Prezident HK ČR: Spolupráce státu a byznysu je základem, využijme zkušenosti podnikatelů

Řeč byla o důležitosti celoživotního vzdělávání nebo důvodech, proč stát v digitalizaci zaostává za soukromou sférou.

Jaké jsou vaše hlavní vize a plány ve vedení Hospodářské komory?

V první řadě chci navázat na dobrou práci, kterou na Komoře odvedlo bývalé vedení a prezident Vladimír Dlouhý. Základními stavebními kameny budou nadále Síla, Respekt, Nezávislost, jak ostatně stojí i v logu Hospodářské komory. To, že je Komora silná, respektovaná a nezávislá, se plně projevilo v covidové i energetické krizi.

Do funkce prezidenta Hospodářské komory vstupuji jako součást funkčního týmu, ve kterém bude mít každý svou jasně definovanou roli a odpovědnost. Jsem týmový hráč, který umí bránit i dávat branky, ale také umí svým spoluhráčům na branky přihrávat. Pokud je před námi zápas o budoucnost českého podnikání, pak je to úkol pro celý tým odhodlaných, kompetentních a pracovitých lidí v prezidiu, v představenstvu, v sekcích, ve vedení krajských i regionálních komor.

Mým hlavním cílem je přinést do portfolia aktivit komory vize, strategie a partnerství. Stojíme totiž před obdobím, kdy se v českém podnikatelském prostředí budou muset odehrát zásadní změny. Pro naši ekonomickou konkurenceschopnost budeme muset výrazně změnit řadu věcí. K tomu právě potřebujeme jasné vize a strategie a pro jejich prosazení potřebujeme dobré, spolehlivé a vzájemně se respektující partnery.

Co konkrétně máte na mysli?

Budou muset být urychleně připraveny a zrealizovány zásadní strategické investice, zejména do energetické soběstačnosti a bezpečnosti, do rozvoje dopravní a další technické infrastruktury, do školství, vzdělávání, vědy a výzkumu a také do digitalizace či robotizace. Bez jasného dlouhodobého plánu jen těžko prosadíme jakékoliv změny. Hospodářská komora sdružuje obrovskou sílu kompetencí, odbornosti, informací a dat, aby byla schopná se na tvorbě vizí i na jejich realizaci podílet, nebo je dokonce sama vytvářet.

O tom vůbec nepochybuji, protože s mnohými schopnými lidmi a týmy jsem se v komoře už osobně potkal nebo s nimi spolupracoval na některých projektech. Ale musíme si říct na rovinu, že sami nic neprosadíme. Aby nám takové vize a strategie nezůstaly v pomyslném šuplíku, potřebujeme k tvorbě, prosazení a realizaci získat klíčové partnery a spojence.

Vláda nicméně aktuálně řeší spíše základní chod státu a udržitelnost veřejných rozpočtů. Myslíte, že z její strany bude nyní o dlouhodobé vize zájem?

V této nejisté době je právě nutné plánovat dlouho dopředu. Nějaké krize tady byly a mohou být další, ale to by nás mělo přimět k tomu, abychom si řekli, co jsou naše národní priority. Co je náš národní zájem. Musíme přemýšlet o tom, jak bude naše země vypadat za deset nebo dvacet let. Myslím si, že covid i válka na Ukrajině naše vnímání byznysu razantně změnily. Podívejme se, jak může vypadat surovinová závislost na nějakém státu nebo na nějakém kontinentu.

Evropa a my s ní se musíme postarat o maximální soběstačnost v mnoha oblastech, kde jsme se začali spoléhat na to, že vše levně a rychle dovezeme odjinud a že už v Evropě nemusíme a nebudeme nic vyrábět. Tahle léčba šokem alespoň na mě silně zapůsobila. Doufám, že v tomto ohledu nejsem a nebudu sám a najdeme sílu pro podporu odvážných a strategických rozhodnutí.

V dnešní době je velmi aktuální téma energetické soběstačnosti, která už za pár let může být v případě tuzemska minulostí. Naše spotřeba do deseti let vzroste téměř dvojnásobně, ale na to nemáme připravené zdroje pro výrobu elektřiny. Právě investice do moderní energetiky včetně posílení a dobudování přenosové a distribuční sítě proto považuji za naprosto stěžejní. Pokud nezačneme potřebnou legislativu připravovat zítra, může nám ujet vlak. Tady není na co čekat. Bylo by velmi nepříjemné, aby se z nás stal opuštěný ostrůvek uprostřed Evropy, kde se neinvestuje a kam se musí energie ve velkém dovážet. To je závislost, kterou bychom neměli připustit.

Aby nedošlo k nedorozumění – nevolám po odklonu od obnovitelných zdrojů, ale volám po zdravém rozumu, volám po odvážných politických rozhodnutích, volám po odbornosti, udržitelném tempu transformace, volám po energetické bezpečnosti a suverenitě České republiky i Evropy. Nemůžeme se z vlastního rozhodnutí odsoudit do energetické a ekonomické chudoby.

