Pomůže komunitní energetika?

Chybí legislativa, ale také vůle podpořit „chytrá řešení“. Přitom jejich implementace do běžného života českých měst přinese, mimo jiné, také zásadní výsledky z pohledu udržitelného rozvoje a nezanedbatelné úspory pro budoucí obyvatele. Opatření by přitom neměla mít podobu ani regulační, ani represivní, ale měla by vytvářet podmínky a podněcovat další rozvoj v celém sektoru.

Česká (nejen stavební) legislativa jako by se zasekla o 30 let zpátky a na vyřešení dostupnosti důstojného bydlení prostě není připravená. Ministerstva na straně jedné v rámci ochrany zdraví velí topit a větrat, svítit a ohřívat a nešetřit vodu (Legionella) a na straně druhé kvůli nedostatku energií doporučují šetřit a netopit, nevětrat a neohřívat.

Vyznat se v tom je stále obtížnější nejen pro laiky, ale už i pro odborníky a lidi z oboru. Připravované nové normy – v mnoha ohledech zásadním, a ne zcela šťastným způsobem omezují rozvoj měst. Naopak příprava norem, které by podpořily nová energetická řešení, a k tomu věcná a racionální diskuze zde zcela chybí. Stejně jako podpora inovací v celém sektoru.

Možnosti, o nichž se nemluví

Nemusíme se přitom bavit jen o „snadných“ a všeobecně již známých řešeních, jako je energie sluneční prostřednictvím solárních panelů (v jejíž realizaci je stále tolik překážek a limitů, které brání jejich rozvoji především pro SVJ, bytové domy apod.), energie vzniklá z větrných zařízení, či ze zařízení přečerpávajících vodu. V zahraničí se stále výrazněji uplatňují také doplňková řešení.

I v Praze a dalších městech by tak bylo možné ohřívat vodu za využití vody odpadové, nebo vody tekoucí pod městem. Výrazněji propojit výrobní místa s přebytkem energií a tepla s místy, která tyto přebytky zužitkují. Zcela pozadu je Česká republika ve využití bezemisního spalování odpadů, termolýzy, pyrolýzy, respektive dalších termických procesů při současném využití odpadů, nejčastěji těch biologických. Málo nebo téměř vůbec se nehovoří o skladování energie z nestabilních zdrojů, vždyť přece všichni chceme svítit právě tehdy, když nesvítí slunce, a topit právě tehdy, když je zima.

Málo se ví, že Češi jsou v hledání inovativních řešení přeborníky. Patenty, nová řešení, či vylepšení stávajících mají v týmu svých objevitelů velmi často absolventy českých vysokých škol různých zaměření. Využití jejich objevů a řešení v praxi však komplikuje a výrazně prodražuje spletitý systém norem, které na novinky nejsou připraveny reagovat a v mnoha ohledech prostě tato řešení pohřbívají.

Pokud v ČR nenacházejí ani teoretické uplatnění, ani prostor pro praktické využití, rozhodnou se odejít nebo využívají příležitosti v zahraničí – kde je o jejich služby enormní zájem. Velkou škodou je také to, že pro tato řešení nehledá stát ani města spolupráci s velkými společnostmi, které mají zkušenosti ze zahraničí a mnohdy jsou správci, nebo dokonce vlastníci infrastruktury, kterou lze pro řešení energetické koncepce lokalit využít.

Dánský koncept pro českou současnost

Komunitní energetika není přitom žádné moderní téma – poprvé bylo podobné řešení navrženo v roce 1975 v Dánsku ve městě Ulborg, kde se na jejím konceptu domluvila skupina učitelů. V Německu začala legislativa podporující tento koncept vznikat již v roce 1991. V Belgii vzniklo první velké družstvo zabývající se komunitní energetikou již v roce 1992, dnes má desetitisíce klientů, obrat v desítkách milionů eur a generuje velmi zajímavé zisky – přitom se stále drží základních principů, na kterých vzniklo: investice do obnovitelné energie, dodávky stoprocentně obnovitelné energie svým členům, prosazování energetických úspor, obnovitelné energie a družstevní model podnikání.

Komunitní energetika ve všech svých podobách v České republice čeká na své objevení. Strach by z ní přitom neměli mít ani velcí výrobci a distribu toři energií – naopak by jí měli jít naproti a měli by se na jejím rozvoji sami podílet. Může být jedním z léků na současnou energetickou krizi a systémovým příspěvkem k jejímu řešení.

Kdo první najde cestu?

Máme se kde inspirovat, současně ale musíme hledat řešení vhodná jak technicky, tak ekonomicky pro naše přírodní podmínky, životní prostředí, naše české možnosti a s ohledem na zájmy spotřebitelů/ uživatelů. Energetické požadavky podniků a domácností jsou odlišné, ale musíme být schopni najít pro každou lokalitu vyvážené řešení, které je pro ni vhodné, tedy to, které umožní zachovat pracovní příležitosti, podpoří rozvoj ekonomiky a poskytne lidem příznivé životní prostředí.

Úkolem legislativy je pro to vytvořit příznivé, a nikoliv blokační podmínky, vyhnout se goldplatingu a umožnit smysluplný přístup. Proč by například nemohlo jít řešení odpadů, likvidace skládek a bezemisního spalování s produkcí tepla a dalších výrobků ruku v ruce? Bránit se teplu ze spalování ve městech je přežitek založený na zkušenosti z předminulého století, takové skoro středověké tmářství, zavírání očí před možnostmi moderních technologií.

Pomalu se nachyluje ke konci naše evropské předsednictví, využijeme příležitost stát se i po jeho konci lídrem v Evropě? Co třeba posunout tuto problematiku a být první, kdo najde cestu k naplnění výzvy Evropského parlamentu a nalezne řešení důstojného a dostupného bydlení pro všechny, bydlení, které si my Češi budeme moci dovolit?

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Zdeněk Soudný