English version
Jsou právě na rozcestí. Po šestnácti letech existence. Plzeňské grafické studio Petrohrad, které mimo jiné vytváří pro své klienty vizuální identitu, tu vlastní začalo hledat. Přesněji novou identitu. Původně studentský projekt, který se od roku 2008 ve svém oboru propracoval k české špičce, řeší další směřování. A má skoro jasno. Budoucnost vidí ve spolupráci s architekty a možná i developery. Jeden z dvojice zakladatelů studia Lukáš Pumpr říká, že nejspíš našli pověstnou mezeru na trhu. Grafický design a typografii aplikované v architektuře.
K tomu navedl plzeňské studio druhý z jeho zakladatelů Petr Polák, který se v Petrohradu věnuje fotografování architektury. Dlouhodobě spolupracuje například s významným českým architektem Zdeňkem Fránkem, vedoucím ateliéru Environmentálního designu pro architekturu plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě. Fotografuje všechny Fránkovy stavby.
„Od architektů dnes a denně slyšíme, že několik let staví dům, snaží se udělat do detailů co nejlepší realizaci, ale pak je dům hotov a oni se dostanou do fáze, kdy v nové stavbě potřebují aplikovat nějakou grafiku, třeba navigační systém,“ vysvětluje Pumpr s tím, že se do takové práce často architekti pustí sami nebo angažují někoho, kdo se na grafický design nespecializuje. A následně zjistí, že to nebyl dobrý nápad.
Pumpr s Polákem proto chtějí rozjet studio, kterému zatím pracovně říkají Troubles a jehož prostřednictvím by se rádi vymanili ze škatulky Petrohradu. „Už jsme získali první zakázky. Máme kvalitní spolupracovníky, kteří se zabývají typografií a 3D modelováním. Já jsem zase celkem schopný v komunikaci s klienty, v prezentování naší práce. To chceme propojit. Umíme dát dohromady zajímavou paletu lidí a tohle portfolio dobře zastat,“ říká Pumpr. Vytvořili už například grafické zpracování interiéru restaurace Runway a přilehlých prostor na pražském letišti Václava Havla.
Název Petrohrad je prý léta svazuje. Naplnil jejich potřeby z doby, kdy jako studenti západočeské Fakulty umění a designu studio zakládali a z prvních deseti let, kdy ho rozvíjeli – spolupracovali například s prestižní pražskou galerií Rudlofinum, Museem Kampa, kanceláří Architekta města Brna nebo pražskou vyšší odbornou školou designu Scholastikou. Profesionálně ale chtějí jít dál. Nezůstat u vytváření vizuální identity pro firmy a instituce, na které se v Petrohradu podílí ještě Lukáš Beran. Z této specializace považují za svou nejvýznamnější práci vizuální identitu pro Ústecký kraj, kde si ve slovu ústecký typograficky pohráli s písmenem U jako se symbolem úsměvu a propojili ho se sloganem S úsměvem na sever.
Slitovali se nad námi
Městská čtvrť Petrohrad přiléhá k plzeňskému Hlavnímu nádraží. V nultých letech tohoto století ji vyhledávali mladí lidé, kteří do západočeské metropole přišli studovat. Dalo se tu sehnat nejlevnější bydlení v Plzni a čtvrť měla podobného ducha jako třeba pražský Žižkov. Usadili se zde tehdy i Lukáš Pumpr a Petr Polák, kteří nastoupili na Fakultu umění a designu Západočeské univerzity. A místní název Petrohrad je poznamenal na mnoho let dopředu. Byla to jejich identita. Tehdy ještě ne vizuální.
Nejprve při univerzitě založili galerii Petrohrad, která se specializovala na výstavy studentů českých uměleckých škol. Na to, jak krátce v letech 2005 až 2008 fungovala, byla úspěšná. Ale po určité době ji nebyli schopni financovat. Napadlo je, že zkusí vzít nějaké zakázky na grafický design a z vydělaných peněz budou galerii dotovat.