Spolupráce s ostatními podnikatelskými svazy bude v tomto smyslu také důležitá…

Partnerství s našimi sesterskými podnikatelskými a zaměstnavatelskými sdruženími je pro nás přirozené, ale nesmíme se bát v zájmu budoucnosti spolupracovat i se zástupci zaměstnanců – odborovými svazy. Stejně tak se neobejdeme bez férového partnerství s politickou reprezentací, kterou musíme přesvědčit o naléhavosti a potřebnosti zásadních strategických rozhodnutí, bez kterých se neobejdeme.

Schopnost komunikace s vládou, Poslaneckou sněmovnou a Senátem, s krajskými a obecními zastupitelstvy, s politiky vládních i opozičních stran a hnutí je pro přijetí a realizaci vizí a strategií naprosto klíčová. Partnerství, spolupráce a komunikace nejsou projevem slabosti, ale projevem zdravého sebevědomí a vzájemného respektu.

Pokud to však bude nutné a účelné, jsem připraven být vůči politikům upřímný a tvrdý, i když se jim to nemusí líbit. To je role prezidenta Hospodářské komory, který plnohodnotně hájí zájmy podnikatelů a zaměstnavatelů. Pro takovou očekávanou a nutnou nezávislost jsem se proto vzdal všech svých stranických funkcí.

Jedním z vašich hlavních témat je i digitalizace. Jak se díváte na to, že soukromý sektor je v tomto ohledu mnohem dál než státní správa?

Na každém kroku vidíme, že technologický vývoj čím dál rychleji předbíhá stát i jeho legislativu. Jsem hodně skeptický k tomu, že cesta vede přes najímání odborníků nebo nových úředníků na nové instituce nebo státní podniky. Naopak musíme volat po tom, aby stát byl spíše útlý, dobře fungující a se schopností poskytovat své služby digitálně z pohodlí mé kanceláře, dílny nebo domova.

Česká republika je dlouhodobě na špičce v elektronické komerci, online bankovních službách, pojišťovnictví a podobně. Takže vidíme, že to jde a že máme u nás velmi šikovné a schopné lidi. A zároveň, že problém není v lidech a podnikatelích, kteří jsou schopni dobré a uživatelsky přívětivé digitální služby používat. Hlavním problémem je, že stát neumí dotahovat do konce dlouhodobé projekty a vize, že se jejich zadání s novou politickou reprezentací často mění, nebo dokonce ruší. Navíc státem nabízené digitální služby jsou povětšinou málo uživatelsky přívětivé a srozumitelné.

Jednoduše klientský přístup, který je vlastní soukromému sektoru (ziskovému i neziskovému) se ve státních službách neuplatňuje anebo velmi zřídka. Proto jsem přesvědčen, že bychom měli nastavit nový a vzájemně prospěšný model spolupráce veřejného a soukromého sektoru, vytvořit novou DNA české budoucnosti, kde jedno vřeteno šroubovice tvoří konzervativní veřejný sektor, a to dynamické inovativní bude přinášet sektor soukromý. Bylo by skvělé, kdyby se nám podařilo reprezentanty státu přesvědčit o tom, že některé činnosti a aktivity dělá soukromý sektor lépe a že je možné ho takovým úkolem pověřit.

Příkladem je bankovní identita, která se osvědčila…

To je velmi podařený projekt, který přitom v principu není nijak složitý. Lidé mohou využívat služby státu se stejnými přístupovými, přesněji identifikačními prostředky, podobně jako přistupují ke službám své banky. To je příklad praxe, kdy spolupráce soukromého a veřejného sektoru funguje k vzájemné prospěšnosti.

I proto usilujeme o společný projekt Portálu podnikatele. Jsme přesvědčeni, že právě podnikatelské a zaměstnavatelské organizace umí daleko lépe a citlivěji definovat životní události podnikatele, které si v podnikání potřebuje vyřešit. Navíc na každý obor podnikání se vztahuje úplně jiná forma regulace, což jsme schopni jako komora společně s našimi sesterskými organizacemi díky našim členům z řad cechů, spolků, asociací a začleněných komor připravit, protože podnikatele a jejich problémy v jejich oboru podnikání známe opravdu dobře.

Čili stát toho není sám schopen?

Jsem přesvědčen, že ta potřebná citlivost a pochopení tam není a nemůže být. Úřady a úředníci se dívají na podnikání prostě jinými brýlemi. Nevyčítám jim to. I my leckdy posuzujeme činnost úřadu zkresleným způsobem, skrze naše brýle. To, co je dalším limitujícím faktorem, je skutečnost, že státní správa je roztříštěná a že si každý rezort hlídá jen své kompetence, a tak se životní události podnikatelů fragmentují, a jsou tak nuceni dělat více úkonů vůči více institucím. To je důvod, proč voláme po jednom místě – digitální samoobsluze, kde bude životní událost podnikatele popsána a zprocesována tak, aby ho minimálně zatěžovala.

