Prouza: Zákaz kouření venku by byl pro mnohé gastro podniky rozsudkem smrti

Evropská komise navrhla zakázat kouření i vapování mimo jiné na hřištích, v okolí zastávek veřejné dopravy či barů a restaurací. Europarlament to na podzim odmítl, Rada EU ale nová doporučení přijala a rozhodnutí je nyní na jednotlivých členských státech.

Zákaz by se týkal mimo jiné i teras a zahrádek restaurací, proti čemuž se bouří zástupci tuzemských podnikatelů v gastro sektoru.

Generace bez tabáku do roku 2040

Rozhodnutí Evropské komise a hlasování v Evropském parlamentu letos poukázaly na nejednotný přístup orgánů Unie k regulaci závislosti na nikotinu a vlivu kouření na veřejné zdraví. Členské země ale prostřednictvím Rady EU letos v prosinci nová doporučení přijaly a možná tím otevřely další Pandořinu skříňku tvrdých regulací a omezování svobod.

Radu EU totiž tvoří ministři všech zemí sedmadvacítky, kteří projednávají, pozměňují a přijímají právní předpisy. 

Ministři zdravotnictví se tak de facto vyslovili pro ambiciózní cíl EU: do roku 2040 vytvořit „generaci bez tabáku“. Tabák má za patnáct let užívat méně než pět procent Evropanů. Výše zmíněný zákaz by se navíc vztahoval také na elektronické cigarety a zahřívané tabákové výrobky. 

SPECIÁL: Změny pro podnikatele 2025

Návrh EK zkritizovali letos na podzim čeští europoslanci napříč politickým spektrem, ale především všichni zástupci tuzemských organizací, které zastupují podnikatele v pohostinství. Mezi nejvýraznější kritiky novely patří právě prezident SOCR a viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza.

„České gastro je dnes hodně na hraně, řada podniků je kvůli nevydařené podzimní sezóně v červených číslech. I ti úspěšní jsou spíše na černé nule, než aby měli nějaký velký zisk. Stát by měl být proto velmi opatrný a myslet na to, jaké dopady na podnikatele může jeho rozhodování mít,“ říká Tomáš Prouza v rozhovoru pro BusinessInfo.cz.

Co tedy říkáte návrhu EK zakázat kouření ve venkovních prostorách včetně zahrádek restaurací?

Jakékoliv omezení počtu hostů nebo zkrácení jejich pobytu v restauraci, které by z toho vyplývalo, může být pro podniky rozsudkem smrti. Rozuměl bych ještě debatě o omezení kouření klasických cigaret, protože pasivní kouření je problém. Ale nechápu, proč omezovat i alternativní produkty, ze kterých jde maximálně pára. A už vůbec nerozumím tomu, jak by mohla vláda odkývat další evropskou regulaci, aniž by se aspoň ptala na možné ekonomické dopady toho, co chce podpořit. Češi rádi nadávají na Brusel – ale skutečným problémem je vláda, která se nezajímá o dopady toho, pro co hlasuje.

Další přísnější regulace kouření je tedy podle vás zbytečná?

Stát tady chce regulovat něco, co si umí úplně v pohodě regulovat trh. Každý provozovatel restaurace velmi pečlivě posuzuje, jestli na zahrádce kouření povolí nebo ne, a průběžně to vyhodnocuje. S tím, jak čím dál tím víc Čechů přechází na méně rizikové alternativy cigaret, roste počet zahrádek, kde se už nekouří. A nepotřebujeme k tomu žádnou direktivu z Bruselu nebo z Prahy, stačí k tomu zdravý rozum.

Pokud bychom takovou legislativu přijali, jak by mohly vypadat postihy za případné porušování opatření?

Kdo bude určovat, jak daleko od restaurace nebo zastávky máte stát, nebo jestli tam vůbec stát s cigaretou či jinou alternativou můžete? A představte si, že se z doporučení EK stane závazný předpis. Okamžitě k vám přijdou kontroloři s úmyslem dát vám pokutu. Pokutovali by vás za každý metr, nebo by to bylo na jejich libovůli? Takto obecné doporučení (EK) je nepřijatelné, ten text je vágní a „gumový“.

Připomněl jste, že by šlo také o zákaz kouření elektronických cigaret a dalších méně škodlivých alternativ tabákových výrobků… Je to další důvod, proč takovou legislativu nepřijímat?

