English version
Země chce proto podpořit produkci vodíku zeleného, který hraje důležitou roli v procesu dekarbonizace průmyslu, energetiky a dopravy. Pomoci v tom mají finanční pobídky i nový vodíkový zákon.
Polsko nyní vyrábí 1,3 milionu tun vodíku ročně, v drtivé většině z fosilních paliv (zemní plyn), čímž vznikají velké emise CO2. Významnými producenty vodíku v Polsku jsou největší rafinérská společnost Orlen a největší chemická společnost Grupa Azoty, přední evropský výrobce umělých hnojiv. V zemích EU se nyní vyrábí více vodíku pouze v Německu a Nizozemsku. Polsko si chce do budoucna udržet vedoucí pozici výrobce vodíku, ale takzvaného čistého (zeleného) vodíku. Tento plyn se vyrábí díky energii z obnovitelných zdrojů (OZE) v elektrolyzéru.
ExportMag.cz: Exportní aliance? Staví vzorové chytré město, šíří slávu českého piva
Zelený vodík se tak může podílet na ekologizaci ekonomiky, může pomoci při transformaci chemického průmyslu a nahradit zemní plyn v technologii výroby umělých hnojiv. Při roční spotřebě zemního plynu v Polsku na úrovni 17 mld. m3 by podle propočtů znalců mohla být vodíkem nahrazena a jedna desetina suroviny. Přebytečný zemní plyn by mohl stabilizovat elektrickou soustavu a zároveň nahradit velkou část dováženého zemního plynu. Největšími spotřebiteli vodíku v Polsku jsou právě rafinérský a chemický průmysl (výroba dusíkatých hnojiv). Poptávka po zeleném vodíku z OZE může v roce 2030 dosáhnout zhruba 265 tisíc tun.
Společnost Orlen v souladu se svou vodíkovou strategií do roku 2030 investuje do výroby a využití zeleného vodíku 7,4 mld. zlotých (43 mld. Kč). Orlen například plánuje výstavbu sítě více než 100 vodíkových čerpacích stanic pro autobusy, nákladní a osobní automobily v Polsku, ČR a na Slovensku. Zároveň Orlen testuje první vodíkovou lokomotivu. První vodíková čerpací stanice byla otevřena letos v Poznani, kde se pravidelně tankují vodíkové městské autobusy.
Vodík i z komunálního odpadu
Orlen testuje i možnosti dodávek vodíku prostřednictvím distribučních sítí zemního plynu a využití směsi těchto paliv v koncových zařízeních. Orlen má jednu z největších plynárenských distribučních sítí v Evropě o délce 200 tisíc km. Celková předpokládaná kapacita elektrolyzérů ve skupině Orlen do roku 2030 bude činit zhruba 1 GW, což v kombinaci s projekty přeměny komunálního odpadu na vodík umožní vyrábět více než 130 tisíc tun zeleného vodíku ročně.
Společnost Polenergia plánuje postavit velkou továrnu na výrobu zeleného vodíku o výkonu 105 MW ve Slezsku, což umožní výrobu přibližně 13 tisíc tun vodíku ročně. Cílem projektu je zajistit zelený vodík pro těžký průmysl a dopravu s nulovými emisemi. Zároveň podpoří energetickou transformaci regionu spojeného s těžbou uhlí.
Společnost Gaz-System provozuje plynárenskou přepravní soustavu a vnímá svou roli budoucího provozovatele vodíkové přepravní soustavy. Společně s Německem, Finskem, Švédskem, Dánskem a pobaltskými státy pracuje na koncepci seversko-baltského vodíkového koridoru a v současné době se připravuje předběžná studie proveditelnosti. Region Baltského moře může do roku 2030 zajistit až 45 % výroby zeleného vodíku v EU.
Palivo budoucnosti pro železnici
V červnu 2024 se polské státní dráhy (PKP) připojily k odvětvové dohodě o rozvoji vodíkového hospodářství. Jedná se o důležitý krok v modernizaci a ekologizaci polských železnic. Vodík má podle vedení společnosti PKP velký potenciál jako palivo budoucnosti na železnici a přispěje k rozvoji moderních ekologických řešení v dopravě. PKP je vlastníkem asi 90 % aktivních železničních stanic v Polsku.
Agentura pro průmyslový rozvoj (IDA) oznámila v říjnu 2024, že plánuje postavit ve Slezsku továrnu na výrobu zeleného vodíku v hodnotě 1,5–2 mld. eur v rámci společného podniku se třemi partnery. V roce 2025 bude realizována první fáze investice ve výši 600 mil. zlotých (3,5 mld. Kč). Zástupci IDA naznačili, že agentura chce k tomuto účelu využít finanční prostředky od Evropské vodíkové banky. Vodík by měl být využíván například v továrnách na výrobu zeleného čpavku.
Výroba i bez stavebního povolení
Polská vláda schválila v říjnu 2024 návrh takzvaného vodíkového zákona. Jeho přijetí má umožnit rozvoj vodíkových technologií a zavádí pravidla pro přepravu, distribuci a skladování vodíku. Vláda chce také usnadnit a urychlit výstavbu malých instalací a sítí. Podle návrhu zákona budou zařízení na výrobu vodíku v procesu elektrolýzy spolu s doprovodnou infrastrukturou s celkovou kapacitou nepřesahující 10 MW a zařízení na čištění vodíku s kapacitou nejvýše 250 kg vodíku denně možné realizovat pouze na základě oznámení stavební práce a nikoli získáním stavebního povolení, což je konkrétní příklad odstranění administrativní bariéry a zjednodušení předpisů pro investory připravené investovat na trhu s vodíkem.
V Polsku v současné době existuje 11 vodíkových údolí. Jedná se o rozsáhlé projekty, které lokálně prezentují vodíkový ekosystém a spojují všechny prvky výroby, přepravy, skladování a konečného využití vodíku na jednom místě.
Vodík by měl Polsku pomoci dekarbonizovat jeho průmysl, vytápění a zvýšit energetickou nezávislost. Očekává se, že vodík bude hrát klíčovou roli při dosažení uhlíkové neutrality. Má nahradit zemní plyn jako nosič energie a má být také použit jako uložiště energie. Odhaduje se, že vodíková ekonomika by mohla do roku 2040 dosáhnout až 870 milionů eur. Nejde jen o plnící stanice, ale i o využití nízkouhlíkového vodíku v průmyslu.
Sázka na vodík v Polsku je příležitostí pro české subjekty. Mohou se zapojit do výzkumu a vývoje vodíkových technologií, do výstavby vodíkových čerpacích stanic nebo budování vodíkové infrastruktury, která umožní dodávky vodíku do průmyslových závodů. České firmy by měly za tímto účelem navázat kontakt s polskými společnostmi, které ve vodíkové branži již působí.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky ve Varšavě (Polsko). Autor: Jaroslav Remeš, ekonomický diplomat.
