrny překročí sjednanou spotřebu na plynárenský den, a pak platí enormní pokuty.

Máme informace, že zásobníky jsou naplněné, ale nikdo neví, kolik bude plyn z terminálů reálně stát

Cenu navíc zvedá i pouhá obava z budoucího vývoje. Loni na podzim byly ceny velmi vysoké. Reálně přitom nedostatek plynu nebyl, zvyšovala je nejistota. Dnes se většina energií v Česku nakupuje za spotové ceny (54 procent celkové spotřeby), protože je to pro dodavatele extrémně výhodné. Cena těchto produktů se ale může v krátké době skokově zvýšit.

Vláda zastropovala ceny elektřiny a plynu pro domácnosti, podnikatele a další maloodběratele a opatření bude zřejmě platit do 31. prosince. Ceny energií jsou ale stále vyšší než v okolních zemích…

Máme tu na jedné straně evropskou energetickou krizi, kterou se daří na geopolitické úrovni řešit, a na straně druhé neregulovaný český trh s energiemi. Čeští dodavatelé na počátku krize využili situace a zákazníkům – byť měli nakoupeno za výrazně nižší ceny – začali prodávat zhruba třikrát dráž. Ceny energií jsou skutečně vyšší než v okolních zemích, což se promítá do celkové inflace, a nezaplatí to nikdo jiný než čeští občané.

Například ČEZ prodal 70 procent své produkce na letošní rok za 2270 korun za jednu MWh. Nikdo už ale nekontroluje, za kolik nakoupil. V roce 2019 vydělal 14,5 miliardy, o rok později ještě výrazně méně (4 miliardy), ale v roce 2022 měl čistý zisk osmdesát miliard. Marže si dodavatelé za poslední dva roky zvýšili nehorázným způsobem.

Vláda schválila nákup plynových zásobníků. V zimě pokryjí až 45 procent spotřeby

Cenové stropy tedy považujete za zbytečné? Vláda je pravděpodobně po lednu 2024 neprodlouží. Měly být podle vás už dříve zrušeny, nebo neměly být zavedeny vůbec?
(Vláda zastropovala ceny silové elektřiny bez DPH na 5000 korun za 1 MWh a ceny za MWh zemního plynu na 2500 kč – pozn. redakce)

Připomeňme si jednu důležitou věc. Na podzim 2022 byla cena elektřiny enormně vysoká, jedna megawatthodina stála v říjnu zhruba 15 000 korun. Česká vláda přesto dlouho tvrdila, že cenové stropy nezavede. Následně je tedy schválila, odpustila firmám i domácnostem poplatky za obnovitelné zdroje a na kompenzace vyčlenila 60 miliard.

Odborníci a nákupčí nicméně v té době predikovali, že v lednu 2023 může být cena elektřiny na 20 až 25 tisících za MWh. Kdyby k tomu došlo, bylo by to absolutně neufinancovatelné a rozpočet by na tom shořel. Když jsme to počítali, vyšlo nám, že jen v případě elektřiny by stát musel zaplatit na kompenzacích až 300 miliard. Celkově bych řekl, že vláda podcenila situaci. Měli jsme štěstí. 

Přesto se zeptám: Když už stropy zavedeny byly, neměly být nižší, nebo ta nastavená maxima odpovídala situaci?

Cenové stropy odrazují zákazníky od toho, aby šetřili. Když máte dneska nasmlouvanou cenu například na úrovni 11 tisíc za MWh, zaplatíte zmíněných pět (a šest tisíc za vás doplácí stát). To znamená, že přecházet někam, kde vám nabídnou 4,5 tisíce, pro vás nemá žádný zásadní smysl. Osobně se domnívám, že ty cenové stropy měly být zrušeny okamžitě poté, co se ukázalo, že byl spot v lednu 2023 kolem 2500 korun za MWh. Mimochodem německé i slovenské cenové stropy jsou na nižší úrovni.

Dodavatelé energií fungují na bázi oligopolu, tak ajk ho znám z přednášek na vysoké škole. Marže jsou nastaveny na zhruba pětinásobnou úroveň než před dvěma lety

Zda mají být cenové stropy nastaveny jinak, není klíčová otázka. Podstatné je, že měl jinak fungovat celý trh. Od roku 2013 varuji, že dodavatelé nejsou nijak regulováni, že jsme tu měli kapitalistický hyenismus. Dodavatelé dříve úmyslně vystavovali zákazníky nesmyslným sankcím, ohrožovali je klasičtí energošmejdi. To všechno se dělo až do roku 2021, kdy jsme iniciovali změnu energetického zákona.

K tomu se ještě dostaneme. Vraťme se ale k těm možným cenovým výkyvům. Pokud by v zimě došlo k nenadálému růstu cen, budou na to průmyslové firmy připraveny?

