Podnikatel-restaurátor považuje okna za klíčový prvek vizáže budov

A jakou konkurenční výhodu jeho firmě přináší prototyp jedinečného okna, který vytvořila v rámci programu Středočeského inovačního centra (SIC)? Líčí Libor Ptáček, jednatel Rekonstrukce památek, s. r. o.

Pracoval jste na prestižních pozicích ve velkých stavebních firmách. Když se za těmi dvaceti lety ohlédnete, které zkušenosti pro vás byly nejcennější?

Začínal jsem v roce 1996 ve společnosti Stavby mostů Praha, a.s., kde jsem rekonstruoval velké silniční a dálniční mosty, včetně dálnice D1. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl učit od těch nejlepších stavbyvedoucích v republice. Zhruba po 10 letech jsem už jako vedoucí projektu doslal nabídku vést výstavbu největšího kulturního centra v arabském světě, Cité de la Culture v Tunisu.

Představte si plochu o rozloze patnácti fotbalových hřišť, které dominuje věž vysoká 72 metrů, součástí jsou muzea, řada kinosálů a tři divadla, z nichž to největší má být národní divadlo Tuniska pro 1800 diváků. Zde jsem vedl výstavbu všech železobetonových konstrukcí a později zónu národního divadla i jeho alternativní scény a byl zodpovědný za technologie výstavby.

Jak to dopadlo?

Povedlo se. Ne nadarmo je projekt Cité de la Culture zobrazen na 50dinárové bankovce Tuniské republiky. Ale protože se začal stavět za předchozího prezidenta Ben Alího, který zemi opustil v průběhu arabského jara, jmenuje se sál zamýšleného národního divadla Opera 1800 a dokonce i 50dinárová bankovka je postupně stahována z oběhu a nahrazována.

Máte zkušenosti, ke kterým se většina stavařů vůbec nedostane. Jaké schopnosti vám v této roli pomohly obstát?

Od Staveb mostů jsem byl velmi dobře vybavený technologickými dovednostmi i způsobem řízením výstavby. V arabském světě ale i později v rovníkové Africe jsem si uvědomil, že ještě důležitější je vše dobře vykomunikovat. Představte si, že stavíte prestižní národní projekt v cizí zemi, s místním personálem, v cizím prostředí – jazykově i nábožensky – a musíte místním spolupracovníkům vysvětlit všechny technické záludnosti výstavby konstrukcí, musíte je umět přesvědčit, musí vám důvěřovat, a nakonec musí dodržet technologický postup do posledního puntíku. V opačném případě hrozí kolaps konstrukce a v tomto světě se takové případy opravdu stávají. To vás prověří.

A když jsem potom v roce 2014 dokončoval první dětskou kliniku v Libreville v Gabonu, prověřil jsem si tyto schopnosti znovu. Na obou stavbách mi prošlo rukama více než 2000 lidí, kteří předtím neuměli žádné řemeslo. Ani v jedné z těchto zemí tehdy neexistovala učiliště, ani střední odborné školy, takže pracovníky a řemeslníky jsme si museli vychovat.

Proč člověk po takto velkých výzvách založí malou firmu na rekonstrukci památek v Kutné Hoře?

Vždy jsem měl k rekonstrukci historických objektů blízko. I mezi přáteli jsem měl několik lidí z oboru, dokonce velmi renomovaných odborníků. A můj první dům, který jsem rekonstruoval, byl rovnou barokní dům v centru Kutné Hory, UNESCO.

Po mém návratu ze zahraničí jsem si uvědomil, že za těch pár let tu zanikly celé party vynikajících řemeslníků, povětšinou pověsili řemeslo na hřebík a odešli na penzi. Najednou už jsem je v Kutné Hoře nepotkával a s nimi jako by odešlo stavební řemeslo. A já jsem si říkal, že s mou profesní zkušeností bych se měl pokusit to naše řemeslo udržet.

Rekonstrukce památek, s. r. o. jste založil v roce 2017. Jak se vám povedlo během pár let získat prestižní zakázky? Vždyť máte za sebou významné dodávky při rekonstrukcích národně kulturních památek Klášter v Želivě, Vlašský dvůr v Kutné Hoře nebo na zámku Kačina.

V prvním roce jsme dělali dvě menší referenční zakázky z oboru a při přípravě rekonstrukce historické fasády jsme zjistili, že nám v širokém okolí nikdo neumí vyrobit historicky přesvědčivá okna. Tak jsme se okna pokusili vyrobit sami, a povedla se velmi přesvědčivě. Díky tomu si nás všimli památkáři, získali jsme velmi kladnou referenci a ta nám pak pomohla získat první velkou zakázku při rekonstrukci kláštera v Želivě. Tato zakázka nás časem nasměrovala až do centra Prahy a dnes jsme již vnímáni především jako restaurátorsky-truhlářský provoz, který se zaměřuje především na okna a dveře. Okno by se mohlo zdát jako detail, ale ve skutečnosti právě ono je vizáží budovy.

Rozhodli jste se udělat obsáhlý výzkum oken klasicistních veřejných budov z let 1880 až 1905. Využili jste k tomu finanční podporu Středočeského inovačního centra z programu INO:EX. Co bylo cílem tohoto výzkumu?

