Právní předpisy a smlouvy ve Sbírce zákonů ČR – 43. týden 2022 (částka 142–149 Sb.)

Komentář k publikovaným předpisům v tomto týdnu

• Sdělení MPSV o zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění
• Sdělení MPSV, kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2023
• Nález Ústavního soudu ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů

Další komentáře k publikovaným předpisům ve Sbírce zákonů ČR (2022)

Komentář

Jedná se o zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 470/2011 Sb. a zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., vyhlašuje, že od 1. 1. 2023 částka rozhodná pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění činí 4.000,- Kč.

Zpět na začátek

Komentář

Jedná se o § 22 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje, že v roce 2023 výše

• a) první redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 1.345,- Kč,
• b) druhé redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 2.017,- Kč,
• c) třetí redukční hranice pro úpravu denního vyměřovacího základu činí 4.033,- Kč.

Zpět na začátek

Komentář

Dne 31. 10. 2022 bylo ve Sbírce zákonů v částce 147 publikován Nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 7/22, kterým byl zamítnut poslanecký návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ústavnímu soudu byla předložena otázka, zda schválení pandemického zákona v režimu legislativní nouze mohlo představovat porušení legislativního procesu a tím protiústavnost přijatého právního předpisu.

Ústavní soud nejprve konstatoval, že v době přijetí novely zákona existovaly důvody pro vyhlášení nouzového stavu (uvádí odborné podklady potvrzující zvyšující se počet onemocnění covid – 19 v době přijímání novely pandemického zákona). Za tohoto stavu bylo režimu projednání ve stavu legislativní nouze použito jako nástroje prosazení vůle parlamentní většiny, jehož účelem by bylo obejití řádné zákonodárné procedury a záruk s ní spojených.

Ústavní soud nedospěl k závěru, že by vytýkaný deficit legislativního procesu dosáhl ústavněprávní intenzity. Zde poukázal zejména na skutečnost, že opozičním poslancům nebyla upřena možnost dostatečného seznámení se s návrhem, diskuze o něm, ani možnost uplatnění stanovisek a připomínek. Doba projednávání návrhu v délce téměř 30 dnů pak veřejnosti poskytuje dostatečný časový prostor pro seznámení se s předkládaným návrhem.

Ústavní soud se dále zabýval otázkou způsobu nařízení (oznámení) izolace nebo karanténního opatření jednotlivci. Novela pandemického zákona takový postup umožňuje i prostřednictví tzv. prostředku komunikace na dálku. Pod tímto pojmem si lze nejběžněji představit doručení prostřednictvím SMS zprávy, emailu či datové schránky. Přestože se jedná o postup dosud v praxi nevyužívaný, neshledává Ústavní soud v posuzovaném ustanovení rozpor s ústavním pořádkem ČR. Dovodil, že předmětná právní úprava nařizování izolace (nebo karantény) sleduje legitimní cíl – včasné a bezformální nařizování izolací a karanténních opatření za účelem zabránění či alespoň zpomalení šíření onemocnění covid-19 omezením mobility obyvatelstva v rámci ochrany veřejného zdraví. Vzhledem k vysokému počtu nařizovaných karantén a izolací, který může v době kulminace pandemie dosahovat až tisíců případů denně, a vzhledem k nezbytnosti neprodleného podrobení se opatřením, však způsob ukládání omezení postupem podle správního řádu není fakticky realizovatelný.

Zpět na začátek