Pavlica: Kosmický průmysl je o kompetencích. Ty, kteří to umějí, na ulici nenajdete

CSA se mimo jiné podílí na pořádání největšího festivalu kosmických aktivit v tuzemsku Czech Space Week, který se koná od 4. do 10. listopadu. „Za vědeckou část programu pro Evropskou vesmírnou agenturu (ESA) odpovídá ministerstvo školství a za tu industriální ministerstvo dopravy. A to značí jistou dvoukolejnost. Na Czech Space Week můžeme více propojit firmy s akademickou sférou,“ popisuje v rozhovoru pro BusinessInfo.cz Richard Pavlica.

Proč se v Česku daří rozvíjet kosmický průmysl a mezinárodní spolupráci v něm až v posledních patnácti letech? Jak byste toto období zhodnotil?

Je to proto, že do roku 2008 v České republice kosmický průmysl prakticky neexistoval, předtím se tomu věnovalo jen pár firem. V té době jsme se stali plnohodnotnými členy Evropské kosmické agentury (ESA), což kosmický průmysl nastartovalo. Velmi zjednodušeně řečeno to bylo především období učení. Dnes působí v oboru zhruba 150 českých podniků a asi 40 z nich je v něm velmi dobře etablovaných. To znamená, že umějí dělat věci na špičkové úrovni.

Můžeme se v tomto odvětví vůbec srovnávat s vyspělými zeměmi západní Evropy potažmo se světem?

Možnosti kosmického průmyslu jsou přímo úměrné velikosti ekonomiky. Pokud už se ale tuzemské firmy kosmickému průmyslu věnují, dokáží být plně konkurenceschopné. České týmy, které se na jednotlivých projektech podílejí, mají v ESA velmi dobré jméno.

Může se Česká republika posunout mezi nejvýznamnější hráče v Evropě alespoň v některých oblastech?

My už v té špičce v podstatě jsme, jen si skutečně musíme říct, v čem konkrétně. Pokud jde o komponenty, tam jsou české firmy schopné dodávat velmi kvalitní věci. Pokud se budeme bavit o subsystémech (například celá anténa na satelit), tak tady se stále ještě učíme. Nejsou tu firmy, které by je produkovaly jako na běžícím pásu.

Řeknu to tak, že je to především o kompetencích. Uvědomme si, že firmy na Západě to dělají 50 let, my deset nebo v lepším případě patnáct let. Lidi, kteří to umějí, na ulici nenajdete.

Pokud jde o produkci jednotlivých součástí satelitů nebo například solární panely, tak tady se Česku daří ukousnout si velký díl z evropského koláče. Máme tu firmy, které jsou schopny postavit části satelitu, společnost Frentech vyvíjí přistávací nohy na Space Rider. To jsou první vlaštovky, ale stále je před námi hodně práce.

Celé družice v Česku vyrábět neumíme?

Družice – to je kapitola sama pro sebe. Nějaké aktivity u nás už ale jsou. Máme tu firmu Spacemanic, která je schopná vyrábět cubesaty, což jsou miniaturní kilové nebo dvoukilové satelity. Jsou tu i ambiciózní projekty, které by mohly Česko posunout výš, tak že budeme například schopni dodat celý malý satelit o hmotnosti kolem 100 kilogramů. Tyto projekty koordinuje Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLU).

Není to primárně o tom mít v oboru dostatek kvalifikovaných lidí?

Řeknu to tak, že je to především o kompetencích. Uvědomme si, že firmy na Západě to dělají 50 let, my deset nebo v lepším případě patnáct let. Lidi, kteří to umějí, na ulici nenajdete. Musejí se to nejdříve naučit. Jakmile tu schopnost máte a dokážete si říct: přesně takhle to bude, protože vím, jak na to a nepotřebuji vše teprve vymýšlet, máte šanci se v současné mimořádně silné konkurenci prosadit.