Restart čokoládového podnikání rozjela Lada Bartošová na kolečkových bruslích
Ke galerii tak přibylo stejnojmenné studio. Jenže povinnosti, které se na studio Petrohrad nabalily, jim nakonec vzaly čas k provozování galerie, a ta zanikla. Pumpr i Polák dokonce po třech letech opustili univerzitu, kde studovali multimediální design pod vedením konceptuálního umělce Dušana Záhoranského, který dnes řídí na pražské Akademii výtvarných umění jeden z ateliéru intermediální tvorby. Učil je i Michal Pěchouček, držitel tehdy prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2003, či mezinárodně respektovaná umělkyně Adéla Matasová.
„Byl to progresivní ateliér, který ale čím dál víc směřoval k volnému umění, což mě ani Petrovi nevyhovovalo, rozhodli jsme se tedy, že ze školy odejdeme. Chtěli jsme se zdokonalovat v užitých disciplínách,“ říká Pumpr. Na plný úvazek se pustili do práce ve studiu Petrohrad. První zakázky získali od známých. „Slitovali se nad námi,“ glosuje to po letech Pumpr s tím, že občas dostali dobré velké zakázky, ale nebyli ještě schopni svou práci adekvátně ohodnotit a pracovali pod cenou. To se týkalo především práce pro významné pražské kulturní instituce, jež jim ale zase přinášela prestiž a zvyšovala povědomí o Petrohradu. Aspoň se za pochodu naučili spoustu technických věcí, protože ze školy nebyli dostatečně vybaveni.
Pro Museum Kampa tehdy připravili katalog malíře Františka Kupky, objednávky přišly také z plzeňského magistrátu. Nabalovalo se to. Najednou bylo zakázek tolik, že prvních několik let jen pracovali i přes víkendy a řemeslo se naučili za pochodu. „Nikdy jsme ale nepřivodili klientovi průšvih. Vždy jsme byli zodpovědní, i když jsme byli diletanti. Ovšem totálně zapálení pro věc. Měli jsme odvahu, ačkoliv ještě dnes, když si na to vzpomenu, se mi zatmí před očima,“ líčí Pumpr začátky Petrohradu.
Tehdy se prý dopustili klasické chyby, kterou udělá skoro každý: mysleli si, že v grafickém designu mohou přijmout jakoukoliv práci a že portfolio může být bezedné. „Je to chyba jako v gastru. Nemá smysl mít dvacetistránkové menu a přitom dobře vařit jen jedno jídlo. Také jsme si mysleli, že můžeme dělat weby, vizuální identitu, fotit, točit videa. Ale postupem času jsme zjistili, že se musíme specializovat,“ vzpomíná Pumpr, který se začal soustředit na tvorbu vizuálních identit – logo a na ně napojený vizuální systém. Petr Polák zase dospěl ke specializaci focení architektury. „Je nutné pole působnosti osekávat na co nejmenší možný prvek, ve kterém je člověk autentický a dělá to na sto procent dobře,“ argumentuje Pumpr.
Svou autenticitu potvrzují Pumpr s Polákem i čistě nekomerčním internetovým projektem – blogem Naokraj.cz. Publikují na něm vlastní obsáhlé rozhovory s lidmi, kteří opustili města a s rodinami se odstěhovali na venkov, kde s obzvláštní citlivostí k tradici rekonstruují domy a vedou život alternativní k většinové společnosti. Vizuálně unikátním dělají blog Polákovy fotografie, které venkovskou architekturu a život v ní neidealizují, jak se to často děje ve společenských magazínech, ale přirozeně až reportážním způsobem zachycují žitou skutečnost. „Projekt vznikl z přepracovanosti na komerčních zakázkách a z potřeby si tvůrčím způsobem odpočinout,“ podotýká Lukáš Pumpr.
Z Texasu až na Šumavu. Paul McNulty v Česku staví fortepiana pro celý svět
Jízda na rychlém kolotoči
Práci pro Petrohrad si Pumpr s Polákem vybírají, nikdy by nepřijali třeba politické zakázky. Zakládají si na tom, aby se s klientem osobně viděli. Zakázky přes internet, mail či telefon neberou. „Chceme vědět, jestli si s klientem sedneme lidsky. Když vidíme, že není na stejné vlně jako my, nejdeme do toho. Musí tam být od začátku vzájemný respekt. Respekt i k naší práci, k odbornosti, kterou přinášíme,“ říká Pumpr.