Pro spoustu lidí, kteří přešli od cigaret k alternativním produktům, bylo jednou z motivací i to, že jsou společensky přijatelné a je možné je používat i tam, kde je na jednom místě více lidí a kde by kouř z cigaret ostatní obtěžoval. Pokud by česká vláda tuhle praxi zakázala, část hostů by zůstala doma – a pro gastro podniky by to opět znamenalo kritický výpadek zákazníků a často i konec. Vláda měla ten návrh odmítnout, nebo alespoň férově přiznat, jaké nebezpečí se v něm skrývá. Bohužel to neměla odvahu udělat, a tak tady může za čas být další extrémní regulace, kvůli které se budou nabírat desítky nových kontrolorů a která přispěje k tomu, že skončí další stovky hospod a restaurací.

Pomohlo by tedy podnikům v pohostinství omezení byrokracie a kontrol?

Pomohlo by omezení šikany kontrolních orgánů. Dnes máme extrémně přebujelý kontrolní aparát a počty kontrol v Česku jsou výrazně vyšší než v okolních zemích. Průměrný podnikatel v Česku má podle naší analýzy na Hospodářské komoře přes 1 100 povinností, což je úplně šílené. Kontroly často překrývají, různé kontrolní orgány chtějí stejné věci, opakovaně předkládáte stejné papíry. A čím kvalitnější podnik máte, tím častěji k vám chodí na inspekci, zatímco do různých pochybných podniků, kde nikdo nemluví česky, kontrola nepřijde ani jednou za rok.

Průměrný podnikatel v Česku má podle naší analýzy na Hospodářské komoře přes 1 100 povinností, což je úplně šílené

Návrh Evropské komise je nicméně „jen“ doporučením…

Jak znám byrokraty, i původně právně nezávazné doporučení dokáží během roku či dvou přetvořit v zákonný předpis s tvrdými postihy. Proto říkáme: nechte toto rozhodování na provozovatelích, oni dobře vědí, co je pro jejich zákazníky důležité a udělají všechno pro to, aby byli jejich zákazníci spokojení. Jiné požadavky mají hosté na zahrádce top pražské restaurace a jiné na hospodské zahrádce v Ostravě. A nejlépe to ví ten, který daný podnik provozuje. Rozhodně nepotřebuje, aby mu stát radil a aby na něj posílal další a další kontroly.

V posledních dvou letech ale paradoxně dochází v gastro sektoru k oživení. Loni bylo v ČR založeno více než 1200 podniků a v roce 2024 to vypadá ještě optimističtěji. Na jednu zaniklou formu letos připadá 2,2 nových. Jak byste to okomentoval?

Když se projdete po ulicích měst, rozhodně nevidíte masivní nárůst gastro podniků, jak by tato čísla naznačovala. Spíše se výrazně mění skladba – roste počet fast foodů, počet stánků a rychlým občerstvením a kávou, obecně přibývají nové koncepty ve větších městech. Na druhou stranu zanikají klasické hospody a restaurace, což je problém zejména tam, kde už zavřel obchod i pošta a hospoda byla posledním místem, kde se lidé mohli potkávat. Tenhle zánik společenského života na venkově by měl politiky hodně trápit.

Tématu se věnujeme v textu Soumrak restaurací nebo oživení? Na gastro podniky doléhají opakující se krize i byrokracie

Co je v podle vás současnosti hlavním problémem zejména pro malé podniky na venkově (či obecněji pro všechny restaurace)?

Rozhodně to je nedostatek lidí, zejména pro pomocné práce. Potom rostoucí náklady, především to, že máme jedny z nejdražších energií v Evropě a to, že někteří velcí dodavatelé zneužívají svou sílu a doslova drží své malé odběratele pod krkem. Stačí se podívat na to, jak české hospody bojují o život – a jak na druhou stranu dominantní Plzeňský Prazdroj patří mezi nejziskovější pivovary na světě. Tohle by všude jinde velmi intenzivně zajímalo antimonopolní úřad, ale v Česku tato nerovnováha nechává politiky v naprostém klidu. No a za třetí je to už zmíněný z řetězu utržený systém kontrolních orgánů, které mají jediné zadání – při každé kontrole něco najít.

Jakub Procházka