Má vůbec kosmický průmysl v tuzemsku dostatečnou podporu od vlády? Stále to nevypadá, že by ho stát vnímal jako svoji prioritu…

Možná bych to řekl jinak. Priorit, které stát deklaruje, je mnoho, ale ekonomika je silná jen do určité míry a už jsem zmiňoval, že naše moznosti jsou omezené. Česká republika, která má stejně obyvatel jako větší města v severní Americe nebo Asii, si musí vybrat, co chce. Buď budeme ve všem průměrní, nebo se aktivně zaměříme na určitou oblast a v té budeme na špičce.

Není to také o větší finanční podpoře státu, případně o konkrétních dotačních programech?

Zrovna hi-tech sektor a speciálně v Evropě o dotacích je. Ve chvíli, kdy tu máte něco zajímavého, tak to obvykle státy maximálně podporují. Vlády do toho investují právě proto, aby se ty projekty dělaly u nich.

U nás se to neděje?

Nechci říct, že stát kosmický průmysl nepodporuje, nicméně jsme trochu limitováni velikostí týmu, který se tomu na Ministerstvu dopravy věnuje. Když Česká republika před šestnácti lety vstupovala do ESA, měl tento tým šest lidí a rozpočet asi necelých dvě stě milionů korun. Dneska mají rozpočet 1,5 miliardy, ale je jich tam stále stejný počet. Tady mi ta matematika nevychází. Ti lidé jsou sice velmi kompetentní, ale také velmi přetížení. Nemají čas se systematicky věnovat všemu, co je potřeba.

To vypadá, že neexistovala a neexistuje politická vůle to změnit?

Jak už jsem říkal, členové Odboru inteligentních dopravních systémů, kosmických aktivit a výzkumu, vývoje a inovací (na ministerstvu dopravy) jsou velmi schopní a kvalifikovaní odborníci. Oni se to v čele se svým ředitelem a předsedou správní rady Agentury EU pro kosmický program (EUSPA) Václavem Koberou snaží změnit, ale problém je v tom, že tu chybí politická poptávka. Navyšování počtu úředníků ve státní správě je dneska sprosté slovo, takže pan ministr Kupka tu situaci velmi dobře zná, ale pravděpodobně nebude páchat politickou sebevraždu tím, že by nabíral nové lidi.

Ve chvíli, kdy máte proti sobě firmy, za kterými je masivní podpora státu, tak se jim velmi těžko konkuruje – pokud vy tu podporu nemáte.

Takže se točíme v začarovaném kruhu…

Po pravdě řečeno nás to trochu přivádí k zoufalství, protože my máme dohodnuté kontrakty a není, kdo by je na české straně podepsal. V ESA je vše odsouhlaseno, a my stále čekáme …. A nejde jen o podpisy, někdo to musí zkontrolovat a vyřídit další příslušné formality. Takže ty projekty stojí, lidé, kteří už by na tom měli pracovat, čekají a vy je musíte platit.

Všechny projekty, o nichž se bavíme, jsou pro Evropskou kosmickou agenturu (ESA)? Nemělo by mít Česko vlastní národní kosmickou agenturu?

Cílem téměř všech firem v oboru je dělat projekty pro Evropskou kosmickou agenturu. ESA je v podstatě inkubátorem našeho kosmického průmyslu. Díky projektům pro agenturu jsme schopni zvyšovat své kompetence a zahraničním firmám daleko lépe konkurovat. ESA navíc není jen tím, kdo rozděluje peníze, ale dohlíží na to, aby byly projekty zpracovány kvalitně. Dozor je velmi důkladný a pokud přesně nesplníte zadání, práci vám vrátí a vy ho musíte předělat. Vlastní kosmickou agenturu nemáme a nejsem si jist, zdali by její vytvoření bylo aktuálně to nejlepší. Nyní by stačilo , kdyby byl na ministerstvu adekvátní tým, který bude schopen řešit, co je potřeba.

Czech Space Week 2024 přináší vesmírné novinky, odborné konference i program pro studenty

Pojďme k jinému tématu. Poslední dobou se hodně mluví o projektu Česká cesta do vesmíru. Co je jeho cílem?

