Výraznou slabinou českého trhu práce je nízká regionální mobilita pracovníků, a to zejména u žen. Tato situace má negativní dopad na rozvoj ekonomiky, upozorňuje Jakub Grossmann z Národního institutu SYRI a CERGE-EI.
Frekvence, se kterou lidé v Česku mění práci, patří v rámci všech zemí evropské sedmadvacítky k nejnižším. Na opačném pólu jsou pak severské země Finsko, Dánsko a Švédsko.
Grossmann: Od průmyslové ekonomiky bych čekal větší dynamiku
„Od stále nedostatečně transformované a silně průmyslově orientované české ekonomiky s vysokou energetickou náročností bychom očekávali spíše nadprůměrnou dynamiku trhu práce, ale není tomu tak,“ připomíná Grossmann.
Zaměstnanci mají obavu měnit místo s ohledem na relativně nízkou výši podpory v nezaměstnanosti a omezenou dostupnost kvalitní rekvalifikace. To by mohlo změnit uvažované navýšení podpory v nezaměstnanosti, a to i u těch, kteří nedostali výpověď, ale sami se rozhodli změnit zaměstnání.
Oživení na trhu práce: Firmy plánují ve 3. čtvrtletí více nabírat
Dalším problémem je oborově úzce orientované vzdělání, které klade větší nároky na profesní změnu, což posiluje omezená nabídka kvalitních rekvalifikací. „V Česku přetrvává také vysoká míra certifikace profesí, což zvyšuje náklady na profesní změny,“ doplňuje Grossmann.
Důsledky? Pomalejší růst i nižší produktivita
Důsledkem strnulého českého trhu práce je neefektivní alokace lidských zdrojů a ekonomických činností obecně.
„Na jedné straně tak díky nízkým mzdám přežívají zastaralé a málo produktivní firmy, ekonomické činnosti a celá odvětví. Na druhé straně se kvalifikované pracovní síly nedostává novým a potenciálně mnohem produktivnějším činnostem a firmám,“ upozorňuje Grossmann.
To vše se promítá do dlouhodobě nízkého ekonomického růstu, pomalého zvyšování produktivity práce a nakonec i do pomalého růstu reálných mezd. „Nízké mzdy pak mohou být důsledkem, nikoliv příčinou. Otázkou je, zda to není příliš vysoká cena za dlouhodobě nízkou nezaměstnanost,“ dodává Grossmann.