Na druhou stranu každá vláda od revoluce přísahá na zjednodušování administrativy firem. Proč se situace přesto výrazně nelepší?

Nutno přiznat, že se objeví občas jeden nebo dva balíčky k odstraňování byrokracie nebo regulací, ale nemáme v tom systém. Nemáme zmapovány všechny podnikatelské povinnosti, nevíme přesně, kde jsou třeba duplicitní a proč tomu tak je. To chceme dlouhodobě změnit a nabízíme politické reprezentaci opakovaně náš Právní elektronický systém pro podnikatele, který by splňoval nejen to, že budeme mapovat všechny podnikatelské povinnosti podle oborů podnikání, ale bude zároveň sloužit jako síto pro přitékání nových a leckdy zbytečných nebo obtěžujících povinností.

Doufejme, že současná politická reprezentace, ať již je v koalici, nebo v opozici, bude chtít něco pro podnikatele udělat a podpoří vznik tohoto důležitého nástroje pro hlídání podnikatelských povinností, podpoří a společně s námi zprovozní PES pro podnikatele.

S novými výzvami v digitalizaci souvisí i celoživotní vzdělávání, které je nyní důležitější než dřív. Jak vidíte jeho budoucnost v naší zemi?

I tady je nutné se státem najít způsob, jak do vzdělávacího systému mohou zasahovat firmy. Jinak i v budoucnu budeme řešit problém, že poptávka pracovního trhu neodpovídá nabídce absolventů, kteří opouštějí české školy.

Je to stejné, jako by vaše firma vyráběla třicet let stejné výrobky stejným způsobem, ačkoliv všude kolem vás zuří průmyslová a digitální revoluce. Jak to dopadne? O vaše výrobky přestanou mít lidé zájem a skončíte, protože konkurence vás převálcuje. A bohužel takto často vzdělávací systém funguje. A jsme zase u prozákaznického neboli propodnikatelského přístupu. Firmy samy nejlépe vědí, jaké zaměstnance a s jakou kvalifikací potřebují.

Zkrátka firmy jsou subjekty, které budou dnešní žáky a studenty zaměstnávat, proto by měly mít možnost vzdělávací systém ovlivňovat. V odborném vzdělávání je velmi dobrý a efektivní duální systém vzdělávání, který funguje například v Německu a Rakousku. Není lepší zkušenost, než když si mladý člověk ještě během studia na vlastní kůži osahá práci v konkrétním podniku. Bezpochyby je to i způsob, jak zjistit, že obor, který jsem si vybral, není to pravé a mohu se ještě rozhodnout pro změnu.

Vnímáte u nového vedení Ministerstva školství vůli po změně?

U ministra Mikuláše Beka vnímám tah na branku a ochotu k jednání, což je něco, na čem budeme chtít stavět další strategie v oblasti vzdělávání. Musíme vzdělávání vnímat jako strategickou investici, podobně jako energetiku nebo dopravní infrastrukturu. U současného vedení rezortu toto strategické myšlení vidím.

Stejně tak bude pořád důležitější celoživotní vzdělávání…

Bezpochyby. Člověk si prostě se vzděláním, které získá ve škole, celý profesní život nemůže vystačit. Tyto doby jsou dávno za námi. Svět se nám mění pod rukama a stát se musí zapojit do podpory celoživotního učení, aby naši zaměstnanci i firmy byli stále konkurenceschopní.

Současný školní systém nebude v tomto smyslu jednoduché rozhýbat, ale nic jiného nám nezbývá. Potřebujeme, aby člověk mohl měnit kvalifikaci ne za dva roky, ne za rok, ale za tři čtyři měsíce. Vyjde to výrazně levněji, než aby daný člověk zamířil na úřad práce. K tomu ale potřebujeme aktualizované informace z pracovního trhu, abychom byli schopni lidi cíleně připravovat na profese, které jsou zrovna nebo budou brzy potřebné. Tyto informace nemá nikdo jiný k dispozici než podnikatel zaměstnavatel, který hodlá změnit svůj výrobní program nebo zavést novou moderní službu. V této oblasti jsme si myslím dobře porozuměli i se zástupci zaměstnanců – s odbory.

Již na příští tripartitu bychom měli vyrazit s uceleným konceptem, který bychom chtěli se státem zafixovat a v brzké době s potřebnými legislativními změnami uvést v život. Také tady máme jasnou vizi, máme i strategii a máme partnery. Pokud se partnerem nového modelu celoživotního učení stane i politická reprezentace, posune nás to mezi vyspělé a konkurenceschopné státy.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Miroslav Beneš