Podnikatel vzkřísil telčský Panský dvůr ze zimního spánku



Pohádkový zámek a náměstí v Telči, památky UNESCO, navštívilo mnoho Čechů – přinejmenším se školním výletem. Město je díky kouzelným stavbám velkým turistickým magnetem: ovšem jen v letní sezoně. Mimo ni ale Telč vždy usínala jako Šípková Růženka. To však přestává být pravda. Díky úsilí čtyřiatřicetiletého Pavla Šilhana z Brna a jeho přátel tu vyrůstá v našich poměrech ojedinělý projekt: areál Panský dvůr.

„Je to vlastně bývalý telčský velkostatek hrabat Podstatských-Lichtenštejnů,“ vysvětluje Šilhan, který vystudoval soudní znalectví v oboru stavebnictví, „jeho příběh není nijak výjimečný. Po staletí zde bylo výborně prosperující hospodářství, dokud se velkostatek v důsledku Benešových dekretů nedostal do rukou tehdejších mocipánů a JZD. Družstvo majetek postupně zdevastovalo, stavby nebyly udržované, po roce 1989 byl areál zralý na demolici.“

Peníze jsou základ

Panský dvůr naštěstí nedopadl tak zle jako třeba nepříliš vzdálený zámek Uherčice, kde spadla vstupní věž a už nebyla obnovená. „I tak ale pohled na dvůr bolel,“ říká Šilhan, nadšený cyklista, snowboardista a vůbec milovník pohybu, který se rozhodl poničené sídlo zachránit. Jenže co s barabiznami, které po listopadu 1989 užívaly Technické služby města Telče, ale také do nich nijak neinvestovaly?

První projekt, který plánoval využití areálu ve spolupráci s několika vysokými školami, zatím nevyšel. Plány se tedy musely předělat. Město pod vedením starosty Romana Fabeše naštěstí souhlasilo, a tak od roku 2008 Panský dvůr pomalu získával nynější podobu. V čele prací stojí Pavel Šilhan, už jako jednatel firmy Panský dvůr Telč (PDT). Odkud se mu podařilo sehnat peníze na rozsáhlou přestavbu areálu?

„Původní rozpočet předpokládal investice za téměř dvě miliardy, to bylo během jedné etapy neúnosné,“ říká. „Nakonec jsme se rozhodli udělat přestavbu ve čtyřech etapách. Teď dokončujeme první z nich – zatím jsme investovali 120 milionů korun, z toho stavební práce stály 80 milionů. Evropská unie do projektu vložila necelých 40 milionů, zbytek jsme sehnali z úvěrových zdrojů. Momentálně už je za námi něco málo vidět a hledáme zdroje na další etapu prací. Zatím bohužel nebyl vyhlášen žádný vhodný státní či evropský dotační program, takže financování zůstává jen na nás,“ doplňuje Šilhan.

S původním vlastníkem Panského dvora, městem Telč, je společnost PDT domluvená tak, že mu ročně platí nájem a ty budovy, které už zrekonstruovala, od města postupně odkupuje. Z celého areálu je památkově chráněný jen unikátní barokní holubník, který už je opravený, a barokní stodola zatím čekající na další etapy rekonstrukce.

Život v 19. století           

A jaký je záměr fungování dvora? „Naše základní myšlenka byla vytáhnout děti od počítačů, přivést je k pohybu, něco je naučit, s něčím novým je seznámit,“ říkají lidé z Investmanagementu, mateřské společnosti PDT. „Základem ovšem je, abychom přilákali celou rodinu. Všichni pohromadě si mohou projít naše výstavy přibližující život na velkostatku v 19. století. V sezoně tu máme i živá hospodářská zvířata včetně daňků a býků, pro zpestření také vycpaná zvířata z okolních lesů. Návštěvníci se zajímavě a přitažlivě seznámí s polním, lučním, lesním i rybničním hospodařením – hlavně mužskou část rodin obvykle velmi láká expozice zemědělských strojů, zapůjčených především z Národního zemědělského muzea.“

Dvůr nyní spolupracuje se zámkem. Ideální představa majitelů je taková, že návštěvníci zámku budou po prohlídce prostor panstva pokračovat sem, do podzámčí. Panský dvůr tak přispívá ke snahám Národního památkového ústavu, který chce mít zámek v Telči otevřený celoročně. A samozřejmě: čím více atrakcí se v Telči soustředí, tím snadněji přilákají turisty – včetně těch z ciziny, kteří většinou míří jen do Českého Krumlova.

Pod střechou s cepíny a mačkami

Lidem z PDT je ale jasné, že rekonstruovaný statek sám o sobě jako návnada pro turisty nestačí, vždyť agroturistika už je běžná i u nás. Proto se na Panském dvoře pravidelně odehrávají zajímavé výstavy – třeba o pasivním bydlení, divadelní představení, koncerty, pivní festivaly, různé soutěže, funguje zde letní kino a provozují tu různé společenské akce.

