Vladimír Dlouhý: Opasky si utáhnout musíme. Zasaďme se o to, aby to nebylo nadlouho

S prezidentem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým jsme mluvili o rekordní inflaci nebo o hospodářských dopadech další případné eskalace rusko‑ukrajinské války.

Dopady války na Ukrajině jsou pro podnikatele tíživé hlavně z pohledu zdražování, a to nejen energií. Jak je možné jim reálně pomoci?

Dopady války cítí samozřejmě nejen podnikatelé, jsou citelné politicky i celospolečensky. Válka obecně změní to, jak vůbec vnímáme současný svět. U podnikatelů vnímám dopady mnohem plošnější než u covidu, kde přece jenom existovaly obory, které za pandemie prosperovaly.

Jsou přerušené dodávky surovin, jsou narušeny dodavatelské řetězce. Když ale poslouchám některé ekonomy v médiích, mám pocit, jako by se předháněli v tom, kdo vydá katastrofičtější scénář budoucího vývoje hospodářství. Česká republika má podle mého názoru rozhodně na to, abychom to zvládli.

Zdražování trhá rekordy nejen v Evropě, ale i třeba v USA. Existuje ale nějaké vysvětlení pro to, že ČR má v rámci EU třetí nejvyšší inflaci po Estonsku a Litvě?

Jsme vysoce závislí na dovozu surovin, tedy ropy a plynu. Zadruhé je to dáno i určitým peněžním převisem, který u nás existoval už před covidem. V době, kdy ještě centrální banka bojovala s hrozící deflací, se v ekonomice nakumulovalo více likvidity, než jakou bylo možné investovat. Navíc domácnosti po pandemii vrhly své úspory na trh.

Svou roli hraje i politika minulých vlád, kdy se například zásobníky plynu a ropy privatizovaly téměř čistě do zahraničních rukou, což do velké míry snížilo manévrovací schopnost státu kontrolovat strategické komodity u nás a zajistit jejich distribuci v krizových časech. I za mého působení ve vládě v 90. letech jsme privatizovali, ale třeba v Unipetrolu jsme ponechali 51% podíl státu a plynárenskou infrastrukturu jsme neprivatizovali vůbec.

Dopad rusko-ukrajinské války bude větší než v případě covidové pandemie. A pro Hospodářskou komoru bude mnohem složitější zůstat v očích podnikatelů tak tvrdou institucí, jakou jsme byli během koronakrize.

Bude boj s drahotou vaším hlavním tématem následujícího roku ve funkci prezidenta?

Z našich komorových anket, které jsou hlavními zdroji našich informací, zjišťujeme, že právě inflace a špatná situace dodavatelských řetězců jsou pro firmy největší bariérou jejich byznysu. V současnosti jsou třeba stavební materiály nejen extrémně drahé, ale často vůbec nejsou k dostání. Věnovat se musíme i napjaté situaci na finančním trhu, kdy politika ČNB výrazně prodražuje investiční i provozní úvěry firem.

Poslední prognóza Komory hovoří o letošním růstu HDP na úrovni 1,2 procenta. Bude příští rok už lépe?

My jsme byli první, kteří jsme číslo 1,2 % vyřkli, a další významné instituce se k našemu názoru následně přiklonily. Ministerstvo financí předpovídá růst dokonce na desetinu stejný jako my. Nicméně od doby, kdy jsme to číslo zveřejnili, se válka na Ukrajině dále vleče. Při takové eskalaci konfliktu musíme počítat i s možností zastavení dodávek plynu a ropy do Evropy, což by ekonomickou situaci ještě výrazně zhoršilo. V takovém případě bych se skoro obával nulového růstu, nebo dokonce recese.

Domnívám se, že v příštím roce bychom se za lepší situace mohli přiblížit tříprocentnímu růstu. Centrální banka má navíc plán zkrotit inflaci k dvouprocentnímu cíli ve druhé polovině roku 2023. Pokud by ale válka na Ukrajině měla trvat i za horizont letošního roku, bude to samozřejmě horší. Pokud by Evropa z politických důvodů odmítla odebírat z Ruska suroviny, pak je otázkou, jak rychle bychom je dokázali nahradit z jiných zdrojů a co by to udělalo s cenami.

Poslední krize v ČR zatím příliš nezvyšovaly nezaměstnanost, což je dlouhodobý důsledek špatné situace na pracovním trhu. Jakou roli v tom mohou sehrát Ukrajinci, kteří se u nás po válce rozhodnou zůstat?

Struktura migrantů, kteří k nám zatím přišli, neodpovídá struktuře poptávky pracovního trhu. Nedostatek lidí u nás není agregátní, jsou tu i firmy, které hledají firmy snadno. Dělníci, řidiči, obecně technické profese – to jsou obory, kde lidé prostě nejsou, a migrace z Ukrajiny to zatím nevyřeší.

