Poradna: Evidence tržeb a zahraniční podnikatel přijímající tržby v hotovosti



Od 1. 3. 2017 vzniká povinnost evidence tržeb podnikatelským subjektům, které provozují podnikatelskou činnost spadající v klasifi kaci NACE pod kódy 45.1, 45.3, 45.4 a dále 46 a 47, pokud jde o velkoobchod a maloobchod a jsou-li splněny další podmínky pro evidenci tržeb podle zákona č. 112/2016 Sb.

Evidovanou tržbou se rozumí platba, která splňuje formální náležitosti pro evidovanou tržbu dle § 5 a která zakládá rozhodný příjem dle § 6 (daný příjem je předmětem daně z příjmů dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Subjektem evidence tržeb je dle § 3 odst. 1) zákona poplatník daně z příjmů fyzických osob a poplatník daně z příjmů právnických osob. Kdo je považován za poplatníka daně z příjmů fyzických osob, stanovuje § 2, a kdo je považován za poplatníka daně z příjmů právnických osob, stanovuje § 17 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Podle § 36 zákona o evidenci tržeb není evidovanou tržbou tržba podnikatele, který je povinen tuto tržbu evidovat srovnatelným způsobem podle práva státu, se kterým má Česká republika uzavřenou platnou a účinnou mezinárodní smlouvu o výměně informací, na jejímž základě lze získávat srovnatelné informace o evidovaných tržbách. Záměrem tohoto ustanovení je minimalizovat náklady podnikatelů v případě tzv. dvojí evidence. Jde o takové případy, kdy povinnost evidovat tržby poplatníkovi ukládá nejen právní úprava česká, ale též právní úprava jiného státu, ve kterém též prodává své zboží nebo služby.

Díky tomuto ustanovení nebude muset zahraniční podnikatel evidovat veškeré tržby dvakrát. Při evidenci pak bude postupovat podle zahraniční úpravy evidence tržeb a bude využívat pokladnu, která splňuje parametry kladené tímto státem.

Aby zahraniční podnikatel mohl postupovat podle právní úpravy zahraničního státu, musí být splněny další podmínky:

• Česká republika a zahraniční stát musí evidovat tržby srovnatelným způsobem. Zproštění evidenční povinnosti proto přichází v úvahu jen u srovnatelných systémů. Například prostá záznamní povinnost uložená v cizím státě nebude pracovat na stejném principu jako česká evidence tržeb, podnikatel tak nebude evidenční povinnosti zproštěn.
• Dále je nezbytné, aby šlo o takovou tržbu, ke které existuje platná a účinná mezinárodní smlouva nebo dohoda mezi Českou republikou a zahraničním státem, která umožňuje České republice získat veškeré informace o tržbě.

V návaznosti na výše uvedené se tak může zahraniční podnikatel dvojí evidenci vyhnout. V opačném případě vzniká zahraničnímu podnikateli povinnost evidovat ty tržby, o nichž nelze ze srovnatelné evidence podle cizího práva získat jednu nebo více informací uvedených v § 19 zákona o evidenci tržeb. Dvojí evidence také nenastává v případě, že se na danou tržbu sice vztahuje srovnatelná evidenční povinnost, z níž lze získat údaje v § 19 zákona o evidenci tržeb podle mezinárodní smlouvy, avšak podle mezinárodní smlouvy, která dosud nenabyla platnosti nebo účinnosti.

Převzato z časopisu Komora
Autor článku: Tomáš Macnar, Regionální místo Praha