Chtěli jsme vytvořit prototyp okna, který bude odpovídat většině objektů veřejných budov z tohoto období. Řada z nich se stále užívá k veřejným účelům, ať už jako úřady nebo školy, knihovny či nemocnice. Tyto budovy stávají v centrech měst a jsou celé dny plné lidí, mnohdy jsou zatíženy nadměrným hlukem například z dopravy, o to větší dopad jsme viděli v našem vývojovém úkolu.

Konstrukčně jsou tyto budovy velmi náročné na vytápění a okna jsou jednou z možností úspor. Proto jsme si dali za cíl vytvořit vhodné památkové okno právě do těchto objektů, a přitom se co nejvíc přiblížit soudobým technickým požadavkům či parametrům oken. Na jedné straně jde o historické budovy a okna v nich tedy musí obstát z hlediska památkové péče, musí být estetická a historicky věrohodná. Na druhé straně ale musí splňovat technické parametry na soudobý uživatelský komfort, zejména zamezit tepelným ztrátám a vylepšit akustické vlastnosti.

Jak výzkum probíhal?

Využili jsme svých znalostí a zkušeností projektanta i výrobce truhlářských výrobků. Nejprve jsme sestavili poměrně rozsáhlý průzkumový soubor původních oken z několika desítek veřejných budov z období 1880 až 1905. U většiny objektů jsme zakreslovali konstrukční detaily oken a zpracovávali výrobní dokumentaci a chtěli se poučit z dobových dovedností a řešení. Překvapivě jsme u některých oken narazili na konstrukční závady, které ze současného pohledu a se soudobými znalostmi umíme eliminovat. To nás vedlo k myšlence vypracovat vlastní konstrukci jakési ideální repliky dobového okna. Zároveň jsme si všímali současné produkce oken a současných trendů, které jsou využívány při rekonstrukcích těchto objektů a svým designem nás nepřesvědčily. Díky projektu INO:EX jsme si dali za úkol vyvinout a vyrobit ideální repliku dobového okna a tu co nejvíce přiblížit současným technickým požadavkům.

Jak jste spokojený s výsledkem?

V rámci INO:EX jsme dokončili repliku okna z konce 19. století naší konstrukce, která je z památkového hlediska hodnocena velmi kladně jako historicky přesvědčivá. Okno konstrukčně vychází z dobové předlohy, vnější křídla jsou zasklena lehce neklidnou replikou původního skla naší produkce, ve značné míře je použito dobově autentické okenní kování, profilace oken jsme z většiny převzali původní.

Zároveň jsme do našeho okna dokázali zapracovat prvky, které výrazně vylepšují akustické, a především tepelně izolační vlastnosti okna tak, aby nenarušovaly historický vzhled okna. Výsledná konstrukce okna se při zachování jeho historického vzhledu velmi blíží soudobým technickým požadavkům.

Naše poměrně ambiciózní zadání jsme tedy naplnili ke vší spokojenosti a za normálních okolností bychom se již věnovali pouze výrobě, případně dalšímu vylepšování. První z oken naší konstrukce jsou již nainstalována na rekonstruované budově nové Městské knihovny v Kutné Hoře. Současná energetická krize a raketový vzestup cen vytápění sice podtrhuje, že jsme se vydali správnou cestou, ale budeme chtít vývoj posunout ještě dál.

Jaké další výsledky váš projekt v programu INO:EX přinesl?

Díky podpoře Středočeského inovačního centra jsme se mohli věnovat průzkumové a výzkumné činnosti, systematicky zpracovat naše poznatky a vyrobit prototyp výrobku – okna pro historické objekty konce 19.století – dokonce s vědomím, že možná stanoveného cíle nedosáhneme. Stanovené cíle jsme nakonec splnili a velmi nás to těší.

Nakumulovali jsme know-how, které nám dnes přináší konkurenční výhodu. Investorovi jsme schopni navrhnout historicky správné okno tvarově a památkově vhodně, zároveň toto okno umíme vyrobit v současné úrovni uživatelského komfortu. Svým způsobem jsme na trh uvedli unikátní výrobek.

Díky programu INO:EX jsme navázali spolupráci s velkou zahraniční firmou AGC Group z Bruselu a přivedli do Čech high-tech výrobek této společnosti, vakuové ultratenké izolační dvojsklo FINEO. Výsledky naší spolupráce s touto společností byly představeny na celostátní oborové konferenci v Litomyšli, včetně našeho technického řešení uložení tohoto skla do oken pro historické objekty.

Jak budete s výsledky výzkumu pracovat do budoucna?

Budeme směřovat k ještě lepšímu, a ještě úspornějšímu oknu, které svými vlastnosti předstihne většinovou produkci na našem trhu, a přitom bude památkově věrné a snad nebude ani o moc dražší.

Co vám dělá v práci radost?

Když vidím upřímné pracovní úsilí mých spolupracovníků a když si někdo všimne kvality naší práce a dokáže ji ocenit. Občas se pracovně vracím na místa, kde jsme pracovali, a vždy mě to potěší.

Ani se mi nesnilo o tom, že jednou budeme nominováni mezi 11 nejlepších projektů světa, za rekonstrukci objektů zapsaných na seznamu UNESCO (Jean-Paul-l´Allier Prize for Heritage 2021). A velmi si vážím také jmenování společensky odpovědným zaměstnavatelem v soutěži neziskových organizací Stejná šance.

Zdroj: Středočeské inovační centrum