Cílem je právě ona cesta. Nejdůležitější podle mě není samotný let Aleše Svobody na Mezinárodní vesmírnou stanici, ale fakt, že je v České republice vůbec něco takového možné. Z mého pohledu je to aktivita, která generuje množství pozitivní energie ve společnosti. Vidíme to v poslední době. Stát ještě nedal do projektu ani korunu, ale už vznikala spousta úžasných aktivit jako mise PROMISE s projektem Hydronaut, komiks „Co to znamená být astronautem“ a další. PROMISE je simulovaná mise na Měsíc za účasti českého astronauta. Projekt Hydronaut je o podvodní stanici, která simuluje i náročné podmínky pobytu ve vesmíru v podobě izolace a omezeného prostoru.

Let Čecha na ISS je poměrně ambiciózním projektem, který má stát 1,5 miliardy korun. Proč je tak nákladný?

Především je drahý let rakety a nesmírně nákladný je samozřejmě i provoz ISS. Možná to bude znít paradoxně, ale samotná letenka pro Česko je docela laciná. Máme totiž to štěstí, že náš kosmonaut prošel přípravou v rámci ESA. Polsko nebo Maďarsko platí ještě výrazně více: Důvod je jednoduchý – nemají zatím nikoho, kdo by byl na podobnou misi připraven. Výchozí pozice ČR je tedy velice dobrá. A byla by toho škoda nevyužít. Aleš Svoboda se kdysi sám přihlásil a kupodivu uspěl – bylo to čistě o jeho schopnostech a talentu, byť tedy stát řekl: stojíme za ním, je to náš člověk.

V případě letu českého kosmonauta do vesmíru bychom se mohli dočkat nového „Nagana“, které Čechy stmelí a zvedne naše národní sebevědomí.

Mluvil jste o naší dobré výchozí pozici, ale let se zřejmě neuskuteční dřív než za dva roky a spíše později…

Skutečně není reálné, aby to bylo už příští rok. Aleš Svoboda jako náhradník čeká ve frontě, takže i kdyby to ČR podepsala, tak se mise uskuteční nejdříve za dva roky. Ale řekněme si, že to nebude jen výlet, kdy se náš kosmonaut bude kochat pohledem z okénka, ale opravdu si to na ISS odpracuje. Má tam 80 hodin na vědecké práce a v Česku je aktuálně vypsaný call, kdy se snažíme pro těch 80 hodin najít smysluplné využití experimenty připravenými v České republice.

V čem by tedy českému (nejen) kosmickému průmyslu mise pomohla kromě zvýšení prestiže?

Cesta je důležitá především proto, že tu proběhne jakási příprava veřejnosti. Lidé se budou zajímat o to, jaké jsou kolem toho technologie a co všechno ta mise znamená. Jde o to zaujmout nejen rodiče, ale i jejich děti a ukázat jim, že je tady i něco jiného (pro ně přitažlivého) než tenis nebo fotbal. Děti tak můžeme přitáhnout ke studiu nesmírně zajímavého oboru. Ne ze všech budou kosmonauti, ale pokud se u nich najde ten zápal, mohou se podílet na podobných misích jako support, či pracovat na vývoji technologií, které jsou k letu do vesmíru potřeba. Hlavní zpráva míří domů – pojďte žít své sny a studovat něco, co vám k jejich splnění pomůže.

Tým YSpace z VUT uspěl v programu Evropské kosmické agentury. Má o něco blíže ke hvězdám

Jak ostatně dnes vypadá české vzdělávání pro tuto oblast… Když budu teenager se zájmem o vesmír, na jakou školu se mám přihlásit, abych mohl pracovat například na stavbě družic a jejich subsystémů?

Dítě se může přihlásit na jakoukoli technickou školu. Nejdřív si vybere, co ho zajímá. Pokud máte v oblibě IT, řešte IT, pokud materiály, pak zkuste materiálové inženýrství. Nebo studujte třeba fyziku. Dnes už máme na některých vysokých školách i obor s názvem Space (Aerospace) Engineering a je o něj slušný zájem. Potřebujeme také spoustu odborníků technologů. Nemohou tu být jen ti, kteří budou říkat, jak se má co postavit, ale i ti, kteří to postaví.

Co vlastně znamená český národní kosmický plán. Není právě on cestou k rychlejšímu rozvoji odvětví?