Připraveny nejsou, ale je to pro ně složité. Trh se během krize změnil. Dodavatelé vám dneska jako velké firmě jinou cenu než na spotu prakticky nenabídnou. A to se pak plánuje těžko. Dodavatelé realizují obrovské zisky, což vidíme z výsledkovek, ale rozhodně nechtějí pro zákazníky nakupovat dopředu.

Myslíte si, že bude tento trend pokračovat?

Domnívám se, že by se na to měla česká společnost zaměřit. Mimochodem dřív bylo běžné, že pokud jste jako zástupci fabriky nakupovali elektřinu, měli jste ve smlouvě sjednanou nějakou možnou odchylku od plánovaného odběru. Pokud jste odebrali více nebo méně elektřiny, nebyli jste za to jako dnes penalizováni. Jinými slovy: Pokud si firma nasmlouvala 1000 MWh a odebrala jen 600 (jako velký výrobce jste mohl mít odchylku do plusu i mínusu třeba i 50 procent), nikdo vás za to netrestal.

V současnosti si zákazníci u dodavatelů nic takového sjednat nemohou?

V současnosti to dodavatelé nechtějí svým zákazníkům poskytovat vůbec, a to dokonce ani menším odběratelům. Takže vy jako firma – ⁠ pokud zavedete nějaká úsporná opatření a odeberete místo nasmlouvaných 1000 třeba jen 800 MWh (a ta cena, kterou jste si nasmlouval je vyšší, než za kterou to dodavatel prodá) –⁠ to musíte doplatit.

ČEZ má politiku nulových odchylek – pokud přeberete, okamžitě to doplatíte za tržní cenu, pokud neodeberete, musíte zaplatit taky. Takže dodavatel přesouvá odpovědnost na každého jednotlivého zákazníka zvlášť.

Mluvil jste o tom, že dodavatelé nejsou nijak regulováni a že by měl trh fungovat jinak…

Já jsem pravicově založený člověk a myslím si, že nějaké významné regulace od byznysu nepatří. Na druhé straně je energetika páteří české ekonomiky a od roku 2013, kdy jsem začal na nedostatky upozorňovat, do roku 2021 byl odběratel chráněn pouze v jednom respektive (částečně) ve třech paragrafech energetického zákona. Energetický regulační úřad také neplnil a neplní svou roli. O práva odběratelů se nikdo nestaral. Ten stav byl neudržitelný. Proto jsme iniciovali skutečně potřebnou novelu zmíněného zákona.

Inicioval jste novelu energetického zákona a nedávno založil Unii odběratelů? Jak by měla prosazovat zájmy zákazníků energetických společností?

Unie odběratelů je spolkem a svým členům poskytuje rady, jak fungovat na energetickém trhu. Pokud se nám podaří sloučit dostatečné množství zákazníků, budeme mít samozřejmě větší sílu a váhu při prosazování nutných (nejen) legislativních změn.

Jak taková pomoc vypadá konkrétně?

Pokud nám odběratel sdělí údaje o svém dodavateli, poskytne nám jeho vyúčtování, smlouvu a podobně, jsme schopni mu poradit, jak se zachovat, aby na jeho praktiky nedoplácel a byl vůči němu v komfortnější pozici. Poradíme mu, kdy a jaký způsobem je ideální energie nakoupit. Pokud jeho dodavatel udělá na trhu nějakou botu, upozorníme ho, aby mohl včas reagovat.  Lidem umíme efektivně a rychle posílat informace, jak mají v takových případech postupovat.

Unie byla založena teprve nedávno, ale na energetickém trhu se pohybuji dlouhá léta (i jako dodavatel) a už dříve jsme s kolegy veřejně obhajovali ty, kteří byli neoprávněně či nelegálně vystaveni sankcím, nebo kterým dodavatelé házeli klacky pod nohy. Vím z vlastní zkušenosti, jaké je to nemít absolutně nic. I proto jsem zastáncem odpovědného podnikání.

V souvislosti s krizí nebylo a není prakticky slyšet o Energetickém regulačním úřadu (ERÚ). Vy už jste zmiňoval, že dostatečně neplní svou roli. Neustále se mluví o tom, že nemá ani potřebné kompetence…

Dostatečné kompetence skutečně nemají, ale také si o žádné neřekli. Neustále si stěžují, že jim je politici nezařídili, ale jejich přístup je laxní. Když byla novela energetického zákona před dvěma lety v prvním čtení ve Sněmovně a byl to skutečně paskvil, který nic neřešil a jen nahrával energetické lobby, bylo mi ze strany ERÚ sděleno, že oni s tím nic dělat nebudou. Tvářili se, že jim ten tristní stav vyhovuje. ERÚ navíc za celou historii svého fungování za nekalé praktiky udělil jen minimální sankce (nejvíce půl milionu korun v v roce 2019) a v těch závažných kauzách, jako byl krach Bohemia Energy, se poškozených nezastal. 

