Při realizaci se však stát často dopouští chyb, kterým by bylo možné se vyhnout. Digitalizovat jakoukoliv agendu státních a veřejnoprávních institucí vyžaduje tvorbu poměrně rozsáhlých a složitých systémů pro práci s daty a znalostmi.

Výsledkem řešení každé dílčí agendy bývá poměrně velký a složitý softwarový produkt, který musí být systémově vyvinut, odzkoušen, zprovozněn, zdokumentován a udržován po celý dlouhý životní cyklus. Tvorbu a životní cyklus takovéhoto softwarového produktu musí logicky zabezpečovat firmy, které jsou dostatečně veliké, spolehlivé, s dostatečnou reputací a prokazatelným kvalitním výkonem. Společnosti, které jsou schopny v samostatných útvarech provádět analýzu úloh a návrh architektury, které mají efektivní a efektivně řízené vlastní vývojové a programovací týmy, dostatečnou kapacitu k testování, které jsou zabezpečeny z hlediska kybernetické bezpečnosti a které navíc prvky počítačové bezpečnosti přímo včleňují do výsledného produktu. Plná dokumentace každého kroku v procesech životního cyklu je u takovýchto firem samozřejmostí.

Nízká cena není vždy dobré kritérium

Vyspělé státy si pro potřeby digitalizace vytvářejí, doslova pěstují skupiny schopných, dostatečně silných, zdravých firem. Studují dopředu a periodicky jejich audity a finanční hospodaření, znají skutečné vlastníky. Pak v případě potřeby vypisují soutěže právě pro takovouto skupinu vhodných firem a z jejich nabídek si vybírají. Kvalitní větší firmy mají samozřejmě vyšší hodinové sazby než firmy malé, které sice mohou být plné nadšení, ale jsou bez adekvátních vlastních kapacit, bez historie a často i budoucnosti.

Ale nejsme tak bohatí, abychom vybírali pouze dle překvapivě nízkých nabízených cen, bez zohlednění mnoha dalších faktorů a souvislostí. Nicméně tak často konáme. Velký problém nastává za situace, kdy firma státní zakázku nedokončí včas nebo ji dokončí bez náležité kvality, o čemž se hovoří právě i v souvislosti s DSŘ ÚP. Poměrně slabé firmy pak zanechávají za sebou jen nefunkční torzo bez odpovídající dokumentace. Dokončovat takovýto produkt po někom, kdo se již z těch či oněch důvodů projektu neúčastní, je téměř nemožné. V takovém případě je lepší a levnější softwarový produkt vyvíjet od začátku znova.

Transformaci české ekonomiky nezvládneme bez vlastního softwarového průmyslu se silnými společnostmi v čele

Je to průmysl, o němž se mnoho neví, o němž se – na rozdíl od strojírenství či automobilového průmyslu – nemluví a který jen obtížně nachází podporu v národních strategiích. Je to však průmysl jako každý jiný, navíc s poměrně velkou spotřebou energie. Přitom bez něj nelze digitalizovat a automatizovat veřejnou správu (včetně DSŘ ÚP), výrobní podniky, nelze optimalizovat dopravu, výrobu a distribuci energie, neobejde se bez něj zdravotnictví, zemědělství a školství ani další služby. Nelze bez něj naplňovat vize Průmyslu 4.0 a Společnosti 4.0.

Potřebujeme skutečně promyšleně budovat národní softwarový průmysl, podporovat velké národní softwarové firmy a sdružovat je s malými a střední mi firmami do stále rostoucího ekosystému, zaměřeného na česká řešení, na české produkty a na společný export. Takovéto produkty se pak mohou ve stále větším rozsahu opírat o umělou inteligenci a stát se lukrativním artiklem, jak ukazují mnohé pozitivní dílčí příklady.

Softwarový průmysl však vyžaduje, aby stát patřičně investoval a vybudoval datovou a výpočetní infrastrukturu. Aby vybudoval fungující sandboxy, testbedy, integrovaná výzkumná a vývojová centra. Nikdo se však takovouto vizí u nás nezabývá. Akademická sféra není systémově zapojena do budování softwarového průmyslu – na rozdíl od situace v průmyslově vyspělých zemích.

Všichni zájemci o digitální transformaci by se měli detailně seznámit s nedávno publikovanou Draghiho zprávou o budoucnosti konkurenceschopnosti EU a o tom, jak se z nepříliš radostné situace vymanit. Zdůrazňována je mimo jiné role digitalizace. Je tam vlastně nepřímo i návod pro ČR. Pojďme ho zkusit společně formulovat, konkretizovat a realizovat. Schopných informatiků, znalostí a technologií máme dost. Zkusme je efektivně využít pro potřeby naší společnosti.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Vladimír Mařík, vědecký ředitel, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT