Podceňování ochrany průmyslových práv se firmám může krutě vymstít, říká Hana Onderková

Je o tom přesvědčena Hana Onderková z agentury CzechTrade, která se ovšem současně domnívá, že přístup českých firem k této problematice je často nedostatečný. V rozhovoru dále vysvětlila, jaké možnosti ochrany duševního vlastnictví konkrétně existují a pro jaké příležitosti či typy firem se hodí.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 01:25 Proč evropské firmy ochranu průmyslových práv podceňují
• 04:35 Význam ošetření duševního vlastnictví
• 07:42 V jaké fázi vývoje firmy se zabezpečením duševního vlastnictví začít zabývat
• 13:21 Patenty, ochranné známky, obchodní tajemství… K čemu jednotlivé nástroje slouží
• 22:18 Nevýhody ošetření duševního vlastnictví

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Podle Hany Onderkové, která má s českými firmami zkušenosti především z Indie, kde dlouhou dobu působila, většina českých firem operujících v zahraničí ochranu svého průmyslového vlastnictví zanedbává. A neplatí to jen pro patenty, ale třeba i pro ochranné známky ad. Mnohé firmy neprovedly registraci svých práv, což zvyšuje riziko jejich porušení a kopírování. A těchto rizik a potíží by si firmy měly být vědomy.

Například Evropský patentový úřad uvádí, že jen devět procent malých a středních evropských firem má patenty. To je alarmující číslo, zejména když si uvědomíme, že tyto firmy tvoří páteř evropské ekonomiky. Důvody mohou být různé – od nákladů až po nedostatek povědomí o významu duševního vlastnictví. Je pravda, že náklady na patenty mohou být vysoké.

Firmy tedy mohou vnímat průmyslová práva jako drahou záležitost, kterou není nezbytně nutné se zabývat. Mohou se rovněž domnívat, že na evropském trhu, kde je porušování práv omezené, není potřeba své nápady chránit. Avšak toto nepochopení může mít podle Hany Onderkové fatální následky, jakmile se firmy rozhodnou expandovat na trhy, kde k porušování průmyslových práv dochází relativně běžně.

V čem vlastně spočívá význam duševního vlastnictví? Podle Hany Onderkové je duševní vlastnictví víc než jen ochrana, je to také nástroj pro inovaci, růst a strategické partnerství. Podle ní jsou to vlastně nehmotná aktiva. Patent, ochranná známka nebo průmyslový vzor je něco jako plot kolem domu. Ochrana duševního vlastnictví je tedy ochranou teritoria, neboli základem ochrany inovací a unikátnosti.

V praxi to znamená dvě věci. Za prvé, duševní vlastnictví je nástrojem k ochraně inovací, které firma vyvinula. Za druhé, je to možnost otevřít dveře sousedovi – partnerovi, který by mohl vaši technologii nebo značku za určitých podmínek využít. Jde tedy o možnost komercializace duševního vlastnictví. Což je opět něco, co mnoho malých a středních podniků přehlíží.

Onderková zdůrazňuje, že firmy by se neměly dívat pouze na ochranu jako na náklad, ale také jako na investici do budoucnosti. Startupy bez průmyslových práv totiž mohou mít mimo jiné potíže přilákat investory. Průmyslová práva pak jsou důkazem unikátnosti a konkurenceschopnosti produktu nebo služby.

Vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky (práva duševního vlastnictví)

Zároveň je však klíčové chápat, že význam duševního vlastnictví závisí na odvětví a produktech, které firma nabízí. Firma, která produkuje unikátní technologie, může duševní vlastnictví vnímat jako způsob, jak udržet si náskok před konkurencí. Firmy v odvětvích, kde dochází k rychlému kopírování, jako je obuv, pak potřebují chránit své značky a designy.

Onderková podtrhuje, že duševní vlastnictví má strategický rozměr. Je to nejen ochrana, ale také cesta k novým obchodním příležitostem. Firma může licencovat své patenty, franšízovat své know-how a navázat strategická partnerství. Tato strategie pak může přinést zisky, které převýší náklady na ochranu. Hana Onderková k tomu dodává, že duševní vlastnictví je klíčem k inovacím a růstu pro firmy všech velikostí. 

Budou-li se firmy se problematikou duševního vlastnictví zabývat, může jim to také pomoct dostat se k mimořádně důležitým informacím, které jim pomohou při strategickém rozhodování. To jim umožní lépe porozumět vlastnímu produktu a jeho postavení na trhu.

Například Evropský patentový úřad disponuje nástrojem Espacenet, který zahrnuje 21 milionů patentů a patentových přihlášek. To znamená, že firma, která se chystá inovovat, může prostřednictvím tohoto nástroje získat obrovské množství informací o svém odvětví. Tedy jakou má konkurenci, kterými směry se ubírá výzkum či v jakých zemích jsou patenty podávány.

Díky těmto údajům firma jednak zjistí, kudy se vydat při svém vlastním výzkumu, aby se nedostala „do slepé uličky”. Za druhé má možnost získat důležité poznatky, tzv. business intelligence, které jí rovněž mohou pomoci při strategickému rozhodování. Podle Hany Onderkové toto platí zejména pro start-upy a inovativní firmy. Investoři jsou totiž stále náročnější a hledají nejen nové nápady, ale také způsoby, jak zabezpečit ochranu a komercializaci těchto nápadů. 

V rozhovoru Hana Onderková dále vysvětlila, jaké možnosti ochrany duševního vlastnictví konkrétně existují a pro jaké příležitosti či typy firem se hodí. Zmínila se také o jejich nevýhodách, dále o tom, zda existují nějaké alternativy k ochraně duševního vlastnictví, což demonstrovala na příkladu Elona Muska a jeho Tesly, a také doporučila firmám, jak by měly postupovat.

Martin Zika

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Hanou Onderkovou

Firma, která se nestará o ochranu svých průmyslových práv, může tvrdě narazit. Zvlášť pokud exportuje mimo Evropskou unii. A chcete-li, aby byl váš startup úspěšný bez ošetření tzv. duševního vlastnictví se s vámi dnes žádný investor bavit nebude.

Myslí si to Hana Onderková, specialistka na tuto problematiku, která dlouho působila v zahraničí. Mimo jiné se zabývala patentovou ochranou v evropském obchodním a technologickém centru v oblasti Nového Dillí v Indii.

Povídali jsme si s ní mimo jiné o tom, jaké formy ochrany duševního vlastnictví existují nebo kdy je vhodné některou z nich zvolit a proč.

Martin Zika: Paní Onderková, dobrý den. Děkuji, že jste přijala naše pozvání.

Hana Onderková: Děkuji za pozvání.

MZ: Na úvod bych chtěl jenom poznamenat, že se na portálu BusinessInfo.cz duševnímu vlastnictví věnujeme dlouhodobě. Mimo jiné jsme ve spolupráci s Úřadem průmyslového vlastnictví vytvořili sérii videí, která obsahují základní informace o téhle problematice. I to je vlastně důvod, proč jsme Vás požádali o rozhovor.

Já se Vás zeptám, Vy jste pronesla, že pokud jde o duševní vlastnictví, tak přístup českých firem k němu není úplně příkladný. A teď bez ohledu na to, jestli jste to opravdu řekla, nebo ne, jak po té dlouhé době svých zkušeností, přístup českých firem k tomu hodnotíte?

HO: Moje zkušenosti s českými firmami a oblastí průmyslového vlastnictví jsou samozřejmě z Indie, kde jsem hodně let působila. Většina českých firem, které jsem tam potkala, tak buď průmyslové vlastnictví žádné neměly, a to se nebavím jenom o patentech jako takových, ale i o ochranných známkách. Hodně z nich průmyslová práva nějakým způsobem neregistrovaly, co se týká té expanze na západní trhy. Samozřejmě na trhu jako je ten indický, který nemá jen tolik příležitostí, ale má i hodně výzev, dochází k padělání a porušování průmyslových práv.

Pokud za mnou přijde firma, že má produkt a nemá žádná průmyslová práva, tak samozřejmě tam pak dochází k těmto situacím. Jak ten produkt chcete ochránit, aby na tom trhu nedošlo ke kopírování?

MZ: Vy jste s nimi určitě o tom mluvila. Jaké byly hlavní důvody, proč tu problematiku neřeší? Bylo to podceňování nebo jak vám to vysvětlovali?

HO: Já to vezmu z toho širšího úhlu pohledu. Když se podíváme na data Evropského patentového úřadu, tak vídíme, že jenom devět procent evropských středních a malých podniků má patenty. Devět procent! I přesto, že tvrdíme, že malé střední podniky jsou páteří evropské ekonomiky.

Obecně, patenty jsou relativně drahé. Evropský patent vás stojí 20 000 EUR od podání do jeho udělení. Myslím si, že firmy nějakým způsobem považují průmyslová práva za drahou záležitost a možná si myslí, že to je něco, co nepotřebují. Nebo alespoň v tom evropském kontextu. Když dají výrobky na evropský trh, tak tady porušování průmyslových práv není, takže o tom primárně neuvažují. Ten problém přijde, jakmile se začnou dívat na jiné trhy. Nemusíme se bavit jenom o Indii. Latinská Amerika, Čína atd.

Firmy nemají strategii. Některé podniky sice mají dlouholeté zkušenosti, ale protože nemají tu strategii, tak o nich primárně neuvažují a samozřejmě průmyslová práva jsou teritoriální. Takže když si patent podáte v České republice nebo v Evropě a do určité doby si ho nepodáte jinde, tak tím pádem ztrácíte tu novost a pak už si jej ani podat nemůžete.

MZ: Čili ten problém se netýká zdaleka jenom České republiky?

HO: Ano, je to víceméně evropský problém.

MZ: My bychom se měli pokusit vysvětlit, proč je ta problematika důležitá. Mohla byste úvodem říct, v čem spočívá obecně význam duševního vlastnictví? Pokud se na to podíváme z hlediska firemního sektoru, třeba z hlediska inovací, významu pro ekonomiku jako takovou.

HO: Já bych se na to podívala ze dvou úhlů pohledu. Jeden je, že průmyslové nebo duševní vlastnictví je něco, co vlastním. Samozřejmě, protože jsou to, jak tomu říkám v angličtině Intangible Assets, je to něco, co není hmotné.

Vždycky dávám příklad: Představte si, že to průmyslové právo je jako dům a patent, ochranná známka nebo třeba ten průmyslový vzor, je jako plot kolem toho domu. A tím, že vám to právo někdo poruší, že vám soused přes ten plot vleze, tak vám vlastně vleze do oblasti, která je vaše. Samozřejmě, jak se to pak projevuje v té praktické stránce, to může být na další konverzaci.

Jak to duševní vlastnictví, které mám, ochráním, to je jedna věc. A druhá věc je, že já chci tomu sousedovi ten přístup dát, protože třeba chci, aby mi zaléval květiny nebo chci například 10 000 různých věcí.

Vždycky říkám firmám, aby se nedívaly jenom na to, že je to něco, co vás ochrání, ale taky něco, co můžete prodat. Něco, co můžete licencovat, něco, co můžete franšízovat. A to je myslím úhel pohledu, který u malých a středních podniků chybí. Nejenom, že mě to bude stát 20 000 EUR. Ale je to něco, co mě sice bude stát 20 000 EUR, ale z toho několik milionů můžu vydělat, pokud najdu správného partnera.

MZ: Jaké přínosy duševního vlastnictví, nebo respektive ochrany duševního vlastnictví, konkrétně pro firmy mohou být?

HO: Já bych osobně řekla, že záleží, kde jste jako firma. Když se třeba podíváme na startupy. V dnešní době, pokud jste úspěšný startup, ale nemáte průmyslová práva, tak se podle mě s vámi žádný investor bavit nebude. Pro firmy, které začínají, nebo pro entity, které začínají, jsou průmyslová práva naprosto nezbytná.

Chtěla bych zdůraznit, že hodně záleží na tom, co prodáváte. Znám firmy, které dělají motory a mají velmi specifické způsoby obrábění a tedy ví, že za porušením práv by musel být někdo, kdo je jejich super konkurence.

Ale pokud se bavíme o firmách, které vyrábějí třeba obuv nebo obecně zboží, které lze rychle kopírovat, tak se bavíme o něčem jiném. V kontextu Indie je to hodně komplikované. Není to jednoduchá otázka, protože ten produkt samotný je opravdu něco, čím se to definuje.

MZ: Dalo by se obecně říct, v jakém momentu procesu podnikání nebo vývoje, by měla firma začít uvažovat o ochraně duševního vlastnictví?

HO: Pro firmy, které začínají, nebo i pro ty, které mají rozjetý vlastní výzkum, platí, že je to v momentě, jakmile začnete uvažovat o svém produktu.

Já jsem se vždycky dívala na průmyslové práva, protože to není jenom o podání patentu a ochranné známky. Třeba příklad: patentová data. Patentová data jsou obrovským zdrojem informací. Když se podíváte na Evropský patentový úřad, tam mají nástroj, kterému se říká Espacenet. Na Espacenetu najdete 21 milionů patentů nebo patentových přihlášek.

To znamená, pokud se rozhodnu, že budu inovovat a řekněme udělám nějaký komponent v motoru, který bude mít za výsledek třeba vyšší účinnost paliva. Tím pádem já vím, co chci dělat, jakým způsobem se chci ubírat. Když si prohlédnu tu patentovou databázi, tak nejenom, že uvidím, kdo je moje konkurence, ale také uvidím, jakým směrem se jejich výzkum ubírá. Uvidím, v jakých zemích třeba ty patenty mají podané atd. Takže to jsou obrovské zdroje informací i pro tzv. business inteligence.

MZ: Ono to zní spíš tak, že by to každá firma, která chce inovovat, měla udělat, protože díky tomu předejde případným finančním ztrátám.

HO: Přesně tak. Nejenom, že dokážete získat business inteligence za relativní malé peníze. Pokud byste měli zdroje to udělat in house, tak si můžete najmout jednoho dva lidi. V dnešní době máte i různé poskytovatele služeb, kteří vám za třeba 500 EUR zjistí, kde, kdo, jakým způsobem má takové přihlášky v té dané jurisdikci. Ale také vy se chráníte tím, že víte, že neporušíte patentová práva někoho jiného.

Jakmile rozumíte tomu systému, tak když se bavíme o tom motoru, řekněme, tak já si patentovou přihlášku můžu podat v Evropě, ale když ji chci podat v Indii, tak v Indii třeba už nějaký místní výrobce má podobné prvky patentovány. Tím pádem v průběhu patentové přihlášky je ten patent změněný tak, aby prvky, které už jsou v té jiné jurisdikci, tam nebyly. Takže pokaždé se musí udělat Freedom to Operate (FTO), musí se zjistit, co je kde patentované, aby se nevědomky neporušila práva někoho jiného.

MZ: V případě inovativních firem je to asi jasné. Ale vy jste zmiňovala i firmy, které vyrábějí třeba boty nebo zboží obecně. Kdy by měly začít uvažovat o tom, jestli není potřeba provést ochranu duševního vlastnictví?

HO: Samozřejmě pokud máte produkty jako boty nebo produkty, které denně používáme, tam je to o vaší značce. V Evropské unii to může fungovat jinak, než třeba v takové Indii. Ale každý brand owner – vlastník značky, jakmile tu značku vybuduje, tak nechce, aby ji někdo kopíroval.

K čemu vlastně dochází. Nejenom, že ztratíte nějaký podíl zisku na tom trhu, což je samozřejmě jedna věc. Ale druhá věc je otázka kvality. Řekněme, že jsme oba dva na stejném trhu. Já si koupím originál, vy se koupíte fake a vám se ten fake – vy si tedy myslíte, že ten originál máte – vám se ten fake rozpadne třeba za dva měsíce. Pak si řeknete: „Co to je za špatnou firmu? Už si takový produkt v životě nekoupím.“

K tématu průmyslově právní ochrany jsme pro vás připravili sadu videí se zaměřením na patenty, vynálezy, ochranné známky a užitné i průmyslové vzory. Dozvíte se z nich, k čemu tyto nástroje slouží a jak je můžete získat. Jednotlivé epizody najdete na YouTube kanálu portálu BusinessInfo.cz.

My tomu říkáme brand erosion – eroze značky. Jakmile dochází k tomu, že na tom trhu se objevují fake produkty, a ti konzumenti o tom neví, tak to škodí vaši reputaci.

Značku si vždycky chcete ochránit buď tím, že si dáte průmyslový vzor, že ochráníte vzhled toho produktu. Anebo že si dáte ochrannou známku, protože většinou to logo (např. Addidas) je něco, co je chráněno ochrannou známkou. A když dojde k vymahatelnosti, tak vymáháte porušování ochranné známky jako takové.

MZ: Z toho, co říkáte, vyplývá, že se to netýká zdaleka jenom velkých firem.

HO: Já bych řekla, že se to týká kohokoliv, kdo jde na trh. Na evropském trhu to může fungovat trochu jinak. Já vám dám příklad: třeba průmyslové vzory jsou v Evropě chráněné, i když nejsou registrované. Myslím, že první tři roky. Pokud v nějakém členském státu EU dojde k padělání, tak je pořád můžete nějakým způsobem zastavit, ale třeba na trhu jako Indie nejsou neregistrované průmyslové vzory vymahatelné. Tím pádem, jakmile si to neregistrujete a někdo vám to okopíruje, tak nemáte legálně možnost, jak to vymáhat.

MZ: Jaké možnosti ochrany duševního vlastnictví existují? Vy jste už tady zmínila některé, ale jestli to můžeme rozvést, protože evidentně každý se hodí pro jinou příležitost, v jiný moment atd.

HO: A některé můžou existovat současně.

Když to rychle shrnu, které jsou ty nejvíc používané. Samozřejmě je to patent. Patent vám chrání inovace. Je to nějaká funkčnost nebo je to nové složení, nebo to může být způsob výroby. Je to něco, co ještě neexistuje nebo je to zlepšení předchozího procesu nebo předchozího rysu, takže na to jsou většinou patenty. Patenty vám chrání nejenom ten produkt samotný, ale jak jsem řekla, i třeba způsob výroby.

Další máme průmyslové vzory. Průmyslové vzory vám chrání víceméně jenom tu estetickou formu. Nechrání funkčnost. Cokoliv tady říkám je v kontextu indického práva. Takže průmyslové práva v Indii vám chrání jenom tu estetiku. Tam element funkčnosti vlastně neexistuje.

Trochu odbočím. Dělali jsem projekt pro českou firmu, která se zabývala solárními panely a vymysleli novou inovaci na solární panel, který měl takovou zvláštní funkci, že se mohl naklánět. My jsme to nejenom ochránili patentem, ale chránili jsme to i průmyslovým vzorem. Tím pádem měli „Layered Protection“ –⁠ několik vrstev ochrany. Máte patent na funkčnost, jak ten kloub dole funguje a pak máte průmyslový vzor na to, jak to vypadá. No a třetí samozřejmě může být logo samotné. Když někdo to zkopíruje a dá tam logo firmy, tak také můžete vymáhat porušování ochranné známky.

Tedy průmyslové vzory, patenty, pak samozřejmě ochranné známky, které vám chrání logo, chrání vám i různé nadpisy jako „Let´s Do It“ nebo něco takového. V Indii jako takové máme taky třeba i zvuk. Jestli si pamatujete docela slavnou znělku Yahoo, tak to je třeba chráněné ochrannou známkou.

Barva. V Indii jsme měli případ Cadbury. Cadbury má takovou fialovou barvu, zase to je něco, co když člověk vidí, tak ví. V Evropě bychom to měli třeba s Milkou. Není to jenom ta kráva, ale je to i ta fialová barva té čokolády, když ji vidíte, tak vám to prostě tu Milku nějakým způsobem připomíná. Takže jsou tam různé věci i v ochranných známkách.

A pak máme samozřejmě Geographical Indication (Ochrana označení původu). Já si teď nevzpomínám na ty české termíny, omlouvám se. Evropská ochrana označení původu chrání jenom vína a myslím, že alkohol. V Indii je to tak, že tyto známky ochraňují také třeba různé předměty, jako vyšívání, malby atd. Třeba šampaňské je tou nejznámější Geographical Indication, protože jsou určité oblasti, kde se šampaské vyrábí. Pro firmy, které pracují v oblasti zemědělství a mají produkty, které jsou specifické pro tu danou oblast je to důležité.

Když se opět trochu odkloním: v Indii je v dnešní době hodně případů fakeového feta sýru. Někdy mě překvapuje, že různé členské státy ví, že k tomu dochází, ale nic s tím nedělají. Což znamená, že jakmile máte třeba sýr feta, máte ho na trhu vyráběný indickými poskytovateli, tak si kupující zvyknou, že ta značka je sýr feta. Pokud nevědí, že feta musí být jedině z Řecka. No a pak tím pádem, jakmile ten originál přijde na trh, tak ho nikdo nechce. Za prvé je dražší a za druhé my už jsme zvyklí, že už jsme si kupovali roky tamten.

MZ: Co třeba obchodní tajemství?

HO: Obchodní tajemství je také zajímavá forma ochrany. Je zajímavá v tom, že to musíte uchovat v tajnosti. Aby to bylo považováno za obchodní tajemství, firma jako taková musí udělat kroky, aby informace, proces nebo výrobek zůstal tajný. Musíte mít nějakým způsobem omezené množství lidí, kteří k tomu tajemství mají přístup, musíte mít nějaké procesy ve vlastní organizaci, aby to bylo tajné atd. Není to jenom „OK, já to nikomu neřeknu“.

MZ: To jsou tedy třeba výrobní postupy nebo recepty, likérů třeba?

HO: Ano, Coca Cola je ten nejslavnější recept. Zase zajímavost, pár měsíců zpátky v Číně byl zatknut člověk, který se snažil prodat nějaké čínské firmě recept na Coca Colu. Oni ho nakonec chytli a samozřejmě ho uvěznili.

MZ: Jaký dostal trest?

HO: To už si nepamatuji, ale bylo to obrovské množství peněz.

Doporučuji firmám zvážit. Někdy má větší smysl daný produkt ochránit obchodním tajemstvím než patentem. Dávám příklad. Byl to český podnikatel z oblasti vodohospodářství a měl čistírenské zařízení. Bavíme se o něčem, co je relativně velké. Tedy pravděpodobnost, že se vám k tomu někdo dostane, že všechno zkopíruje a zkopíruje i procesy, je malá, protože je to něco, co můžete relativně jednoduše zamknout. Lidé, kteří tam pracují, nemusí být tak vzdělaní, aby měli kapacitu vám to okopírovat. Jednoznačně něco, co je jednodušší ochránit obchodním tajemstvím jenom proto, že ten produkt je takový.

Ale samozřejmě toto nefunguje, pokud máte nějaký mechanický produkt, který můžete rozebrat a zkopírovat pomocí reverzního inženýrství.

To samé platí pro chemické produkty. Máte některé, kde jsou si ti výrobci natolik jistí, i když třeba znáte složení. Například již zmíněná Coca Cola. Když půjdete do laborky, tak zjistíte, co tam je, ale nemusíte nezbytně zjistit, jak to udělali. Jsou určité produkty, na které nemůžete uplatnit reverzní inženýrství. Tím pádem ty je možné ochránit obchodním tajemstvím a tak jim zajistit ochranu.

MZ: Já jsem se chtěl zeptat i na to, co jste už zmínila v úvodu, a to je způsob používání patentů, protože se nepoužívají jenom jako ochrana výrobků nebo postupů, ale používají se i třeba k prodeji licencí atd. Jak tohle to funguje?

HO: Můj osobní názor je: Když jste jako firma ve fázi výzkumu a vývoje, tak byste si měli stanovit, zda jste sami otevření licenčním programům. Dám zase příklad: Ericsson. Určitě si všichni pamatujeme, tak 10, 15 let zpátky, než se mobilní telefony staly smartphony, tak jsme používali Ericsson. Tenkrát byly na trhu a najednou potom jako kdyby ztratily svůj význam.

Nicméně Ericsson má hodně patentů, co se týká Standard Essential Patents, to znamená patenty, které vám definují standardy v telekomunikacích. A zrovna na těchto Standard Essential Patents Ericsson jako takový vybudoval svoje impérium. Měli technologii, kterou si patentově ochránili a tu potom licencovali ostatním. Na tom postavili svůj licenční byznys.

Takže firmy, které začínají, by si měly ujasnit, jestli ta technologie, kterou chtějí vyrábět nebo chtějí vyvinout, je něco, co by chtěly licencovat do budoucna. Nebo je to něco, co budou chtít sami pro sebe a budou mít jenom patenty na to, aby si to ochránily před ostatními hráči v tom daném průmyslu.

MZ: Měli bychom také zmínit nevýhody ochrany duševního vlastnictví. Vy jste už zmiňovala, že to mohou být náklady, které mohou firmy odradit. Co dál? Co to třeba může být?

HO: Samozřejmě jsou to náklady.

Když se vrátíme k patentům. Jak vlastně funguje patent? Patent, je to, že já informaci, která je tajná, sepíšu, dám to patentové kanceláři a ti mají povinnost to do nějakých 18 nebo 16 měsíců publikovat. Já svým způsobem vyměním to tajemství za exkluzivní právo to používat.

Hodně lidí nebo firem mi proto často řekne: „Já mám tu inovaci, ale nechci ji dávat do světa.“ To, co je tajné, musíte zveřejnit. To je také nevýhoda.

Ale jak říkám, záleží na strategii té firmy. Není zde žádné dobře nebo špatně, pokud je to strategicky rozhodnuto. Pokud to není jenom prostě náhodně. To bych řekla, že může být nevýhoda kromě těch nákladů.

Samozřejmě bych neřekla, že ještě třeba v České republice jsou náklady takový problém. Spíš je to problém, když jdeme na evropskou úroveň, jak jdeme přes PCT, tak tam ty náklady jsou opravdu velké a někdy firmy mají pocit, že víceméně nějakým způsobem mrhají penězi.

Další věc je podívat se, kam s tím patentem nebo s tím daným průmyslovým právem jdete. Protože vymahatelnost může být různá, záleží na regionech.

V Indii rozhoduje bohužel všechny spory o patentová práva vrchní soud v Dillí a tam je několik tisíc soudních případů. Tím pádem, jak k tomu soudu musíte, tak víte, že vás to bude stát hodně peněz a hodně času. To může být také nevýhoda. Lidé si řeknou: „No, já to podám, budu na to čekat několik let a pak ve finále to stejně nebudu moct efektivně vymáhat.“

A neřekla bych, že je to jenom případ Indie, ale může to být i v Evropě. Pokud jdete někde k soudu například v Německu nebo ve Francii, tak to také není za pět minut. A taky vás to hlavně na poplatcích právníkům bude něco stát.

MZ: Existuje alternativa k ochraně duševního vlastnictví? Co to je? Jak k tomu může člověk nebo firma přistupovat alternativně? A co to pro ni znamená?

HO: Já bych řekla, že to je docela těžké. Alternativa, která mě napadá, by byl třeba Elon Musk v Tesle, který se rozhodl, že nebude mít žádné patenty, že to udělají víceméně všechno veřejné. Všechno se publikuje, nemají žádná průmyslové práva. Ale to jsou lidi, kteří mají za sebou obrovský kapitál, obrovské množství právníků.

Řekněme to tak, že i oni, přestože si aktivně ta práva nepodávají, tak by nikomu nedovolili je porušovat. Abych já si udělala Tesla Hana Onderková a začala něco vyrábět, tak za pět dní tam mám jejich právníky s tím, že porušuji jejich ochrannou známku. Takže obecně v dnešní době si myslím, že moc alternativ není.

Jediná cesta je mít promyšlenou strategii. Buď si ta práva podat nebo nepodat, a vědět, jaká jsou s tím spojená rizika v různých státech.

MZ: Jaké můžou být důsledky a počítat s tím.

HO: Přesně tak.

Opět dám příklad. Když vyrábíte botu a někdo vám tento produkt okopíruje, tak co se stane? Dobře, ztratíte nějaký podíl na trhu. Pokud třeba vyrábíte oplatky nebo vyrábíte léčiva, někdo vám je okopíruje a řekněme, že nějaký konzument je sní a třeba zemře. Tak to jsou pro vás obrovské důsledky, protože jde o lidské zdraví. Skutečně to závisí na tom, jak, co, kde, za kolik, co je to za produkt, co je to za zemi.

MZ: Pokud bychom to měli nějak obecně shrnout, co byste doporučila firmám, které začnou uvažovat o této problematice? Jak obecně mají postupovat? Mají hledat informace na internetu nebo se obrátit třeba na úřad, který jsme zmiňovali, nebo jak postupovat?

HO: Obecně, je dobré, aby firmy měly nějaký základní přehled. Průmyslová práva jsou sama o sobě hodně komplikovaná problematika. Firmy by o tom něco měly vědět, měly by vědět nějaké základní rozdíly. To si myslím, že je správné.

Ale ve finále je to o tom, aby kontaktovaly nějakého člověka, který jim s tím pomůže. Osobně si myslím, a tím nechci hanit český Úřad průmyslového vlastnictví nebo IPO, ale oni jsou pořád jenom instituce. Lepší je prostě zajít za nějakým právníkem nebo poskytovatelem těchto služeb, který pracuje s firmami dennodenně a může poradit. Protože ty strategie musí být hodně individuální.

MZ: Díky rozhovor.

Zpět na začátek