Zatím k nám z logických důvodů míří především matky s dětmi a starší lidé. Navíc ti lidé potřebují čas se v tuzemsku adaptovat, zvyknout si, než začnou hledat zaměstnání. Pomoc Ukrajinců na pracovním trhu proto připadá v úvahu nejdříve v příštím roce.

Nicméně, i kdybychom dokázali zaměstnat desetinu zatím příchozích Ukrajinců, tak hovoříme o nějakých 30 tisících lidech, což už není zanedbatelné číslo. Čili bychom byli hloupí, kdybychom těm, kteří pracovat chtějí, nedali šanci.

Jak v této souvislosti pokračují vyjednávání s vládou o navyšování kvót z ostatních zemí?

Vláda má dnes samozřejmě jiné starosti, ale ta debata mi přijde aktuálně bohužel mrtvá. Nicméně si myslím, že Ministerstvo zahraničních věcí by se tím mělo alespoň zabývat a jednat s námi. Problém nedostatku lidí s válkou nezmizel a od firem zájem o další zahraniční pracovní sílu vnímáme velmi naléhavě.

Z našich komorových anket, které jsou hlavními zdroji našich informací, zjišťujeme, že právě inflace a špatná situace dodavatelských řetězců jsou pro firmy největší bariérou jejich byznysu.

Na pozadí války minimálně mediálně zesláblo téma Green Deal a zelené politiky. Myslíte, že válka může být pro Brusel i impulzem k přehodnocení rostoucího tlaku na plnění klimatických cílů?

Úvodem připomenu, že Hospodářská komora nikdy nerozporovala nutnost zlepšení klimatické situace. Kritizovali jsme a kritizujeme ty cíle, které jsou z našeho pohledu nereálné nebo jsou v rozporu s možnostmi České republiky. Mám pocit, že někteří členové Evropského parlamentu nebo komise ještě naopak zesílili ten tlak na zelenou politiku a rychlý přechod na bezuhlíkovou ekonomiku.

Také proto se chceme snažit o větší váhu jaderné energie v Evropě, protože i ta je bezpochyby bezemisní a velmi efektivní. Na druhé straně, pokud se máme co nejrychleji vyvázat ze závislosti na dovozu plynu a ropy z Ruska, nebo kdyby dokonce samo Rusko kohouty zavřelo, pak je iluzorní si myslet, že to dokážeme rychle nahradit. V tom případě musíme trvat na dočasném využití třeba i uhelných elektráren.

Aktuální informace v souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu

Vycházejí tedy plány některých evropských států odstřihnout se úplně od ruských surovin z toho, že nemají takovou míru závislosti na ruském plynu a ropě jako Česká republika?

To je částečně také pravda. Například Německo si může dovolit poměrně rychlou výstavbu LNG terminálů, protože má přístup k moři a dobrou infrastrukturu. LNG terminál má také Polsko. Takže oni jsou ve zcela jiné situaci než menší stát bez přístupu k pobřeží.

Ale na druhou stranu, my si musíme klást opačnou otázku. Co když to zastaví Putin? To nemůžeme vyloučit. Potom bohužel musíme počítat i s nouzovými scénáři, kdy třeba budeme suroviny distribuovat podle stupně potřeby domácnostem a firmám kritické infrastruktury. Já jsem ale v tomto směru optimistou, protože i Putin musí svou obrovskou zemi nějak živit. Byť si málo z nás Evropanů umí představit, jak si Rusové umějí utáhnout opasky, když někdo útočí na jejich národní hrdost.

Vy už jste mnohokrát opakoval, že z covidové pandemie vzešla Komora silnější a respektovanější. Může i válka na Ukrajině instituci, kterou vedete, v něčem posílit?

To se skoro ani srovnávat nedá. My se samozřejmě snažíme pokračovat v tom, co jsme dělali během covidu. To znamená členské základně co nejrychleji zprostředkovávat dostupné informace. Na straně druhé sbíráme podněty od podnikatelů pro jednání s vládou. Hlavním rozdílem je to, že dopad rusko‑ukrajinské války bude větší než v případě covidové pandemie.

Prudký růst cen energií dopadá bez výjimky na každého. My vládě navrhujeme možné kroky v oblasti energetického trhu, jako dočasné odstoupení od burzovních cen a podobně. Ale upřímně řečeno, pro Hospodářskou komoru bude mnohem složitější zůstat v očích podnikatelů tak tvrdou institucí, jakou jsme byli během koronakrize. Chci přesto všechny podnikatele v této zemi, nejen členy Komory, ujistit, že jsou pro nás stále na prvním místě.

Převzato z časopisu Komora. Autor: Miroslav Beneš, HK ČR