Připravuje se několikáté vydání národního kosmického plánu. Aktuální dokument je volně dostupný na internetu a každý si ho může přečíst. V podstatě je v něm strategie na nejbližší programové období ESA, v rámci které ČR říká, čeho chceme v kosmickém průmyslu dosáhnout.

Podle toho, co jste zmiňoval v první části rozhovoru, ale asi neříká jak…

Říká do určité míry i jak, ale není to tak, že si nějaký úředník na ministerstvu sedne a za pár dní strategii napíše. Primárně vzniká nějaký draft, který připomínkuje například i naše Česká vesmírná aliance a příslušná ministerstva, a postupně vzniká nějaká udržitelná a dosažitelná strategie na čtyři roky.

Členské státy EU se v rámci Ministerské konference dohodnou, co bude ESA v nejbližších dělat v rámci čtyřletého programového období, agentura dostane peníze a očekává se, že se tyto prostředky vrátí.

Český kosmický plán sděluje: Česká republika chce mít tyto priority, je ochotna na to alokovat nějaké prostředky. Ty se samozřejmě nevrátí automaticky, české firmy musí být schopné v konkurenčním boji v Evropě ty zakázky získat, aby sem ony prostředky přišly. Příprava plánu skutečně není nic jednoduchého.

Právě nyní se koná největší akce v Česku zaměřená na kosmický průmysl Czech Space Week. Jaký bude její program?

Jde skutečně o největší festival kosmických aktivit v Česku. Začali jsme v pondělí 4. listopadu českým uživatelským fórem Copernicus v Praze. V úterý pokračujeme akcí Space2Business, kde budou probíhat diskuzní fóra za účasti odborné veřejnosti. Zúčastnit se může každý, kdo se zaregistruje. Firmy zde budou také vystavovat svoji produkci. Samozřejmě půjde primárně o české podniky, ale Czech Space Week přivítá i zahraniční účastníky. Máme tady například delegaci z Indie, jsou tady zástupci firem z USA či z Japonska.

V rámci Space2 Business je tedy prostor pro jednání firem a domlouvání možné spolupráce na projektech?

Skutečně je možné domluvit si zde B2B meetingy, kde se účastníci setkají a proberou, co koho zajímá. Zástupci firem se samozřejmě mohou domlouvat na možných zakázkách a další spolupráci do budoucna. Zároveň jde ale o fórum, kde se řeší nejpalčivější otázky Space komunity. Pořádáme různé kulaté stoly a nesmím zapomenout na side eventy, kde jednotlivé firmy prezentují samy sebe či své projekty.

Co je tedy podle vás největším přínosem akce pro firmy z oboru?

Jednoduše řečeno: Ve chvíli, kdy se potkáte a máte na sebe čas, často společně vymyslíte, na čem budete spolupracovat. A toto je ideální platforma pro podobná setkání. Ještě bych připomněl čtvrteční seminář, kdy si vzájemně s akademickou sférou budeme prezentovat, co děláme pro vědecké mise. S Akademií věd ČR jsme identifikovali, že si možná někdy zbytečně akademická obec objednává věci v zahraničí, i když by je mohla získat od českých subjektů a naopak naše firmy zase nevědí, čím se některá akademická pracoviště zabývají a že by na tom mohly participovat.

Takže spolupráce v kosmickém průmyslu mezi firmami a akademickou sférou není ideální?

Když existuje, tak je na velmi dobré úrovni, ale samozřejmě je tu velký prostor pro její rozšíření. Obě sféry si žijí tak trochu vlastním životem, ve vlastní bublině. V Česku za vědeckou část programu pro ESA odpovídá ministerstvo školství a za tu industriální ministerstvo dopravy. A to značí jistou dvoukolejnost. A na Czech Space Week máme opět prostor obě strany více propojit.

Richard Pavlica ze společnosti 5M je od roku 2021 prezidentem České vesmírné aliance, která je hlavním partnerem Czech Space Week. Na akci se podílí organizačně i finančně. Pořadatelem je Czech Space Team, což je skupina veřejných institucí zaštiťující vesmírné aktivity v ČR. Česká vesmírná aliance je uskupením 20 firem z oboru, jejíž představitelé komunikují se zástupci státu rozvoj tuzemského kosmického průmyslu.

Jakub Procházka