Nabídku doplňuje moderně koncipovaná herna U zvířátek pro menší děti s kavárnou pro rodiče a pak také největší pýcha Panského dvora – jeho lezecké stěny.

„Jsme jediný park v republice, kde můžete pod střechou lézt s cepíny a mačkami – říká se tomu drytooling,“ zdůrazňuje Šilhan. „U lanového areálu a lezeckých stěn s výškou až 12 metrů máme instruktory, kteří děti učí a zároveň hlídají. Rodiče si zatím mohou zajít do města, na zámek nebo aspoň na bezstarostnou procházku,“ dodává.

Na „dospěláky“ ovšem v Telči nalíčili jinou znamenitou návnadu – půjčovnu elektrokol nové generace. Vyzkoušeli jsme je a je to fakt síla; jízda je rychlá a pohodlná a dojezd není díky spolupráci se sítí nabíjecích stanic E.ON téměř limitován. „Tak se dá třeba zajet na blízké golfové hřiště a odpálit si pár míčků nebo se jen tak brouzdat ulicemi renesanční Telče či si vyjet někam k rybníkům – možností je spousta,“ dozvídáme se.

Bikeři jako Snowborďáci?

Pokud se podaří uskutečnit další ze spousty nápadů, bude Telč Mekkou bikerů i elektrobikerů. „S kamarádem Tomášem Vicanem, který produkoval filmy Bobule, Vinaři či Lidice, chystáme na květen a červen natáčení filmové komedie Bikeři. Bude to něco na způsob Snowboarďáků,“ prozrazuje Pavel velký plán, „základní myšlenka, proč vznikl náš areál a proč vznikají Bikeři, je hodně podobná – takže bylo jasné, že na filmu budeme spolupracovat. Jsem si jist, že se nám i takto povede přilákat děti ke sportování.“

Panský dvůr není uzavřen žádnému dobrému nápadu. Na prezentace sem jezdí studenti středních technických škol. Program zahrnuje třeba přednášku o ekologii (ukončenou testem) a pak zábavu v lezeckém centru. Tyto školní akce vznikají na základě dlouhodobé spolupráce s Krajem Vysočina. Pracovníci Panského dvora školy objíždějí, sjednávají s nimi obsah akcí a termíny.

Oblíbené příměstské tábory

Při vhodných podmínkách tu předvádějí své mistrovství nejen obvyklí kováři, ale třeba i koželuhové nebo řezbáři. „V létě ve dvoře děláme denní příměstské tábory, o ty je obrovský zájem, rodiče vozí děti až z Jihlavy,“ pochvaluje si Šilhan. Však také tábor nabízí mimořádně pestrý program: mimo jiné třeba vytváření pohyblivých papírových soch v nadživotní velikosti, které pak vozí po Telči na alegorických vozech. Děti nacvičí například divadelní představení, pořádají tu mistrovství v lezení. „V srpnu jsme měli velmi slušnou návštěvnost 3600 lidí. Přitom Panský dvůr zaměstnává devět lidí,“ doplňuje Šilhan.

Plány: lázně a welness pro 500 lidí

Podle investorů je zatím spádovou oblastí Panského dvora celá Vysočina, Jižní Morava i Čechy, možná také část Rakouska. Rádi by rozšířili svůj záběr na celé Česko. Jde ovšem o to „rozpohybovat“ lidi, kteří jsou zvyklí trávit čas jen na zahradě.

V tom by měly pomoci i další etapy revitalizace Panského dvora, pokud se na ně podaří sehnat peníze. „Rádi bychom tu udělali lázeňsko-wellnessové centrum s celoročním provozem a ubytováním pro 500 osob,“ prozrazuje Šilhan své další velké záměry. „Zatím máme v plánu další etapu, do léta stihneme penzion pro 60 lidí a bikepark na rozloze asi pěti tisíc metrů čtverečních. Následovat bude venkovní pokračování lanového parku, tentokrát bez cepínů, ale se sérií lanovek. A k tomu restaurace s minipivovarem. Záleží jen na investicích,“ nastínil Šilhan.

Zdá se, že Panský dvůr byl dobrý nápad. Historie se zde snoubí se současností, poučení se zábavou, sportovní výkon s odpočinkem. Prakticky bez reklamy si už do areálu otevřeného na konci léta 2015 našly cestu desetitisíce lidí.

„Pokud půjde vše tak, jak si představujeme, budeme už příští rok v černých číslech. A to jsme přitom zatím uskutečnili jen zhruba čtvrtinu našich plánů,“ uzavírá Pavel Šilhan.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ivo Bartík. Foto: Hynek Glos.