Mimochodem ani mezi politiky jsem neviděl ochotu změnit poměry. Jediný, kdo nám ve věci novelizace energetického zákona naslouchal, byl předseda Senátu Miloš Vystrčil. Nakonec mi řekl, že byl malý zázrak, že se nám podařilo ty pozitivní věci do zákona prosadit. V tom bych souhlasil.

Více o ERÚ a počátcích energetické krize si přečtěte na BusinessInfo.cz

Mimochodem jste v novele inicioval i pasáže, které jsou vstřícné speciálně ke klientům z řad podnikatelské veřejnosti, konkrétně malých a středních podniků…

Uvedl bych příklad: Když se zákazník, tedy malý nebo střední podnik – což je kategorie nízké napětí nebo odběr plynu do 630 MWh – stěhuje z provozovny, může svou smlouvu ukončit bezplatně bez hrozby sankcí, což bylo součástí našeho pozměňovacího návrhu.

Chcete podporovat také komunitní energetiku (KE), která se v Evropě stává fenoménem. V Česku se ale jejímu rozvoji zatím nedaří a zůstává jen u proklamací… Proč?

Komunitní energetika je v podstatě o soběstačnosti a větší energetické nezávislosti. Bohužel si ale musíme říct, že v Česku nemůže na rozdíl od zbytku Evropy efektivně fungovat.  A je to škoda pro obce, firmy i další komunity. U nás ji totiž naprosto nesmyslně omezuje legislativa. Na jednom projektu KE se smí v česku podílet maximálně 1000 lidí v rámci tří obcí s rozšířenou působností, což absolutně postrádá logiku.

Komunitní energetika je systém výroby energie prostřednictvím obnovitelných zdrojů vlastněných skupinou občanů, obcí nebo dalších komunit.

Můžete tu kritiku rozvést?

Uvedl bych to na příkladu větrné elektrárny. Lidé v určité obci nebo regionu by se řekněme rádi složili na větrnou turbínu a pojímali výhody z toho plynoucí, ale mají smůlu. Jeden větrník stojí řekněme 150 milionů korun. Když tu částku rozdělíte mezi 1000 lidí, je to pro jednoho příliš vysoká suma. Pokud k tomu ještě připočteme náklady spojené se stavebním řízením, každý si to rozmyslí.

Nehledě na to, že i kdyby se na jeden větrník oněch tisíc lidí složilo, nebude to komunitní energetika v pravém smyslu slova, protože tu elektřinu nebudou schopni spotřebovat. Víc než dvě třetiny z toho, co vyrobí, bude přebytek. A co s ním? Jedna větrná turbína má potenciál zásobovat elektřinou řekněme čtyři tisíce domácností.

Fotovoltaických elektráren rychle přibývá, s tím roste riziko kyberútoků

V Česku se tento druh energetiky omezuje jen na boom solárních elektráren?

Soláry tu skutečně rostou jako houby po dešti, ale komunitní energetika by měla vypadat úplně jinak. Boom fotovoltaiky je enormní. Jen letos vzniklo v Česku asi 40 tisíc fotovoltaických elektráren a další tisíce přibydou do konce roku.  Lidé i firmy se bojí vysokých cen energií, a tak jsou ochotni do toho investovat. Ty projekty jsou ale dneska předražené. Fotovoltaika stojí třikrát víc než před třemi lety a ta návratnost se posouvá někam, kde být nemá.

Ještě bych dodal, že například v Německu to funguje tak, že když dodáte 5 kW a 5 kW spotřebujete, nic neplatíte. U nás, když vyrobíte 5 kW, tak je za výrobní cenu řekněme 1 koruny pošlete do sítě, a když ji zpětně spotřebováváte, kupujete ji za dvě koruny. Vaši elektřinu levně prodáte a následně draze kupujete. Opět jsme v EU v tomto směru výjimkou. Je to náhoda?

Loni na Velikonoce už se v Česku stalo to, že fotovoltaiky nad 50 kWp musely být odpojené, protože bylo v síti moc elektřiny

Rozumím tomu správně, že energetická lobby tomu, aby byla komunitní energetika efektivní, brání a politici se o změnu taky nesnaží? Ministerstvo průmyslu a obchodu přitom slibuje, že se zmíněné omezení na 1000 odběrných míst (v rámci tří obcí s rozšířenou působností) do tří let zruší.

Řekněme, že to, aby se tady lidi skládali na vlastní elektrárny a odebírali vlastní elektřinu, není v zájmu velkých energetických společností. To, zda lobují u politiků, bych nekomentoval.

Jakub Procházka