English version
Posledních několik let ovšem paní Evě zvyšující se požadavky ze strany státu značně znepříjemňují podnikání. „Od počátku mého podnikání se mnohé změnilo, zvláště v posledních letech, kdy se výrazným způsobem zvýšily požadavky na podnikatele. Zejména se jedná o požadavky spojené s kontrolními činnostmi ze strany finančního úřadu. Veškerá kontrolní hlášení, souhrnná hlášení, následná hlášení, EET a další povinně požadované kontrolní formuláře neúměrně svému výsledku zatěžují podnikatele svojí časovou náročností, a to na úkor vlastní podnikatelské činnosti, aniž by – podle mého názoru – měly zásadní přínos pro kontrolu ze strany finančního úřadu, pro kterou byly tyto povinné formuláře vytvořeny,“ shrnuje své obavy z narůstajících povinností paní Eva.
Kontrola kontroly
Dosti ale již o tomto známém tématu všeobecně. Pojďme se zaměřit na fenomén vyplňování formuláře Následné kontrolní hlášení, který finanční úřad rozesílá podnikatelům, kteří jsou povinni podávat kontrolní hlášení.
Takový formulář pravidelně dostává i paní Eva: „U jednoho klienta dostávám výzvu od finančního úřadu o potvrzení pravdivosti jimi kontrolovaných vybraných údajů formou zaslání následného kontrolního hlášení a potvrzení pravdivosti údajů v kontrolním hlášení každý měsíc. Co existuje povinnost podávat kontrolní hlášení, reaguji na výzvu finančního úřadu a zasílám potvrzení pravdivosti údajů formou následného kontrolního hlášení vždy neprodleně po jejím doručení do datové schránky.
Velmi zajímavé také je, že chtějí potvrdit každý měsíc fakturu od stejného dodavatele služeb (na kontrolním hlášení je uvedeno DIČ dodavatele), který fakturuje každý měsíc téměř stejnou částku za své opakující se služby. Tím mi výrazně uniká smysl jejich stanoveného kontrolního mechanismu. Co je však ze všeho nejhorší, je výše pokuty, kterou finanční úřad za pozdní reakci na výzvu k podání následného kontrolního hlášení, v mém případě každoměsíční, ukládá. Je to neuvěřitelných 30 tisíc korun.“
Pokuta není jen hrozba
Mohlo by se zdát, že pokuta je jen hrozbou a finanční úřad k ní pro marginální pochybení nepřistoupí. Skutečnost je jiná, pokračuje Eva v líčení svého příběhu: „Dne 5. 12. 2019 mi do datové schránky přišla, ostatně jako každý měsíc na stejného dodavatele a stejnou částku, výzva potvrdit formou podání následného kontrolního hlášení pravdivost uvedených údajů v kontrolním hlášení, které jsem řádně podala k 25. 11. 2019. Uznávám, bylo mou chybou, že jsem na tuto výzvu, vzhledem ke své dovolené a předvánočnímu shonu, zapomněla reagovat jako každý měsíc ihned a následné kontrolní hlášení jsem poslala ‚až‘ 20. 12. 2019. Jaké bylo moje překvapení, když mi dne 10. 2. 2020 přišla datovou schránkou pokuta ve výši 30 tisíc korun, kde v odůvodnění bylo uvedeno, že výzva byla doručena 5. 12. 2019, dne 12. 12. 2019 uplynula marná lhůta pro podání následného hlášení, které bylo podáno až 20. 12. 2019.“
Zastavme byrokratickou svévoli
Bagatelní povinnosti s neúměrně vysokými sankcemi představují v našem právním řádu skutečný problém. Do této problematické množiny řadíme takové případy, kdy adresátovi zákona v případě porušení povinnosti hrozí sankce, která je výrazně neúměrná závažnosti nebo škodlivosti následku, který porušením povinnosti nastane.
Podnikatelé by neměli být stresováni, mnohdy až drakonicky, přísnými sankcemi v případech, kdy se jedná o zanedbatelná nebo pouze formální pochybení, která reálně nepůsobí žádnou újmu. Hospodářská komora ČR dlouhodobě upozorňuje na trend zvyšujících se pravomocí a svévole úřadů a naopak snižující se tolerance vůči pochybením podnikatelům.
To celé navíc při neustále se zvyšující administrativní a byrokratické zátěži. „Nerozumím tomu, jak mohli naši zákonodárci něco takového odhlasovat. Já jsem následné hlášení sice poslala osm dní po lhůtě, ale bez jakékoliv výzvy, a přesto mi byla uložena takto nepřiměřeně vysoká pokuta. Jednalo se navíc fakticky jen o potvrzení správnosti údajů v řádně zaslaném kontrolním hlášení.
Žádnou reálnou škodu jsem nezpůsobila a uložená pokuta mi přijde výrazně nepřiměřená. Kromě toho posílám následné hlášení za stejnou firmu nejméně již dva roky zpětně vždy v řádném termínu. Je zřejmé, že pokuty v našem státě stanovují ti, pro které je 30 tisíc korun zřejmě zanedbatelná částka. Nesmyslně krátké termíny na plnění povinností jsou pak nejspíše stanovovány za účelem vybírání pokut. Tak by to ovšem být nemělo. Jistě mi uvěříte, že za takto stresujících podmínek mě moje práce může jen obtížně těšit…,“ uzavírá paní Eva. Její zkušenost není ojedinělá, je jen jednou z mnoha dalších nepřiměřených a časově náročných požadavků ze strany státu na podnikatele.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Zdeněk Neužil, Odbor legislativy, práva a analýz HK ČR