Dnes podle něho mají už tolik zkušeností, že klienta odhadnou podle prvního mailu, telefonátu nebo způsobu napsání nabídky. „Nemáme ale hvězdné manýry, že bychom chtěli, aby kolem nás klienti chodili po špičkách. Když ovšem na nás tlačí, chvátají, nerespektují, že naše práce vyžaduje čas, v klidu se s nimi rozloučíme a nasměrujeme je k někomu jinému,“ vysvětluje Pumpr.
Byly ale doby, kdy se sami svezli na rychlém kolotoči a dostatečný čas na práci jim chyběl. Studio Petrohrad sice rozjížděli ve dvou a jen občas se k nim přidal další spolupracovník. Před deseti lety, kdy ještě fungovaly velké reklamní společnosti, se ovšem Pumpr s Polákem rozhodli, že do toho půjdou také ve větším a zaměstnali několik kamarádů, kteří dokončovali vysoké školy. Vydrželo jim to pár roků, kdy brali jakoukoliv práci, aby mašinerii studia Petrohrad udrželi v chodu a zaplatili větší kanceláře nebo nakoupili více počítačů. Náklady raketově rostly.
Jenže za několik let zjistili, že si do portfolia nemají skoro co dát, protože brali zakázky, jen kvůli tomu, aby uživili všechny zaměstnance. Takže si řekli dost a Petrohrad opět radikálně zúžili. Nyní pracují opět ve dvou a externí kolegy přibírají podle potřeb dané zakázky. U takového modelu už chtějí zůstat. Odpovídá to i trendu.
„Branže se natolik proměnila, že všechny velké reklamky, které měly spousty zaměstnanců, jejich počty zkrouhly. S tím jak se spousta věcí přesunula z tisku do online prostředí, změnily i portfolio. Opulentní doba reklamy dávno skončila. Během posledních let se studia začala specializovat na úzký segment, ve kterém jsou dobrá, a udržují si spíš menší týmy,“ líčí Pumpr. Ten úzký segment může být pro Pumpra s Polákem právě práce pro architekturu.
Neznamená to ale, že s nástupem Troubles skončí Petrohrad. Pumpr říká, že ostrý řez neplánují. „Byli bychom rádi, kdyby se Petrohrad pozvolna prolnul s novou identitou studia Troubles a stal se jeho součástí. Realizace vzniklé v Petrohradu si určitě ještě pár let pro prezentaci naší práce necháme,“ vysvětluje.
A vy nejste z UMPRUM?
Plzeň sice není periferie, ale pro firmu podnikající tam v grafickém designu je znát, že přeci jen stojí na okraji. Petrohrad se přesto prosadil. Skoro navzdory podmínkám. Podle Pumpra je Petrohrad jediným mimopražským studiem, které už roky zve sdružení Czechdesign, jež propojuje designéry s firmami, do nejprestižnějších grafických soutěží – Petrohrad se díky tomu zúčastnil třeba výběrového řízení na vizuální identitu Národní galerie.
Všechna česká studia grafického designu, která jsou opravdu vidět, se rekrutují z absolventů pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, tedy UMPRUM, říká Pumpr. Taková grafická studia jsou spolu hodně provázaná a jeho i Polákovo vzdělání z plzeňské fakulty mezi ně vstupenkou nebylo. „Do těchto kruhů jsme se dostali mnohem později, prostřednictvím nějakých spoluprací. Nestěžuju si, tak to prostě je. Pokud člověk není z pražské UMPRUM, má začátek v tomhle oboru mnohem těžší,“ konstatuje. Prosadit se potom prý může jedině svou prací, ne kontakty. Věci které lidem z UMPRUM trvaly rok dva, proto Petrohradu trvaly deset let.
Ivan Hartman
