Při zářijové návštěvě Prahy jste se setkal i se zástupci členských firem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Překvapilo vás něco, co jste od nich slyšel?
Velmi si cením možnosti diskutovat se členy Svazu průmyslu a dopravy ČR o problémech, které je trápí, a o řešeních, která by si představovali. Podobnost názorů a argumentů českých firem s hlasy firem z jiných zemí je větší, než jsme očekávali. Když se stane něco nečekaného, jako třeba energetická krize, a snažíme se najít jednotný postoj, tak se pochopitelně objeví rozdíly. V energetice se teď u některých řešení shodneme na společné pozici snadno, u jiných musíme přemýšlet, co přesně znamenají, i když na první poslech znějí dobře.
V čem se liší pohled jednotlivých národních svazů na řešení energetické krize?
Česká republika jako průmyslová země je pro nás dobrý lakmusový papírek. Když slyšíme, že některé naše návrhy a iniciativy jsou pro české firmy přijatelné, tak je to pro nás dobré znamení. Když naopak slyšíme výhrady, tak je bereme velmi vážně. Na úrovni Businesseurope se všichni shodneme, že ceny energie jsou příliš vysoké. Když se dostaneme ke konkrétním řešením, tak třeba od českých firem slyšíme požadavky na zastropování cen zemního plynu.
Některé členské svazy jsou k této možnosti skeptické. Ale i jejich názory, stejně jako společné pozice Businesseurope, se rychle vyvíjejí.
Frederik Persson (54)
Do roku 2022 byl prezidentem švédské podnikatelské asociace Svenskt Näringsliv. Prezidentem Businesseurope se stal 1. července 2022. Jeho mandát je dvouletý a může být jednou prodloužen. Je předsedou představenstva společnosti Ellevio AB, jednoho z největších distributorů elektřiny ve Švédsku.
Když letos začaly výrazně růst ceny energie, jednotlivé státy nastavily různou míru podpory firem. Nemělo by spíše vzniknout jednotné evropské řešení, aby firmy měly jednotné podmínky?
Je jasné, že když vznikne podobná krize, dopadne různě na jednotlivé země. i proto jsme viděli, jak vznikají národní iniciativy na podporu firem. Je to sice přirozená reakce, ale není to nejlepší řešení. To by mělo vzniknout vzájemnou koordinací na evropské úrovni. Právě kvůli našim členským firmám, protože jsou evropské a podnikají napříč Evropou. Pro tyto firmy rozhodně není výhodné, aby studovaly různá pravidla v různých státech.
V srpnu se zdálo, že Brusel to ale moc nezajímá.
Vím, že mezi firmami panuje frustrace, že řešení krize by mělo být rychlejší. Ale české předsednictví v září převzalo iniciativu a rozhýbalo Evropskou radu a Evropskou komisi. Důležitou roli v tom sehrál i Svaz průmyslu, který české vládě předložil konkrétní příklady problémů průmyslu a tlačil ji k tomu, aby krizi začala řešit. Bez toho bychom nebyli tam, kde dnes jsme.
Co by se mohlo bez pomoci EU stát v dlouhodobém výhledu evropskému průmyslu?
Stačí se podívat na některé sektory. Například na výrobu hnojiv, která už dnes nikdo v Evropě nevyrábí. Připomínáme proto Evropské komisi neustále, že pokud nic neudělá, bude se čím dál více výrob zavírat. to s sebou ponese růst nezaměstnanosti.
Může být dlouhodobým řešením energetické krize Green Deal?
Dlouhodobě určitě. Čím více budeme nezávislí na dovážených zdrojích energie, tím lépe. Ale v krátkodobém horizontu bychom měli být pragmatičtější. Pokud budeme potřebovat v následujícím roce více uhlí, měli bychom ho použít a zavření uhelných zařízení odložit. Pokud se nebudeme moci plně spolehnout na obnovitelné zdroje a budeme potřebovat zemní plyn ještě 15 až 20 let, tak musíme vymyslet, jak to udělat.
Měli bychom otevřít i některá národní tabu. třeba způsob debaty o jaderné energetice v Německu je velmi nešťastný. Totéž platí o Nizozemsku. Nerozumím tomu, proč se nezačne opět těžit zemní plyn na těžebním poli Groeningen.
Co by firmám dlouhodobě pomohlo vyrovnat se s nynější krizí, aby z ní průmysl vyšel silnější?
Je třeba se zamyslet nad změnou priorit. Jednou z oblastí, která potřebuje změnu, je povolování. Před energetickou krizí si evropské firmy trvale stěžovaly na kvalitu regulace. Upozorňovaly, proč trvá tak dlouho získat potřebná povolení pro podnikání a jeho rozvoj. Když dokážeme povolovací procesy urychlit, zlepšíme naši odolnost, zrychlíme zelenou transformaci. Pro firmy by pak mělo být snazší dělat správné věci.
Jak se toho dá dosáhnout na evropské úrovni?
Na evropské úrovni musíme zajistit, aby existoval společný tlak na zrychlení povolovacích procesů. Musíme se také vyvarovat toho, že Evropská komise hlásá zjednodušování a pak například vydá směrnici o průmyslových emisích, která jde přesně v opačném směru, protože povolování komplikuje. Samozřejmě celoevropská shoda na zrychlení povolování se pak musí přetavit do národních předpisů. Pokud tento problém nevyřešíme teď, tak už nevím kdy. Jestliže získání povolení třeba pro stavbu jedné větrné elektrárny trvá šest let, tak se s green Dealem moc daleko neposuneme.
Evropská komise v létě přišla s tím, že v nadcházející zimě je třeba snížit spotřebu plynu a omezit spotřebu elektřiny také v odběrových špičkách. Je to v průmyslu reálně splnitelné?
Měli bychom na dobrovolné bázi snížit spotřebu co nejvíce, abychom se vyhnuli omezování odběru energie. Musíme být velmi opatrní s omezováním odběru pro některé průmyslové procesy. Protože když jednou některý proces vypnete, tak už ho nemusíte snadno nastartovat, nebo ho spustíte jen za cenu vysokých nákladů. Některá odvětví mohou výrobu přesunout na noc nebo na víkendy, ale i to chce určitou dobu na přípravu, například na diskusi s odbory. hlavně jde o to najít optimální řešení pro celou společnost v této krizové situaci.
V červnu jste byl v Praze zvolen novým prezidentem Businesseurope. S jakými prioritami do prvního dvouletého období vstupujete?
Změna ve funkci prezidenta Businesseurope není až tak významná. Naše mise je pořád stejná – reprezentovat hlasy všech firem, které tvoří naše členské svazy a asociace. teď se soustředíme hlavně na krátkodobé cíle, na řešení energetické krize. Nesmíme ale ztratit dlouhodobou perspektivu. Kdybych měl shrnout mé priority ve třech slovech, tak to bude konkurenceschopnost, konkurenceschopnost a konkurenceschopnost.